102 VSPH 616/2016-57
70 ICm 2772/2015 102 VSPH 616/2016-57 (KSUL 70 INS 7751/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci žalobkyně Insolvency Project, v.o.s., IČO: 28860993, sídlem Dukelská třída 15/16, Pražské Předměstí, Hradec Králové, insolvenční správkyně dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , zast. advokátem JUDr. Milanem Novákem, sídlem tamtéž, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO: 61860069, sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, o popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 70 ICm 2772/2015-45 ze dne 20. června 2016,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 70 ICm 2772/2015-45 ze dne 20. června 2016 se v bodě II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12.342,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Milana Nováka.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku shora označeného rozsudku určil, že vykonatelná pohledávka žalované ve výši 297.863,-Kč přihlášená pod číslem P4 ve dvou dílčích pohledávkách z titulu neuhrazených splátek a smluvních pokut ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100284381 do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u tamního soudu pod sp. zn. KSUL 7751/2015 není po právu, a v bodě II. výroku žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila 8.228,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

Nákladový bod II. výroku odůvodnil soud tím, že ve sporu úspěšné žalobkyni, která byla zastoupena advokátem, přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z odměny advokáta ve výši 6.200,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č.177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) za 2 úkony právní služby ve výši po 3.100,-Kč, a 2 režijních paušálů ve výši 600,-Kč (2 x 300,-Kč) dle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) z částky 6.800,-Kč ve výši 1.428,-Kč celkem činí 8.228,-Kč.

Proti tomuto bodu výroku tohoto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že při určení výše nákladů za její zastoupení advokátem nezohlednil další 2 úkony isir.justi ce.cz 70 ICm 2772/2015 (KSUL 70 INS 7751/2015) právní služby (třetí a čtvrtý úkon), a to podání ze dne 2. 10. 2015 (č. l. 23-24) označené jako replika k vyjádření žalované, jímž reagovala na výzvu soudu ze dne 7. 9. 2015 (č. l. 18), a podání ze dne 15. 3. 2016 (č. l. 40-42) označené jako replika k vyjádření žalované a souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, jímž reagovala na výzvu soudu ze dne 10. 3. 2016 (č. l. 37).

K otázce účelnosti těchto (takto) vynaložených nákladů poukázala žalobkyně na názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 190/11 ze dne 24. 3. 2011, podle něhož náklady řízení, které účastníkovi vznikly tím, že prostřednictvím svého právního zástupce reagoval na výzvu soudu, jsou vždy účelně vynaloženými, neboť jde o realizaci jeho základního práva na právní pomoc v řízení před soudy, které je garantováno v čl. 37 odst. 2 Listiny . Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek v bodě II. výroku změnil tak, že jí vůči žalované přizná právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16.456,-Kč a vůči žalované jí přizná i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání konstatovala, že lze mít pochybnosti o tom, zda se pokud jde o nárokovaný třetí a čtvrtý úkon právní služby skutečně jednalo o účelně vynaložené náklady. Třetím právním úkonem sice bylo reagováno na výzvu soudu k vyjádření a ke sdělení, zda věc lze rozhodnout bez nařízení jednání, nicméně žalobkyně pouze v trochu obsahově změněném konceptu uvedla stejné argumenty jako v žalobě. Čtvrtý úkon, jímž žalobkyně pouze zopakovala argumentaci uvedenou v předchozích podáních, pak nemá žádný podklad ve výzvě soudu, neboť žalobkyně jím byla pouze dotázána, zda bude souhlasit s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek v části napadené odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům:

Odvolací soud je se žalobkyní zajedno v tom, že soud prvního stupně pochybil, pokud při určení výše nákladů na její zastoupení advokátem nevzal v potaz (nepřiznal jí odměnu) za třetí úkon právní služby spočívající v písemném podání ze dne 2. 10. 2015 označeném jako replika k vyjádření žalované v situaci, kdy jí k tomuto vyjádření výzvou ze dne 7. 9. 2015 vyzval (k tomu viz např. žalobkyní přiléhavě zmíněné usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 190/11 ze dne 24. 3. 2011).

Odvolací soud je naopak se žalovanou zajedno v tom, že soud prvního stupně nepochybil, pokud při určení výše nákladů na její zastoupení advokátem nevzal v potaz (nepřiznal jí odměnu) za čtvrtý za úkon právní služby spočívající v písemném podání ze dne 2. 10. 2015 označeném jako replika k vyjádření žalované v situaci, kdy jí soud k tomuto vyjádření nevyzval a kdy v něm žalobkyně žádnou novou okolnost týkající se skutkových nebo právních úvah neuvedla, resp. kdy se nejedná o podání, z něhož vyplývají pro věc nové skutkové či právní okolnosti (k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 15 Co 556/98 ze dne 23. 11. 1998 uveřejněné v Bulletinu advokacie svazek 6-7, ročník 1999, na straně 87, 70 ICm 2772/2015 (KSUL 70 INS 7751/2015) nebo rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 7 Afs 56/2010 ze dne 15. 7. 2010).

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadený rozsudek v bodě II. výroku změnil tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 9.300,-Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a 2 x písemné podání ve věci samé) po 3.100,-Kč za 1 úkon právní služby podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu, a 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % DPH z částky 10.200,-Kč ve výši 2.142,-Kč celkem činí 12.342,-Kč.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 OSŘ s tím, že poměr úspěchu (a neúspěchu) obou účastníků v odvolacím řízení, jehož předmětem byla procesní otázka náhrady nákladů řízení, byl stejný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela