102 VSPH 643/2015-31
42 ICm 2250/2015 102 VSPH 643/2015-31 (KSCB 28 INS 19665/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Komerční banky, a.s., IČO: 45317054, sídlem Na Příkopě 33 čp. 969, Praha 1, proti žalovanému Pavlu anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Terase 1895, Tachov, zast. advokátem JUDr. Pavlem Zálišem, sídlem Nádražní nám. 299/8, Mariánské Lázně, o popření pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 2250/2015-4 ze dne 18. června 2015,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 2250/2015-4 ze dne 18. června 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích v bodě I. výroku shora označeného usnesení odmítl žalobu Komerční banky, a.s. (dále jen žalobkyně) na popření pravosti a výše pohledávky č. P5 v celkové výši 1.031.600,-Kč (dále jen Pohledávka), kterou Pavel Měkuta (dále jen žalovaný) přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek Jiřího Korotvičky (dále jen dlužník), a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 202 odst. 2, 3 a 5 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) zejména konstatoval, že žalobu odmítl proto, že žalobkyně v 15 denní lhůtě plynoucí ode dne 28. 4. 2015, kdy se konalo přezkumné jednání, na němž byla přezkoumána Pohledávka, nesložila jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala žalobkyně včasné odvolání, v němž především namítala, že k nezaplacení jistoty ve výši 10.000,-Kč došlo především proto, že v průběhu přezkumného jednání ani po jeho skončení nebyla poučena o povinnosti uhradit jistotu na náklady protistrany v případě neúspěchu v incidenčním sporu, a nebyly jí ani sděleny informace jako je číslo účtu nebo variabilní symbol pro platbu, na základě kterých by mohla jistotu uhradit. Zdůraznila, že ihned po doručení napadeného usnesení si tyto informace vyžádala a dne 26. 6. 2015 jistotu zaplatila. Dodala, že s ohledem na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 26/2014 ze dne 24. 7. 2014 uveřejněném pod č. 8/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 8/2015) si je sice vědoma toho, že s odvoláním nebude úspěšná, (KSCB 28 INS 19665/2014) nicméně podala jej proto, aby napadené usnesení nenabylo právní moci dříve, než bude rozhodnuto o jejím návrhu na prominutí zmeškání lhůty ke složení jistoty. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona, dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle ust. § 200 odst. 1 IZ je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle OSŘ a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Ust. § 202 odst. 3 IZ určuje, že přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Z odst. 5 téhož ustanovení se podává, že pokud jistota nebude složena nebo pokud přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu nedoloží, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne.

Účelem jistoty na náklady řízení incidenčního sporu, jak patrno z důvodové zprávy k ust. § 202 odst. 3 a 6 IZ, je poskytnout věřiteli přihlášené (popřené) pohledávky přiměřenou jistotu, že věřitel, který formálně bezvadným a obsahově přiléhavým úkonem popřel jeho pohledávku, je v případě svého neúspěchu ve sporu ochoten a schopen nést tíži nákladů sporu vzniklých věřiteli přihlášené pohledávky.

Problematikou lhůty, v níž je přihlášený věřitel, který popřel pohledávku jiného věřitele, povinen složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu se Vrchní soud v Praze zabýval např. v usnesení sen. zn. 101 VSPH 105/2013 ze dne 17. 4. 2013, v němž zdůraznil, že popírající věřitel může složit jistotu jen ve lhůtě stanovené v ust. § 202 odst. 3 IZ. Obdobně judikoval i Nejvyšší soud ČR v R 8/2015, na nějž (ostatně) žalobkyně poukazovala, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle ust. § 202 odst. 3 IZ možné složit pouze do zákonem stanovené lhůty. K pozdnímu složení jistoty, byť by bylo učiněno před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle ust. § 202 odst. 5 IZ, se nepřihlíží.

V tomto případě považoval odvolací soud pro posouzení důvodnosti odvolání za rozhodující, že se přezkumné jednání o popřené Pohledávce konalo dne 28. 4. 2015 (č.d. B-10), že následujícího dne začala žalobkyni běžet 15 denní lhůta ke složení jistoty na náklady řízení a že konec této lhůty připadl na středu dne (KSCB 28 INS 19665/2014)

13. 5. 2015. Přitom je zřejmé, že 10 denní lhůta běžící od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku se zde neuplatní, neboť o prohlášení konkursu na majetek dlužníka rozhodl soud již dne 3. 2. 2015 (č.d. A-11). Protože žalobkyně zaplatila jistotu až dne 26. 6. 2015 (č.l. 9), tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty, která skončila již dne 13. 5. 2015, nelze soudu prvního stupně vytknout žádné pochybení, pokud žalobu dle ust. § 202 odst. 5 IZ odmítl.

K odvolací argumentaci lze uvést jednak to, že Nejvyšší soud ČR v usnesení sen. zn. 29 ICdo 4/2014 ze dne 24. 7. 2014, v němž se přihlásil k závěrům obsaženým v R 8/2015, vysvětlil, že výše jistoty na náklady řízení incidenčního sporu i počátek běhu lhůty k jejímu složení jsou stanoveny zákonem v rámci úpravy popěrného práva věřitelů, a povinnost složit jistotu (a počátek běhu lhůty) se neodvíjí od poskytnutí poučení či jakékoli výzvy insolvenčním soudem popírajícímu věřiteli, jednak to, že pravomocným usnesením soudu prvního stupně č.j. 42 ICm 2250/2015-24 ze dne 3. 7. 2015 byla žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty ke složení jistoty na náklady incidenčního sporu zamítnuta.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení dle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení (pak) odpovídá tomu, že úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu (ani) v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. prosince 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná