102 VSPH 713/2016-61
68 ICm 3866/2015 102 VSPH 713/2016-61 (KSPH 38 INS 15723/2010)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci žalobce Mgr. Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Hroznová 499/2, 118 00 Praha 1, zast. advokátem Mgr. Andrejem Lokajíčkem, sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2, proti žalovanému Mgr. Ing. Ivo Halovi, sídlem Italská 1583/24, 120 00 Praha 2, insolvenčnímu správci dlužnice ZÁMEK BEZNO, s.r.o., IČ: 61676233, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 68 ICm 3866/2015-52 ze dne 24. srpna 2016,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 68 ICm 3866/2015-52 ze dne 24. srpna 2016 se v bodě III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.342,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Andreje Lokajíčka.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2.238,50 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Andreje Lokajíčka.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného usnesení zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal toho, aby bylo 6 kusů tam specifikovaných alegorických soch (dále jen Sochy) vyloučeno ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, v bodě II. výroku rozhodl o tom, že se žalobci vrací soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč, a v bodě III. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Bod I. výroku o zastavení řízení odůvodnil aplikací ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) s tím, že žalobce dříve, než začalo jednání, vzal žalobu zpět.

Bod II. výroku o vrácení soudního poplatku odůvodnil aplikací ust. § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

Bod III. výroku o náhradě nákladů řízení odůvodnil aplikací ust. § 146 odst. 1 písm. c) OSŘ (správně mělo být uvedeno ust. § 146 odst. 1 písm. b) OSŘ) s tím, že neshledal důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, neboť k vynětí Soch ze soupisu majetkové podstaty došlo proto, že v insolvenčním řízení nezůstal isir.justi ce.cz 68 ICm 3866/2015 (KSPH 38 INS 15723/2010)

žádný věřitel, veškeré pohledávky za majetkovou podstatou byly uhrazeny a jsou splněny všechny podmínky pro zrušení konkursu.

Proti bodu III. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Praze podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjádřil přesvědčení, že ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného, jenž vyňal Sochy z majetkové podstaty dlužníka. Poukázal přitom na to, že úvaha soudu o tom, že k vynětí Soch z majetkové podstaty dlužnice došlo v důsledku ukončení účasti věřitelů v insolvenčním řízení je v rozporu s obsahem podání zástupce žalovaného insolvenčního správce ze dne 23. 3. 2016 (č. l. 36) a s podáním dlužnice ze dne 13. 4. 2016 (č. l. 41), kteří výslovně uvedli, že vlastnické právo žalobce k Sochám nezpochybňují. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení v odvoláním napadeném bodě výroku změnil tak, že mu vůči žalovanému přizná právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.342,-Kč, a že žalovaného zaváže rovněž k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 2.238,50 Kč.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 7 věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyplývá, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ týkající se sporného řízení, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 163 IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud podle ustanovení OSŘ, není-li v IZ stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporuje zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje ust. § 170 písm. f).

Ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) OSŘ určuje, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Z odst. 2 téhož ustanovení pak plyne, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Odvolací soud v první řadě předesílá, že v posuzované věci není (nebylo) předmětem řízení určení pravosti, výše či pořadí přihlášených pohledávek, ale požadavek na vyloučení majetkové hodnoty ze soupisu majetkové podstaty dle ust. § 225 a násl. IZ. Aplikace ust. § 202 odst. 2 věty první IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci je (byla) v této vyloučena. Vzhledem k tomu, že IZ nemá speciální úpravu pro rozhodování o nákladech řízení ve sporech o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, 68 ICm 3866/2015 (KSPH 38 INS 15723/2010) je (bylo) třeba v souladu s ust. § 163 IZ postupovat podle obecné úpravy obsažené v OSŘ.

Odvolací soud proto nejprve posuzoval, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Tento postup je v souladu s ustálenou judikaturou prezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1787/2014 ze dne 23. 10. 2014, podle níž náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění, která se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno. Tam, kde účastník zavinil zastavení řízení, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení. Zavinění může spočívat i v tom, že žalobce vzal žalobu zpět. V tom případě zavinil zastavení řízení a je povinen nahradit druhé straně náklady řízení, které v řízení účelně vynaložila na uplatňování nebo bránění svého práva.

K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky obsažené v ust. § 146 odst. 2 věty druhé OSŘ, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoli z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoli. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoli k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že důvodnost žaloby se odvíjí od vyrozumění ze dne 10. 9. 2015 (viz příloha k žalobě), jímž žalovaný oznámil žalobci, že zahrnul Sochy do soupisu majetkové podstaty dlužnice z důvodu, že dlužnici svědčí vlastnické právo k Sochám. Potvrzením ze dne 15. 8. 2015 pak žalovaný uvědomil žalobce o tom, že podle ust. § 227 IZ vyňal Sochy z majetkové podstaty dlužnice.

Účelem žaloby o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dle ust. § 225 IZ je vydání rozhodnutí soudu o tom, že určitý majetek nepatří do majetkové podstaty a tudíž nemůže sloužit jako zdroj uspokojení pohledávek insolvenčních věřitelů. Pokud stejného výsledku bylo dosaženo jinak-vynětím majetku z majetkové podstaty podle ust. § 227 IZ na základě jednání (návrhu) žalovaného-lze konstatovat, že došlo k uspokojení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce byl v důsledku jednání žalovaného uspokojen, neměl žalobce již žádný důvod pokračovat v řízení. Za těchto okolností nelze než přisvědčit žalobci, že vzal zpět důvodně podaný návrh pro chování žalovaného a má proto proti němu právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně proto pochybil, pokud dovodil, že k zastavení řízení došlo nikoli pro chování žalovaného, a pokud z tohoto důvodu nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil v bodě III. výroku tak, že žalobci přiznal právo 68 ICm 3866/2015 (KSPH 38 INS 15723/2010) na náhradu nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložil na uplatnění svého práva, a to v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 9.300,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby a zpětvzetí žaloby) po 3.100,-Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) ve výši 2.142,-Kč činí celkem 12.342,-Kč.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení úspěšnému žalobci v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 1.550,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 11 odst. 2 písm. c) Advokátního tarifu za 1 úkon právní služby (podání odvolání) a 1 náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % DPH ve výši 388,50 Kč činí celkem 2.238,50 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 6. října 2016

Mgr. Tomáš B r a u n , v . r . předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela