102 VSPH 534/2014-13
54 ICm 2480/2014 102 VSPH 534/2014-13 (KSLB 54 INS 33092/2013)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, IČO: 41197518, Regionální pobočky pro Liberecký a Ústecký kraj, proti žalované KONKURSNÍ, v.o.s., sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, IČO: 25417959, insolvenční správkyni dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. 54 ICm 2480/2014-7 ze dne 3. září 2014,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. 54 ICm 2480/2014-7 ze dne 3. září 2014 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci shora označeným usnesením v bodě I. výroku zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti pohledávky ve výši 1.003,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení za dlužnicí Zdeňkou anonymizovano (dále jen dlužnice), a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 24. 7. 2014 (č. l. 6) žalobkyni vyzval, aby do 7 dnů ode dne doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za žalobu stanovený dle položky 13 písm. a) Sazebníku poplatků ve výši 5.000,-Kč, a zároveň ji poučil, že pokud jej nezaplatí, bude řízení zastaveno. Tato výzva byla žalobkyni doručena dne 28. 7. 2014, takže lhůta k úhradě poplatku uplynula dne 4. 8. 2014; žalobkyně však poplatek neuhradila.

Na to soud-cituje ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZSoP), komentář k tomuto ustanovení a důvodovou zprávu k zákonu č. 218/2011 Sb., jímž byl ZSoP novelizován, včetně stenoprotokolu z jeho projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR-uzavřel, že osvobození dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) ZSoP se na žalobkyni v incidenčním sporu nevztahuje. Vysvětlil, že řízení o incidenční žalobě je specifickým řízením odlišným od běžných vyměřovacích nebo vymáhacích řízení, resp. řízení o jejich soudním přezkumu, na něž citované ustanovení dopadá; v tomto řízení totiž žalobkyně nevystupuje v obdobném postavení jako správce daně, jenž by prostřednictvím správního práva ukládal veřejnoprávní povinnost dlužníku či exekučně vymáhal její splnění, a toto řízení se ani netýká správně soudního isir.justi ce.cz (KSLB 54 INS 33092/2013) přezkumu rozhodnutí, která ke splnění veřejnoprávní povinnosti dlužníka směřují. Akcentoval, že v daném řízení vystupuje žalobkyně v soukromoprávním postavení věřitele, jenž prokazuje existenci své pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení, byť hmotněprávní podstatou této pohledávky mohou být i veřejnoprávní předpisy. Takový výklad ostatně dle jeho názoru koresponduje se systematikou poplatkového zákona, dle kterého by veřejné zdravotní pojišťovny, pokud by měly být osvobozeny od soudních poplatků, musely být výslovně uvedeny v ust. § 11 odst. 2 ZSoP, jak tomu je i v případě státních orgánů ČR v písm. a) tohoto ustanovení.

Protože žalobkyně vyměřený soudní poplatek neuhradila a ani není od jeho placení osvobozena, postupoval soud dle ust. § 9 odst. 1 ZSoP a řízení zastavil. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.)

Proti tomuto usnesení se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Namítala, že je dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) ZSoP-dle něhož se (mimo jiné) od soudního poplatku osvobozují řízení ve věcech pojistného na veřejné zdravotní pojištění-od soudních poplatků osvobozena, neboť do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku z titulu penále z dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění, jež nebylo do dne zahájení řízení zaplaceno. Vyslovila přitom názor, že insolvenční řízení, a potažmo i řízení o určení pravosti popřených pohledávek, je jen jinou formou vymáhání pohledávek z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a proto se na ně vztahuje věcné osvobození od soudního poplatku dle uvedeného ustanovení ZSoP. Skutečnost, že toto ustanovení bylo do ZSoP zapracováno novelou č. 218/2011 Sb., měla za irelevantní.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. a) ZSoP vzniká poplatková povinnost žalobci (navrhovateli) podáním žaloby, přičemž poplatek je podle § 7 odst. 1 věta prvá ZSoP splatný vznikem poplatkové povinnosti.

Podle položky č. 13 bodu 1. písm. a) sazebníku poplatků-přílohy k ZSoP (dále jen Sazebník) činí soudní poplatek za návrh na zahájení řízení v incidenčním sporu, jehož předmětem není peněžité plnění, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky, 5.000,-Kč.

Podle ust. § 11 odst. 1 písm. b) ZSoP se od poplatku osvobozují (mimo jiné) řízení ve věcech pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

Podle ust. § 11 odst. 2 písm. n) se v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být z tohoto majetku uspokojeny, od poplatku osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními. (KSLB 54 INS 33092/2013)

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení za dlužnicí nevykonatelnou pohledávku ve výši 1.003,-Kč z titulu nevyměřeného penále z pojistného na veřejné zdravotní pojištění; pohledávka byla na přezkumném jednání konaném dne 14. 7. 2014 popřena žalovanou co do pravosti. Takto popřenou pohledávku uplatňuje nyní žalobkyně incidenční žalobou na určení její pravosti.

I když se dlužné penále ve smyslu ust. § 18 odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, považuje pro účely zvláštních právních předpisů za dlužné pojistné, neznamená to, že by v dané věci šlo o řízení ve věcech pojistného na veřejné zdravotní pojištění ve smyslu shora citovaného ust. § 11 odst. 1 písm. b) ZSoP, a bylo proto od poplatkové povinnosti osvobozeno. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvého stupně toho názoru, že incidenční spor o určení pravosti, popř. výše či pořadí pohledávky je specifickým druhem nalézacího řízení, jehož účelem je zjistit, zda věřitelem přihlášená pohledávka (lhostejno zda se zakládá na veřejnoprávním či soukromoprávním nároku) byla do insolvenčního řízení přihlášena po právu, resp. ve správné výši či pořadí. Žalobkyně zde přitom vystupuje v podstatě ve zcela shodném postavení jako jiní soukromoprávní věřitelé.

S rovným postavením věřitelů ostatně počítá i zákon o soudních poplatcích, jenž incidenční spory plošně zpoplatňuje, přičemž z poplatkové povinnosti vyjímá toliko insolvenčního správce a dlužníka s dispozičními oprávněními [srov. § 11 odst. 2 písm. n) ZSoP].

Ust. § 11 odst. 1 písm. b) ZSoP tak zjevně míří na řízení ve věcech pojistného na zdravotní pojištění rozhodovaná ve správním soudnictví a nebylo (vzhledem k určitému sociálnímu rozměru) historicky primárně zaměřeno na osvobození zdravotních pojišťoven, nýbrž těch, kteří se rozhodnutím zdravotních pojišťoven jakožto správního orgánu ve správním řízení bránili správní žalobou (k tomu srov. další druhy řízení osvobozené dle předmětného ustanovení).

Odvolací soud je toho názoru, že pokud by chtěl zákonodárce zdravotní pojišťovny osvobodit od placení soudních poplatků pro incidenční spory týkající se nároků z pojistného na veřejné zdravotní pojištění, učinil by tak bezpochyby jejich zařazením do výčtu osobně osvobozených subjektů v ustanovení § 11 odst. 2 ZSoP (k tomu srov. např. osvobození České republiky nebo územně samosprávných celků při výkonu přenesené působnosti v písm. a) a b) tohoto ustanovení).

Věcné osvobození od soudních poplatků v případě incidenčních sporů o pravost pohledávky z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění by navíc vedlo k absurdnímu závěru, že by od poplatků byli pro celé řízení osvobozeni i ti věřitelé dlužníka, kteří by dle ust. § 200 IZ popírali pravost přihlášené pohledávky veřejné zdravotní pojišťovny z titulu neuhrazeného pojistného; to však jistě záměr zákonodárce nebyl. (KSLB 54 INS 33092/2013)

Nezbývá proto než uzavřít, že žalobkyně není osvobozena od poplatkové povinnosti v incidenčních sporech o určení pravosti pohledávky z titulu neuhrazeného pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Jestliže tedy za popsané situace k řádné výzvě soudu prvého stupně poplatek (ve správně stanovené výši 5.000,-Kč) neuhradila a neučinila tak ani do konce lhůty k podání odvolání (§ 9 odst. 7 ZSoP), soud prvého stupně nepochybil, pokud řízení zastavil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek odvolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalované podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela