102 VSPH 672/2015-40
155 ICm 1286/2015 102 VSPH 672/2015-40 (KSPL 54 INS 24338/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně 1. Insolvenční, v.o.s., sídlem Obránců míru 331, Předměřice nad Labem, IČ: 28860322, insolvenční správkyně dlužnice KOBERCE K+K, s.r.o., IČ: 47537795, proti žalovanému Martinovi anonymizovano , anonymizovano , bytem Pičín č.p. 49, zast. advokátem JUDr. Antonínem Janákem, sídlem náměstí TGM 142, Příbram, o určení neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 155 ICm 1286/2015-10 ze dne 22. června 2015,

t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 155 ICm 1286/2015-10 ze dne 22. června 2015 se v bodech I., III. a IV. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni v bodě I. výroku shora označeného rozsudku vydaného jako rozsudek pro uznání určil, že kupní smlouva (dále jen Kupní smlouva) o prodeji tam specifikovaného spoluvlastnického podílu na tam specifikovaných nemovitých věcech (dále jen Nemovitosti), vše zapsáno na LV č. 4516 pro k.ú. Horní Staré město, obec Trutnov, u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště Trutnov, uzavřená dne 3. 11. 2008 mezi dlužnicí a KOBERCE KOZÁK, s.r.o., IČ: 27121704, je vůči věřitelům dlužnice neúčinným právním úkonem, v bodě II. výroku řízení o zbývající části žaloby, jíž se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat Nemovitosti do majetkové podstaty dlužnice, zastavil, v bodě III. výroku žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a v bodě IV. výroku žalovanému uložil, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatil České republice na specifikovaný účet tamního soudu soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění rozsudku soud reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: a) žalobkyně se žalobou ze dne 31.3.2015 (č.l. 1-4) domáhala určení neúčinnosti Kupní smlouvy, b) usnesením ze dne 3.4.2015 (dále jen Výzva-č.l. 5), jež bylo doručeno do vlastních rukou žalovaného dne 10.4.2015, žalovaného vyzval, aby se do 30 dnů od doručení Výzvy k žalobě vyjádřil a zároveň jej soud poučil o tom: -jaké náležitosti musí vyjádření obsahovat, (KSPL 54 INS 24338/2011)

-že v případě, že nemůže podat ve stanovené lhůtě vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty soudu sdělit, jaký vážný důvod mu v tom brání, -že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud o věci rozhodne rozsudkem pro uznání.

Vzhledem k tomu, že žalovaný na Výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, a nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, uzavřel soud na tom, že žalovaný žalobou uplatněný nárok dle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) uznává a podle ust. § 153a odst. 3 téhož zákona rozhodl rozsudkem pro uznání.

Zastavení řízení v části, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému vydat Nemovitosti do majetkové podstaty dlužnice, odůvodnil soud tím, že žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět.

Proti bodům I., III. a IV. výroku tohoto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, resp. pro postup spočívající ve vydání Výzvy dle ust. § 114b OSŘ, nebyly splněny. Argumentoval zejména tím, že: 1) byť z obsahu doručenky prokazující doručení Výzvy vyplývá, že zásilka měla kromě Výzvy obsahovat též žalobu, ve skutečnosti tomu tak nebylo (žaloba mu nebyla doručena), 2) originál ani stejnopis Výzvy nebyly řádně podepsány osobou, která je vyhotovila (asistentkou soudce Mgr. Věrou Strejcovou), nýbrž obsahují toliko parafu u jména za správnost Martina Skalová (potud odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2288/2012 ze dne 2. 7. 2013 uveřejněný pod č. 1/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), 3) Výzvu nebylo možno vydat proto, že povaha řízení o určení neúčinnosti právního úkonu nepřipouští uzavření smíru (potud odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2666/2007 ze dne 21. 10. 2009), 4) Výzvu nebylo možno vydat proto, že žaloba nemohla obstát, neboť dle ust. § 240 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) byla podána opožděně, neboť Kupní smlouva, jež byla uzavřena dne 3. 11. 2008 (právní účinky vkladu vlastnického práva na kupujícího nastaly dne 4. 11. 2008) byla učiněna ve lhůtě delší než 3 roky předtím, co bylo dne 23. 12. 2011 zahájeno insolvenční řízení dlužnice (potud odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 296/2003 ze dne 21.10.2003 uveřejněný pod č. 41/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalovaný proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 214 odst. 2 písm. d) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům. (KSPL 54 INS 24338/2011)

Podle ust. § 153a odst. 1 až 3 OSŘ uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ust. § 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (ust. § 114b odst. 5 OSŘ.).

Podle ust. § 114b OSŘ vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle ust. § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ust. § 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Usnesení nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle ust. § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (ust. § 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

Z obsahu spisu se sice podává, že žalovaný na Výzvu nereagoval a ve stanovené lhůtě soudu ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil, nicméně předpoklady pro vydání napadeného rozsudku pro uznání z důvodů obsaženého v odvolání, jenž je reprodukován shora pod bodem 3), v daném případě vskutku nebyly dány.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2666/2007 ze dne 21.10.2009 totiž plyne, že v řízení o určení neúčinnosti právního úkonu podle ust. § 42a občanského zákoníku (dále jen ObčZ) nemůže být vydán rozsudek pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 OSŘ, neboť v daném případě nemůže být splněna podmínka přípustnosti jeho vydání spočívající v možnosti uzavření a schválení smíru (ust. § 114b OSŘ). Byť dovolací soud přijal tento závěr v poměrech odpůrčí žaloby podle ust. § 42a ObčZ, lze jej podle názoru odvolacího soudu aplikovat i v poměrech odpůrčí žaloby dle ust. § 235 a násl. IZ. Závěr, že postup soudu prvního stupně dle ust. § 114b OSŘ spočívající ve výzvě žalované ke kvalifikovanému vyjádření s možnými následky fikce uznání v řízení o určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti úkonu dlužníka, nebyl správný, přijal i Vrchní soud v Olomouci v usnesení sen. zn. 1 VSOL 40/2011 ze dne 24. 11. 2011. (KSPL 54 INS 24338/2011)

Jelikož předpoklady pro vydání usnesení podle ust. § 114b odst. 1 OSŘ a potažmo pro vydání rozsudku pro uznání dle ust. § 153a téhož zákona splněny nebyly, odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) OSŘ zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Pro potřeby dalšího průběhu řízení považoval odvolací soud za vhodné uvést, že nepovažuje za důvodnou odvolací argumentaci o opožděnosti žaloby obsaženou shora pod bodem 4) v situaci, kdy žalobkyně v žalobě tvrdí, že Kupní smlouva je neúčinným právním úkonem, jímž dlužnice úmyslně zkrátila možnost uspokojení věřitelů a kdy ust. § 242 odst. 3 IZ určuje, že úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 10. listopadu 2015 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková