102 VSPH 653/2016-36
70 ICm 3773/2015 102 VSPH 653/2016-36 (KSPH 70 INS 11853/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci žalobkyně RUBENDYAN CITY, s.r.o., IČ: 24152722, sídlem Ibišková 545, 252 42 Jesenice-Osnice, zast. advokátem JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, sídlem Pařížská 68/2, 110 00 Praha 1, proti žalované Brátová a Krejčí, v.o.s., IČ: 29103461, sídlem Americká 1304, 349 01 Stříbro, insolvenční správkyni dlužnice NOVERA GROUP, s.r.o. v likvidaci, IČ:27651002, o popření pravosti vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 70 ICm 3773/2015-20 ze dne 23. května 2016,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 70 ICm 3773/2015-20 ze dne 23. května 2016 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, již se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka ve výši 7.325.522,-Kč evidovaná pod P13-8 (dále též jen Pohledávka), již přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice u tamního soudu pod sp. zn. KSPH 70 INS 11853/2014, je po právu, a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně z toho, že: -na přezkumném jednání konaném dne 2. 9. 2015 (č.d B-13) popřela žalovaná Pohledávku co do pravosti, přičemž tento (její) popěrný úkon byl zaznamenán v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (č.d. B-14), -dne 29. 9. 2015 mu byla doručena žaloba žalobkyně (č.l. 2-3) směřující proti žalované jakožto insolvenční správkyni dlužnice na určení pravosti Pohledávky, již byla přihlášena jako dílčí pohledávka P13-8 jako pohledávka peněžitá, nepodmíněná, nepodřízená, vykonatelná a nezajištěná, -dne 2. 10. 2015 mu byla doručena žaloba, jež je vedena pod sp. zn. 70 ICm 3799/2015 a jíž se žalovaná jakožto insolvenční správkyně vůči žalobkyni domáhá určení, že totožná Pohledávka přihlášena jako pohledávka P13-8 není po právu.

Při zkoumání toho, zda byly splněny procesní předpoklady, za nichž se lze zabývat důvodností žaloby považoval soud za rozhodující, že Pohledávka byla isir.justi ce.cz (KSPH 70 INS 11853/2014) přihlášena jako vykonatelná a v tom případě je dle ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) aktivně legitimován k podání žaloby insolvenční správce (zde žalovaná), který popřel vykonatelnou pohledávku, nikoli věřitel (zde žalobkyně), který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Proto žalobu (žalobkyně) podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna podle ust. § 160 odst. 4 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala žalobkyně včasné odvolání, jehož důvody lze shrnout takto: 1) Žalobkyně je právnickou osobou založenou a existující dle právního řádu České republiky, má právní osobnost a její (aktivní) legitimace k podání žaloby je tak objektivně dána. V tomto ohledu žalobkyně soudu prvního stupně vytýkala, že nerozlišil mezi procesní legitimací k podání žaloby (jež se pojí s právní osobností žalobce) a věcnou legitimací (jež se pojí s tím, zda je žalobce oprávněným z hmotného práva). 2) Účelem úpravy obsažené v ust. § 199 IZ je ochrana věřitele, jehož vykonatelná pohledávka byla popřena, spočívající v tom, že důkazní břemeno o neexistenci pohledávky tíží popírajícího insolvenčního správce. Pokud však sám takový věřitel převezme iniciativu za situace, kdy mu takový krok IZ výslovně nezakazuje, jedná v souladu se zákonem a bylo (by) proti smyslu IZ takovou žalobu odmítnout. 3) Napadené usnesení je překvapivé, neboť v průběhu řízení byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu a k doplnění žaloby, přičemž nebylo avizováno, že by soud zvažoval, že žalobu neprojedná z důvodu nedostatku aktivní legitimace k podání žaloby.

Žalobkyně proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 191 odst. 2 IZ platí, že při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek.

Účelem tohoto ustanovení je posílit právní jistotu přihlašovatelů pohledávek v insolvenčním řízení potud, aby posouzení, zda pohledávka bude popřena jako vykonatelná, nebylo ponecháno na libovůli insolvenčního správce, a aby bylo postaveno najisto, že konečné posouzení, zda pohledávka se přezkoumává jako vykonatelná, je v rukou insolvenčního soudu, který vede přezkumné jednání a jehož rozhodnutí má "povahu" rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení. Zjištění, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou přitom nemá vliv na pravost, (KSPH 70 INS 11853/2014) výši ani pořadí pohledávky, ale především na posouzení, kdo je povinen podat žalobu v případě popření pohledávky.

V poměrech této věci není sporu o tom, že žalobkyně přihlásila Pohledávku jako pohledávku vykonatelnou dle notářského zápisu sp. zn. NZ 2308/2012, N 883/2012 sepsaného dne 6. 8. 2012 v notářské kanceláři JUDr. Bohdana Hallady. Jelikož na přezkumném jednání insolvenční soud nerozhodl o tom, že se Pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za nevykonatelnou, platí, že žalovaná insolvenční správkyně popřela vykonatelnou pohledávku a bylo (jen) na ní, aby podle ust. § 199 odst. 1 IZ do 30 dnů od přezkumného jednání podala žalobu na popření Pohledávky, což ostatně učinila. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud žalobu žalobkyně na určení pravosti vykonatelné Pohledávky odmítl jako žalobu podanou neoprávněnou osobou.

K odvolací argumentaci shrnuté shora pod bodem 1) považoval odvolací soud za potřebné uvést, že závěr, zda žalobu podala k tomu (ne)oprávněná osoba, je důvodem pro odmítnutí žaloby dle speciálního ust. § 160 odst. 4 věty první IZ (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 11/2012 uveřejněné pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K odvolací argumentaci shrnuté shora pod bodem 2) je třeba poukázat na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. Ul 21/2016 ze dne 30. 5. 2016, jež bylo vydáno v řízení o žalobě žalované na popření pravosti Pohledávky, podle nichž je nesprávná představa, že IZ umožňuje věřiteli podat žalobu o určení pravosti popřené pohledávky, má-li tuto povinnost dle ust. § 199 odst. 1 IZ (v případě vykonatelné pohledávky) insolvenční správce. Jak plyne z ust. § 201 odst. 2 IZ, vykonatelná pohledávka je zjištěna také tehdy, pokud popírající insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta. Tudíž pro zjištění předmětné pohledávky je rozhodující, zda insolvenční správce podal včas žalobu, a pokud ano, jak o ní bude rozhodnuto. Na těchto relevantních skutečnostech nemůže nic změnit jakákoli žaloba věřitele, jehož pohledávka, kterou věřitel označil za vykonatelnou, byla popřena. Jinými slovy, je nesprávný názor navrhovatele (zde žalobkyně), že může se svou určovací žalobou předběhnout insolvenčního správce (nahradit svou žalobou řízení o žalobě insolvenčního správce), který má povinnost dle ust. § 199 odst. 1 IZ podat v případě popření vykonatelné pohledávky žalobu o její popření s důsledkem, že pokud tak neučiní, je bez dalšího přihlášená pohledávka zjištěna.

K odvolací argumentaci shrnuté shora pod bodem 3) je třeba uvést, že žalobkyně má sice pravdu v tom, že v situaci, kdy žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním, se soudní poplatek dle ust. § 6a odst. 4 zákona o soudních poplatcích vybírat neměl, nicméně tato procesní vada neměla za následek nesprávnost napadeného usnesení. Zaplatila-li žalobkyně soudní poplatek na základě soudní výzvy (č.l. 19), má jí být (bude jí) vrácen dle ust. § 10 odst. 1 téhož zákona.

Odvolací soud proto napadené usnesení dle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil. (KSPH 70 INS 11853/2014)

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalované v něm podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná