102 VSPH 725/2016-17
42 ICm 2833/2016 102 VSPH 725/2016-17 (KSCB 28 INS 9557/2016)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci žalobce JUDr. Jana Parasky, soudního exekutora Exekutorského úřadu Most, sídlem Jaroslava Seiferta 2159/7, Most, proti žalované Administraci insolvencí CITY TOWER, v.o.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, IČO: 29414873, insolvenční správkyni dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 42 ICm 2833/2016-12 ze dne 31. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 42 ICm 2833/2016-12 ze dne 31. srpna 2016 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením nepřiznal žalobci (dále též jen Exekutor) osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce podal dne 9. 8. 2016 žalobu na určení pravosti pohledávky ve výši 7.865,-Kč (dále též jen Pohledávka), již přihlásil do insolvenčního řízení vůči dlužníkovi, a dne 29. 8. 2016 požádal o osvobození od placení soudních poplatků s tím, že výše soudního poplatku za žalobu (5.000,-Kč) je nepřiměřeně vysoká a že je osobou vystupující v pozici státu.

Soud-poukazuje na ust. § 138 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)-zdůraznil, že ust. § 28 exekučního řádu (dále jen EŘ), na které Exekutor odkazoval a podle kterého se úkony exekutora považují za úkony exekučního soudu, upravuje postavení exekutora pouze v průběhu exekuční činnosti, nikoli v řízení o určení pravosti pohledávky. Ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích (dále jen ZSoudP), na které Exekutor (rovněž) odkazoval a podle kterého se od poplatku osvobozují Česká republika a státní fondy, se tudíž na posuzovaný případ nevztahuje. Exekutorovi proto osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal Exekutor včasné odvolání, v němž především namítal, že žalobu byl nucen podat na základě svévolného úkonu žalovaného, jenž účelově označil Pohledávku za nevykonatelnou, čímž jej vědomě vystavil závazku uhradit absurdně vysoký soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč. Dále brojil proti výši soudního poplatku isir.justi ce.cz 42 ICm 2833/2016 (KSCB 28 INS 9557/2016) za zahájení řízení ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky, již měl za nepřiměřeně vysokou v porovnání k předmětu sporu (jímž je určení pravosti Pohledávky ve výši 7.870,-Kč) a již měl za rozpornou se zásadami právního státu a ústavně zaručeným právem na dostupnou soudní ochranu Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jej od soudního poplatku osvobodí, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z této úpravy plyne, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků jen tehdy, odůvodňují-li to jeho majetkové poměry, a současně nejde-li z jeho strany o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly.

Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se musí promítnout do závěru, zda je tento s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatek. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen přiznat mu tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků.

Současně však platí, že účastník je povinen prokázat soudu věrohodným způsobem své poměry, které jsou pro posouzení předpokladů pro jeho osvobození od soudních poplatků rozhodné. Jinými slovy, při zkoumání předpokladů pro osvobození od soudních poplatků účastníka "zatěžuje" jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. To znamená, že pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svoji nepříznivou majetkovou situaci, která ho vede k tomu, že nemůže soudní poplatek 42 ICm 2833/2016 (KSCB 28 INS 9557/2016) uhradit, ale musí také toto tvrzení řádně doložit. Ještě jinak vyjádřeno, je na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní a majetkové poměry a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil (pokud možno současně se žádostí o osvobození) doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li účastník tuto svou povinnost, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.

V situaci, kdy žalobce nepředložil žádné konkrétní údaje, které by poskytovaly věrný (ucelený) obraz o jeho majetkových poměrech tak, aby soud mohl kvalifikovaně posoudit, zda splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, není možno, a opakovaně to budiž zdůrazněno, posoudit důsledky, které pro jeho poměry má požadavek na zaplacení soudního poplatku za žalobu, a již z tohoto důvodu jeho žádosti o osvobození od placení soudních poplatků vyhovět nelze.

Okolnost, zda je (byl) Exekutor osvobozen od placení soudních poplatků ze zákona (dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) ZSoudP) je přitom pro posouzení toho, zda splňuje předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků rozhodnutím soudu dle ust. § 138 o. s. ř. nevýznamná (osvobození od soudních poplatků podle tohoto ustanovení má totiž do právní sféry účastníka zpravidla širší dopad než osvobození poskytována přímo právními předpisy).

Nicméně odvolací soud se neztotožňuje s názorem Exekutora, že při uplatnění Pohledávky z titulu nákladů exekučního řízení vystupoval (vystupuje) jako veřejný činitel (úřední osoba) a vykoná část pravomocí (soudní moc), které na něj byly Českou republikou delegovány EŘ. Z inkriminovaného ust. § 28 EŘ totiž plyne, že se úkony exekutora považují za úkony exekučního soudu činěné (toliko) v průběhu vedení exekuce. Stejně tak je z ust. § 52 odst. 2 téhož zákona, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny o. s. ř. a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí, patrné, že se jedná pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění exekuce samotné. Ostatně o tom, že soudní exekutor vystupuje jako veřejný činitel jen při vlastní exekuční činnosti, nemělo pochyb ani plénum Ústavního soudu ČR ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS 23/06 ze dne 12. 9. 2006.

K té části odvolací argumentace, jíž žalobce namítal, že žalobu byl nucen podat na základě svévolného úkonu žalovaného, jenž účelově označil Pohledávku za nevykonatelnou, považoval odvolací soud za vhodné uvést, že judikatura Vrchního soudu v Praze prezentovaná např. usnesením sen. zn. 1 VSPH 362/2015 ze dne 8. 9. 2015 dovozuje, že věřitel, jehož přihlášenou pohledávku označenou věřitelem jako vykonatelnou popřel insolvenční správce jako nevykonatelnou (přičemž při přezkumném jednání insolvenční soud do skončení přezkumného jednání nerozhodl, že se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za nevykonatelnou), nemá povinnost podat žalobu o určení pohledávky, neboť tuto povinnost má podle ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce. 42 ICm 2833/2016 (KSCB 28 INS 9557/2016)

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání Exekutora je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 19. října 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela