102 VSPH 458/2016-157
91 ICm 3670/2012 102 VSPH 458/2016-157 (MSPH 91 INS 7980/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobce Ing. Vladimíra Boučka, MBA, sídlem U Studánky 26, 170 00 Praha 7, insolvenčního správce dlužnice ZK-VO s.r.o., v likvidaci, IČ: 26091593, proti žalovanému Ing. Zdeňku Kašparovi, bytem Sídliště Míru 281, 384 51 Volary, zast. advokátem Mgr. Karlem Markem, sídlem Krumlovská 459, 383 01 Prachatice, o určení neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 91 ICm 3670/2012-114 ze dne 9. března 2016,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 91 ICm 3670/2012-114 ze dne 9. března 2016 se mění tak, že se žaloba na určení, že právní úkon žalovaného, kterým ve dnech 9. 2. 2009 a 11. 2. 2009 vybral částku 664.000,-Kč z účtu dlužnice, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice-Městskému soudu v Praze částku 470,-Kč na náhradu nákladů řízení spočívajících ve svědečném do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného rozsudku určil, že právní úkon žalovaného, kterým převedl částku 664.000,-Kč z účtu dlužnice isir.justi ce.cz 91 ICm 3670/2012 (MSPH 91 INS 7980/2011) do svého držení, je neúčinný, v bodě II. výroku rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.700,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, a v bodě III. výroku uložil žalovanému, aby v téže lhůtě zaplatil na náhradu nákladů státu spočívajících ve vynaloženém svědečném částku 470,-Kč.

Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně zejména z toho, že: 1) dne 9. 2. 2009 vybral žalovaný z účtu dlužnice v hotovosti částku 490.000,-Kč 2) dne 11. 2. 2009 vybral žalovaný z účtu dlužnice v hotovosti částku 174.000,-Kč 3) žalovaný byl od 22. 6. 2005 do 5. 11. 2009 jednatelem a jediným společníkem dlužnice, 4) dne 5. 11. 2009 rozhodl žalovaný o svém odvolání z funkce jednatele dlužnice a o jmenování nového jednatele Jana Kepla, a o uzavření smlouvy o prodeji svého obchodního podílu v dlužnici (dále jen Smlouva o prodeji obchodního podílu) MAR-KUT-IMG-GROUP, s r.o., IČO:25088831, jež vykupovala společnosti v konkursu či v likvidaci a jejímž jednatelem byl Ing. Martin Kuťák, za částku 10.000,-Kč, 5) Jan Kepl jako nově jmenovaný jednatel dlužnice sice podepsal listinu označenou jako seznam předávaného účetnictví ZK-VO s.r.o. , žádné účetní doklady však (reálně) od žalovaného nepřevzal, stejně tak nepřevzal částku 664.000,-Kč, 6) dlužnice měla k 31. 12. 2008 peněžité závazky po lhůtě splatnosti, které nebyla schopna plnit, od prosince 2008 již nepřebírala žádné zakázky a od února 2009 ukončila svoji činnost, 7) Ing. Martin Kuťák byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j. 3 T 75/2008-234 ze dne 20. 11. 2008, který nabyl právní moci dne 4. 2. 2009, uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle ust. § 125 odst. 1 a 2 trestního zákona a jako trest mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu společností a družstev za účelem podnikání, a to v trvání 4 let, 8) dne 11. 5. 2011 bylo zahájeno insolvenční řízení vůči dlužnici.

V rovině právního posouzení věci soud konstatoval, že žaloba byla podána včas a oprávněnou osobou, a poté, co se podrobně zabýval platností Smlouvy o převodu obchodního podílu a platností jmenování Jana Kepla novým jednatelem dlužnice, dospěl k závěru, že se jedná o absolutně neplatné právní úkony. Dále uvedl, že neuvěřil tvrzení žalovaného, že peněžní prostředky vybrané dne 9. 2. 2009 v částce 490.000,-Kč a 11. 2. 2009 v částce 174.000,-Kč z účtu dlužnice převedl do pokladny dlužnice a použil na provozní náklady a nutné výdaje, neboť měl za prokázané, že dlužnice již od února 2009 neprovozovala žádnou činnost. Zároveň měl soud za prokázané, že se dlužnici nedostalo za celkem vybranou částku 664.000,-Kč žádného protiplnění a že v době výběrů (napadených úkonů) byla dlužnice v úpadku (což vyplynulo z její účetní rozvahy a výkazu zisků a ztrát za rok 2008 a z toho, že od prosince 2008 nepřebírala žádné závazky a k 1. 1. 2009 propustila zaměstnance). S přihlédnutím k tomu, že napadené úkony byly uskutečněny vůči osobě dlužnici blízké (jejímu jednateli) v době 3 let před zahájením insolvenčního řízení, dospěl k závěru, že právní úkon žalovaného, jímž převedl částku 664.000,-Kč z účtu dlužnice do svého držení, je neúčinný. Proto rozhodl, jak výše uvedeno. 91 ICm 3670/2012 (MSPH 91 INS 7980/2011)

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalovaný včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný nově jmenovanému jednateli Janu Keplovi nepředal účetní doklady dlužnice ani částku, kterou vybral z účtu dlužnice. V tomto ohledu zpochybňoval věrohodnost svědků Ing. Martina Kuťáka a Jana Kepla. Další výhrady směřoval proti závěru, že se dlužnice nacházela k 31. 12. 2008 v úpadku. V tomto ohledu namítal, s tím, že nebyly provedeny žádné důkazy. Proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 22. 9. 2016, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud má především za to, že otázka platnosti převodu obchodního podílu žalovaného v dlužnici je pro posouzení důvodnosti neúčinnosti výběru žalovaných částek právně nevýznamná, neboť k předmětným bankovním výběrům došlo ještě před uzavřením Smlouvy o převodu obchodního podílu a před změnou v osobě jednatele dlužnice. S přihlédnutím k tomu, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný učinil napadené bankovní výběry a že žalovaný byl v té době osobu dlužnici blízkou, bylo pro posouzení důvodnosti žaloby rozhodující, zda posuzované bankovní výběry lze považovat za právní úkony dlužnice, či nikoli. Úspěšně odporovat totiž lze jen dlužníkovým právním úkonům, jimiž se rozumí projevy vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku občanskoprávního vztahu, který právní předpisy s takovým projevem spojují (ust. § 34 občanského zákoníku).

Otázkou, zda bankovní převod (výběr) peněžních prostředků z účtu dlužníka je právním úkonem, jemuž lze odporovat, se v poměrech odpůrčí žaloby podle insolvenčního zákona již judikatura zabývala např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 677/2011 ze dne 27. 2. 2014 u veřejněném pod číslem 60/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož projev vůle, jímž dlužník plní dluh (peněžitý závazek) svému věřiteli, je právním úkonem ve smyslu ust. § 34 občanského zákoníku, jelikož jde o projev vůle směřující k zániku povinnosti splnit dluh (závazek). Takovým právním úkonem je i projev vůle, jímž třetí osoba plní dluh (peněžitý závazek) dlužníkovu věřiteli se souhlasem dlužníka ve smyslu ust. § 332 odst. 1 obchodního zákoníku.

O takovou situaci se však v této věci nejedná. Za podstatné v tomto směru považuje odvolací soud především to, že soud prvního stupně neučinil žádné zjištění ohledně právního důvodu bankovních výběrů, pouze uvedl, že neuvěřil tomu, že by takto vybrané částky byly vloženy do pokladny dlužnice za účelem úhrady provozních nákladů. Pak nelze než dovodit, že si je žalovaný ponechal bez právního důvodu pro sebe, čímž mohl založit svoji trestně právní odpovědnost a zároveň se bezdůvodně obohatit. Nebylo však prokázáno, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že by výběrem peněžních prostředků byl plněn dluh dlužnice. Žalovaný sám tvrdil 91 ICm 3670/2012 (MSPH 91 INS 7980/2011)

(zdůraznil), že prostředky pouze převedl z bankovního účtu dlužnice na pokladnu dlužnice a protokolárně předal novému jednateli dlužnice (což však neprokázal). Výběr peněžních prostředků z bankovního účtu jednatelem dlužnice je faktickou činností, jíž uskutečňuje své jednatelské oprávnění, nikoli právním úkonem dlužnice. Právním úkonem přitom není faktická činnost, byť se jí právní úkon provádí (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 531/2003 ze dne 2. 3. 2004, v němž dovolací soud za takovou faktickou činnost výslovně označil i výplatu peněžních částek provedenou dlužníkem). Předmětné bankovní výběry proto nejsou právními úkony dlužnice a jako takové nemohou být označeny za neúčinné. Pokud se žalovaný na úkor dlužnice bezdůvodně obohatil, žalobci nic nebránilo, aby se domáhal vydání tohoto plnění žalobou podle ust. § 294 odst. 1 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a napadený rozsudek soudu změnil tak, že žalobu na určení neúčinnosti bankovních výběrů zamítl.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 OSŘ s tím, že v řízení úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 OSŘ, dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo a náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že v řízení byl neúspěšný žalobce, vzniklo státu právo na náhradu nákladů řízení proti němu s tím, že tyto náklady spočívají v uhrazeném svědečném ve výši 470,-Kč.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodům II. a III. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. září 2016 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela