102 VSPH 492/2015-42
68 ICm 1902/2015 102 VSPH 492/2015-42 (KSPH 68 INS 15387/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Psinice 8, Libáň, zast. Martinem Vaňkem, bytem Náměstí Svobody 36, Libáň, proti žalovanému JUDr. Milanu Vrbovi, Ph.D., sídlem Radhošťská 1942/2, Praha 3, insolvenčnímu správci dlužníka Josefa Kočičky, o určení pravosti pohledávky, o odvoláních žalobkyně a zmocněnce žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 68 ICm 1902/2015-31 ze dne 19. května 2015,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 68 ICm 1902/2015-31 ze dne 19. května 2015 se potvrzuje.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením nepřipustil zastoupení Jarmily anonymizovano (dále jen žalobkyně) zmocněncem Martinem Vaňkem (dále jen Zmocněnec).

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 27 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) uvedl, že je mu z jeho činnosti známo, že Zmocněnec vystupuje jako obecný zmocněnec i v jiných insolvenčních řízeních (včetně incidenčních sporů) vedených u tohoto soudu a příkladem označil pět z nich (soud přitom odkázal na přílohu založenou do spisu, jež na 24 stranách obsahuje seznam všech řízení vedených u Krajského soudu v Praze, v nichž vystupuje žalobkyně). Na základě uvedeného uzavřel, že je zřejmé, že Zmocněnec zastupuje v různých věcech opětovně, což zákon nedovoluje. Podle ust. § 27 odst. 2 o.s.ř. proto rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podali žalobkyně i Zmocněnec včasná odvolání, v nichž shodně uvedli, že Zmocněnec je k zastupování způsobilý může žalobkyni zastupovat v různých věcech opětovně. Proto požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a zastupování Zmocněncem připustil. Žalobkyně navíc zdůraznila, že je způsobilá a svéprávná, ale ve věcech administrativy neznalá, a proto žádala, aby odvolací soud umožnil Zmocněnci, jenž je jejím synem, aby ji nadále zastupoval.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: (KSPH 68 INS 15387/2014)

Podle ust. § 7 části věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 27 odst. 1 o.s.ř. se může účastník dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.

Judikatura prezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2642/2013 ze dne 30. 4. 2014 přitom dovozuje, že důvodem nepřípustnosti zastoupení dle posledně citovaného ustanovení je skutečnost, že poskytování právních služeb je vyhrazeno zásadně advokátům, popř. dalším osobám, u nichž zastupování za úplatu patří k náplni jejich profese (notáři, patentoví zástupci). Současně se takto mají ochránit práva účastníka, aby se jim dostalo kvalifikované právní pomoci. Naopak, pokud by byli do soudního řízení připouštěni tzv. pokoutníci, na což lze usuzovat ze skutečnosti, že konkrétní osoba vystupuje jako obecný zmocněnec v různých věcech opakovaně, nemohl by být naplňován legitimní účel ust. § 27 o.s.ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS 447/11 ze dne 10. 3. 2011). K zastupování účastníků řízení fyzickými osobami, jimž zákon oprávnění poskytovat právní služby nesvěřuje, by mělo tedy docházet pouze výjimečně.

Okolnost, že zmocněnec vystupuje v různých věcech opětovně, závisí vždy na posouzení konkrétního případu. Takovým vystupováním lze zpravidla rozumět zastupování více než dvou účastníků ve věcech, které spolu skutkově nesouvisejí, zastupování stejného účastníka ve více než dvou věcech skutkově spolu nesouvisejících apod., přičemž mezi jednotlivými případy je taková časová souvislost, která odůvodňuje závěr, že nejde o činnost jen ojedinělou nebo jednorázovou. V takovém případě není rozhodné, zda obecný zmocněnec vystupuje jako zástupce u jednoho nebo u více soudů (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. ust. § 1 až 200 za, Komentář, 1. vydání Praha C. H. Beck 2009 str. 144).

Odvolací soud z obsahu spisu a z insolvenčního rejstříku zjistil, že: -dne 15. 5. 2015 žalobkyně prostřednictvím Zmocněnce podala žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky, k níž připojila plnou moc udělenou Zmocněnci dne 12. 2. 2015, -ke dni 2. 11. 2015 bylo u Krajského soudu v Praze v rámci insolvenčních řízení týkajících se různých dlužníků vedeno 29 incidenčních sporů proti různým žalovaným, v nichž vystupuje žalobkyně, přičemž ve všech těchto řízeních je opakovaně zastupována Zmocněncem.

Za popsaného stavu je zřejmé, že Zmocněnec zastupuje stejného účastníka (žalobkyni) ve více než dvou věcech skutkově spolu nesouvisejících (ve sporech z popření pohledávek vůči různým dlužníkům), přičemž mezi jednotlivými případy je (KSPH 68 INS 15387/2014) taková časová souvislost (jednotlivé žaloby na určení pravosti přihlášených pohledávek byly podány v rozmezí od 23. 9. 2014 do 25. 8. 2015), která odůvodňuje závěr, že nejde o činnost jen ojedinělou nebo jednorázovou.

S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud-shodně se soudem prvého stupně-k závěru, že Zmocněnec zastupuje žalobkyni opětovně a nadto tak nečiní řádně, neboť jím podaná žaloba je nesrozumitelná a neúplná, a tudíž jsou naplněny oba předpoklady pro aplikaci ust. § 27 odst. 2 o.s.ř.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, proto napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 26. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná