102 VSPH 43/2012-55
60 ICm 2160/2011 102 VSPH 43/2012-55 (MSPH 60 INS 628/2011)

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Jozefa Kurimai, místem podnikání Rybářská 808, Pohořelice, proti žalovanému JUDr. Josefu Cupkovi, sídlem Trojanova 18, Praha 2, insolvenčnímu správci dlužníka SAZKA, a.s., zast. advokátem Mgr. Janem Hrazdirou, sídlem Na Příkopě 583/15, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 60 ICm 2160/2011-36 ze dne 7.prosince 2011

tak to:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 60 ICm 2160/2011-36 ze dne 7.prosince 2011 se v bodě II. výroku mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odův odně ní:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením zastavil řízení o určení pravosti nevykonatelné pohledávky (bod I. výroku), a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 1.000,-Kč (bod II. výroku).

Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný podáním ze dne 20.9.2011 vzal zpět své popření nevykonatelné pohledávky žalobce ve výši 32.959,-Kč, kterou popřel na přezkumném jednání konaném dne 26.5.2011. Na základě tohoto úkonu žalovaného vzal žalobce podáním ze dne 20.10.2011, které bylo soudu doručeno dne 25.10.2011, žalobu zcela zpět. Protože žalobce vzal návrh na zahájení řízení zpět pro chování žalovaného, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř.

Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč, který podle ust. § 10 odst. 3 zákona 549/1991 Sb. ve znění účinném od 1.9.2011 nebyl žalobci vrácen.

Proti tomuto usnesení se žalovaný včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil v bodě II. výroku tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Argumentoval zejména tím, že se na daný případ vztahuje ust. § 202 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (MSPH 60 INS 628/2011) proti insolvenčnímu správci. Toto ustanovení je speciálním ustanovením ve vztahu k obecné úpravě nákladů obsažené v občanském soudním řádu.

Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo to, že žalovaný po podání incidenční žaloby popřenou pohledávku žalobce v insolvenčním řízení dodatečně uznal. Tím, že žalovaný nejprve popřel přihlášenou nevykonatelnou pohledávku žalobce a v průběhu řízení o určení pravosti pohledávky ji dodatečně uznal, nepostupoval v rozporu s cílem insolvenčního řízení. V takovém případě měl soud při rozhodování o nákladech řízení postupovat podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Uplatnění ust. § 146 odst.2 o.s.ř. v případě dodatečného uznání popřené pohledávky správcem, jež směřuje ke smírnému vyřešení sporu, by totiž znamenalo nepřijatelný závěr, že by dodatečné uznání pohledávky správcem vedlo k horšímu výsledku, než kdyby správce v řízení nadále trval na popření přihlášené pohledávky a ve sporu prohrál. V takovém případě by úspěšný žalobce právě podle ust. § 202 odst.1 insolvenčního zákona neměl proti správci právo na náhradu nákladů řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil napadené usnesení v bodě II. výroku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Protože měl žalovaný v odvolacím řízení úspěch, měl by mít vůči žalobci podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu odvolacího řízení. Toto právo mu však odvolací soud za použití ust. § 150 o.s.ř. nepřiznal, protože by povinnost žalobce hradit náklady odvolacího řízení žalovanému představovala nepřiměřenou tvrdost vzhledem k tomu, že podání odvolání bylo vyvoláno výlučně tím, že soud prvního stupně aplikoval při rozhodování o nákladech řízení nesprávné ustanovení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 5.listopadu 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

2