102 VSPH 691/2014-156
59 ICm 1313/2013 102 VSPH 691/2014-156 (KSPA 59 INS 4379/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové v právní věci žalobkyně Lacerna, a.s., sídlem Jiřího z Poděbrad 2593, Pardubice, IČ: 28773241, zast. advokátem JUDr. Vlastimilem Rampulou, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti žalovanému Ing. Karlu Kunovi, sídlem Velké Hamry 393, Ústí nad Orlicí, insolvenčnímu správci dlužnice JATKA SVITAVY , s.r.o. v likvidaci, IČ: 47450134, zast. advokátem Mgr. Martinem Červinkou, sídlem Čechova 396, Česká Třebová, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Moravský peněžní ústav-spořitelní družstvo, sídlem Senovážné náměstí 1375/19, Praha 1, IČ: 25307835, zast. advokátem Mgr. Tomášem Kravčíkem, sídlem Občanská 1115/16, Ostrava, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 59 ICm 1313/2013-128 ze dne 24. října 2014

t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 59 ICm 1313/2013-128 ze dne 24. října 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným rozsudkem vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužnice tam specifikované nemovitosti (dále jen Nemovitosti) a rozhodl o tom, že žalovaný je do 3 dnů od právní moci rozsudku povinen zaplatil žalobkyni 37.735,-Kč a vedlejšímu účastníku na straně žalobkyně 26.794,-Kč na náhradu nákladů řízení k rukám jejích zástupců.

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně předeslal, že žalobkyně nesouhlasila se zahrnutím Nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužnice, neboť se na základě kupní smlouvy, již uzavřela s dlužnicí dne 29.12.2009, stala výlučným vlastníkem Nemovitostí. Žalovaný namítal, že vlastnické právo k Nemovitostem na žalobkyni nepřešlo pro rozpor kupní smlouvy s ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), přičemž na podporu své argumentace poukazoval na rozsudek Vrchního soudu v Praze sen. zn. 102 VSPH 98/2012 ze dne 20.9.2012.

Na základě provedeného dokazování učinil soud zejména tato skutková zjištění:

1) z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 2 Nc 1260/2009-6 ze dne 22.5.2009 zjistil, že Ing. Rudolf Junger (dále jen Znalec) byl jmenován znalcem ke stanovení hodnoty Nemovitostí,

2) z odborného posudku č. 1508/178/09 zpracovaného Znalcem dne 26.11.2009 zjistil, že cena Nemovitostí byla stanovena na 16 miliónů Kč, 59 ICm 1313/2013 (KSPA 59 INS 4379/2011)

3) z notářského zápisu č.j. NZ 125/2009, N 131/2009 sepsaného dne 25.11.2009 Mgr. Ludmilou Mazlovou, notářkou ve Svitavách (dále jen Notářský zápis), zjistil, že jím byl osvědčen obsah rozhodnutí valné hromady dlužnice, jež schválila prodej veškerého nemovitého majetku dlužnice žalobkyni za 16 miliónů Kč, odvolala Ing. Jaroslava Filu a Petra Kudlu z funkcí jednatelů dlužnice a do těchto funkcí jmenovala Petra Kořistku a Michala Rosemberga, schválila převod obchodního podílu svého společníka Finex Real, a.s. na Kevatex, s.r.o., a převod obchodního podílu Ing. Jaroslava Fily na Karla Kinského,

4) z kupní smlouvy č. 12/09 ze dne 29.12.2009 (dále jen Kupní smlouva) zjistil, že jejím předmětem byly Nemovitosti, že za prodávající dlužnici jednali její tehdejší jednatelé Petr Kořistka a Michal Rosemberg, že za kupující žalobkyni jednal její předseda představenstva Mgr. JUDr. Tomáš Fadrný, že kupní cena byla sjednána ve výši 16 miliónů Kč, a že její úhrada byla dohodnuta tak, že 7 miliónů Kč složí kupující z vlastních zdrojů do 30.4.2010 a 7 miliónů Kč bude hrazeno z úvěru poskytnutého kupujícímu převodem na účet prodávajícího,

5) z rozsudku sp. zn. 25 C 15/2011 ze dne 15.8.2012 (dále jen Rozsudek) zjistil, že jím sice Okresní soud v Pardubicích ve věci žalobkyně Zemědělského obchodního družstvo Zálší proti žalované Lacerna, a.s. (zde žalobkyni) rozhodl o tom, že je Kupní smlouva vůči žalobkyni neúčinným právním úkonem, nicméně Rozsudek nenabyl právní moci, neboť-s ohledem na to, že žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení žalobu zpět-byl zrušen rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích sp. zn. 23 Co 342/2013 ze dne 30.7.2013,

6) z dohody o narovnání zjistil, že se žalobkyně zavázala zaplatit závazek vůči Zemědělskému obchodnímu družstvu Zálší ve výši 1.200.000,-Kč,

7) z tam specifikovaných smluv o postoupení pohledávek a z informací Police ČR učinil skutková zjištění, jež lze shrnout tak, že žalobkyně v období od 4.12.2009 do 28.6.2010 nabyla vůči dlužnici pohledávky ve výši minimálně 14,5 miliónů Kč (dále jen Pohledávky), a to od svého tehdejšího předsedy představenstva a člena dozorčí rady dlužnice Mgr. JUDr. Tomáše Fadrného, předsedy představenstva Finex Real, a.s. a bývalého jednatele dlužnice Petra Kudly a od Finex Real, a.s. (jmenovaní Pohledávky nabyli zejména od původních věřitelů dlužnice), přičemž Pohledávky ve výši 14,5 miliónů Kč částečně započetla na pohledávku z titulu kupní ceny dle Kupní smlouvy,

8) z potvrzení Komerční banky, a.s. o převzetí a úhradě závazku zjistil, že žalobkyně na základě dohody o přistoupení k závazku a převzetí dluhu ze dne 31.5.2010 uhradila pohledávku banky vůči dlužnici v celkové výši 3.542.358,62 Kč.

V rovině právního posouzení věci se soud neztotožnil s obranou žalovaného, že vlastnické právo k Nemovitostem na žalobkyni nepřešlo pro rozpor Kupní smlouvy s ust. § 196a odst. 3 ObchZ. V tomto ohledu zdůraznil, že personální propojení dlužnice se žalobkyní lze dohledat v době, kdy dne 25.11.2009 valná hromada dlužnice hlasovala o prodeji nemovitého majetku žalobkyni (v té době byl Petr Kudla jednatelem dlužnice, členem dozorčí rady žalobkyně a zastupoval jednoho ze společníků dlužnice Finex Real, a.s., a Ing. Jaroslav Fila byl jednatelem a jedním ze společníků dlužnice, a předsedou dozorčí rady žalobkyně). Kupní smlouva však byla sepsána až dne 29.12.2009, kdy již personální propojení žalobkyně a dlužnice neexistovalo nehledě nato, že dlužnice i přesto podle ust. § 196a ObchZ postupovala.

K poukazu žalovaného na Rozsudek soud předně konstatoval, že Rozsudek byl zrušen, tudíž nenabyl právní moci, a jeho obsah, zjištění a závěry pro něj (insolvenční soud) tak nejsou závazné. Naopak z obsahu listin založených ve spise Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 25C 15/2011 (zejména ze smluv o postoupení Pohledávek) lze dovodit, že odkoupením celé řady pohledávek od věřitelů dlužnice mohlo dojít ke snížení počtu jejích věřitelů, přičemž 59 ICm 1313/2013 (KSPA 59 INS 4379/2011) skutečnost, že žalobkyně Pohledávky započetla proti úhradě (části) kupní ceny za Nemovitosti podle soudu v rozporu s právními předpisy není. Celou věc navíc prověřovaly orgány činné v trestním řízení a trestní oznámení odložily, protože neshledaly důvody pro zahájení trestního stíhání ani proto, aby byla věc vyřízena jinak. Žalovanému soud nepřisvědčil ani v tom, že neplatnost Kupní smlouvy způsobuje zaplacení kupní ceny započtením.

Námitky žalovaného o tom, že došlo k vytunelování dlužnice osobami personálně propojenými se žalobkyní, jakož i námitky spočívající v tom, že Pohledávky postoupené na základě smluv o postoupení pohledávek nebylo možné započíst proti úhradě kupní ceny, neboť byly promlčené, soud odmítl s tím, že nebyly prokázány. Zejména z těchto důvodů žalobě vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, podal žalovaný včasné odvolání, v němž poukázal na tam označenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a namítal, že prokázal, že je Kupní smlouva neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku (dále jen ObčZ). Zdůraznil, že jejím uzavřením sledovaly smluvní strany záměr vyvést bez přiměřeného protiplnění veškerý majetek dlužnice do společnosti žalobkyně. Rozvedl, že ačkoli byl v Kupní smlouvě sjednán postup, jakým má (měla) být kupní cena uhrazena (7 miliónů z vlastních zdrojů žalobkyně a 9 miliónů z úvěru jí poskytnutého), byla kupní cena uhrazena zápočtem Pohledávek (zčásti dokonce promlčených) žalobkyně vůči dlužnici. Tvrzení žalobkyně akceptované soudem prvního stupně, že se tím dlužnici snížily její závazky, označil za účelové, neboť namísto toho, aby se dlužnici dostalo reálného protiplnění ve formě peněžních prostředků, které by mohla použít alespoň k částečnému (poměrnému) uspokojení svých věřitelů, snížily se jí závazky vůči jí ovládajícím osobám, a to navíc závazky promlčené, které (ani) nebyla povinna uspokojit.

Tímto postupem se podle názoru žalovaného žalobkyně na úkor ostatních věřitelů obohatila, neboť pokud by Nemovitosti zůstaly ve vlastnictví dlužnice a byly (v konkursu) následně zpeněženy, žalobkyni by se na úhradu jejich Pohledávek, jež by byly z důvodu promlčení popřeny, ničeho nedostalo. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek buď změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k odvolání akcentovala, že prodej Nemovitostí byl motivován zlepšením ekonomické situace dlužnice (která v té době neměla cashflow na provoz Nemovitostí) a že skutečnost, že část kupní ceny byla uhrazena zápočtem, nemá (nemůže mít) vliv na (ne)platnost Kupní smlouvy. Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 2.7.2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Soudu prvního stupně lze především vytknout, že-za stavu, kdy žalovaný na (prvním) jednání konaném před soudem prvního stupně dne 22.8.2014 označil Kupní smlouvu za neplatnou, neboť byla uzavřena v podvodném úmyslu s cílem vytunelovat majetek dlužnice ze strany jejích bývalých společníků Petra Kudly a Mgr. JUDr. Tomáše Fadrného (č.l. 84), a kdy v návrhu na doplnění dokazování ze dne 15.9.2014 kromě jiného tvrdil, že dlužnice byla v době uzavření kupní smlouvy prokazatelně v úpadku (č.l. 109)-se s výhradou žalovaného, že Kupní smlouva je neplatná podle ust. § 39 ObčZ, neboť obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení věřitelů jedné z nich , fakticky vypořádal jen konstatováním, že námitky žalovaného o vytunelování společnosti dlužnice osobami 59 ICm 1313/2013 (KSPA 59 INS 4379/2011) personálně propojenými se společností žalobce, jakož i námitky spočívající v tom, že Pohledávky postoupené na základě smluv o postoupení pohledávek, založených ve spise Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 25 C 15/2011, nebylo možné započíst proti úhradě kupní ceny, neboť byly promlčené, zůstaly pouze u tvrzení, které žalovaný žádným způsobem neprokázal .

V situaci, kdy žalovaný //jenž, pokud jde o jeho povinnost tvrzení, odkázal na Rozsudek /v němž je podle něj podrobně popsána geneze uzavření Kupní smlouvy byť s ohledem na to, že Rozsudek byl posléze zrušen, je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že při hodnocení okolností, za nichž byla uzavřena Kupní smlouva, nebyl povinen vzít v potaz skutkové a právní závěry obsažené v odůvodnění Rozsudku/, resp. na jeho skutkovou verzi, podle níž skupování pohledávek za spol. Jatka (dlužnicí) žalovanou (zde žalobkyní) v období před i po uzavření předmětné Kupní smlouvy ve spojení s jednáním jejich představitelů a s jednáním bývalých zástupců a společníků spol. Jatka, vede (vedlo soud) k závěru, že již při uzavírání Kupní smlouvy bylo evidentní, že úhrada kupní ceny tak, jak bylo v kupní smlouvě dohodnuto, provedena nebude a podle níž bylo úmyslem (byl prokázán úmysl) osob jednajících za dlužnici i žalovanou (zde žalobkyni) a společníků dlužnice znemožnit uspokojení věřitelů spol. Jatka, neboť jejich jednáním již nebylo z čeho poté věřitele uspokojit, byl zjištěn blízký osobní vztah mezi těmito osobami // podle soudu neprokázal, že smluvní strany uzavřely Kupní smlouvu v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávek věřitelů dlužnice, bylo povinností soudu prvního stupně dle ust. § 118a odst. 3 OSŘ (jehož smyslem je právě to, aby účastníku nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové důkazní břemeno má a o čem) poučit žalovaného o tom, aby označil (konkrétní) důkazy způsobilé prokázat toto jeho tvrzení, což se nestalo při jednání konaném dne 22.8.2014 (č.l. 83-87) ani při jednání konaném dne 24.10.2014 (č.l. 110-114). V této souvislosti lze podotknout, že návrh žalovaného ze dne 15.9.2014 na doplnění dokazování připojeným spisem Okresního soudu v Pardubicích a z něho zejména listinami týkajícími se pohledávek žalobkyně, jejich započtením žalobkyně hradila část kupní ceny, není dostatečně určitý, neboť z něj nelze posoudit, který z konkrétních důkazních prostředků z toho spisu má (měl) být proveden.

Žalovanému je přitom třeba přisvědčit v tom, že ustálená judikatura prezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1027/2006 ze dne 1.7.2008 uveřejněném pod číslem 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že právní úkon, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle ust. § 39 ObčZ absolutně neplatný.

K právní argumentaci soudu prvního stupně a žalobkyně, podle níž úhrada kupní ceny započtením vzájemných závazků a pohledávek, není v rozporu s právními předpisy, považoval odvolací soud za nutné uvést, že jestliže dlužnice, jež se stala dlužníkem žalobkyně v rozsahu zčásti promlčených Pohledávek (jež žalobkyně nabyla např. od svého tehdejšího předsedy představenstva a člena dozorčí rady dlužnice Mgr. JUDr. Tomáše Fadrného a bývalého jednatele dlužnice Petra Kudly) uzavřela s žalobkyní Kupní smlouvu, jíž na ní převedla Nemovitosti za kupní cenu 16 miliónů Kč, která byla v rozporu s dohodu obsaženou v Kupní smlouvě v převážné části uhrazena započtením na Pohledávky, a jestliže obě smluvní strany (dlužnice a žalobkyně) tím sledovaly úmysl zkrátit možnost uspokojení pohledávek jiných věřitelů dlužnice, byla by Kupní smlouva-jak vyplývá z výše uvedeného-vskutku neplatným právním úkonem.

Vzhledem ke shora popsaným zjištěním dospěl odvolací soud k závěru, že řízení, jež vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být sjednána náprava. Postupoval proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud v případě, 59 ICm 1313/2013 (KSPA 59 INS 4379/2011)

že žalovaný důsledně splní povinnost důkazní, úplně zjistil skutkový stav ohledně úmyslu smluvních stran při uzavření Kupní smlouvy, a za respektování výše zmíněné judikatury učiní odpovídající právní závěry.

S ohledem na kasaci napadeného rozhodnutí rozhodne o náhradě nákladů vzniklých v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 2. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová