102 VSPH 47/2016-21
178 ICm 3702/2015 102 VSPH 47/2016-21 (MSPH 78 INS 10848/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobce Jiřího Kašparovského, nar. 15. 4. 1960, bytem Kostelní Střímelice 5, okres Praha-východ, zast. advokátkou Mgr. Bohdanou Novákovou, sídlem Čáslavská 1750/8, Praha 3, proti žalovanému Mgr. Ing. Daliboru Jandurovi, sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové, insolvenčnímu správci dlužníka Ing. Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 3702/2015-11 ze dne 18. prosince 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 3702/2015-11 ze dne 18. prosince 2015 se mění tak, že se žaloba neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že pohledávka ve výši 817.628 Kč (dále jen Pohledávka), kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkovi u téhož soudu pod sp. zn. MSPH 78 INS 10848/2015, je po právu, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při zkoumání toho, zda byly splněny procesní předpoklady, za nichž se lze zabývat důvodností žaloby, vyšel soud zejména z toho, že: 1) na přezkumném jednání konaném dne 18. 8. 2015 (č. d. B-6), jehož se žalobce prostřednictvím své advokátky Mgr. Bohdany Novákové (dále též jen Advokátka) zúčastnil (č. d. B-9) a na němž žalovaný popřel pravost Pohledávky, poučil žalobce o možnosti uplatnit své právo žalobou na určení pravosti Pohledávky podanou u insolvenčního soudu do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání; posledním dnem lhůty k podání žaloby tak byl čtvrtek 17. 9. 2015, 2) dne 14. 9. 2015 mu bylo do jeho datové schránky doručeno: a) podání označené jako Žaloba o určení pravosti pohledávky , jež obsahovalo: -stranu č. 3 (později doručené) žaloby, -generální plnou moc Advokátky k zastupování žalobce, -2×smlouvu o dílo č. 02/2005 ze dne 1. 5. 2005 a 4. 8. 2005, b) podání označené jako Žaloba na určení pravosti pohledávky-dodatečná příloha I. část , jež obsahovalo stranu č. 1-4 znaleckého posudku č. 1368-02/2014, 178 ICm 3702/2015 (MSPH 78 INS 10848/2015) c) podání označené jako Žaloba na určení pravosti pohledávky-dodatečná příloha II. část , jež obsahovalo str. č. 5-7 znaleckého posudku uvedeného výše, 3) (až) dne 25. 9. 2015 mu bylo do jeho datové schránky doručeno podání obsahující řádnou (úplnou) žalobu.

V rovině právního posouzení věci poté, co zdůraznil, že v situaci, kdy na základě žádného z podání žalobce učiněných dne 14. 9. 2015 nemohlo být zahájeno incidenční řízení (neboť neobsahovala žalobní návrh a ani z nich nebylo zřejmé, kdo je činí a jaké věci se týká), a kdy řádná žaloba na určení pravosti Pohledávky byla do datové schránky soudu doručena (až) dne 25. 9. 2015, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty, která skončila dne 17. 9. 2015, uzavřel soud na tom, že žaloba byla podána opožděně. Proto dle ust. § 160 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce včasné odvolání, v němž vysvětlil, že se dne 14. 9. 2015 pokusil soudu odeslat žalobu o určení pravosti Pohledávky včetně příloh s tím, že s ohledem na objem příloh nebylo možno odeslat všechny soubory ve zprávě jediné a proto jí odeslal ve 3 datových zprávách. Rozvedl, že neví, z jakého důvodu došlo k technické chybě při odeslání samotného textu žaloby (zda se jednalo o chybu systému datových schránek nebo o chybu při převodu textu žaloby do formátu PDF), a proč tedy došlo k doručení (jen) třetí strany žaloby.

Nicméně se závěrem soudu, že by z té části podání, jež soudu byla doručena dne 14. 9. 2015, není (nebylo) zřejmé, kdo je činí, jaké věci se týká a jaký je žalobní návrh, nesouhlasil. Z části listin, které byly soudu doručeny, bylo totiž zřejmé nejen to, ke které věci (spisové značce) je žaloba podána a kdo jí podává (potud poukázal na to, že jednou z doručených listin byla jím podepsaná plná moc), nýbrž i to, že předmětem žaloby bylo určení pravosti Pohledávky (potud poukázal na to, že to, o kterou pohledávku se jedná, je patrné z insolvenčního spisu). Soud proto podle něj pochybil, když žalobu bez dalšího odmítl namísto toho, aby ho nejdříve vyzval k odstranění vad žaloby. S přihlédnutím k tomu, že žaloba (byť v důsledku technické chyby v neúplném znění) byla podána včas, navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům:

Soudu prvního stupně lze v první řadě vytknout, že-v situaci, kdy mu bylo dne 5. 11. 2015 doručeno podání (č. l. 7), v němž ho žalobce upozornil na to, že ačkoli mu (již) dne 14. 9. 2015 datovou schránkou odeslal včasnou žalobu na určení pravosti Pohledávky (což dokládal doručenkami z datové schránky Advokátky), je v insolvenčním rejstříku jako okamžik zveřejnění žaloby uveden (až) den 29. 9. 2015, a kdy panovala nejistota ohledně rozsahu a obsahu podání-žalobu zamítl, aniž by provedl příslušná šetření a pokusil se zjistit, zda elektronický přenos dat proběhl bez závad. 178 ICm 3702/2015 (MSPH 78 INS 10848/2015)

Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na judikaturu prezentovanou např. nálezem sp. zn. II. ÚS 1911/11 ze dne 29. 3. 2012, v němž Ústavní soud ČR dovodil, že jestliže zákon účastníkovi řízení dává možnost, aby procesní úkony činil prostřednictvím veřejné datové sítě (a zejména s účinky jako by bylo podání učiněno přímo u soudu), pak není materiálně myslitelné, aby případné poruchy uvnitř tohoto doručovacího mechanismu (viz tvrzení žalobce o možné chybě v systému datových schránek) šly na jeho vrub. Účastník se podle práva-a "právem"-spoléhá na to, že zákonem mu umožněný režim učinit procesní úkon zajistí, že důsledky jeho podání reálně nastanou, resp. že jeho procesní odpovědnost nebude spojována s ničím jiným než s tím, co je schopen reálně ovlivnit (řádně dokumenty elektronicky odeslat a zajistit, aby byl schopen toto odeslání doložit). Tamtéž Ústavní soud ČR dodal, že prokáže-li, což je nutné zdůraznit, žalobce věrohodně, že dokumenty tvrzeného obsahu odeslal prostřednictvím veřejné datové sítě příslušnému soudu, je v nich obsažené procesní podání projednatelné i v případě, že podání soudu nebylo doručeno v úplné podobě. Nebylo by totiž spravedlivé, aby nedostatek ve fungování elektronického systému doručování šel k tíži žalobce.

Nicméně odvolací soud je se žalobcem zajedno v tom, že i z (neúplných) elektronických podání, jež podle obsahu spisu (viz příloha k č. l. 1) byla doručena do datové schránky soudu dne 14. 9. 2015, tedy v průběhu lhůty určené k podání incidenční žaloby, je zřejmé, že se jednalo o žalobu o určení pravosti Pohledávky. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Městský soud v Praze totiž plyne označení věci (Žaloba o určení pravosti pohledávky), označení odesílatele (Advokátky žalobce), sp. zn. příjemce: MSPH 78 INS 10848/2015 (spisové značky daného insolvenčního řízení) a označení přílohy č. 1 (KASPAROVSKY žaloba na určení). Tato podání přitom obsahovala i plnou moc pro Advokátku ze dne 29. 5. 2015, jež osobu žalobce jednoznačně identifikovalo a bylo jím podepsáno, přičemž s přihlédnutím k tomu, že dle ust. § 160 odst. 1 IZ se incidenční spor projednává v rámci insolvenčního řízení a k tomu, že žalobce jinou pohledávku v insolvenčním řízení dlužníka neuplatnil, je zřejmé i to, že předmětem žaloby je určení pravosti Pohledávky.

S přihlédnutím k tomu, že žalobce vady neúplné žaloby odstranil tím, že před vydáním napadeného usnesení doručil soudu úplnou (projednatelnou) žalobu (č. l. 1-2) a k tomu, že z ustálené judikatury prezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1440/2001 ze dne 5. 9. 2002 se podává, že účinky (hmotněprávní i procesněprávní) nesprávného nebo neúplného podání, jehož vady byly odstraněny dodatečně, působí již od jeho podání, je pak zřejmé i to, že soud prvního stupně vskutku pochybil, pokud žalobu jako opožděnou odmítl.

Odvolací soud proto shledal odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s ust. § 167 odst. 1 téhož zákona změnil způsobem ve výroku uvedeným. 178 ICm 3702/2015 (MSPH 78 INS 10848/2015)

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do 2 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 17. května 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela