102 VSPH 729/2015-69
190 ICm 201/2014 102 VSPH 729/2015-69 (MSPH 90 INS 23970/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobkyně: NONANTHE, a.s., sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2, IČO: 29137616, zast. advokátkou JUDr. Irenou Kroulíkovou, sídlem Do Rybníčků 824/3, Praha 8, proti žalované: OGLATE ENTERPRISES LIMITED, sídlem Nestonos 5, Larnaca, Kypr, reg. č. HE 125998, zast. advokátem Mgr. Karlem Volfem, sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5, o určení pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 201/2014-47 ze dne 14. května 2015,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 201/2014-47 ze dne 14. května 2015 se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3.400,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ireny Kroulíkové.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl pro předčasnost žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka ve výši 30,000.000,-Kč, již žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek VSZP, a.s. v likvidaci, IČO: 45273375 (dále jen dlužnice) u tamního soudu pod sp. zn. MSPH 90 INS 23970/2013, není po právu, a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 190 ICm 201/2014 (MSPH 90 INS 23970/2013)

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že žalovaná ve formuláři přihlášky pohledávky vylíčila okolnosti jejího vzniku tak, že: -na základě Smlouvy o syndikovaném úvěru ze dne 30. 3. 1999 (dále jen Úvěrová smlouva) poskytlo 5 původních věřitelů dlužnici syndikovaný úvěr, a to kontokorent do výše 200,000.000,-Kč a fixní úvěr ve výši 900,000.000,-Kč, -dlužnice se v Úvěrové smlouvě mimo jiné zavázala k úhradě úroku a úroku z prodlení z kontokorentu a fixního úvěru, -v předchozím konkursním řízení vedeném na majetek dlužnice (tehdy vystupující pod obchodní firmou Vodní stavby, a.s.) u tamního soudu pod sp. zn. 89 K 16/2002 (dále jen Předchozí konkursní řízení) byly uhrazeny pohledávky dlužnice z Úvěrové smlouvy ve výši 77,327.271,16 Kč (dne 10. 2. 2009) a 57,599.819,46 Kč (dne 14. 5. 2009), což odpovídá jistině a splatným úrokům do dne prohlášení konkurzu (dne 4. 9. 2003). -přihláškou uplatňuje žalovaná (jako právní nástupkyně původních věřitelů) další příslušenství úvěrové pohledávky (dále též jen Pohledávka) za dobu od prohlášení konkursu do zaplacení pohledávky v rámci řízení sp. zn. 89 K 16/2002, a to: -úrok z částek 10,758.383,34 Kč a 44,546.032,86 Kč za dobu od 5. 9. 2003 do 10. 2. 2009 a z částek 9,494.775,20 Kč a 39,313.952,16 Kč za dobu od 5. 9. 2003 do 14. 5. 2009, -ačkoli vyčíslení těchto úroků odpovídá (celkové) částce 75,617.063,88 Kč, žalovaná uplatňuje pouze 30,000.000,-Kč.

V rovině právního posouzení věci soud-cituje ust. § 174 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-v první řadě konstatoval, že ačkoli je věřitel v přihlášce pohledávky povinen vylíčit skutek, na němž se jeho pohledávka zakládá, tedy dostatečně určitě uvést všechny skutkové okolnosti, které jsou důležité pro posouzení, zda je pohledávka po právu, žalovaná v přihlášce Pohledávky popsala důvody jejího vzniku tak neurčitě, že to znemožňuje věcné projednání (tohoto) sporu.

Soud rozvedl, že žalovaná v přihlášce Pohledávky sice odkázala na Úvěrovou smlouvu, uvedla, že Pohledávku má tvořit další příslušenství (úrok a úrok z prodlení za dobu od prohlášení konkursu do zaplacení v Předchozím konkursním řízení) z pohledávky, která již jinak byla uhrazena ve výši své jistiny a příslušenství (77,327,271,16 Kč a 57,599.819,46 Kč), nijak však nevysvětlila výpočet příslušenství Pohledávky, konkrétně, jak dospěla k jistinám, z nichž uvedené příslušenství (úrok a úrok z prodlení) vypočetla.

Žalovaná tedy podle soudu rezignovala na vylíčení toho, co mají představovat částky 10,758.383,34 Kč, 44,546.032,86 Kč, 9,494.775,20 Kč a 39,313.952,16 Kč, z nichž je příslušenství počítáno, resp. jak dospěla k výši těchto částek. Nevysvětlila, zda uvedené částky představují jistinu kontokorentu, jistinu fixního úvěru, či snad dokonce příslušenství, z něhož je počítáno další příslušenství a jak se tyto částky vztahují k částkám přihlášeným a zjištěným v rámci Předchozího konkursního řízení (zejména k přihlášené a uhrazené jistině ve výši 77,327,271,16 Kč). Bez uvedení těchto tvrzení není možné posoudit věcnou správnost přihlášené Pohledávky, neboť chybí vylíčení rozhodujících skutečností umožňující překontrolovat správnost výpočtu příslušenství. 190 ICm 201/2014 (MSPH 90 INS 23970/2013)

Neurčitost skutkových tvrzení přihlášené Pohledávky pak zakládá již jen to, že žalovaná poté, co konstatovala, že blíže nevysvětlené příslušenství Pohledávky činí 75,617.063,88 Kč, uvedla, že požaduje (přihlašuje) pouze 30,000.000,-Kč, aniž by ozřejmila, co má požadovaná částka z celku představovat (tedy, zda se jedná o úrok či úrok z prodlení a zda z kontokorentu či z fixního úvěru, popřípadě v jaké výši žalovaná uplatňuje ten který druh příslušenství).

Soud prvního stupně-poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1726/98 ze dne 24. 5. 2001 uveřejněný pod č. 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 76/2002), z něhož mimo jiné dovodil, že zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout -uzavřel na tom, že přihláška Pohledávky trpí vadami, jež brání jejímu přezkumu, a proto žalobu pro předčasnost zamítl.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podala žalovaná včasné odvolání, v němž vyjádřila přesvědčení, že Pohledávku v přihlášce dostatečně individualizovala, když označila titul (Úvěrovou smlouvu), na základě kterého Pohledávka vznikla, uvedla, jaká část Pohledávky z tohoto titulu byla uhrazena dříve (k jakému datu), a jakou část Pohledávky z tohoto titulu nadále zbývá uhradit, uvedla, že uplatňuje Pohledávku odpovídající úroku z kontokorentu, úroku z fixního úvěru a úroku z prodlení, včetně toho, jaký úrok, v jaké konkrétní výši, z jaké částky a za jakou dobu uplatňuje. Akcentovala, že takto popsanou Pohledávku nelze zaměnit s jinou pohledávkou, a že Pohledávka je tedy způsobilá přezkoumání v insolvenčním řízení, přičemž případné námitky co do konkrétního výpočtu Pohledávky mohly být případně vyjasněny v rámci řízení o určení pravosti a výše Pohledávky.

O dostatečné individualizaci Pohledávky-pokračovala žalovaná-ostatně neměly pochybnost ani žalobkyně ani insolvenční správkyně. O tom svědčí nejen i některé (byť nesprávné) popěrné důvody uplatněné žalobkyní (např. že v souladu s ust. § 33 zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV) lze úroky z prodlení uplatňovat pouze za období do zahájení konkursního řízení a že Pohledávka je promlčená), nýbrž i to, že ačkoli předchozí insolvenční správkyně dlužnice (GERENTEA, v.o.s.) Pohledávku z týchž důvodů jako žalobkyně rovněž popřela, nová insolvenční správkyně (Institut insolvence, v.o.s.) podáním ze dne 30. 6. 2014 vzala popření Pohledávky zpět, v důsledku čehož dle ust. § 201 odst. 1 písm. c) IZ nadále platí, že Pohledávka je zjištěna.

Individualizaci Pohledávky podle žalované neztěžuje ani skutečnost, že jí přihláškou uplatnila toliko ve výši 30,000.000,-Kč, ačkoli její (skutečná) výše činí 75,617.063,88 Kč. Je totiž jen na vůli každého věřitele, zda vůči svému dlužníkovi uplatní pohledávku v plné výši či jen konkrétní část pohledávky. Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 190 ICm 201/2014 (MSPH 90 INS 23970/2013)

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 21. 4. 2016, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, jež je v podstatných rysech reprodukováno výše s tím, že k odvolací argumentaci považoval za vhodné uvést následující:

Odvolací soud nesouhlasí se žalovanou v tom, že její tvrzení v přihlášce Pohledávky, že: -dle článku 2 Úvěrové smlouvy byl dlužnici poskytnut tzv. kontokorentní úvěr ve výši 200,000.000,-Kč a tzv. fixní úvěr ve výši 900,000.000,-Kč, -v Předchozím konkursním řízení byly uhrazeny její (tyto) úvěrové pohledávky odpovídající dlužným jistinám a splatným úrokům tak, že dne 10. 2. 2009 byla uhrazena částka 77,327.271,16 Kč a dne 14. 5. 2009 byla uhrazena částka 57,599.819,46 Kč, -příslušenství úvěrové pohledávky je (tak) tvořeno smluveným úrokem a úrokem z prodlení z kontokorentu z částky 10,758.383,34 Kč, resp. z částky 44,546.032,86 Kč, a smluveným úrokem a úrokem z prodlení z fixního úroku z částky 9,494.775,20 Kč, resp. 39,313.952,16 Kč, nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě přihlásila Pohledávku do insolvenčního řízení.

Z výše uvedených tvrzení, a to ani zprostředkovaně odkazem na Úvěrovou smlouvu, totiž vskutku není zřejmé, které konkrétní pohledávky ( dlužné jistiny a splatné úroky ) plynoucí z Úvěrové smlouvy, a v jakém rozsahu, byly v Předchozím konkursním řízení uspokojeny, resp. jakým způsobem dospěla žalovaná k výši jistin, z nichž dovozuje existenci Pohledávky. Takto (neúplně a rozporně) vymezený důvod vzniku Pohledávky podle názoru odvolacího soudu vskutku brání (bránil) v jejím přezkoumání nehledě na to, že z přihlášky Pohledávky plyne (mimo jiné) i rozpor mezi datováním výpočtu úroků a úroků z prodlení (požadavkem na jejich úhradu od 5. 9. 2003 do 10. 2. 2009, resp. od 5. 9. 2003 do 14. 5. 2009) a uvedením údaje o tom, že Pohledávka je splatná od 10. 2. 2009.

Odvolací soud je rovněž toho názoru, že uplatňuje-li (přihlašuje-li) žalovaná jen část Pohledávky, je (byla) povinna uvést, z jakých dílčích částek (pohledávek) se tato část Pohledávky skládá. Její tvrzení, že přihlašuje pouze část úroků totiž dlužnou částku (požadované úroky) nespecifikuje tak, aby nemohla být zaměněna s pohledávkou jinou, v důsledku čehož jí nelze přezkoumat (posoudit její pravost a výši).

K další části odvolací argumentace je třeba uvést, že žalobkyně ve (formulářové) žalobě sice vymezila důvody, pro které Pohledávku popírá mimo jiné tak, že Pohledávka byla uplatněna v rozporu s ust. § 33 ZKV a je promlčená, nicméně žalobkyně v první řadě namítala, že pohledávka je neurčitě specifikována a vyčíslená, kdy věřitel konkrétně nevyjadřuje, vůči jaké jistině/tranši se příslušenství 190 ICm 201/2014 (MSPH 90 INS 23970/2013) vztahuje , resp. že z přihlášky pohledávky dále není patrné a není ani z přihlášených důkazů prokazatelné, vůči které tranši bylo dlužníkem plněno a že platební historie dlužníka vůči přihlášenému věřiteli není jakýmkoli důkazem či tvrzením ozřejmena.

Konečně na závěr o tom, že přihláška Pohledávky má v části, o které má být v incidenčním sporu rozhodnuto, vady bránicí jejímu přezkumu, nemá vliv ani to, že insolvenční správkyně vzala popření Pohledávky zpět. S přihlédnutím k tomu, že žalobkyně své popření Pohledávky nevzala zpět, není ani správný názor žalované, že je Pohledávka (již) zjištěna.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil s tím, že v dalším průběhu insolvenčního řízení bude třeba ve smyslu závěrů obsažených v R 76/2002 přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky Pohledávky a poté (případně) k novému přezkumu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a přiznal v řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila na uplatnění svého práva a které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 3.100,-Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání před odvolacím soudem) podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif), a 1 náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což činí celkem 3.400,-Kč.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. dubna 2016 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela