102 VSPH 458/2015-25
196 ICm 4049/2013 102 VSPH 458/2015-25 (MSPH 96 INS 18838/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně České insolvenční, v.o.s., sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, IČO: 28810341, insolvenční správkyně dlužnice ROSS Holding, a.s., IČO: 25259741, zast. advokátem JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., sídlem Na Pankráci 11/449, Praha 4, proti žalovanému Ing. Radomíru Válkovi, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, insolvenčnímu správci dlužnice ENERGOTRADE, a.s., IČO: 00537888, o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 196 ICm 4049/2013-16 ze dne 5. února 2015,

t a k t o:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 196 ICm 4049/2013-16 ze dne 5. února 2015 se mění tak, že se řízení nezastavuje.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením podle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (dále též jen ZSoudP) zastavil řízení o žalobě, jíž se ROSS Holding, a.s. (dále jen Původní žalobkyně) domáhala určení, že tam specifikované pohledávky, které přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice pod sp. zn. MSPH 96 INS 18838/2013, jsou po právu, a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu Původní žalobkyně-poté, co jí usnesením ze dne 23. 1. 2015 (dále jen Výzva) vyzval, aby do 3 dnů od doručení Výzvy zaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši 5.000,-Kč-sdělila, že je (byla) dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) ZSoudP osvobozena od (placení) soudních poplatků a že jelikož dne 7. 10. 2014 (správně mělo být uvedeno dne 4. 11. 2014) byl na její majetek prohlášen konkurs, stala se její insolvenční správkyně Česká insolvenční, v.o.s. (dále též jen žalobkyně) novou žalobkyní v tomto sporu. Jelikož v době podání incidenční žaloby (ke dni 28. 11. 2013) insolvenční řízení týkající se Původní žalobkyně (ještě) nebylo zahájeno, nebylo podle názoru soudu možné přihlížet k osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků podle posledně zmiňovaného ustanovení a Původní žalobkyně (proto) byla povinna soudní poplatek zaplatit ve lhůtě stanovené ve Výzvě. Protože tak neučinila, rozhodl soud, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala žalobkyně včasné (MSPH 96 INS 18838/2013) odvolání, v němž namítala, že závěr soudu prvního stupně, podle něhož bylo insolvenční řízení vůči Původní žalobkyni zahájeno až poté, co se stal soudní poplatek za žalobu splatným, je mylný /potud poukazovala na to, že insolvenční řízení bylo zahájeno (již) dne 13. 8. 2013 a žaloba byla podána (až) dne 28. 11. 2013, a proto byla Původní žalobkyně již v době podání žaloby dlužníkem s dispozičními oprávněními/. Nadto zdůraznila, že je (by byla) od soudního poplatku osvobozena i v případě, že by insolvenční řízení bylo zahájeno až po podání žaloby, neboť jestliže se žalobce stane dlužníkem s dispozičními oprávněními (až) v době do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu, nelze řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty, zastavit pro nezaplacení soudního poplatku (potud poukazovala na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Cmo 482/2012 ze dne 7. 2. 2013). Žalobkyně proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 4 odst. 1 písm. a) ZSoudP platí, že jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.

Ust. § 11 odst. 2 písm. n) ZSoudP určuje, že se od poplatku osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.

Odvolací soud stejně jako žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož je pro posouzení toho, zda je (byla) Původní žalobkyně osvobozena od placení soudních poplatků dle posledně citovaného ustanovení, rozhodující, zda v době podání žaloby (vzniku poplatkové povinnosti) bylo již zahájeno (vedeno) insolvenční řízení vůči žalobkyni. Soudní praxe prezentovaná např. usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Cmo 482/2012 ze dne 7. 2. 2013, na které žalobkyně poukazovala, dovozuje, že jestliže se žalobkyně stala dlužníkem s dispozičními oprávněními dříve, než nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu, je třeba na žalobkyni pohlížet jako na osobu ze zákona osvobozenou od placení soudních poplatků a za této situace nelze řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit.

Odvolací soud je navíc s žalobkyní zajedno i v tom, že dle ust. § 229 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ) byla v daném případě Původní žalobkyně ve vztahu k majetkové podstatě dlužníkem (osobou) s dispozičními oprávněními již v době podání žaloby, tj. ke dni 28. 11. 2013 (č.l. 1), neboť insolvenční řízení vůči ní je (bylo) vskutku vedeno již ode dne 13.8.2013 (č.d. A-1). Odvolací soud nemá současně pochyb o tom, že je (byla) splněna i druhá z podmínek pro osobní osvobození Původní žalobkyně od soudních poplatků dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) ZSoudP, neboť v tomto sporu vskutku jde o řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty. Dle ustálené judikatury a literatury nároky, které se (MSPH 96 INS 18838/2013) týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, se rozumí veškeré nároky, jež s majetkem podstaty přímo či nepřímo souvisejí a které tak mají vliv na některá (byť dílčí) oprávnění s majetkem podstaty spojená; ve sporech, v nichž dlužník vystupoval jako žalobce, půjde o spory o rozšíření konkursní podstaty (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17. 6. 1998 uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /srov. bod XXIV/ a Doc. JUDr. František Zoulík: Komentář k zákonu o konkursu a vyrovnání. Nakladatelství C. H. Beck, 3. vydání, Praha 1998, str. 101).

Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebyly dány. Vyjma toho je třeba soudu prvního stupně vytknout, že v situaci, kdy byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 22280/2013-B-158 ze dne 4.11.2014 reorganizace Původní žalobkyně přeměněna v konkurs (čímž ve vztahu k tomuto sporu nastal účinek přerušení řízení předjímaný ust. § 263 odst. 1 IZ) a kdy podáním ze dne 26. 1. 2015 (č.l. 11-12) podala žalobkyně (insolvenční správkyně) návrh na pokračování v řízení, dále nejednal s žalobkyní, která se dle ust. § 264 odst. 2 IZ stala účastníkem řízení místo Původní žalobkyně.

Odvolacímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnit způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 22. prosince 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná