102 VSPH 460/2014-37
40 ICm 3917/2013 102 VSPH 460/2014-37 (KSPH 40 INS 14326/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Brigádnická 338, Jince, zast. advokátem JUDr. Petrem Bokotejem, sídlem Táboritská 1000/23, Praha 3, proti žalované Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, IČ: 29414873, insolvenční správkyni dlužníka Stanislava Páviše, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 40 ICm 3917/2013-16 ze dne 28. května 2014

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 40 ICm 3917/2013-16 ze dne 28. května 2014 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení tam specifikovaných nemovitostí nacházejících se v katastrálním území Žlíbek a v katastrálním území Jince (dále jen Nemovitosti) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud-poté, co předeslal, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že Nemovitosti náležejí do jejího výlučného vlastnictví-vyšel ve skutkové rovině zejména z toho, že: 1) insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 12.8.2011, 2) usnesením č.j. KSPH 40 INS 14326/2011-A-17 ze dne 29.2.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs na jeho majetek a do funkce insolvenční (KSPH 40 INS 14326/2011) správkyně byla ustanovena žalovaná, jež Nemovitosti zapsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka, 3) včas a řádně podanou žalobou se žalobkyně domáhala vyloučení Nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, 4) formou notářského zápisu č. N 248/2007 sepsaného dne 11.12.2007 notářkou Mgr. Helenou Pospíchalovou (dále jen Notářský zápis) byla uzavřena smlouva o úpravě majetkových vztahů v manželství žalobkyně a dlužníka s tím, že Nemovitosti budou (nadále) náležet do výlučného vlastnictví žalobkyně, 5) rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č.j. 10 C 154/2011 ze dne 13.9.2011 (dále jen Rozsudek), jenž nabyl právní moci dne 20.9.2011, bylo společné jmění žalobkyně a dlužníka-manželů Hany a Stanislava anonymizovano (dále jen SJM) zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti.

V rovině právního posouzení věci soud dovodil, že zúžení SJM je neúčinné, neboť Rozsudek nabyl právní moci dne 20.9.2011, tedy až poté, co dne 12.8.2011 nastal dle ust. § 111 insolvenčního zákona (dále jen IZ) účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení spočívající v omezení dispozičního práva dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, resp. s majetkem, který do ní může náležet. S odkazem na ust. § 262a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud neměl pro posouzení sporu za podstatný ani Notářský zápis. Z těchto důvodů uzavřel soud na tom, že žalovaná zapsala Nemovitosti do soupisu majetkové podstaty důvodně a v souladu s ust. § 274 IZ. Proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že soud sice správně zjistil skutkový stav věci, nicméně pochybil při právním posouzení věci. Namítala, že soud závěr o tom, že Notářský zápis není pro posouzení důvodnosti žaloby podstatný, ničím neodůvodnil. Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, a přizná jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání naopak souhlasila s tím, že jelikož byl Rozsudek vydán, resp. nabyl právní moci, až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužnice, je zúžení SJM ze zákona neúčinné. Poukazujíc na ust. § 262a odst. 1 o.s.ř. dále konstatovala, že pro účely nařízení výkonu rozhodnutí se za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela považuje také majetek, který netvoří SJM jen proto, že byl smlouvou zúžen jeho zákonem stanovený rozsah, z čehož dovodila, že Notářský zápis není pro posouzení věci relevantní. S přihlédnutím k tomu, že SJM nebylo (nemohlo být) vypořádáno, neboť dle ust. § 274 IZ jsou závazky dlužníka vyšší než majetek do něj náležející Nemovitosti nevyjímaje, vyjádřila přesvědčení, že soupis Nemovitostí do majetkové podstaty je po právu a žaloba je nedůvodná. Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V první řadě považoval odvolací soud za potřebné uvést, že již v rozsudku sen. zn. 101 VSPH 123/2012 ze dne 31.5.2012 dospěl k závěru, že zvláštní úprava (KSPH 40 INS 14326/2011)

účinků prohlášení konkursu na SJM uvedená v ust. § 268 až § 276 IZ vylučuje použití ust. § 262a odst. 1 o.s.ř. pro insolvenční řízení. Dlužno dodat, že tento rozsudek obstál i v dovolacím přezkumu, když Nejvyšší soud ČR v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 37/2012 ze dne 22.1.2014 vysvětlil, že dle ust. § 7 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 je (byla) přiměřená aplikace ustanovení o.s.ř. o výkonu rozhodnutí zcela vyloučena a že ustanovení exekučního práva jsou (přiměřeně) uplatnitelná v insolvenčním řízení, jen pokud na ně IZ odkáže. Tamtéž dodal, že po novele IZ provedené zákonem č. 294/2013 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1.1.2014, řečené výslovně zakotvuje IZ v ust. § 7 části věty za středníkem. Dovolací soud proto stejně jako odvolací soud uzavřel na tom, že aplikace ust. § 262a odst. 1 o.s.ř. je v insolvenčním řízení vyloučena. Opačná argumentace žalované, již soud prvého stupně přijal za svou, proto nemůže obstát.

Z oné zvláštní úpravy účinků prohlášení konkursu na SJM obsažené v IZ, považoval odvolací soud za potřebné poukázat na ust. § 268, podle něhož prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela s tím, že byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství (odstavec 1), a podle něhož se po prohlášení konkursu provede vypořádání SJM, které a) zaniklo podle odstavce 1, b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno.

Dále považoval odvolací soud za potřebné uvést , že judikatura prezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 1908/98 ze dne 16.6.1999 uveřejněném pod č. 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce je zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem, kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který nahrazuje spor o vyloučení věci z konkursní podstaty. Vyšel přitom z toho, že do konkursní podstaty bez dalšího náleží majetek, který dlužníkovi patřil v den prohlášení konkursu, a je proto povinností správce konkursní podstaty zařadit po prohlášení konkursu do soupisu konkursní podstaty všechny věci náležející do bezpodílového spoluvlastnictví úpadce, avšak s poznámkou, že dosud neproběhlo vypořádání. Rozhodnutí, kterým soud bezpodílové spoluvlastnictví vypořádá (lhostejno, zda k návrhu správce nebo k návrhu úpadcova manžela podanému vůči správci), je pak podkladem pro vyloučení věcí, jež byly přikázány manželu úpadce, z konkursní podstaty. Správce tak učiní u příslušných položek soupisu konkursní podstaty poznámkou o výsledku řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je tedy zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem (incidenčního sporu), kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty. Výsledek řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaniklého prohlášením konkursu je správce (i jako účastník řízení), stejně jako konkursní soud, povinen respektovat; konkursnímu soudu proto ani nepřísluší vyzývat manžela úpadce po proběhnuvším vypořádání k podání vylučovací žaloby. S ohledem na znění ust. § 205, § 268 a § 270 IZ jsou tyto závěry aplikovatelné i v poměrech IZ pro SJM.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je tak podstatné, že-jak potvrdila žalovaná-dosud nebylo vypořádáno SJM, a to navzdory požadavku vyplývajícímu (KSPH 40 INS 14326/2011) z ust. § 268 odst. 2 písm. c) IZ.

Přitom (jen) v případném sporu o vypořádání SJM, jenž je dle ust. § 159 odst. 1 písm. c) IZ incidenčním sporem, může být-po posouzení námitek proti Notářskému zápisu i Rozsudku coby prejudiciálních otázek-najisto postaven rozsah majetku náležejícího do SJM (tzn. které věci, práva pohledávky či jiné majetkové hodnoty a která pasiva do SJM náležejí) a určen způsob, jakým tato aktiva a pasiva budou mezi manžele rozdělena. V závislosti na zjištění, jaký majetek do SJM náleží, pak bude postaveno najisto i to, zda závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než tento majetek, tzn., zda je SJM předluženo (vypořádání předluženého SJM například dohodou insolvenčního správce a dlužníkova manžela přitom judikatura nevylučuje nehledě na to, že při řešení úpadku obou manželů konkursem v samostatných řízeních bude zřejmě vypořádání předluženého SJM za účelem rozdělení aktiv a pasiv mezi obě majetkové podstaty nezbytné).

Je proto zjevné, že za popsaného stavu, a opakovaně to budiž zdůrazněno, není vylučovací žaloba instrumentem, jímž by bylo možno rozsah majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka včetně Nemovitostí vymezit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, podle ust. § 219 o.s.ř. proto rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšné žalované náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR. Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. září 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná