102 VSPH 616/2014-55
178 ICm 3061/2013 102 VSPH 616/2014-55 (MSPH 78 INS 29724/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové v právní věci žalobkyně REALITY 21, s.r.o., sídlem Na Poříčí 1071/17, Praha 1, IČ: 26130742, zast. advokátem Mgr. Petrem Sedlatým, sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3, proti žalované JUDr. Ing. Lucii Kovářové, sídlem Korunní 2569/108, Praha 10, insolvenční správkyni dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka, zast. advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, sídlem tamtéž, o určení pravosti přihlášené pohledávky o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 3061/2013-31 ze dne 2.září 2014,

t a k t o:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 3061/2013-31 ze dne 2.září 2014 se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 46.640,-Kč vůči dlužníkovi přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 29724/2012 je po právu.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 22.808,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Kubáta.

178 ICm 3061/2013 (MSPH 78 INS 29724/2012)

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného rozsudku určil, že pohledávka, jíž žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného před týmž soudem pod sp. zn. MSPH 78 INS 29724/2012 (dále jen Pohledávka), je v celé přihlášené výši 46.640,-Kč po právu a platná, a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 12.342,-Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (správně mělo být uvedeno rozsudku) k rukám jejího zástupce.

V odůvodnění rozsudku soud v první řadě konstatoval, že žalobkyně obhajovala existenci Pohledávky zejména tím, že na základě zprostředkovatelské smlouvy zprostředkovala pro Františka Mandelíčka převod jeho obchodního podílu v Zápolí, s.r.o. (dále jen Společnost) na Romana Májka, za což měla obdržet zprostředkovatelskou odměnu (dále jen Odměna) ve výši 56.640,-Kč, jejíž část ve výši 10.000,-Kč jí byla vyplacena při podpisu rezervační smlouvy uzavřené s Romanem Májkem. Zbytek Odměny ve výši 46.640,-Kč jí měl být dle dohody o úschově finančních prostředků uhrazen dlužníkem na její účet č. 51-1422100217/0100 (dále jen Účet), což se ovšem nestalo.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítala, že se Odměnu zavázal žalobkyni (ve zprostředkovatelské smlouvě) zaplatit František Mandelíček, nikoli dlužník, a že ujednání v dohodě o úschově finančních prostředků, podle níž měl dlužník jako advokát vyplatit částku 46.640,-Kč na Účet je nutno chápat toliko jako ujednání o platebním místě.

Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně především z toho, že: 1) dne 20.12.2012 (správně mělo být uvedeno 20.12.2011) byla mezi žalobkyní a Františkem Mandelíčkem uzavřena zprostředkovatelská smlouva, 2) dne 25.6.2012 byla mezi žalobkyní a Romanem Májkem uzavřena smlouva o rezervaci, 3) dne 26.7.2012 byla mezi Františkem Mandelíčkem a Romanem Májkem uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu a dohoda o finančním vyrovnání a téhož dne byla mezi Františkem Mandelíčkem, Romanem Májkem a dlužníkem uzavřena dohoda o úschově finančních prostředků (dále jen Dohoda o úschově).

V rovině právního posouzení věci měl soud za rozhodující, že v Dohodě o úschově bylo ujednáno, že u dlužníka bude uschována částka 1.170.000,-Kč (představující část kupní ceny za převod obchodního podílu), z níž měl dlužník na Účet, jenž byl účtem žalobkyně, vyplatit částku 46.640,-Kč. Jelikož tak dlužník neučinil, uzavřel soud na tom, že žalobkyně má vůči němu Pohledávku. Nákladový výrok odůvodnil soud aplikací ust. § 143 občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) a náhradu nákladů řízení přiznal neúspěšné žalované, neboť nezavdala svým

178 ICm 3061/2013 (MSPH 78 INS 29724/2012) chováním příčinu k podání incidenční žaloby (potud soud zdůraznil, že žalovaná neměla v den konání přezkumného jednání jinou možnost, než Pohledávku popřít).

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se žalobkyně a žalovaná včas odvolaly.

Žalobkyně v odvolání, kterým napadla rozsudek v bodě II. výroku, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované, a v němž snášela argumenty proti závěru soudu, že žalovaná svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby, požadovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že jí přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nebo aby rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaná v odvolání, kterým napadla rozsudek v bodě I. výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, setrvala na své dosavadní argumentaci, podle níž byl po dlužníkovi oprávněn vymáhat Pohledávku jen František Mandelíček jakožto strana oprávněná z Dohody o úschově, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že v Dohodě o úschově byl určen jako platební místo pro úhradu části složených prostředků ve výši 46.640,-Kč Účet žalobkyně. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, žalovaná zdůraznila, že přijme-li advokát do úschovy peníze klienta, nestává se tím dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze vydat. Důsledkem toho, že smlouva o úschově peněz zakládá právní vztah pouze mezi advokátem a jeho klientem (klienty), tedy je, že složením peněz, které mají být podle uvedené smlouvy vyplaceny třetí osobě, se dlužník nezbavuje svého závazku vůči věřiteli (v daném případě závazku Františka Mandelíčka uhradit žalobkyni část Odměny ve výši 46.640,-Kč). Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu zamítne a aby jí vůči žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované rovněž poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, z níž dovodila, že soudní praxe připustila existenci trojstranného právního vztahu založeného uzavřením tzv. svěřenecké smlouvy. Jde o inominátní kontrakt ve smyslu ust. § 51 občanského zákoníku (dále jen ObčZ), který uzavírají s advokátem všechny strany závazkového právního vztahu, a jehož účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotně právního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků na depozitní účet advokáta dosáhne toho, že jeho závazek-bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice věřitele-zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu finančních prostředků od nestranné a důvěryhodné osoby, na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli.

Na tomto základě měla žalobkyně za to, že Dohoda o úschově není smlouvou o správě majetku dle zákona o advokacii, nýbrž právě svěřeneckou nepojmenovanou smlouvou. Proto označila závěr soudu prvního stupně o existenci

178 ICm 3061/2013 (MSPH 78 INS 29724/2012)

Pohledávky za správný, neboť žalobkyně byla dle Dohody o úschově, jakožto smlouvy ve prospěch třetího, osobou, v jejíž prospěch byl dlužník povinen plnit. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v bodě I. výroku jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 21.5.2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V posuzované věci založil soud závěr o tom, že žalobkyně má vůči dlužníkovi Pohledávku na úvaze, že ve Smlouvě o úschově bylo sjednáno, že u dlužníka bude uschována částka 1.170.000,-Kč, z níž měl vyplatit na Účet žalobkyně částku 46.640,-Kč odpovídající Pohledávce, což neučinil.

Odvolací soud s tímto neúplným právním posouzením věci (jež se mimo jiné nijak nevypořádalo s obranou žalované) nesouhlasí.

Žalované je přitom třeba dát za pravdu, že se k úhradě Odměny žalobkyni za to, že pro něj zprostředkuje uzavření dohody o převodu svého obchodního podílu ve Společnosti, zavázal ve zprostředkovatelské smlouvě František Mandelíček, nikoli dlužník.

Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že i přesto má Pohledávku vůči dlužníkovi, vycházející z toho, že článek II. odst. 1 Dohody o úschově, podle něhož Advokát (dlužník) uvolní a vyplatí částku ve výši 1.170.000,-Kč deponovanou (Romanem Májkem na účet úschov advokáta) dle čl. I. odst. 1 této dohody bezhotovostním převodem, a to částku ve výši 46.640,-Kč na Účet , je nutno vykládat jako smlouvu uzavřenou ve prospěch třetího (ve prospěch žalobkyně) dle ust. § 50 ObčZ. V případě závazku ve prospěch třetí osoby se dlužník zavazuje věřiteli, že poskytne plnění třetí osobě. Ačkoli třetí osoba, jíž má být plněno, nemusí být ve smlouvě individuálně určena, musí být přesto určitelná na základě objektivních znaků ve smlouvě uvedených. Odvolací soud je stejně jako žalovaná přesvědčen o tom, že jen z toho, že Účet byl účtem žalobkyně, nelze usuzovat na to, že byla uzavřena smlouva, jíž se dlužník zavázal Františku Mandelíčkovi, že poskytne plnění (vyplatí část Odměny) třetí osobě (žalobkyni). Ujednání o vyplacení částky 46.640,-Kč na Účet je proto třeba chápat (toliko) jako ujednání o platebním místě.

Odvolací soud je sice stejně jako žalobkyně toho názoru, že Dohodu o úschově je (bylo) třeba v souladu s ustálenou judikaturou posoudit jako tzv. svěřeneckou smlouvu, nicméně (ani) z toho-v situaci, kdy žalobkyně nebyla jednou ze stran Dohody o úschově-neplyne, že by měla Pohledávku vůči dlužníkovi. V Dohodě o úschově se totiž Roman Májek (jako složitel) jistil tím, že složením peněžních prostředků na účet úschov advokáta (dlužníka) dosáhne toho, že jeho závazek zaplatit kupní cenu za nabytí obchodního podílu ve Společnosti-bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice Františka Mandelíčka (věřitele)-zanikne; František Mandelíček tímto způsobem zajistil své

178 ICm 3061/2013 (MSPH 78 INS 29724/2012) právo na výplatu finančních prostředků od nestranné a důvěryhodné osoby (dlužníka), na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli.

Za těchto okolností je třeba přisvědčit žalované v tom, že na základě Dohody o úschově nebyla (není) žalobkyně oprávněná požadovat od dlužníka část (zbytek) Odměny odpovídající Pohledávce, jíž se jí zavázal zaplatit František Mandelíček ve zprostředkovatelské smlouvě.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné. Proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a napadený rozsudek ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl.

Odvolání žalobkyně do bodu II. výroku, jímž byla zavázána k úhradě nákladů řízení žalované, neměl odvolací soud za důvodné již proto, že jiným (odlišným) výsledkem řízení ve věci samé, jímž řízení ve věci končí, se změnila hlediska významná pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; jinými slovy, v důsledku změny rozhodnutí soudu prvního stupně provedené odvolacím soudem, pozbyl výrok o náhradě nákladů řízení své opodstatnění a odvolací soud musí (musel) o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodnout znovu.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem tedy odvolací soud postupoval podle ust. § 224 odst. 1 a 2 OSŘ, a v souladu se zásadou úspěchu ve věci žalované dle ust. § 142 odst. 1 téhož zákona přiznal právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložila na bránění svého práva, a to v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 9.300,-Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem konaném dne 2.9.2014) ve výši po 3.100,-Kč podle ust. § 7 odst. 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) a 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč v celkové výši 900,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % DPH z částky 10.200,-Kč ve výši 2.142,-Kč činí celkem 12.342,-Kč.

Náhrada nákladů odvolacího řízení byla žalované přiznána v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 7.750,-Kč za 3 úkony právní služby (sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalobkyně směřující do výroku o náhradě nákladů řízení a účast na jednání před soudem konaném dne 21.5.2015) ve výši 2X 3.100,-Kč a 1X 1.550,-Kč podle ust. § 7 odst. 5, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 2 písm. c) Advokátního tarifu, 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč v celkové výši 900,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % DPH z částky 8.650,-Kč ve výši 1.816,-Kč činí celkem 10.466,-Kč.

178 ICm 3061/2013 (MSPH 78 INS 29724/2012)

Celková suma účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů na straně žalované tak činí 22.808,-Kč (12.342+10.466).

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. května 2015

Mgr. Tomáš Braun, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika