102 VSPH 44/2013-29
93 ICm 2691/2012 102 VSPH 44/2013-29 (MSPH 93 INS 12088/2012)

Us ne s e ní

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobce Michala Juřeny, místem podnikání Horní Vršava IV 5641, pošta Zlín, zast. advokátem JUDr. Ivanem Juřenou, sídlem Nábřeží 599, Zlín-Prštné, proti žalovanému JUDr. Josefu Cupkovi, sídlem Trojanova 18, Praha 2, insolvenčnímu správci dlužníka Česká Unigrafie, a.s., zast. advokátem Mgr. Janem Hrazdirou, sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 93 ICm 2691/2012-21 ze dne 11.ledna 2013 tak to:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 93 ICm 2691/2012-21 ze dne 11. ledna 2013 se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 7.139,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Jana Hrazdiry.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odův odně ní:

Městský soud v Praze usnesením č.j. 93 ICm 2691/2012-15 ze dne 27.11.2012 zastavil pod bodem I. výroku z důvodu nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě, jíž se Michal Juřena (dále jen žalobce) domáhal určení, že má za dlužníkem Česká Unigrafie, a.s. tři pohledávky v celkové výši 106.434,-Kč, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku); rozhodnutí vydal asistent soudce. K odvolání JUDr. Josefa Cupky (dále jen žalovaný) směřujícímu toliko proti výroku o nákladech řízení soud prvního stupně v rámci autoremedury uvedené rozhodnutí usnesením č.j. 93 ICm 2691/2012-21 ze dne 11.1.2013 změnil v bodě II. výroku tak, že žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.349,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že žalobce nezaplatil ve stanovené lhůtě soudní poplatek a v důsledku toho muselo být řízení zastaveno; bod II. výroku napadeného usnesení, jímž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, tak nebyl správný. Cituje ust. § 146 odst. 2 a § 374 odst. 3 občanského soudního řádu soud proto odvolání vyhověl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.349,-Kč sestávající z nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny advokáta za zastupování snížené o 50% podle ust. § 8 ve spojení s ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 5.000,-Kč, odměny advokáta za odvolací řízení podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 1.000,-Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300,-Kč podle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částku 1.499,-Kč odpovídající 21 % DPH. (MSPH 93 INS 12088/2012)

Toto usnesení napadl žalobce včas podaným odvoláním a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřizná. Argumentoval tím, že žalovanému žádné náklady nevznikly, když při popírání pohledávek nebyl nikým zastoupen a před zaplacením soudního poplatku za řízení nebyl na jeho straně důvod ke sjednání zastoupení, neboť v řízení mu nebyla doručována žádná písemnost, a nevěděl tudíž ani to, že žaloba byla podána. O tom, že probíhá řízení, se dozvěděl až v okamžiku doručení usnesení ze dne 27.11.2012, jímž bylo řízení zastaveno; jediným úkonem zástupce žalovaného tak bylo podání odvolání proti výroku o nákladech řízení. Kromě toho poukázal žalobce na skutečnost, že rozhodnutí o odvolání vydané soudem prvního stupně není rozhodnutím v odvolacím řízení, a nelze za ně tedy přiznat náhradu nákladů. Shora popsané skutečnosti podle něj v každém v případě odůvodňují alespoň použití postupu podle ust. § 150 občanského soudního řádu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jestliže řízení bylo zastaveno. Jestliže však některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je podle ust. § 146 odst. 2 téhož zákona povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že dne 1.10.2012 byla žalovanému insolvenčním soudem doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření ve věci, podáním ze dne 4.10.2012 oznámil žalovaný zastoupení advokátem Mgr. Janem Hrazdirou a založil do spisu plnou moc, dne 19.10.2012 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření a podáním ze dne 15.11.2012 se ve věci vyjádřil. Dne 27.11.2012 bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, dne 14.12.2012 napadl žalovaný toto rozhodnutí odvoláním do výroku o nákladech řízení, přičemž náklady řízení vyčíslil, a dne 11.1.2013 soud v rámci autoremedury náhradu nákladů žalovanému přiznal.

Odvolací soud je toho názoru, že soud prvního stupně za situace, kdy zastavil řízení z důvodů shora popsaných, nepochybil, když aplikoval ust. § 146 odst. 2 věty prvé občanského soudního řádu a napadeným rozhodnutím uložil žalobci, jenž zavinil, že řízení muselo být zastaveno, povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému; výši nákladů vynaložených žalovaným však určil nesprávně.

Z ust. § 224 a § 374 odst. 3 občanského soudního řádu totiž vyplývá, že se rozhodnutí o odvolání vydané soudem prvního stupně v rámci přípustné autoremedury (proti rozhodnutí, které vydal soudní komisař, justiční čekatel, asistent soudce nebo pověřený administrativní zaměstnanec) považuje za rozhodnutí soudu (MSPH 93 INS 12088/2012) prvního stupně, přičemž i na úkony činěné účastníky v této fázi řízení je třeba nahlížet jako na úkony v řízení před soudem prvního stupně, nikoliv před soudem odvolacím. Soud prvního stupně, ač je mu dle ust. § 374 odst. 3 občanského soudního řádu v určených případech svěřeno rozhodování o odvolání, odvolacím soudem není, proto účastníkům náhrada nákladů za tuto část řízení jako za odvolací řízení nenáleží. V této části argumentace je odvolací soud s odvolatelem zajedno. Další část odvolací argumentace spočívající na tvrzení, že zástupce žalovaného neučinil v řízení nic kromě podání odvolání, však s ohledem na shora podaný výčet jeho úkonů nemůže obstát. Důvod k použití ust. § 150 občanského soudního řádu, jehož aplikace se žalobce v odvolání domáhal, odvolací soud v daném případě neshledal.

S ohledem na vyúčtování nákladů řízení před soudem prvního stupně předložené žalovaným a s ohledem na skutečnost, že jeho zástupce je, jak plyne z osvědčení o registraci, od 1.1.2005 plátcem DPH, náleží žalovanému v dané věci dle ust. § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.3.2012 náhrada nákladů za zastupování advokátem ve výši 10.000,-Kč snížená ust. dle § 13 odst. 1 téže vyhlášky na 5.000,-Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 900,-Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a k) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. paušální náhrada hotových výdajů po 300,-Kč za každý ze shora popsaných úkonů právní služby, a navýšení o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. 1.239,-Kč, celkem tedy 7.139,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání žalobce částečně důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu usnesení soudu prvního stupně změnil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný pouze v nepatrné části a žalovaný v něm žádné náklady nevynaložil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 28.února 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová (MSPH 93 INS 12088/2012)