102 VSPH 646/2014-125
45 ICm 260/2012 102 VSPH 646/2014-125 (KSHK 45 INS 15647/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové v právní věci žalobkyně České insolvenční, v.o.s., sídlem Fráni Šrámka 1139/15, Hradec Králové, IČ: 28810341, zast. advokátkou Mgr. Terezou Karáskovou, sídlem tamtéž, insolvenční správkyně dlužníka Michala Zemana, proti žalovanému Jaroslavu Sobotovi, nar. , bytem a sídlem , zast. advokátem JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., sídlem Valdštejnovo nám. 76, Jičín, o určení neúčinnosti právního úkonu, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 260/2012-82 ze dne 31. března 2014,

t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 260/2012-82 ze dne 31. března 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové shora označeným rozsudkem určil, že kupní smlouva uzavřená dne 24.3.2010 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím (dále též jen Kupní smlouva), jejímž předmětem je automobil zn. Audi Q 7 4,2 TDI, SPZ (dále jen Vozidlo), je právně neúčinná, a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel soud ve skutkové rovině z toho, že: 1) Dne 28.2.2008 byla mezi GE Money Auto, a.s. (dále jen Leasingová společnost) jako poskytovatelem a dlužníkem jako příjemcem uzavřena leasingová smlouva č. 31030851 (dále jen Leasingová smlouva), jejímž předmětem bylo Vozidlo a v níž byla pořizovací cena Vozidla stanovena na 2.550.000,-Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH), a délka leasingového vztahu byla sjednána na 60 měsíců s tím, že výše mimořádné splátky činila 1.000.000,-Kč a výše pravidelné splátky 28.840,02 Kč. 2) Vozidlo bylo dlužníkem na internetu nabízeno za kupní cenu 1.234.000,-Kč. 3) Dne 24.3.2010 uzavřel dlužník jako prodávající s žalovaným jako kupujícím písemnou Kupní smlouvu o prodeji Vozidla za kupní cenu ve výši 500.000,-Kč + DPH s tím, že kupní cena byla zaplacena, přičemž: -ke dni 23.3. a 24.3.2010 vystavil dlužník 2 příjmové doklady na částku celkem ve výši 600.000,-Kč (2X po 250.000,-Kč + 2X 50.000,-Kč + DPH) s tím, že v prvním z nich bylo jako účel platby uvedeno částečná úhrada za Vozidlo a ve druhém z nich doplatek za Vozidlo , (KSHK 45 INS 15647/2010)

-dne 24.3.2010 byla dlužníkem vystavena faktura za prodej Vozidla ve výši 600.000,-Kč (500.000,-Kč + DPH ve výši 100.000,-Kč), -ve fotokopii listiny ze dne 24.3.2010 s nečitelným podpisem, jež nesplňuje náležitosti daňového dokladu, dlužník potvrdil, že k Vozidlu by zaplacen doplatek 500.000,-Kč . 4) Dne 11.6.2010 vystavila Leasingová společnost dohodu o předčasném ukončení Leasingové smlouvy za podmínky, že zůstatkový leasingový doplatek ve výši 876.374,35 Kč bude uhrazen na určený účet Leasingové společnosti. 5) Dne 23.6.2010 vystavila paní Zemanová Příkaz k úhradě se splatností 23.6.2010 s poznámkou, že se jedná o doplacení leasingu, přičemž jako číslo účtu příjemce je označen účet Leasingové společnosti a převodní částka činí 876.374,35 Kč. 6) Dne 24.6.2010 vystavila Leasingová společnost Potvrzení o převodu vlastnického práva a o ukončení Leasingové smlouvy pronajatého Vozidla (s tam uvedeným výrobním číslem a registrační značkou) na kupujícího dlužníka z titulu doplacení zůstatkového doplatku ve výši 876.374,35 Kč. 7) Z velkého technického průkazu Vozidla plyne, že Vozidlo bylo (evidenčně) na žalovaného převedeno ke dni 13.7.2010. 8) Žalovaný v účastnickém výslechu zejména vypověděl, že: -poté, co byla nabídka prodeje Vozidla zveřejněna na internetu, se s dlužníkem v autobazaru dohodl na kupní ceně ve výši 1.100.000 Kč, kterou zaplatil nejdříve ve výši 600.000,-Kč a po několika dnech doplatil částku 500.000 Kč, -nevěděl, že dlužník má věřitele a nesplácí závazky, -od dlužníka se pokusil získat fakturu na zaplacenou částku 500.000,-Kč, ale již ho nesehnal, -s dlužníkem v Kupní smlouvě (sice) uvedli kupní cenu 500.000,-Kč + DPH, ale po nějaké době se dohodli, že Kupní smlouvu vymění a cenu Vozidla uvedou ve výši 1.100.000,-Kč, k čemuž (však) již nedošlo, -si nepamatuje, kdy předal dlužníkovi finanční prostředky (před či po uzavření Kupní smlouvy). 9) Dlužník ve svědecké výpovědi zejména vypověděl, že: -s žalovaným uzavřel Kupní smlouvu s tím, že cena 500.000,-Kč + DPH, která v ní je uvedena, byla pravděpodobně zálohou, protože kupní cena byla vyšší, a činila cca 1.100.000,-Kč, -vystavil faktury na částku 600.000,-Kč a vystavil i další faktury, -žalovaný přivezl do jeho kanceláře v autobazaru celou kupní cenu 1.100.000,-Kč, kterou zaměstnanci dlužníka rozepsali do více dokladů, aby cena nepřesáhla 350.000,-Kč a dala se zařadit do účetnictví, -do května roku 2010 neměl žádné věřitele, své závazky přestal hradit (až) v říjnu roku 2010 a svůj majetek rozprodal v letech 2008 až 2010, -ke Kupní smlouvě mohl být uzavřen dodatek, ale on ho nemá a není si vědom toho, že by byl někdy sepsán.

V rovině právního posouzení věci soud cituje ust. § 35 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) konstatoval, že je jazykové vyjádření Kupní smlouvy ohledně výše kupní ceny (500.000,-Kč + DPH ve výši 100.000,-Kč) jednoznačné a že pokud vskutku byla vůle účastníků sjednat kupní cenu ve výši 1.100.000,-Kč, byla by takto tvrzená vůle v rozporu s jazykovým projevem obsaženým v Kupní smlouvě. Poukazuje na ust. § 40 odst. 2 ObčZ, podle něhož lze písemně uzavřenou (KSHK 45 INS 15647/2010) kupní smlouvu změnit nebo zrušit pouze písemně, zdůraznil, že jelikož se nepodařilo žalovanému prokázat, že by byla Kupní smlouva písemně změněna či zrušena, vycházel z jejího písemného textu, dle něhož byla kupní cena dohodnuta na částku 500.000,-Kč + DPH.

S přihlédnutím k tomu, že (jak vyplynulo z internetové nabídky a z vyjádření Leasingové společnosti o zůstatkové ceně Vozidla) byla hodnota Vozidla v době uzavření Kupní smlouvy vyšší než 800.000,-Kč a k tomu, že ke dni uzavření Kupní smlouvy byl dlužník v úpadku (měl po splatnosti závazky minimálně ve výši 975. 634,-Kč, jež nebyl schopen plnit, neboť od prosince roku 2009 zastavil platby svým věřitelům), uzavřel soud na tom, že Kupní smlouva je dle ust. § 240 insolvenčního zákona (dále jen IZ) neúčinným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění. Proto žalobě vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve sporu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalovaný včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně v první řadě vytýkal, že dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že Vozidlo bylo prodáno za částku 600.000,-Kč, ačkoli bylo v řízení prokázáno (svědeckou výpovědí dlužníka, účastnickou výpovědí žalovaného a doklady o zaplacení částky celkem ve výši 1.100.000,-Kč), že kupní cena Vozidla činila 1.100.000,-Kč.

Tento skutkový závěr podle žalovaného plyne z těchto skutečností: 1. jelikož bylo v den prodeje Vozidlo inzerováno za částku 1.234.000,-Kč, je nepravděpodobné, že by dlužník slevoval o více jak 50 % z kupní ceny Vozidla nehledě na to, že byl-li dlužník v úpadku již v době uzavření Kupní smlouvy, nebyl by schopen v případě kupní ceny ve výši 600.000,-Kč složit doplatek leasingových splátek ve výši cca 876.000,-Kč, 2. žalovaný si část hotovosti zapůjčil od společnosti H&S, s r.o., když dne 24.3.2010 vybral z účtu této společnosti částku 800.000,-Kč, která přesně odpovídá doplatku kupní ceny, 3. dlužník požádal žalovaného, zda by v daném měsíci mohly být vystaveny účetní doklady pouze do částky 600.000,-Kč (500.000,-Kč + DPH) a faktura na zbylou část kupní ceny ve výši 500.000,-Kč včetně DPH byla vystavena až následující měsíc, aby dlužník nemusel okamžitě odvádět celou DPH, 4. účetnictví dlužníka nebylo vedeno řádně a průkazně, a proto okolnost, že v něm absentuje údaj o doplatku kupní ceny, není pádným argumentem, že doplatek nebyl uhrazen.

Jelikož kupní cena Vozidla byla vyšší než cena obdobných vozidel prodávaných v dané době, není podle žalovaného Kupní smlouva neúčinným právním úkonem dle ust. § 240 IZ.

Žalovaný dále namítal, že Kupní smlouva měla být posouzena v režimu obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) a proto soud pochybil i v tom, že na danou věc aplikoval ust. § 40 odst. 2 ObčZ namísto toho, aby aplikoval ust. § 272 odst. 2 ObchZ, podle něhož bylo lze měnit písemnou kupní smlouvu i ústně; potud žalovaný tvrdil, že řízení bylo prokázáno, že se s dlužníkem ústně dohodl, že kupní cena bude vyšší, než byla sjednaná v písemné Kupní smlouvě. Dále žalovaný poukazoval na (KSHK 45 INS 15647/2010) to, že přestože dlužník nebyl v době uzavření Kupní smlouvy vlastníkem Vozidla, byla Kupní smlouva platná s ohledem na ust. § 446 ObchZ. Kupující (žalovaný) byl totiž v dobré víře, že vlastníkem Vozidla je prodávající (dlužník), jenž mu před prodejem Vozidla ukázal kopii velkého technického průkazu, kde byl dlužník uveden jako první a jediný vlastník Vozidla. Okolnost, že došlo k následnému převodu Vozidla na Leasingovou společnost, vyšla najevo teprve později.

Konečně žalovaný poukazoval na to, že by žaloba neobstála ani v případě, kdyby byla Kupní smlouva posuzována dle ObčZ. V tom případě by se totiž jednalo o absolutně neplatný úkon z důvodu, že dlužník nebyl v inkriminované době vlastníkem Vozidla a tudíž nemohl převést vlastnické právo na žalovaného, přičemž u právního úkonu, který je neplatný, nelze vyslovit jeho neúčinnost. Zejména z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a vůči žalobkyni mu přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalobkyně ve vyjádření k odvolání akcentovala, že žalovaný neprokázal, že by dlužníkovi za prodej Vozidla skutečně uhradil částku ve výši 1.100.000,-Kč, když doklady o převzetí finančních prostředků existují toliko na částku 600.000,-Kč a údajný doplatek kupní ceny nebyl promítnut do účetnictví dlužníka. Navíc tvrzení žalovaného a dlužníka ohledně toho, jak a kdy k úhradě údajného doplatku kupní ceny došlo, nejsou shodná. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání upozornilo na to, že při akceptování skutkové verze soudu prvního stupně dlužník nejprve za Vozidlo obdržel 600.000,-Kč včetně DPH a následně doplatil zůstatkovou leasingovou splátku ve výši převyšující 800.000,-Kč, což by ale mohlo svědčit pro skutkovou verzi prosazovanou žalovaným, totiž, že za Vozidlo vskutku uhradil 1.100.000,-Kč. K prokázání této skutkové verze však žalovaný nenabídl dostatek důkazů nehledě na to, že jeho vyjádření jsou v tomto ohledu rozporuplná; v této souvislosti poukazovalo státní zastupitelství rovněž na to, že existenci potvrzení o doplatku kupní ceny za Vozidlo ve výši 500.000,-Kč dlužník ve své výpovědi zcela nepotvrdil (soud potud konstatoval, že žalovaný ohledně identifikace a svého podpisu na potvrzení nezaujal jednoznačné stanovisko, toliko uvedl, že to vypadá jako jeho podpis), a že v tomto potvrzení nebyla k doplatku připočtena DPH, jak tomu bylo v písemné Kupní smlouvě. K odpovědi na otázku, zda Kupní smlouva měla být posouzena v režimu ObchZ, resp. zda ji dlužník a žalovaný uzavřeli jako podnikatelé, by podle státního zastupitelství bylo třeba zjistit, zda žalovaný Vozidlo pojal do svého inventáře, zda ho provozoval jako podnikatel, zda platil silniční daň a podobně. Konečně, Vrchní státní zastupitelství v Praze dalo v úvahu, zda by Kupní smlouvu nebylo možno posuzovat jako neplatný, nikoli neúčinný právní úkon. Zejména z těchto důvodů požadovalo, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž úplně zjistí skutkový stav věci, nebo aby žalobu zamítl s konstatováním, že je Kupní smlouva neplatná.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání (KSHK 45 INS 15647/2010) předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 11.6.2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V posuzované věci byla předmětem sporu skutková otázka, jaká byla kupní cena Vozidla; podle žalobkyně činila 600.000,-Kč, podle žalovaného 1.100.000,-Kč. Soud prvního stupně se s ní v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku vypořádal tak, že vyložil učiněná skutková zjištění z listinných důkazů, a v případě v řízení vyslechnutého svědka (dlužníka) a účastníka řízení (žalovaného) fakticky učinil (pouze) opis toho, co tyto osoby vypověděly. S odkazem na ust. § 40 odst. 2 ObčZ a na to, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by byla Kupní smlouva písemně změněna či zrušena, vycházel z jejího písemného textu, a přitakal žalobkyni v tom, že kupní cena byla dohodnuta na částku 600.000,-Kč (500.000,-Kč + DPH).

Soudu prvního stupně lze v tomto ohledu vytknout, že se nijak nevypořádal s argumentací žalovaného, že Kupní smlouva, v níž dlužník i žalovaný uvedli svá identifikační čísla, byla uzavřena v režimu ObchZ. K otázce postavení smluvních stran z hlediska toho, zda půjde o občanskoprávní nebo obchodněprávní vztah přitom soudní praxe prezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1138/2007 ze dne 23.4.2007 dovozuje, že má-li být vztah mezi účastníky závazkovým vztahem mezi podnikateli, je nutno, aby z okolností při jeho vzniku bylo nepochybně zřejmé, že se v době uzavírání smlouvy jejich vzájemné právní úkony skutečně týkají jejich podnikatelské činnosti, a že je ustálenou praxí, že podnikatelé při uzavírání smlouvy, dají ve smyslu ust. § 261 odst. 1 ObchZ najevo, že závazkový vztah se týká jejich podnikatelské činnosti, právě i tím, že uvedou své identifikační číslo, čímž zároveň odliší nákup věci, kterou si opatřují pro svoji osobní potřebu . V rozsudku sp. zn. 32 Odo 671/2003 ze dne 30.9.2004 dovolací soud k danému tématu vyložil, že tím, že při uzavírání kupní smlouvy žalobce uvedl své obchodní jméno a smlouvu opatřil razítkem, které používal při podnikání, dal najevo, že kupní smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti .

Odvolací soud je stejně jako žalovaný toho názoru, že pokud by se Kupní smlouva řídila ObchZ, vyžadovala by dohoda stran o její změně spočívající v navýšení kupní ceny písemnou formou pouze tehdy, obsahovala-li by původní (měněná) písemně uzavřená Kupní smlouva ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě (srovnej ust. § 272 odst. 2 ObchZ). Žádné takové ustanovení však Kupní smlouva neobsahuje.

Za těchto okolností je třeba dát žalovanému a Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze zapravdu v tom, že se soud prvního stupně nevypořádal, resp. nehodnotil důkazy, jež by svědčily (mohly by svědčit) skutkové verzi, že kupní cena vskutku činila 1.100.000,-Kč, resp. že žalovaný tuto částku za Vozidlo uhradil. Soud prvního stupně vyjma dílčích skutkových zjištění z provedených listinných důkazů v zásadě rezignoval na hodnocení některých listinných důkazů (např. fotokopie potvrzení ze dne 24.3.2010 o zaplacení doplatku za Vozidlo ve výši 500.000,-Kč) a na hodnocení výslechu svědka a účastníka řízení, a namísto toho inkriminovanou část písemného vyhotovení odůvodnění napadeného rozsudku v rozporu s ust. § 157 odst. 2 věty první za středníkem OSŘ pojal jako opis spisu (KSHK 45 INS 15647/2010)

(např. žalovaný uvedl , svědek vypověděl ). Z důvodu tohoto skutkového deficitu je v relevantní části napadený rozsudek nepřezkoumatelný.

Odvolací soud je nadto přesvědčen o tom, že výtisk z internetové stránky-osobní auta na č.l. 28 a vyjádření leasingové firmy o zůstatkové ceně Vozidla , nejsou důkazy, z nichž by bylo možno bez dalšího dovodit, že obvyklá cena Vozidla v době uzavření Kupní smlouvy byla vyšší než 800.000,-Kč.

Dlužno dodat, že je odvolací soud stejně jako Vrchní státní zastupitelství v Praze a žalovaný toho názoru, že pokud by soud prvního stupně na základě úplně zjištěného skutkového stavu věci a odpovídajícího hodnocení důkazů dospěl k závěru, že je Kupní smlouva neplatná, musel by žalobu na určení její neúčinnosti zamítnout, neboť u neplatného právního úkonu žádné účinky nenastávají.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S ohledem na kasaci napadeného rozhodnutí rozhodne o náhradě nákladů vzniklých v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 11. června 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná