102 VSPH 570/2014-86
156 ICm 3018/2013 102 VSPH 570/2014-86 (KSPL 56 INS 21934/2011)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Ferona, a.s., sídlem Havlíčkova č. p. 1043/11, Praha 1, IČO: 26440181, zast. advokátkou JUDr. Alenou Jarešovou, sídlem Polygrafická 262/3, Praha 10, proti žalovanému Miroslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Kvapilova 2574/5, Aš, o popření výše a pořadí pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 156 ICm 3018/2013-77 ze dne 20. srpna 2014,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 156 ICm 3018/2013-77 ze dne 20. srpna 2014 se v bodě II. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 26. 11. 2013 (dále jen Rozsudek), jímž bylo určeno, že skutečná výše pohledávky, již žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Ing. Karla Chromého u téhož soudu pod sp. zn. KSPL 56 INS 21934/2011, činí 14.381.849,80 Kč, jímž bylo určeno, že popření pořadí pohledávky žalovaného v přihlášené výši 14.560.160,-Kč bylo učiněno po právu a jímž byl žalovaný zavázán k úhradě nákladů řízení žalobkyně (bod I. výroku). Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení zrekapituloval soud dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) Rozsudkem ze dne 26. 11. 2013 (č. l. 34-36) vyhověl žalobě o popření výše a pořadí pohledávky, 2) proti Rozsudku podal žalovaný včasné odvolání (č. l. 40), 3) usnesením soudu prvého stupně ze dne 13. 2. 2014 (č. l. 58) ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 6. 2014 (č. l. 72) nebylo žalovanému přiznáno právo na osvobození od placení soudního poplatku za odvolání proti Rozsudku, 4) usnesením ze dne 25. 6. 2014 (č. l. 76), jež bylo žalovanému doručeno dne 1. 7. 2014, žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti Rozsudku. isir.justi ce.cz 156 ICm 3018/2013 (KSPL 56 INS 21934/2011)

Protože žalovaný soudní poplatek nezaplatil, soud dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že soud v odůvodnění usnesení toliko odkázal na ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a nijak nevysvětlil, proč by jí náhrada nákladů řízení přiznána být neměla, zejména když žalovaný nezaplacením soudního poplatku za odvolání zavinil, že odvolací řízení muselo být zastaveno. Poukazovala přitom na to, že její zástupkyně učinila dne 25. 2. 2014 (č. l. 61) jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání žalovaného proti Rozsudku. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku změnil tak, že žalovanému uloží, aby jí na náhradu nákladů odvolacího řízení zaplatil 4.114,-Kč za jeden úkon právní služby a paušální náhradu hotových výdajů, oboje navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu prvého stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 7 věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyplývá, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 163 IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud podle ustanovení o.s.ř., není-li v IZ stanoveno jinak.

Ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (písm. c/ téhož ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2013) určuje, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Z odst. 2 téhož ustanovení pak plyne, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že žalovaný podal dne 6. 1. 2014 proti Rozsudku blanketní odvolání, jež soud doručil dne 10. 1. 2014 žalobkyni na vědomí. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání ze dne 25. 2. 2014 poukázala na to, že je odvolání blanketní, že nebylo přes příslib žalovaného doplněno, a nemá tak zákonem požadované náležitosti; navrhovala proto, aby je odvolací soud-pokud nebude na základě výzvy soudu prvého stupně doplněno-odmítl. 156 ICm 3018/2013 (KSPL 56 INS 21934/2011)

Odvolací soud považoval za potřebné především upozornit na to, že s účinností od 1. 1. 2014 bylo z o.s.ř. vypuštěno ust. § 146 odst. 1 písm. a), v důsledku čehož bylo písm. c) tohoto ustanovení označeno jako písm. b). Rozhodl-li tak soud prvého stupně dne 20. 8. 2014 o nákladech řízení dle ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., rozhodl dle neexistujícího ustanovení.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, jež bylo zastaveno, je (bylo) přitom povinností soudu v prvé řadě zkoumat, zda některý z účastníků nese procesní zavinění na tom, že řízení bylo zastaveno; je-li tomu tak, pak tomuto účastníku řízení vzniká povinnost nahradit náklady řízení protistraně, která zastavení řízení nezavinila (ust. § 146 odst. 2 o.s.ř.). V projednávané věci bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání žalovaným, a žalovanému proto vskutku vznikla povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení.

Odvolání však přesto není důvodné.

Žalobkyně si totiž nárokovala právo na náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k blanketnímu odvolání, v němž poukazovala toliko na formální nedostatky odvolání a soudu navrhovala, aby je pro tyto nedostatky-nebudou-li později odstraněny-odmítl.

Za situace, kdy ji soud prvého stupně k tomuto vyjádření nevyzval a kdy v něm žalobkyně žádnou novou okolnost týkající se skutkových nebo právních úvah neuvedla, resp. kdy se nejedná o podání, z něhož vyplývají pro věc nové skutkové či právní okolnosti (k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 15 Co 556/98 ze dne 23. 11. 1998 uveřejněné v Bulletinu advokacie svazek 6-7, ročník 1999, na straně 87, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 7 Afs 56/2010 ze dne 15. 7. 2010), je zjevné, že takové vyjádření nebylo potřebné k účelnému bránění jejího práva a odměna advokáta za sepis vyjádření k odvolání coby úkon právní služby jí nepřísluší.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvého stupně v napadeném výroku o nákladech řízení jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný v něm byl sice úspěšný, žádné náklady mu však dle obsahu spisu nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. září 2016 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela