102 VSPH 481/2015-24
65 ICm 665/2015 102 VSPH 481/2015-24 (KSPH 35 INS 1052/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci žalobkyně Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem V Lukách 2158, Rakovník, zast. zmocněncem Mgr. Markem Čechem, bytem Na Královkách 930, Kuřim, proti žalované LAURENCE AND PARTNERS LIMITED, registrační číslo 4892237, sídlem Farringdon Street 32, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 65 ICm 665/2015-4 ze dne 21. dubna 2015,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 65 ICm 665/2015-4 ze dne 21. dubna 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že pohledávka žalované za žalobkyní (dlužnicí) Helenou anonymizovano ve výši 1.846.358 Kč (dále jen Pohledávka), která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod zn. KSPH 35 INS 1052/2012, není po právu a jímž by určil, že žalobkyně má vůči žalované (jen) závazek (jen) ve výši 250.000,-Kč z titulu smluvní pokuty a ve výši 125.379,09 Kč z titulu dlužných splátek jistiny a úroků ze smlouvy o úvěru. Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při zkoumání toho, zda byly splněny procesní podmínky, za nichž lze přistoupit k věcnému projednání žaloby (mezi které podle soudu náleží včasnost žaloby a podání žaloby oprávněnou osobou), vyšel soud z toho, že: 1) dne 17.1.2012 bylo na základě insolvenčního návrhu dlužnice zahájeno insolvenční řízení, 2) dne 5.4.2012 zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a do funkce insolvenčního správce ustanovil Mgr. Radana Melku (dále jen Správce), 3) dne 3.5.2012 mu žalovaná doručila přihlášku Pohledávky, 4) na přezkumném jednání konaném dne 4.6.2012 (č.d. B-3) Správce ani dlužnice (žalobkyně) žádnou z přihlášených pohledávek (Pohledávku nevyjímaje) nepopřeli s tím, že všechny pohledávky považují za zjištěné.

V rovině právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, která byla řádně poučena o lhůtě k podání žaloby a následcích v případě, že žaloba soudu (KSPH 35 INS 1052/2012) ve stanovené lhůtě nedojde, podala žalobu dne 16.2.2015 opožděně, tedy až poté, co dne 4.7.2012 uplynula lhůta k podání žaloby stanovená v ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala žalobkyně včasné odvolání, v němž setrvala na své dosavadní argumentaci, podle níž žalovaná přihlásila (identickou) Pohledávku rovněž do insolvenčního řízení týkajícího se její sestry Aleny Kollárové, jež je vedeno pod sp. zn. KSPH 41 INS 13414/2011, o níž bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze sen. zn. 102 VSPH 248/2012 (dále jen Rozsudek Vrchního soudu) rozhodnuto tak, že byla určena jen v rozsahu 250.000,-Kč (z titulu smluvní pokuty) a v rozsahu 125.375,09 Kč (z titulu dlužných splátek jistiny a části úroku ze smlouvy o úvěru).

Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že bylo povinností žalované Správce o Rozsudku Vrchního soudu informovat, resp. že není možné, aby žalovaný Pohledávku vůči ní uplatňoval v plné (původní) výši v situaci, kdy v insolvenčním řízení její sestry byla Pohledávka ve značné části popřena a v rámci oddlužení je postupně splácena. Žalobkyně nadto žalovanou označila za fiktivní a účelovou organizaci, jejímž jediným cílem je zastřít skutečné vlastníky a z tohoto důvodu by na ní neměli být původními věřiteli převáděny žádné pohledávky (potud odkazovala na Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2482/14 ze dne 9.4.2015). Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům:

Z ust. § 410 IZ ve znění účinném ke dni konání přezkumného jednání (4.6.2012) platí, že není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. (odstavec 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce (odstavec 2). Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odstavec 3).

Podle ust. § 198 odst. 1 IZ mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. (KSPH 35 INS 1052/2012)

Podle ust. § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že soud prvního stupně učinil správné skutkové zjištění o tom, že žalobkyně na přezkumném jednání Pohledávku nepopřela, což ostatně žalobkyně ani v odvolání nezpochybnila. Dlužno dodat, že i pokud by žalobkyně Pohledávku popřela, neměl by její popěrný úkon-v situaci, kdy se jednalo o Pohledávku zajištěného věřitele (Pohledávku zajištěnou zástavním právem na nemovitosti žalobkyně-viz č.d. P5-1)-dle ust. § 410 odst. 2 věty první IZ tytéž účinky jako popření Pohledávky insolvenčním správcem. Za stavu, kdy Pohledávku nepopřel ani Správce, nelze ohledně Pohledávky učinit jiný závěr, než že byla zjištěna, což ostatně plyne nejen z protokolu z přezkumného jednání, v němž Správce a žalobkyně (dlužnice) prohlásili, že všechny pohledávky považují zjištěné , nýbrž i z upraveného seznamu přihlášených pohledávek. (č.d. B-2).

Odvolací soud však považuje za nesprávný (nepřesný) závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně podala žalobu opožděně. To proto, že odmítnutí žaloby pro opožděnost podle ust. § 160 odst. 4 IZ v sobě zahrnuje závěr, že k podání žaloby běžela určitá lhůta. Ovšem pokud Pohledávka nebyla, a opakovaně to budiž zdůrazněno, žalobkyní popřena, nemohla jí ani začít běžet lhůta k podání žaloby na určení pravosti a výše Pohledávky, a důvod pro odmítnutí žaloby pro opožděnost není (nebyl) dán. Za těchto okolností bylo nutno žalobu podle ust. § 160 odst. 4 věty první IZ odmítnout jako žalobu podanou neoprávněnou osobou.

Odvolací soud nesouhlasí s žalobkyní v tom, že žalovaná měla povinnost Správce informovat o existenci Rozsudku Vrchního soudu. Bylo toliko na Správci, aby Pohledávku, pokud by dospěl k závěru, že vskutku nebyla uplatněna právem, popřel. K námitce, že Pohledávka je postupně splácena v oddlužení Aleny Kollárové (sestry žalobkyně) je třeba uvést, že IZ v ust. § 186 a § 187 upravuje procesní postup v případě, že po svém zjištění byla pohledávka přihlášeného věřitele v průběhu insolvenčního řízení zčásti nebo zcela uspokojena nebo zanikla jiným způsobem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně nebyla s odvoláním úspěšná a procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která (KSPH 35 INS 1052/2012)

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 29. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná