102 VSPH 445/2014-56
66 ICm 26/2014 102 VSPH 445/2014-56 (KSPH 36 INS 3130/2013)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobce JUDr. Jaromíra Peške, sídlem Pod Vrchem 51, Plzeň, proti žalovaně JUDr. Mgr. Martině Jinochově Matyášově, sídlem Petrohradská 390, Praha 10, insolvenční správkyni dlužníka Dezidera Gábora, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze, č.j. 66 lCm 26/2014-28 ze dne 9. května 2014, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vPraze č.j.66lCm 26/2014-28 ze dne 9.května 2014 se v zamítavé části bodu |. výroku, jíž byla ohledně částky 117.953,-Kč zamítnuta žaloba na určení pravosti pohledávky vrozsahu 11.304,-Kč mění tak, že se určuje, že žalobce má vůči dlužníkovi Dezideru Gáborovi pohledávku ztitulu náhrady hotových výdajů za znalecký posudek ve výši 11.304,-Kč.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem určil, že pohledávka ve výši 125.818,-Kč (dále těž jen Pohledávka), kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeněho na majetek dlužníka, je po právu co do částky 7.865,-Kč, ohledně požadavku na určení pravosti pohledávky ve zbytkověm rozsahu

(KSPH 36 INS 3130/2013) co do částky 117.953,-Kč žalobu zamítl (bod l. výroku) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku).

Vodůvodnění rozsudku soud reprodukoval obsah žaloby tak, že žalobce poukazuje např. na rozsudek sen. zn. 102 VSPH 15/2011 ze dne 17.3.2011 tvrdil, že má právo na uspokojení Pohledávky ztitulu nákladů exekuce i vpřípadě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněněho nic vymoženo, nebot, je jakožto soudní exekutor vpodstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen.

Ve skutkově rovině vyšel soud ztoho, že dne 24.2.2012 byla usnesením Okresního soudu v Příbrami č.j. 22 EXE 22/2012-37 vůči dlužníkovi jako povinněmu nařízena exekuce kvymožení pohledávky oprávněněho Josefa Čiháka ve výši 402.022,-Kč s příslušenstvím, jejímž provedením byl pověřen žalobce, jenž dne 21.2.2013 vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce (dále jen Příkaz).

Vrovině právního posouzení věci soud cituje ust. § 87 odst. 1 a 4, § 88 odst. 1, 3 a 4 exekučního řádu (dále jen EŘ) a § 5 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. (dále jen Vyhláška) sice přitakal žalobci vtom, že byl oprávněn přihlásit Pohledávku do insolvenčního řízení i v situaci, kdy k uspokojení pohledávky oprávněněho v exekuci nebylo nic vymoženo, nicměně zdůraznil, že Pohledávku bylo třeba přihlásit vodpovídající výši. Vdaněm případě tak tomu podle názoru soudu nebylo, nebot, žalobce vypočet svoji odměnu ve výši 91.140,-Kč zvymáhaně, a nikoli zvymoženě částky. Jelikož žalobce vexekuci nic nevymohl, náleží mu podle ust. § 6 odst. 3 Vyhlášky odměna v minimální výši 3.000,-Kč + 21 % DPH. Pokud se jednalo o náhradu hotových výdajů, soud ji dle ust. §13 odst. 1 Vyhlášky shledal oprávněnou jen v rozsahu odpovídajícímu paušální částce 3.500,-Kč + 21 % DPH; požadavek na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů na znalecký posudek ve výši 9.342,-Kč totiž soud shledal nedůvodným, nebot, žalobce v rozporu s ust. § 13 odst. 5 Vyhlášky nedoložil jejich výši a úhradu.

Z těchto důvodů soud žalobě co do částky 7.865,-Kč (3.000 + 3.500 + 1.365) vyhověl, ve zbytku ji co do částky 117.953,-Kč (125.818-7.865) zamítl a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu v převážně části úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Proti tě části tohoto rozsudku Krajskěho soudu v Praze, jíž byla zamítnuta žaloba vrozsahu 11.304,-Kč, podal žalobce včasně odvolání, vněmž vyjádřil přesvědčení, že pokud mu byla přiznána paušální částka hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1 Vyhlášky, měla mu být přiznána rovněž náhrada účelně vynaložených hotových výdajů za znalecký posudek dle ust. § 13 odst. 5 Vyhlášky, jež byla řádně vyčíslena vPříkazu. Kprokázání těchto výdajů připojil kodvolání fakturu č. 118/2012 (dále jen Faktura) vystavenou dne 24.10.2012 znějící na částku 9.342,-Kč, doklad o úhradě těto částky aznalecký posudek. Žalobce proto požadoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že je Pohledávka kromě částky 7.865,-Kč po právu i ohledně částky 11.304,-Kč včetně DPH.

Žalovaná ve vyjádření kodvolání uvedla, že nemá námitek proti tomu, aby soud určil pravost Pohledávky do výše účelně vynaložených nákladů

(KSPH 36 INS 3130/2013) na zpracování znaleckěho posudku, avšak jen ve fakturovaně výši 9.432,-Kč, tedy bez připočtení DPH (potud tvrdila, že se jedná o přímo zúčtovatelnou položku, k níž DPH nenáleží). Dále poukazovala na to, že i při vyhovění žalobě vtěto části bude zjištěná výše Pohledávky činit měně než 50 % její přihlášeně výše, a proto se dle ust. § 178 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nebude kPohledávce přihlížet ani v rozsahu, v němž byla zjištěna. Proto nespatřovala důvod pro projednání věci stím, že další procesní postup ponechala na úvaze odvolacího soudu.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanskěho soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek vodvoláním napadeněm rozsahu včetně řízení, kterě jeho vydání předcházelo, a potě, co účastníci souhlasili stím, aby odvolání projednal bez jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V daněm případě s ohledem na rozsah odvolání bylo úkolem odvolacího soudu přezkoumat správnost závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalobce nemá právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů za znalecký posudek dle ust. § 13 odst. 5 Vyhlášky, jež sice vyúčtoval v Příkazu, nicměně jejich existenci v tomto sporu neprokázal.

Odvolací soud považoval v první řadě za nutně akcentovat, že sohledem na ust. § 109 odst. 1 písm. c) věty první IZ, z něhož plyne, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkově podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však prověst, nelze při určení nákladů exekuce vycházet zpříkazu kúhradě nákladů exekuce vydaněho exekutorem až po zahájení insolvenčního řízení, nebot, jde o provádění exekuce. Jinými slovy vyjádřeno, pokud exekutor po zahájení insolvenčního řízení vydá rozhodnutí o nákladech exekuce (příkaz k úhradě nákladů exekuce), jedná se o nepřípustně provádění exekuce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4802/2008 ze dne 30.11.2010 uveřejněný pod č. 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), k němuž nelze v insolvenčním řízení přihlědnout.

Exekutor si tedy po zahájení insolvenčního řízení nemůže vytvořit exekuční titul, aby zajistil vykonatelnost pohledávky z titulu nákladů exekuce, což však neznamená, že by nemohl (neměl a nemusel) takovou pohledávku přihlásit (uplatnit) v insolvenčním řízení jako pohledávku nevykonatelnou, což žalobce ostatně učinil.

V posuzovaněm případě je zjevně, že žalobce vydal dne 21.2.2013 Příkaz (č.l. 40) až potě, co bylo dne 6.2.2013 zahájeno insolvenční řízení (č.d. A-1), a proto je (bylo), a opakovaně to budiž zdůrazněno, třeba nahlížet na Pohledávku jako na nevykonatelnou. Za těchto okolností bylo na žalobci, a potud je třeba dát soudu prvního stupně zapravdu, aby prokázal důvod jejího vzniku, tedy že mu kromě jiněho vskutku vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů na znalecký posudek ve výši 11.304,-Kč včetně DPH.

Soud prvního stupně zamítl žalobu v těto části proto, že žalobce nedoložil výši a úhradu těchto nákladů, aniž by ho na jednání konaněm dne 2.5.2014 (č.l. 25) podle ust. § 118a odst. 3 OSŘ poučil o tom, aby navrhl důkazy kprokázání existence a výše těchto nákladů. V těto procesní situaci bylo dle ust. § 205a odst. 1 písm. d) OSŘ přípustně, aby žalobce v odvolání předložil důkazy, jimiž splnil povinnost

(KSPH 36 INS 3130/2013) důkazní ajimiž odvrátil pro něj nepříznivý výsledek těto části řízení, konkrětně Fakturu za vypracování znaleckěho posudku vystavenou na částku 9.342,-Kč (č.l. 42), výpis z účtu prokazující úhradu těto částky (č.l. 44) aznalecký posudek (č.l. 35-39).

Ostatně námitky proti tomu, aby soud určil pravost Pohledávky do výše účelně vynaložených nákladů na zpracování znaleckěho posudku nevznesla ani žalovaná. Její výhradu, že žalobce nebyl oprávněn přičíst knáhradě hotových výdajů za znalecký posudek DPH neměl odvolací soud za důvodnou, nebot, podle ust. § 87 odst. 1 věty první EŘ náleží mezi náklady exekuce vedle odměny exekutora, náhrady paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrady za ztrátu času při exekuci, náhrady za doručení písemností, odměny a náhrady nákladů správce závodu, rovněž příslušná DPH podle zvláštního právního předpisu, je-li exekutor nebo správce podniku jejím plátcem.

K poukazu žalovaně na ust. § 178 odst. 1 věty před středníkem IZ, jež určuje, že bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášeně pohledávky činí měně než 50 % přihlášeně částky, k přihlášeně pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterěm byla zjištěna, je třeba uvěst, že judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení č.j. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14-7 ze dne 15.10.2010 nebo č.j. MSPH 59 INS 2357/2008, 2 VSPH 1022/2010-P8-8 ze dne 16.2.2011) je již ustálena vtom, že shora citovaně ustanovení je třeba aplikovat na každou přihlášenou pohledávku samostatně, a nikoli na přihlášku jako celek, nebot, každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrětním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. A právě o takový případ jde i v těto věci, v níž je třeba ve smyslu ust. § 87 odst. 1 EŘ a § 13 odst. 5 Vyhlášky považovat za samostatnou pohledávku i pohledávku z titulu náhrady účelně vynaložených nákladů na zpracování znaleckěho posudku, byt, ji žalobce v přihlášce Pohledávky (č.l. 7) jako samostatnou pohledávku nevymezil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud kzávěru, že odvolání žalobce je důvodně. Napadený rozsudek proto podle ust. §220 odst. 1 písm. b) OSŘ změnil vtě odvoláním napadeně části bodu l. výroku, jíž byla zamítnuta žaloba ohledně požadavku na určení pravosti pohledávky z titulu náhrady hotových výdajů za znalecký posudek ve výši 11.304,-Kč tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 1, 2 OSŘ a § 142 odst. 3 OSŘ stím, že žalovaně, která měla neúspěch toliko vnepatrně části, podle obsahu spisu žádně náklady vřízeních před soudy obou stupňů nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu l. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustně, jestliže napadeně rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je

(KSPH 36 INS 3130/2013) dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajskěho soudu v Praze.

Proti bodu ll. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustně.

V Praze dne 11. listopadu 2014

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Monika Pokorná