102 VSPH 462/2017-35
č. j. 85 ICm 22/2016 102 VSPH 462/2017-35 (KSUL 85 INS 14555/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Petra Vaňouse a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce: Ján anonymizovano , anonymizovano bytem Národního odboje 649/19 , 400 03 Ústí nad Labem adresa pro doručování Božtěšice 56, 403 40 Ústí nad Labem proti žalovanému: Stan anonymizovano , anonymizovano bytem Hálův Statek č.p. 1585/3, 102 00 Praha 10-Hostivař zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Dvořáčkem sídlem Palackého nám. 183, 278 01 Kralupy Nad Vltavou o určení pravosti a výše popřené vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 85 ICm 22/2016-20 ze dne 24. února 2017

takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 85 ICm 22/2016-20 ze dne 24. února 2017 se potvrzuje.

II. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku shora označeného usnesení podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) zastavil řízení o žalobě ze dne 29. 12. 2015, kterou žalobce podal z důvodu popření pravosti vykonatelné části pohledávky P6 ve výši 219 000,-Kč proti věřiteli č. 6-Stanu anonymizovano (dále jen žalovaný), a v bodě II. výroku určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Při rozhodování vyšel soud zejména z toho, že: [1] Žalobce jako dlužník v oddlužení plněním splátkového kalendáře (na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 14555/2015-B-12 z 25. 1. 2016) při přezkumném jednání, jež se konalo dne 25. 11. 2015, v plné výši popřel pohledávku P6, již

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. isir.justi ce.cz (KSUL 85 INS 14555/2015)

žalobce přihlásil do insolvenčního řízení v celkové výši 439 806,20 Kč (dále jen Pohledávka), a to jako nezajištěnou, z toho co do výše 219 000,-Kč jako vykonatelnou (dále ve vykonatelné části jen Sporná pohledávka). Žaloba na popření pravosti Sporné pohledávky byla soudu doručena dne 29. 12. 2015 a je vedena pod sp. zn. 85 ICm 22/20016, žaloba na určení pravosti popřené nevykonatelné části pohledávky podaná věřitelem je vedena pod sp. zn. 85 ICm 4807/2015. [2] V průběhu řízení žalobce při jednání před soudem a za přítomnosti zástupce žalovaného výslovně prohlásil, že své popření Pohledávky bere zpět a soud prvního stupně konstatoval, že se Pohledávka nadále považuje v insolvenčním řízení za zjištěnou, nezajištěnou a co do výše Sporné pohledávky vykonatelnou; v souvislosti s tím žalobce vzal žalobu zpět. Usnesením č.j. KSUL 14555/2015-P6-2 z 24. 2. 2017 insolvenční soud vzal na vědomí žalobcovo zpětvzetí popření Pohledávky s tím, že Pohledávka se nadále považuje za pohledávku zjištěnou, nezajištěnou a do výše Sporné pohledávky vykonatelnou. [3] Řízení pak soud zastavil podle § 96 o. s. ř., s tím, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začal soud jednat ve věci samé, a proto nebylo třeba souhlasu žalovaného. 3. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobce včasné odvolání a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že se dlouhodobě léčí na psychiatrii a občas prožívá těžké psychické stavy mající vliv na jeho jednání a rozhodování; tak tomu bylo i při jednání před soudem prvního stupně, kdy byl vmanipulován do situace, která vyhovovala soudu prvního stupně. Byl tak donucen sdělit něco, co sdělit nechtěl. Byl unaven, žádal o odročení jednání a o ustanovení zástupce a nebylo mu navíc jasné, co po něm soud požaduje a proč na něho naléhá. Nadto uvedl, že chtěl, aby soud vyslechl svědka Zdeňka Vogela. Zároveň požádal odvolací soud, aby mu ustanovil advokáta k ochraně jeho zájmů. 4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného usnesení s odůvodněním, že je považuje za zcela správné a žalobcovo odvolání za nedůvodné. Odmítl, že by soud prvního stupně činil na žalobce nátlak a vedl řízení zaujatě proti němu a že by ho-slovy žalobce vmanipuloval do situace vyhovující soudu . Naopak zdůraznil, že soud prvního stupně seznámil účastníky s jejich procesními právy a povinnostmi, zejména pak poskytl poučení žalobci, jenž v řízení není zastoupen. Žalobce poté výslovně a bez jakéhokoliv nátlaku vzal žalobu zpět, a tento procesní úkon potvrdil svým podpisem protokolu o jednání, přičemž byl při jednání u soudu zcela orientován a procesní úkon učinil dobrovolně. 5. Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. 6. K otázce zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby žalobcem: [1] Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení. [2] Podle § 96 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět žalobu, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí žaloby není účinné (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4).

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSUL 85 INS 14555/2015)

[3] Podle § 41a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně (odst. 1). Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem (odst. 4). K povaze procesních úkonů účastníků řízení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sen. zn. 33 Cdo 3273/2011, v němž uvedl, že úkony účastníků v řízení jsou procesními úkony. Procesní úkony obecně jsou jednání subjektů řízení-procesních subjektů (soudu, účastníků řízení, dalších subjektů na řízení zúčastněných), které procesní právo předvídá a upravuje a s nimiž spojuje účinky na vznik, změnu nebo zánik procesně právního vztahu. Jde o úkony, které mají vliv na zahájení, průběh a skončení řízení. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro který je rozhodující samotný projev této vůle (navenek), nikoliv vůle sama. Není tedy (na rozdíl od právního úkonu hmotněprávního) významné, zda projevu vůle navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu, že byl projev vůle příp. vyvolán omylem apod. Rozhodující je obsah projevu. Není tedy zde namístě uvažovat o platnosti či neplatnosti procesního úkonu v pojetí hmotného práva, jak je stanoveno pro úkony hmotněprávní povahy. Samozřejmě ale platí, že ne všechny procesní úkony mají bez dalšího účinky procesním právem pro ně obecně stanovené. Tak např. nemůže mít procesního účinku procesní úkon uznání nároku žalovaným, který nemá způsobilost před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) např. proto, že byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Nejde zde však o platnost či neplatnost procesního úkonu, ale o to, zda daný procesní úkon je s to vyvolat zamýšlené účinky v rámci procesního vztahu. V procesním právu platí pro procesní úkony současně zásada co se stalo, nelze odestát . Učiněné procesní úkony nelze v zásadě vzít zpět, tedy odstranit jejich nastalé procesní účinky na trvání a obsah procesně právního vztahu, pokud to právní úprava výslovně nepřipouští (jako je např. u zpětvzetí žaloby, zpětvzetí odvolání apod.). Není proto ani, jak shora uvedeno, rozhodný případný omyl v procesním úkonu. Procesní úkon, jehož povaha to umožňuje, může být toliko odvolán (§ 41a odst. 4 o. s. ř.), tedy mohou být odklizeny jeho (ještě nenastalé) procesní účinky, pokud takové odvolání dojde soudu nejpozději současně s odvolávaným procesním úkonem. Podobně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku pod č.j. 4 Ads 35/2006-52 formuloval v obdobné věci závěr, který odpovídá výše uvedeným závěrům Nejvyššího soudu. Uvedl také, že zpětvzetí žaloby je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu, a stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat, ledaže by došlo soudu současně se zpětvzetím žaloby. [4] Ze spisu, zejména z protokolu o jednání z 22.2.2017, se podává, že se soud prvního stupně pokusil o smírné vyřešení sporu, poučil žalobce, že může úspěšně popírat Spornou pohledávku jako vykonatelnou podle § 410 odst. 3 insolvenčního zákona jen z důvodu, že je (resp. právo na uplatnění její vykonatelnosti) promlčená nebo byla zcela uhrazena; nelze tak, jak se žalobce mylně domnívá, v tomto řízení brojit proti Sporné pohledávce z jiných důvodů. Dále upozornil žalobce, že v případě neúspěchu ve sporu by byl zavázán k náhradě nákladů řízení úspěšnému žalovanému. V reakci na to vzal žalobce své popření Pohledávky zpět, soud prvního stupně konstatoval, že se Pohledávka nadále považuje v insolvenčním řízení za zjištěnou, nezajištěnou a co do výše Sporné pohledávky vykonatelnou, a jak plyne ze spisu insolvenčního, zpětvzetí popření Pohledávky vzal na vědomí následně usnesením č. j. KSUL 14555/2015-P6-2 z 24. 2. 2017. Žalovaný při jednání konaném dne 22. 2. 2017 prohlásil výslovně, že vzdá práva na náhradu nákladů, pokud žalobce vezme žalobu zpět, a závěrem jednání žalobce vzal žalobu výslovně zpět, což potvrdil svým podpisem na protokolu z jednání. Odvolání zpětvzetí žaloby přitom soudu nedošlo. [5] Odvolací soud tak má za to, že důvody uváděné žalobcem v odvolání nemohou zvrátit účinky zpětvzetí žaloby, jež došlo soudu prvního stupně.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSUL 85 INS 14555/2015)

7. K ustanovení zástupce žalobci pro řízení: [1] Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytné třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2). [2] Ustanovení zástupce nezávisí na úvaze soudu; jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 30 odst. 1 o. s. ř., je soud povinen žádosti účastníka o ustanovení zástupce vyhovět a stane se tak za současného splnění dvou podmínek. Jednak účastník musí splňovat předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (podle § 138 o. s. ř.), jednak to musí vyžadovat ochrana jeho zájmů. Podle § 138 o. s. ř. předpokladem pro přiznání osvobození od soudních poplatků jsou majetkové poměry účastníka řízení, a zároveň to, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. [3] V projednávané věci není pochyb o tom, že Sporná pohledávka je zjištěna. Za takové situace není naplněn základní předpoklad pro úspěch žaloby, neboť ten je podmíněn sporností pohledávky; ta však v důsledku zpětvzetí popření a jejího zjištění již není spornou. Pokračoval-li by žalobce přesto v řízení, nemohl by soud žalobě vyhovět, což by vedlo i k tomu, že by žalobci byla uložena povinnost uhradit náklady řízení protistraně. Jedná se tak o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, v důsledku čehož není splněn jeden z předpokladů pro ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř., jak uvedeno výše. Proto odvolací soud žádost zamítl. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné uvést, že-jak správně zmínil i soud prvního stupně-dle § 410 odst. 3 insolvenčního zákona v rozhodném znění svědčilo žalobci právo popřít vykonatelnou pohledávku jen z toho důvodu, že zanikla, nebo se promlčel její výkon, takže se již nelze zabývat rozhodnutím obecného soudu, jenž Spornou pohledávku judikoval. 8. Na základě výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodě I. výroku podle § 219 o. s. ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil a v bodě II. výroku žalobcův návrh na ustanovení zástupce pro řízení podle § 30 o. s. ř. zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. při respektování skutečnosti, že v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný náhradu nákladů neúčtoval.

Poučení:

Proti bodu I. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu.

Proti bodům II. a III. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSUL 85 INS 14555/2015)

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

Praha 26. ledna 2018

Mgr. Martin Liška v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.