102 VSPH 628/2016-138
71 ICm 4664/2015 102 VSPH 628/2016-138 (KSPH 71 INS 11485/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s., IČ: 45244782, sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, proti žalovaným 1) Štefanu anonymizovano , anonymizovano , bytem Višňová 1241/8, 268 01 Hořovice, zast. advokátem JUDr. Davidem Sedláčkem, sídlem sady 5. května 26, 301 00 Plzeň, a 2) Aleně anonymizovano , anonymizovano , bytem Višňová 1241/8, 268 01 Hořovice, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 71 ICm 4664/2015-84 ze dne 27. dubna 2016,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 71 ICm 4664/2015-84 ze dne 27. dubna 2016 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem určil, že dílčí pohledávka č. 1 ve výši 2.866.127,73 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 0230335199 a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 268.233,69 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 2686837823, již žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníků Štefana Radoviče a Aleny anonymizovano (dále jen dlužníci či žalovaní) jsou po právu, a současně uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně zejména z toho, že: 1) dne 25. 9. 2006 uzavřeli žalobkyně na straně jedné a dlužníci na straně druhé smlouvu o úvěru č. 0230335199 (dále též jen Úvěrová smlouva 1) s tím, že: -žalobkyně se zavázala poskytnout dlužníkům hypoteční úvěr ve výši 3.000.000,-Kč s úrokem ve výši 4,19 % p. a. splatným do 30. 8. 2009, -dlužníci se zavázali úvěr splácet splátkami ve výši 20.679,-Kč měsíčně s konečnou splatností do 31. 10. 2023, -úvěr byl poskytnut za účelem koupě nemovitosti, -dodatkem č. 1 ze dne 30. 8. 2007 byla upravena výše anuitní splátky od 1. 12. 2007 na 21.274,-Kč, -dodatkem č. 2 ze dne 3. 1. 2011 byla upravena výše anuitní splátky od 1. 7. 2011 na 25.174,-Kč, 2) dne 25. 9. 2006 byla uzavřena zástavní smlouva č. 0230335199-1, na jejímž základě byl úvěr z Úvěrové smlouvy 1 zajištěn zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby, isir.justi ce.cz 71 ICm 4664/2015 (KSPH 71 INS 11485/2015)

3) dne 25. 9. 2006 uzavřeli žalobkyně na straně jedné a dlužníci na straně druhé smlouvu o úvěru č. 2686837823 (dále též jen Úvěrová smlouva 2) s tím, že: -žalobkyně se zavázala poskytnout dlužníkům hypoteční úvěr ve výši 1.000.000,-Kč s úrokem ve výši 5 % p. a., -dlužníci se zavázali úvěr splácet splátkami ve výši 7.500,-Kč měsíčně s konečnou splatností do 20. 9. 2023, -úvěr byl poskytnut za účelem koupě nemovitosti, -dodatkem č. 1 ze dne 30. 8. 2007 byly odloženy splátky za září až prosinec 2007, byla zvýšena měsíční splátka na 7.750,-Kč a dlužníci uznali svůj dluh vůči žalobkyni ke dni 30. 8. 2007 ve výši 968.991,40 Kč, -dodatkem č. 2 ze dne 31. 3. 2008 byly odloženy splátky za duben až září 2008, byla zvýšena měsíční splátka na 8.126,-Kč a dlužníci zároveň uznali svůj dluh vůči žalobkyni ke dni 31. 3. 2008 ve výši 997.964,70 Kč, 4) dne 25. 9. 2006 byla uzavřena zástavní smlouva č. 2686837823-1, na jejímž základě byl úvěr z Úvěrové smlouvy 2 zajištěn zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby, 5) dopisem ze dne 6. 11. 2013 žalobkyně pohledávky z úvěrových smluv zesplatnila s tím, že dlužná částka z Úvěrové smlouvy 1 činila 2.414.608,-Kč a dlužná částka z Úvěrové smlouvy 2 činila 820.486,-Kč, 6) dne 30. 4. 2015 podali dlužníci insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení s tím, že: -v připojeném seznamu závazků podepsaném jako správný a úplný uvedli, že vůči žalobkyni mají závazky z Úvěrové smlouvy 1 ve výši 2.648.179,-Kč a z Úvěrové smlouvy 2 ve výši 238.418,13 Kč, -v připojeném seznamu majetku neuvedli, že mají vůči žalobkyni pohledávku, 7) dne 8. 7. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníků a povoleno jeho řešení oddlužením, a dne 25. 11. 2015 bylo schváleno oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, 8) dne 24. 7. 2015 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení vůči dlužníkům pohledávku v celkové výši 3.134.361,42 Kč (dále jen Pohledávka) sestávající z: -pohledávky P2/1 z Úvěrové smlouvy 1 ve výši 2.866.127,73 Kč, již tvoří jistina ve výši 2.368.001,90 Kč a příslušenství (smluvní úrok ve výši 4,24 % p. a. a zákonný úrok z prodlení od 25. 9. 2006 do 8. 7. 2015) ve výši 498.125,83 Kč, -pohledávky P2/2 z Úvěrové smlouvy 2 ve výši 268.233,69 Kč, již tvoří jistina ve výši 196.637,72 Kč a příslušenství (smluvní úrok ve výši 4,24 % p. a. a zákonný úrok z prodlení) ve výši 71.595,97 Kč, 9) na přezkumném jednání konaném dne 23. 11. 2015 byla Pohledávka popřena jen dlužníky co do pro pravosti z důvodu promlčení a jejího zániku v důsledku započtení vůči pohledávce dlužníků vůči žalobkyni z titulu náhrady škody.

V rovině právního posouzení věci soud výhrady dlužníků proti existenci Pohledávky důvodnými neshledal. K námitce promlčení uvedl, že pokud žalobkyně přihlásila Pohledávku dne 24. 7. 2015 (což má pro běh promlčecí lhůty stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu), učinila tak v průběhu 4 leté promlčecí doby, která vzhledem k tomu, že úvěrové smlouvy byly zesplatněny ke dni 6. 11. 2013, začala běžet dne 7. 11. 2013. K námitce započtení uvedl, že žalovaní neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku Pohledávky započtením, a s ohledem na to, že se nedostavili k jednání a nepožádali z důležitého 71 ICm 4664/2015 (KSPH 71 INS 11485/2015) důvodu o jeho odročení, nemohlo být jim poskytnuto poučení dle ust. § 118a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Proto žalobě vyhověl.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podali žalovaní včasná odvolání, v nichž namítali, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která musí mít za následek zrušení napadeného rozsudku. V tomto ohledu zejména uvedli, že žalovaný 1) založil do insolvenčního spisu plnou moc pro svého zástupce-advokáta JUDr. Davida Sedláčka (dále jen Advokát), jehož zmocnil k zastoupení jak v insolvenčním řízení, tak v incidenčních sporech. Soud však s Advokátem nejednal-např. výzvu k vyjádření k žalobě ze dne 21. 1. 2016 stejně jako předvolání na ústní jednání ze dne 2. 3. 2016 doručil přímo žalovanému 1), namísto toho, aby je doručoval do datové schránky Advokáta. Dále snášeli argumenty na podporu závěru, že žádost žalovaného 1) a Advokáta o odročení jednání nařízeného na den 27. 4. 2016 byla řádná (důvodná), a že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Proto požadovali, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. d) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Odvolací soud totiž z insolvenčního spisu ověřil, že dne 23. 11. 2015 při přezkumném jednání v insolvenční věci dlužníků předložil Advokát plnou moc udělenou mu téhož dne žalovaným 1), jíž jej do 31. 12. 2017 zmocnil k zastupování v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS 11485/2015, eventuálně v řízeních navazujících a souvisejících (včetně incidenčních sporů) . Z toho je zřejmé, že žalovaný 1) byl (a nadále je) v této věci (incidenčním sporu) zastoupen Advokátem.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí (ust. § 24 odst. 1 o. s. ř.). Oprávnění zvolit si zástupce je právem zaručeno (článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a jeho smyslem je poskytnout procesním právům a povinnostem účastníka kvalifikovanou ochranu. Zástupce, vybavený plnou mocí pro celé řízení, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (ust. § 28a odst. 2 o.s.ř.), ať je jím advokát (ust. § 25 o.s.ř.) nebo tzv. obecný zmocněnec (ust. § 27 o.s.ř.). Zástupci doručuje soud vždy písemnosti, účastníku jen tehdy, má-li v řízení něco osobně vykonat (ust. § 49 odst. 1 o.s.ř.); zástupce je proto také vždy nutné předvolat k jednání (ust. § 115 o.s.ř.). Je-li účastník zastoupen, vykonává svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím zástupce.

Z této úpravy procesního postavení zástupce účastníka logicky vyplývá, že závěr o tom, že účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, je nutné přiměřeně vztáhnout i na situaci, kdy za týchž podmínek soud projedná věc v nepřítomnosti účastníkova zástupce 71 ICm 4664/2015 (KSPH 71 INS 11485/2015)

(k tomu přiměřeně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1358/99 ze dne 28. 2. 2001 uveřejněné pod číslem 79/2001 v časopise Soudní judikatura).

V daném případě ač Advokát založil do insolvenčního spisu řádnou plnou moc k zastupování žalovaného 1) i v tomto incidenčním sporu, soud prvního stupně tuto skutečnost přehlédl a nadále jednal s účastníkem, jakoby nebyl zastoupen, když Advokátovi nedoručil nejen výzvu k vyjádření se k žalobě, ale ani předvolání k jednání. Je přitom zřejmé, že soud následně zjistil, že žalovaný 1) je zastoupen Advokátem, neboť žalovaný 1) na tuto skutečnost v podání doručeném soudu dne 27. 4. 2016 výslovně poukázal a soud v protokolu o jednání ze dne 27. 4. 2016 označil Advokáta jako právního zástupce žalovaného 1). Avšak přesto, že si soud musel (měl) být vědom toho, že Advokátovi nebyla řádně doručena žaloba ani předvolání k jednání a není (nebylo) možno ověřit, zda Advokát měl přiměřenou možnost seznámit se s obsahem žalobních tvrzení a zda mu byla zachována zákonná lhůta 10 dnů na přípravu na jednání, neshledal důležitý důvod pro odročení jednání a věc projednal v nepřítomnosti žalovaných.

Odvolací soud má tudíž za to, že nebyly splněny podmínky pro jednání v nepřítomnosti účastníka (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.), neboť jeho právní zástupce nebyl k jednání předvolán, a zastoupený účastník nesouhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti svého zástupce, čímž soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za těchto okolností je nepodstatné, zda omluva Advokáta a jeho žádost o odročení jednání byla náležitě odůvodněná a doložená.

Za tohoto stavu jsou odvolací námitky žalovaných proti procesnímu postupu soudu opodstatněné. Odvolací soud proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud žalobu nejprve řádně doručí zástupci žalovaného 1), poté věc znovu projedná, řádně splní poučovací povinnost podle ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., s tím, že bude-li opět rozhodovat ve věci samé, učiní tak rozsudkem, který řádně odůvodní a v němž rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 5. října 2016 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela