102 VSPH 459/2015-21
71 ICm 928/2015 102 VSPH 459/2015-21 (KSUL 71 INS 22780/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně FRATELLINI, s.r.o., IČ: 24171271, sídlem Litevská 2616, Kladno, zast. advokátem Mgr. Janem Stínkou, sídlem Průchodní 346, Kladno, proti žalovanému Mrijaj anonymizovano , anonymizovano , bytem Žitavská 150, Chrastava, o popření pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 71 ICm 928/2015-4 ze dne 18. března 2015,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 71 ICm 928/2015-4 ze dne 18. března 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku shora označeného usnesení odmítl žalobu FRATELLINI, s.r.o. (dále jen žalobkyně) na popření pravosti pohledávky v celkové výši 13.583.723,30 Kč (dále jen Pohledávka), kterou Mrijaj anonymizovano (dále jen žalovaný) přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek Waldin, s.r.o. (dále jen dlužnice). Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 202 odst. 3 a 5 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) konstatoval, že žalobkyně v patnáctidenní lhůtě ode dne 26. 2. 2015 (kdy se konalo přezkumné jednání, na němž byla přezkoumána Pohledávka), jež skončila dne 13.3.2015, nesložila jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč a neosvědčila, že jistotu bez své viny nemohla složit. Proto rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že v situaci, kdy Pohledávku popřela ve stejném rozsahu i insolvenční správkyně, měl soud aplikovat ust. § 202 odst. 6 věty druhé IZ, podle něhož neměla (nemá) jako přihlášená věřitelka povinnost složit jistotu po dobu, po kterou její popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky. Tento výklad podle ní plně odpovídá úmyslu zákonodárce, který chtěl omezit zvůli věřitelů, kteří popírají pohledávky jiných věřitelů a jejichž vinou nejsou pohledávky těchto popřených věřitelů považovány na schůzi věřitelů jako zjištěné. Rozvedla, že je (však) zřejmé, že povinnost platit jistotu se vztahuje pouze na případy, kdy popření pohledávky věřitelem má vliv na zjištění pohledávky, a že pokud je pohledávka popřena (KSUL 71 INS 22780/2014) i insolvenčním správcem, popírající věřitel není jediným důvodem, pro který nedošlo ke zjištění popřené pohledávky (potud žalobkyně poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 2/2014, 29 ICdo 3/2014 ze dne 26.8.2014).

Ačkoli je (byla) žalobkyně přesvědčena o tom, že povinnost složit jistotu neměla, s ohledem na zajištění právní jistoty již jistotu uhradila, což insolvenčnímu soudu doložila. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 200 odst. 1 IZ je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle OSŘ a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Ust. § 202 odst. 3 IZ určuje, že přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Z odst. 5 téhož ustanovení se podává, že pokud jistota nebude složena nebo pokud přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu nedoloží, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne.

Účelem jistoty na náklady řízení incidenčního sporu, jak patrno z důvodové zprávy k ust. § 202 odst. 3 a 6 IZ, je poskytnout věřiteli přihlášené (popřené) pohledávky přiměřenou jistotu, že věřitel, který formálně bezvadným a obsahově přiléhavým úkonem popřel jeho pohledávku, je v případě svého neúspěchu ve sporu ochoten a schopen nést tíži nákladů sporu vzniklých věřiteli přihlášené pohledávky.

Problematikou lhůty, v níž je přihlášený věřitel, který popřel pohledávku jiného věřitele, povinen složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu se Vrchní soud v Praze zabýval např. v usnesení sen. zn. 101 VSPH 105/2013 ze dne 17.4.2013, v němž zdůraznil, že popírající věřitel může složit jistotu jen ve lhůtě stanovené v ust. § 202 odst. 3 IZ. Obdobně judikoval i Nejvyšší soud ČR v usnesení sen. zn. 29 ICdo 26/2014 ze dne 24.7.2014 uveřejněném pod č. 8/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 8/2015), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle ust. § 202 odst. 3 IZ možné složit pouze do zákonem stanovené lhůty. K pozdnímu složení jistoty, byť by bylo učiněno před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle ust. § 202 odst. 5 IZ, se nepřihlíží. (KSUL 71 INS 22780/2014)

V tomto případě považoval odvolací soud pro posouzení důvodnosti odvolání za rozhodující, že se přezkumné jednání o popřené Pohledávce konalo dne 26.2.2015 (č.d. B-13), že následujícího dne začala žalobkyni běžet patnáctidenní lhůta ke složení jistoty na náklady řízení a že konec této lhůty vskutku připadl na pátek dne 13.3.2015. Přitom je zřejmé, že desetidenní lhůta běžící od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku se zde neuplatní, neboť o prohlášení konkursu na majetek dlužnice rozhodl soud již dne 22.9.2014 (č.d. A-10). Protože žalobkyně zaplatila jistotu až dne 2.4.2015 (č.l. 15), tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty, která skončila již dne 13.3.2015, nelze soudu prvního stupně vytknout žádné pochybení, pokud žalobu dle ust. § 202 odst. 5 IZ odmítl.

Judikatura Vrchního soudu v Praze prezentovaná např. usnesením sp.zn. 102 VSPH 458/2014 ze dne 10.12.2014 přitom dovozuje, že ust. § 202 odst. 6 věty druhé IZ dopadá toliko na procesní situaci, kdy přihlášený věřitel popírá pohledávku po dobu trvání reorganizace dlužníka (viz ust. § 336 odst. 4 IZ, dle něhož popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv na zjištění popřené pohledávky). Tento výklad odpovídá úmyslu zákonodárce vyjádřenému v důvodové zprávě k zákonu č. 69/2011 Sb. (jímž byl s účinností od 31.3.2011 novelizován IZ), podle níž navržené znění ust. § 202 odst. 6 upravuje situace, kdy popírající přihlášený věřitel nemá povinnost složit jistotu (podle zákona nebo rozhodnutí soudu) vůbec (věta první) nebo (ve vazbě na účinky popření v reorganizaci, jak jsou omezeny ust. § 336 odst. 4 návrhu zákona) po určitou dobu (věta druhá) . Je přitom zjevné, že procesní situace předvídaná ust. § 202 odst. 6 věty druhé IZ v dané věci, a opakovaně to budiž zdůrazněno, nenastala, neboť způsobem řešení úpadku dlužnice je na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 22.9.2014 konkurs.

Odvolací soud přitom ani na základě odvolací argumentace neshledal opodstatněným žalobkyní preferovaný výklad ust. § 202 odst. 6 věty druhé IZ, podle něhož nemá popření pohledávky přihlášeným věřitelem vliv na její zjištění rovněž v situaci, kdy totožnou pohledávku ve stejném rozsahu popřel insolvenční správce. Argument, podle něhož dokud trvají účinky popření ze strany insolvenčního správce, nemá popření ze strany věřitele vliv na zjištění popřené pohledávky, neobstojí též proto, že je v rozporu s gramatickým výkladem tohoto ustanovení, jež určuje, že přihlášený věřitel (dále) nemá povinnost složit jistotu po dobu, po níž jeho (ve smyslu jen jeho) popření nemá vliv na zjištění pohledávky. Jinými slovy řečeno, účinky popěrného úkonu věřitele nelze vázat na existenci či neexistenci popěrného úkonu insolvenčního správce.

Tomu odpovídá i samostatná úprava popěrného práva věřitelů, jež byla do IZ vtělena až od 31.3.2011, a jež vychází z koncepce, že IZ sice přiznává věřitelům právo popírat pohledávky jiných věřitelů, avšak s ohledem na zkušenosti z aplikace dřívější úpravy úpadkového práva v zákoně o konkursu a vyrovnání účinky těchto popěrných úkonů a možnost domoci se vyloučení uspokojení pohledávek jiných věřitelů v rámci insolvenčního řízení podmiňuje splněním striktně nastavených podmínek, přičemž jednou z nich (bez níž není možné věcně projednat žalobu na popření pohledávky, v níž se transformoval popěrný úkon věřitele), je to, že popírající věřitel ve stanovené lhůtě složí jistotu na náklady řízení incidenčního sporu, přičemž se k opožděnému složení jistoty nepřihlíží. (KSUL 71 INS 22780/2014)

K poukazu žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 2/2014, 29 ICdo 3/2014 ze dne 26.8.2014 je třeba uvést, že z jeho obsahu výklad ust. § 202 odst. 6 věty druhé IZ preferovaný žalobkyní dovodit nelze, naopak dovolací soud se v něm přihlásil k závěrům, jež přijal v R 8/2015.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně byla povinna zaplatit jistotu z vlastní iniciativy nejpozději v pátek dne 13.3.2015. Protože tak neučinila, soud prvního stupně nepochybil, když žalobu podle ust. § 202 odst. 5 IZ odmítl. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení odpovídá tomu, že úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu ani v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 9. listopadu 2015 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková