102 VSPH 69/2015-121
98 ICm 2142/2010 102 VSPH 69/2015-121 (MSPH 98 INS 5231/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobce Antonia Cornelise van der anonymizovano , anonymizovano , bytem Václavské nám. 62/806, Praha 1, zast. advokátem Mgr. Pavlem Halounem, sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti žalované Záveská a spol., v.o.s., sídlem Ostrovského 253, Praha 5, IČO:26468514, insolvenční správkyni dlužnice Caramba Media, s.r.o., IČO: 27371492, o vyloučení majetkových hodnot ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 98 ICm 2142/2010-92 ze dne 24. dubna 2014 ve znění opravného usnesení č.j. 98 ICm 2142/2010-100 ze dne 26. června 2014,

t a k t o:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. č.j. 98 ICm 2142/2010-92 ze dne 24. dubna 2014 ve znění opravného usnesení č.j. 98 ICm 2142/2010-100 ze dne 26. června 2014 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného rozsudku zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení ochranné známky ve znění UM UNITEDMUSIC.CZ , zapsané u Úřadu průmyslového vlastnictví pod č. spisu 468682, a přihlášky ochranné známky ve znění TRANSMISSION podané u Úřadu průmyslového vlastnictví pod č. spisu 468681 ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, a v bodech II. a III. výroku žalobci uložil, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalované 5.000,-Kč na náhradu nákladů řízení a státu 6.100,-Kč na náhradu nákladů znalečného na účet Městského soudu v Praze. Opravným usnesením ze dne 26.6.2014 pak opravil chybu v psaní (označení) zástupce žalobce. (MSPH 98 INS 5231/2010)

Soud prvního stupně při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku učinil zejména tato skutková zjištění: 1) z výpisu z obchodního rejstříku dlužnice a z výpisu z databáze Úřadu průmyslového vlastnictví zjistil, že dlužnice, jejímž předmětem podnikání v roce 2010 bylo pořádání kulturních produkcí, zábav a provozování zařízení sloužících zábavě, měla ode dne 16.12.2009 jako vlastník zapsanou ochrannou známku UM UNITEDMUSIC.CZ (dále jen Ochranná známka), 2) z výpisu z databáze Úřadu průmyslového vlastnictví zjistil, že dne 12.6.2009 podala dlužnice návrh na zápis obchodní zámky kombinované TRANSMISSION se shodným seznamem výrobků a služeb jako u (zapsané) Ochranné známky (dále jen Přihláška ochranné známky), 3) ze zápisu z jednání valné hromady dlužnice ze dne 3.3.2010 zjistil, že na valné hromadě bylo konstatováno, že za účetní období roku 2008 dosáhla dlužnice ztráty ve výši 1.597.739,06 Kč a že jako předběžný odhad výsledku hospodaření za rok 2009 bude opět ztráta, 4) ze smlouvy o převodu Ochranné známky ze dne 19.3.2010 zjistil, že: -Ochranná známka byla převedena na žalobce za úplatu ve výši 5.000,-Kč, -smlouvu za každou ze smluvních stran podepsal žalobce, -součástí smlouvy není ocenění Ochranné známky znaleckým posudkem a není v ní ani uvedeno, jakým způsobem byla hodnota Ochranné známky stanovena, 5) ze smlouvy o převodu Přihlášky ochranné známky z téhož dne zjistil, že: -Přihláška ochranné známky byla převedena na žalobce za úplatu ve výši 5.000,-Kč, -smlouvu za každou ze smluvních stran podepsal žalobce, -součástí smlouvy není ocenění Přihlášky Ochranné známky znaleckým posudkem a není v ní ani uvedeno, jakým způsobem byla hodnota Přihlášky ochranné známky stanovena, 6) z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužnice a UME GROUP, s.r.o. zjistil, že: -žalobce byl od 30.5.2007 do 24.6.2010 jednatelem dlužnice, -žalobce byl od 30.8.2005 do 31. 7.2008 společníkem dlužnice, -žalobce je jediným společníkem a jednatelem UME Group, s.r.o., jež byla od 31.7.2008 do 30.6.2010 společnicí dlužnice, 7) ze znaleckých posudků č. 230/2011 a č. 231/2011 ze dne 1.7.2011 objednaných žalovanou a vypracovaných znalcem Mgr. Václavem Karlíčkem zjistil, že znalec ocenil Ochrannou známku a přihlášku Ochranné známky na 1.892.821,-Kč, 8) ze znaleckého posudku jím (soudem) ustanoveného znalce JUDr. Vladimíra Zamrzly č. 35/2012 z května 2012 zjistil, že: -znalec ocenil Ochrannou známku na 41.066,-Kč a Přihlášku Ochranné známky na 141.803,-Kč, -jelikož znalci nebyly známy jiné ekonomické informace ani rozsah užívání Ochranné známky a jelikož mu byly předloženy pouze ekonomické údaje o tržbách dlužnice za rok 2008 (objem tržeb ke dni 31.12.2008), a naopak nebyly předloženy žádné ekonomické údaje od žalobce, použil pro ocenění nákladovou metodu, nikoli nejpoužívanější metodu licenční analogie, -jelikož přihláška Ochranné známky, resp. nezapsané označení, je v námitkovém (MSPH 98 INS 5231/2010)

řízení u Úřadu pro harmonizaci vnitřního trhu a není dosud zapsáno v rejstříku ochranných známek, dle znalce není (nabylo) možné vypracovat samostatný posudek týkající se Přihlášky ochranné známky, -dle znalce nebylo možné použít ani výnosovou metodu, neboť: -nejsou (nebyly) k dispozici ekonomické údaje pro ohodnocení Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky v rozsahu počtu let stanovených zákonem č. 151/1997 Sb., -o Přihlášce ochranné známky není (nebylo) ukončeno námitkové řízení, -ačkoli jsou ve výkazu zisku a ztráty uvedeny tržby ve výši 47.850.000,-Kč, nelze tento údaj vzít za základ z důvodu, že v zápisu z jednání valné hromady dlužnice ze dne 3.3.2010 byla potvrzena ztráta v roce 2008.

Na základě provedeného dokazování měl soud za to, že v případě úplatného převodu Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky na žalobce mělo být postupováno podle ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), neboť žalobce jako jednatel dlužnice nabyl od dlužnice majetek, jehož hodnota byla v době převodu nepochybně vyšší než desetina základního kapitálu dlužnice. Hodnota Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky byla v řízení posuzována znaleckými posudky vypracovanými dvěma znalci, jež se sice liší přístupem, použitou metodou a výsledným oceněním, nicméně jejich závěry jsou podle soudu pro potřeby řízení plně dostačující, a další snaha o zpřesňování hodnoty Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky by pro výsledek sporu nebyla podstatná.

Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 349/2011 ze dne 27.11.2012, z něhož dovodil, že závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o převodu majetku jakožto právním následku porušení povinnosti kladené ust. § 196a odst. 3 ObchZ na transakce v něm vypočtené se bez dalšího prosadí vždy, kdy převodem majetku v rozporu s požadavkem ust. § 196a odst. 3 ObchZ na způsob stanovení ceny byla společnost poškozena, a na rozsudek téhož soudu sp. zn. 29 Cdo 3827/2009 ze dne 15.2.2012, z něhož dovodil, že předpokladem pro závěr o neplatnosti smlouvy o převodu majetku podléhající ust. § 196a odst. 3 ObchZ není pouze nedodržení požadavku, aby hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ale (současně) i zjištění, že cena sjednaná ve smlouvě je pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá, soud konstatoval, že hodnota převedeného majetku je pouze jedním z kritérií posouzení souladu převodu majetku s ust. § 196a odst. 3 ObchZ. V této souvislosti poukázal na to, že mu není zřejmý důvod převodu Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky na žalobce (žádný takový důvod žalobce ani netvrdil), a že pokud v této situaci nebyla postavena najisto hodnota Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky, jejich převod nebyl zmíněn na valné hromadě, pak se způsob uzavření smluv, dohoda o ceně za převod ve výši 5.000,-Kč a absence ocenění hodnoty majetku znaleckým posudkem, jeví se jako snaha žalobce získat pro sebe jediný hodnotný majetek dlužnice, aniž z toho dlužnice měla nějaký prospěch. (MSPH 98 INS 5231/2010)

Jelikož hodnota převáděného majetku byla v době převodu (a i v současné době je) nepochybně vyšší než desetina základního kapitálu dlužnice, tedy vyšší než 30.000,-Kč, dospěl soud k závěru, že jak smlouva o převodu Ochranné známky ze dne 19.3.2010, tak smlouva o převodu Přihlášky ochranné známky z téhož dne, jsou dle ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s ust. § 196a odst. 3) ObchZ absolutně neplatné. Proto žalobu na vyloučení Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky ze soupisu majetkové podstaty dlužnice zamítl.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce včasné odvolání, v němž poukázal na to, že ke znaleckým posudkům Mgr. Václava Karlíčka a ke znaleckému posudku JUDr. Vladimíra Zamrzly vznesl řadu zásadních námitek, s nimiž se (ovšem) soud prvního stupně nevypořádal.

Znaleckému posudku soudem ustanoveného znalce JUDr. Vladimíra Zamrzly (dále jen Znalec) přitom vytýkal, že Znalec: 1) v dopise soudu uvedl, že obdržené podklady nejsou pro objektivní ocenění Ochranné známky a Přihlášky ochranné dostačující, 2) ocenil Ochrannou známku a Přihlášku ochranné známky k datu vypracování posudku, přestože rozhodující je (byla) jejich hodnota ke dni převodu, 3) ocenil Ochrannou známku a Přihlášku ochranné známky nákladovou metodou, kterou sám považuje pouze za podpůrnou, 4) neuvedl, jak v ocenění zohlednil jím zmíněnou skutečnost, že tržní hodnota označení je výrazně zeslabena, 5) neuvedl, z jakých konkrétních podkladů při výpočtu vycházel, 6) uvedl výčet nákladů, které započetl do hodnoty Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky, přestože většina položek je buď velmi pochybná, nebo dokonce zjevně nesmyslná, a 7) ocenil zapsanou Ochrannou známku na méně než třetinu hodnoty oproti nezapsané Přihlášce ochranné známky.

V situaci, kdy se soud spokojil s tím, že (naprosto) nepřezkoumatelné znalecké posudky stanovily hodnotu Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky, a kdy neprovedl důkaz výslechem Znalce, je dle žalobce nepřezkoumatelný i napadený rozsudek. Zejména z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 22.10.2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Soud prvního stupně správně konstatoval, že judikatura (vyjma výše označených rozsudků zmiňovaných soudem prvního stupně lze rovněž poukázat zejména na rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3986/2009 ze dne 8.2.2012 uveřejněný pod č. 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovozuje, že závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o převodu majetku jakožto právním následku porušení povinnosti kladené ust. § 196a odst. 3 ObchZ na transakce v něm vypočtené se bez (MSPH 98 INS 5231/2010) dalšího prosadí vždy, kdy převodem majetku v rozporu s požadavkem ust. § 196a odst. 3 ObchZ na způsob stanovení ceny byla společnost poškozena. Jinými slovy, byla-li ve smlouvě podléhající ust. § 196a odst. 3 ObchZ sjednána cena tržní (tj. cena v daném místě a čase obvyklá), ačkoli cena, za níž byl majetek převeden, nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, bylo účelu sledovaného uvedeným zákonným příkazem dosaženo, byť nikoli postupem předpokládaným v ust. § 196a odst. 3 ObchZ. V takovém případě totiž není žádného důvodu dovozovat absolutní neplatnost uzavřené smlouvy jen proto, že nebyl dodržen mechanismus zabezpečující, aby cena za převod majetku nebyla sjednána na úkor společnosti.

Rozhodujícím pro posouzení správnosti napadeného rozsudku proto bylo, zda je skutkový závěr soudu, podle něhož byla hodnota převáděného majetku (Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky) v době převodu vyšší než desetina základního kapitálu dlužnice (30.000,-Kč), resp. procesní postup, jenž k tomuto skutkovému závěru vedl, prost pochybení. Odvolací soud je s žalobcem zajedno potud, že soud prvního stupně pochybil, pokud v situaci, kdy žalobce podáním ze dne 11.4.2014 (č.l. 82-85) vznesl výhrady proti znaleckému posudku Znalce, na jednání konaném dne 24.4.2014 (č.l. 88-90) návrh žalobce, aby bylo dokazování doplněno výslechem Znalce, který by se měl vyjádřit k nesrovnalostem, které žalobce shledává v posudku , zamítl.

Ustanoví-li totiž soud znalce, podle ust. § 127 OSŘ ho (při jednání nebo jiném roku) vyslechne, i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl, a pouze v odůvodněných případech. Soud nesmí upustit od výslechu znalce (a spokojit se s písemným posudkem znalce) mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné výhrady (jak tomu bylo v tomto případě), jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2458/2009 ze dne 29.7.2010).

Odvolací soud proto postupem dle ust. § 213 odst. 4 OSŘ doplnil dokazování výslechem Znalce, jenž především uvedl, že ačkoli v daném případě nebylo možno použít výnosovou metodu, je (byla) i nákladová metoda, byť jde jen o podpůrnou metodu, způsobilá ohodnotit cenu Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky. Vyjádřil přesvědčení, že ačkoli ocenění nákladovou metodou (fakticky) představuje minimální cenu Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky, byla jejich cena v době převodu rozhodně vyšší než 30.000,-Kč. Rozvedl, že cena určená ke dni převodu a ke dni vypracování znaleckého posudku je (by byla) stejná. Vysvětlil, že Přihlášku ochranné známky ocenil na vyšší hodnotu jako Ochrannou známku, protože k Přihlášce ochranné známky měl více podkladů pro ocenění. Konečně, poukázal na to, že metodu licenční analogie, kterou použil ve svých znaleckých (MSPH 98 INS 5231/2010) posudcích Mgr. Václav Karlíček, nepovažoval za vhodnou, neboť Přihláška ochranné známky byla předmětem námitkového řízení a je veden spor i o Ochrannou známku.

Odvolací soud má tudíž za to, že výslech Znalce nepotvrdil pochybnosti žalobce o věcné správnosti znaleckého posudku. Dlužno dodat, že v případě zpochybnění metodiky znaleckého posouzení je třeba vyjít z toho, že je výhradně na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit. Jen v případě, že se účastníkovi řízení (přesto) podaří použitou metodiku relevantně zpochybnit (což se v daném případě nestalo), přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4452/2010 ze dne 28.3.2012).

Jelikož cena Ochranné známky a Přihlášky Ochranné známky byla dle znaleckého posudku Znalce v době převodu vyšší než desetina základního kapitálu dlužnice, tedy vyšší než 30.000,-Kč, je správný závěr soudu prvního stupně, že jak smlouva o převodu Ochranné známky ze dne 19.3.2010, tak smlouva o převodu Přihlášky ochranné známky z téhož dne, jsou absolutně neplatné. Žalobci tak nesvědčí (vlastnické) právo, jež by vylučovalo soupis Ochranné známky a Přihlášky ochranné známky do majetkové podstaty dlužnice.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ s tím, že úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. října 2015 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Veronika Ptáčková