102 VSPH 629/2014-209
76 ICm 1867/2010 102 VSPH 629/2014-209 (KSLB 76 INS 2547/2009)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci žalobce Ing. Jiřího Šubrta, sídlem Na Jezírku 624/19, Liberec 6, insolvenčního správce dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , zast. advokátkou JUDr. Marií Vítkovou, sídlem Pátova 394/4, Česká Lípa, proti žalované Ivě anonymizovano , anonymizovano , bytem Novina 179, Kryštofovo Údolí, zast. advokátem JUDr. Alexandrem Petričkem, sídlem Chrastavská 188/21, Liberec, o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. 76 ICm 1867/2010-202 ze dne 18. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. 76 ICm 1867/2010-202 ze dne 18. července 2014 se zrušuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se záloha složená žalovanou na náhradu nákladů důkazů ve výši 80.000,-Kč započítává na náklady státu, jež vynaložil na opatření důkazů, a v bodě II. výroku rozhodl, že nestanovuje žádnému z účastníků řízení povinnost uhradit státu náklady ve výši 4.619,80 Kč, jež vynaložil na opatření důkazů v předmětném incidenčním sporu.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že rozsudkem ze dne 12. 12. 2013 (dále jen Rozsudek) zamítl žalobu na vypořádání společného jmění manželů dlužníka a žalované z důvodu jeho předlužení, přičemž nepřiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutím nezískala žádný prospěch, když celý majetek byl zapsán do majetkové podstaty dlužníka. Na to konstatoval, že provedl v rámci řízení dokazování dvěma znaleckými posudky, na jejichž úhradu složila žalovaná zálohy ve výši 80.000,-Kč (30.000,-Kč dne 19. 12. 2011, 30.000,-Kč dne 9. 2. 2013 a 20.000,-Kč dne 6. 11. 2012), a že ze svých prostředků uhradil v průběhu řízení znalcům Ing. Janu Benešovi částku 60.000,-Kč a 1. Znalecké, a.s., částky 1.980,-Kč a 22.639,80 Kč, tedy celkem 84.619.80 Kč; částka 4.619,80 Kč není kryta zálohou.

Dále soud poukázal na to, že žalovaná požádala o osvobození od soudních poplatků dne 17. 12. 2013, tedy až v souvislosti s odvoláním proti Rozsudku, a své majetkové poměry osvobození odůvodňující doložila až dne 30. 1. 2014. Cituje isir.justi ce.cz

76 ICm 1867/2010 (KSLB 76 INS 2547/2009) ust. § 148 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vysvětlil, že žalobcem je insolvenční správce, jenž je osvobozen od soudního poplatku, takže mu nemůže uložit povinnost hradit náklady řízení vynaložené státem, a poukázal na to, že žalovaná doložila osvobození od soudních poplatků až 10 měsíců po zaplacení poslední zálohy. V souvislosti s tím zdůraznil, že provedené důkazy byly navrženy žalovanou, přičemž ta důkazní břemeno neunesla a ve věci byla neúspěšná. Proto rozhodl, že jí složené zálohy budou použity na úhradu nákladů řízení státu vynaložených na pořízení důkazů. V rozsahu 4.619,80 Kč (rozdílu mezi složenými zálohami a skutečnými náklady na znalecké posudky) žalované povinnost uhradit náklady řízení státu neuložil, neboť následně doložila důvody pro osvobození od soudních poplatků.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala žalovaná včasné blanketní odvolání, jež přes příslib v něm vyjádřený nedoplnila.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že se žalobce coby insolvenční správce dlužníka domáhal vypořádání společného jmění manželů-dlužníka a žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu řízení navrhla provedení důkazů znaleckými posudky, jež měly prokázat její tvrzení o tom, že společné jmění manželů není předluženo, přistoupil soud k uložení povinnosti složit zálohy na náklady důkazů; žalovaná zálohy v celkové výši 80.000,-Kč (č. l. 64, 71 a 134) na jeho výzvy složila. Následně byly vyhotoveny znalecké posudky (č. l. 82-85 a 151), za něž soud přiznal znalcům odměnu v celkové výši 84.679,80 Kč (60.060,-Kč a 24.619,80 Kč), jež byla uhrazena jak ze záloh, tak z jeho rozpočtových prostředků (č. l. 95 a 195). Na základě závěru znalců, že společné jmění manželů je předluženo, soud Rozsudkem žalobu zamítl, přičemž v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 1. 2014. O náhradě nákladů řízení státu soud v Rozsudku nerozhodl a o vypořádání záloh na náklady důkazů rozhodl až v dodatečně vydaném napadeném usnesení dne 18. 7. 2014 (aniž ovšem některého z účastníků k jejich placení zavázal).

Dle ust. § 141 odst. 1 o.s.ř. lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.

Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

76 ICm 1867/2010 (KSLB 76 INS 2547/2009)

Dle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.

K otázce rozhodování soudu o nákladech řízení po vydání rozhodnutí, jímž se u něj řízení končí, se vyjádřil Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 672/03 ze dne 11. 2. 2004, zveřejněném ve sbírce Ústavního soudu sv. 32 N 17/2004, když vyslovil a odůvodnil závěr, že je nepřípustné, aby obecný soud rozhodoval o nákladech řízení dodatečně mimo časový rámec stanovený občanským soudním řádem, přičemž tento postup odůvodnil extenzivním výkladem § 151 o.s.ř. Podle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodne soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Ustanovení § 166 odst. 1 o.s.ř. umožňuje soudu vydat doplňující rozhodnutí mimo jiné i o nákladech řízení, toliko však do doby, než rozhodnutí ve věci samé nabude právní moci. Pokud soud v této lhůtě opomene rozhodnout o nákladech řízení, které dosud vynaložil v průběhu řízení soud, resp. stát, je dodatečné stanovení povinnosti účastníka řízení k náhradě těchto řízení vyloučeno. Takový postup je totiž v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 11 Listiny a v konečném důsledku zasahuje do vlastnického práva účastníka řízení garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny. Nelze totiž ani připustit, aby měl stát, pokud jde o náhradu vynaložených nákladů v soudním řízení, výhodnější postavení než kterýkoliv z účastníků řízení, jenž se může domáhat dodatečného stanovení povinnosti k úhradě nákladů pouze ve lhůtách podle o.s.ř. .

Uvedený závěr odpovídá stanovisku vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 88/82 ze dne 29. 2. 1984, dle něhož k okamžiku vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.), musí soud provést zúčtování záloh, ať již dobrovolně složených nebo vymožených soudním výkonem rozhodnutí, a rozhodnout též podle ust. § 148 o.s.ř., jestliže stát zčásti nebo zcela platil náklady důkazu. Složená záloha přitom může být použita na náhradu nároků státu podle ust. § 148 o.s.ř. pouze tehdy, byla-li složiteli tato povinnost uložena; jinak musí být vrácena.

Protože ustanovení § 151 odst. 5 o.s.ř. připouští, že výši nákladů může předseda senátu určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, nelze vyloučit, aby složené zálohy byly použity k zaplacení těch nákladů důkazu, které budou likvidovány po vydaném konečném rozhodnutí ve věci, avšak před jeho písemným vyhotovením, pokud si soud vyhradil, že náklady vyčíslí samostatným rozhodnutím.

V projednávané věci však soud prvého stupně v Rozsudku ze dne 12. 12. 2013 rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal; o náhradě nákladů řízení státu přitom nerozhodl, povinnost k jejich úhradě žádnému z účastníků neuložil a jejich vyčíslení v samostatném rozhodnutí si nevyhradil. Rozsudek pak nabyl právní moci dne 3. 1. 2014, takže k tomuto datu bylo řízení pravomocně skončeno. Je proto zřejmé, že rozhodl-li soud o náhradě nákladů řízení státu, resp. o zúčtování záloh na náklady důkazů až v usnesení vydaném dne 18. 7. 2014, tedy více než 6 měsíců poté, co bylo řízení

76 ICm 1867/2010 (KSLB 76 INS 2547/2009) pravomocně skončeno, rozhodl mimo časový rámec stanovený občanským soudním řádem (viz judikatorní závěry shora) dodatečným rozhodnutím, pro jehož vydání neměl žádný zákonný podklad.

Bez ohledu na shora uvedené by však napadené usnesení neobstálo též z toho důvodu, že soud prvého stupně povinnost hradit náklady řízení státu-jako předpoklad pro započtení záloh na ně složených-neuložil žádnému z účastníků řízení ani v Rozsudku, ani v napadeném usnesení. Složené zálohy tak nemohou být použity na náhradu nároků státu podle ust. § 148 o.s.ř., neboť složiteli (žalované) tato povinnost nebyla uložena; musí být proto vráceny.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení za přiměřené aplikace ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. bez náhrady zrušil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 11. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela