102 VSPH 427/2016-89
č. j. 139 ICm 1689/2014 102 VSPH 427/2016-89 (KSPL 20 INS 28123/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Petra Vaňouse ve věci žalobkyně: Českomoravská stavební spořitelna, a.s., sídlem Vinohradská 3218/169, Praha 10, IČO: 49241397 proti žalovaným: 1) Ing. Vladimír Nechutný, sídlem Soukenická 5, Plzeň, insolvenční správce dlužnice Jany anonymizovano 2) Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dukelská 632, Rokycany, IČO: 13857533 zastoupená advokátkou Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, sídlem nám. Republiky 202/28, Plzeň o určení výše popřené pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 1689/2014-66 ze dne 30. října 2015

takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 1689/2014-66 ze dne 30. října 2015 se v bodech II. a III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni v bodě I. výroku shora označeného rozsudku určil, že žalobkyně má za žalovanou 2) Janou anonymizovano (dále jen dlužnice) ke dni zjištění jejího úpadku nevykonatelnou, nesplatnou, nezajištěnou pohledávku ve výši 115.528,40 Kč z titulu Smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0506699-8-01 ze dne 20. 10. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a dlužnicí (dále jen Smlouva), v bodě II. výroku uložil žalobkyni zaplatit dlužnici 30.346,80 Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně a v bodě III. výroku rozhodl o tom, že ostatní účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. 2. Při rozhodování vyšel soud prvého stupně ve skutkové rovině z toho, že: -žalobkyně přihlásila za dlužnicí mj. pohledávku evidovanou pod P7/1 ve výši 173.558,40 Kč (dále jen Pohledávka), -dlužnice na přezkumném jednání konaném dne 24. 4. 2013 popřela Pohledávku co do výše 17.450,-Kč s tím, že v této části byla od doby podání přihlášky uhrazena, -žalobkyně v žalobě namítala, že na Pohledávku byla uhrazena toliko částka 12.500,-Kč, -předmětem sporu tak zůstává částka 4.950,-Kč,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 139 ICm 1689/2014 (KSPL 20 INS 28123/2013)

-dlužnice tvrdila, že v mezidobí došlo úhradě dalších 20.330,-Kč, což žalobkyně nezohlednila, -dle ústřižků poštovních poukázek byly zaplaceny žalobkyni částky 3.600,-Kč dne 7. 8. 2014, 6.000,-Kč dne 15. 7. 2014, 3.400,-Kč dne 2. 7. 2014, 3.730,-Kč dne 27. 8. 2014 a 3.600,-Kč dne 29. 9. 2014, -žalobkyně následně omezila svoji přihlášku o částku Kč 40.030,-. Soud tento projev vzal jako částečné zpětvzetí žaloby . 3. V rovině právního posouzení věci soud uvedl, že Smlouva byla sjednána řádně, vyúčtování bylo v pořádku a sporné jsou jen částky zaplacené. Přihlédl k tomu, že žalovaná, resp. její ručitel zaplatili dohromady 58.030,-Kč, aniž by tyto částky žalobkyně reflektovala v přihlášce Pohledávky, a tato částka obsahuje též částku, již zaplatil ručitel dlužnice žalované č. 2, jejíž výše je uvedena výše. 4. S ohledem na uvedené, soud rozhodl, jak uvedeno v bodě I. výroku, neboť dospěl k závěru, že pouze pohledávka ve výši Kč 115.528,40 je v době rozhodování soudu jedině správnou a oprávněnou pohledávkou žalobce za dlužnicí č. 2. 5. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a dlužnicí rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť dlužnice byla ve věci plně úspěšná; proto jí přiznal na náhradě nákladů řízení 30.346,80 Kč za 3 úkony právní služby po 8.060,-Kč, tj. Kč 24.180,-Kč, 3 režijní paušály po 300,-Kč, tj. celkem 900,-Kč, a 21 % DPH ve výši 5.266,80 Kč. 6. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) rozhodl s přihlédnutím k tomu, že žalovanému 1) žádné náklady nevznikly, a tudíž mu jejich náhrada vůči žalobci nepřísluší. 7. Pouze proti bodu II. výroku tohoto rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a dlužnicí, podala žalobkyně včasné odvolání, v němž (a v jeho následném doplnění) soudu prvého stupně vytýkala, že nesprávně posoudil předmět sporu a úspěch stran ve věci. Rozsáhle rekapitulovala situaci ohledně přihlášení její pohledávky a jejího postupného uhrazování od zjištění úpadku dlužnice do přezkumného jednání a závěrem uvedla, že je to naopak ona, a nikoliv dlužnice, kdo byl ve skutečnosti ve věci úspěšný, neboť jí dal soud za pravdu, když dospěl k závěru, že Pohledávka ke dni zjištění úpadku dlužnice činila 173.558,40 Kč. Zdůrazňovala přitom, že pokud by tomu tak nebylo, soud by nemohl k částce 115.528,40 Kč (173.558,40 Kč-58.030,-Kč zpětvzetí) dospět. Navrhovala proto, aby odvolací soud rozsudek v napadeném bodě II. výroku změnil a uložil dlužnici povinnost uhradit jí náhradu nákladů řízení. 8. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům: 9. Z obsahu insolvenčního, přihláškového a procesního spisu odvolací soud zjistil, že: -žalobkyně coby věřitelka č. 7 přihlásila do insolvenčního řízení za dlužnicí dvě nevykonatelné a nezajištěné pohledávky-č. 1 ve výši 173.420,-Kč (Pohledávku) a č. 2 ve výši 181.641,40 Kč (zaevidované pod č. P7), -na přezkumném jednání konaném dne 24. 4. 2014 (č. l. B-6) dlužnice co do výše popřela Pohledávku s odůvodněním, že je průběžně hrazena (ručitelem) a ke dni konání přezkumného jednání bylo uhrazeno dalších 17.450,-Kč, -žalovaný 1) coby insolvenční správce pohledávku nepopřel,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 139 ICm 1689/2014 (KSPL 20 INS 28123/2013)

-o popření pohledávky dlužnicí byla žalobkyně správcem vyrozuměna, přičemž byla poučena dle ust. § 197 IZ; vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne 7. 5. 2014, -podáním ze dne 10. 12. 2014 směrovaným do přihlášky pohledávky žalobkyně omezila svoji Pohledávku o 40.030,-Kč; podání bylo zažurnalizováno do přihlášky na č. l. P7-3, -podáním ze dne 4. 3. 2015 (č. d. P7-6) vzala žalobkyně přihlášku Pohledávky částečně zpět v rozsahu 50.830,-Kč (40.030 + 10.800), -usnesením ze dne 21. 4. 2015 (č. d. P7-7) vzal soud na vědomí zpětvzetí přihlášky Pohledávky o 40.030,-Kč, -podáním ze dne 12. 5. 2015 (č. l. P7-8) vzala žalobkyně přihlášku Pohledávky zpět v části 7.200,-Kč, -žalobou ze dne 19. 5. 2014 se žalobkyně domáhala určení Pohledávky ve výši 173.558,40 Kč ke dni zjištění úpadku dlužnice (nikoli tedy její popřené části), přičemž jako žalované označila jak insolvenčního správce (jenž Pohledávku nepopřel), tak dlužnici, -v podání ze dne 7. 10. 2014 (č. l. 23) insolvenční správce s odkazem na ust. § 410 odst. 2 IZ upozornil soud, že Pohledávka byla popřena toliko dlužnicí, a nikoliv jím, -podáními ze dne 10. 12. 2014 a 14. 1. 2015 (č. l. 43 a 36) určenými ke spisové značce KSPL 20 INS 28123/2013 žalobkyně omezila Pohledávku o částku 40.030,-Kč, -podáními ze dne 12. 5. 2015 (č. l. 45 a 47) určenými rovněž ke spisové značce KSPL 20 INS 28123/2013 vzala zpět přihlášku Pohledávky v části 7.200,-Kč a shrnula, že celkový rozsah zpětvzetí přihlášky Pohledávky činí 58.030,-Kč, -při jednání ve věci konaném dne 13. 5. 2015 soud do protokolu vyhlásil usnesení (č. l. 51) ve znění Žaloba o určení pravosti výše pohledávky se omezuje co do částky 58.030,-Kč a zástupkyně dlužnice, jež se jediná jednání účastnila, se vzdala práva na odvolání proti tomuto usnesení; soud přitom toto usnesení písemně nevyhotovil a účastníkům nedoručil. 10. Z ust. § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyplývá, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., týkající se sporného řízení, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. 11. Podle ust. § 163 IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud podle ustanovení o.s.ř., není-li v IZ stanoveno jinak. 12. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, podle odst. 2 téhož ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 13. Dle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. 14. Dle ust. § 152 odst. 2 o.s.ř. má být rozsudkem rozhodnuto o celé projednávané věci. 15. Dle ust. § 184 odst. 1 IZ, věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 139 ICm 1689/2014 (KSPL 20 INS 28123/2013)

zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel nebo osoba, která podala návrh na vstup do řízení na místo věřitele (§ 183 odst. 2). Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí. 16. Odvolací soud považoval v prvé řadě za potřebné poukázat na to, že v dané věci na přezkumném jednání popřela Pohledávku co do výše toliko dlužnice (jejíž úpadek je řešen oddlužením), a to pouze v rozsahu 17.450,-Kč. Dle ust. § 410 odst. 1 a 2 IZ měla být proto žaloba podána toliko proti ní, a nikoli proti správci, jenž Pohledávku nepopřel. Předmětem žaloby pak měla být toliko popřená část pohledávky, tj. 17.450,-Kč. Žaloba proto měla být ve vztahu k žalovanému 1) zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace, v části přesahující rozsah popření pak měla být dle ust. § 160 odst. 4 IZ odmítnuta, neboť Pohledávka byla v tomto rozsahu zjištěna, a nabyly proto předpoklady pro vedení incidenčního sporu. Nicméně bod I. výroku rozsudku nebyl odvoláním napaden, a proto nebyl předmětem odvolacího přezkumu. 17. Pro rozhodnutí o odvolání je podstatné, že soud prvého stupně dosud nerozhodl o celém předmětu řízení (173.558,40 Kč). Žalobkyně totiž v průběhu řízení opakovaně oznamovala, že brala zpět ve specifikovaných částech toliko přihlášku Pohledávky v rámci insolvenčního řízení, nicméně úkon, jímž by výslovně vzala zpět žalobu, spis neobsahuje. Pokud soud prvého stupně posoudil její podání, jimiž částečně brala zpět přihlášku Pohledávky, jako zpětvzetí žaloby, pochybil. Následně pochybil i při rozhodování o částečném zpětvzetí žaloby, když na jednání dne 13. 5. 2015 toliko vyhlásil usnesení, že Žaloba o určení pravosti výše pohledávky se omezuje co do částky 58.030,-Kč ; výrok usnesení tak neodpovídá požadavku na usnesení o částečném zastavení řízení ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o.s.ř., neboť jím nebylo rozhodnuto o tom, že se řízení v rozsahu zpětvzetí zastavuje. Soud navíc toto rozhodnutí písemně nevyhotovil a nedoručil je účastníkům řízení. 18. Nejvyšší soud ČR přitom v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 394/2002 ze dne 29. 7. 2004 vyslovil závěr, že usnesení o částečném zastavení řízení podle ustanovení § 96 o.s.ř. je soud povinen doručit účastníkům řízení, i když se po jeho vyhlášení vzdali práva odvolání a prohlásili, že o doručení nežádají. Skutečnost, že se účastnici řízení po vyhlášení usnesení práva odvolání vzdali, soud této povinnosti nezbavuje, jelikož v režimu ustanovení § 168 odst. 2 o.s.ř. jde o usnesení, jež musí být doručeno, neboť to je třeba pro vedení řízení. Práva na doručení takového usnesení se účinně vzdát nelze. 19. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvého stupně v rozporu s ust. § 152 odst. 2 o.s.ř. dosud nerozhodl o celém předmětu řízení, neboť nerozhodl o jeho části v rozsahu 58.030,-Kč, a nemohl proto dle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodnout ani o nákladech řízení. Zavinění některého z účastníků na zastavení řízení navíc v odůvodnění nijak neposuzoval. Rozhodnutí o nákladech řízení je proto předčasné. 20. K výši přiznaných nákladů řízení pak považoval odvolací soud za nutné upozornit na to, že dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) se považuje částka 50.000,-Kč za tarifní hodnotu rovněž ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení. Incidenční spor o určení výše Pohledávky, o nějž jde v této věci, je přitom právě sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení /z ust. § 2 písm. d) a § 160 IZ se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení/. Tomu, že u tohoto typu sporu se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,-Kč, odpovídá dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč (k tomu viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 13/2013 ze dne 27. 6. 2013 uveřejněné pod č. 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo sp. zn. 29 ICdo 34/2013 ze dne 26. 9. 2013 uveřejněné pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 139 ICm 1689/2014 (KSPL 20 INS 28123/2013)

a stanovisek), a nikoliv 8.060,-Kč, jak určil chybně soud prvého stupně. 21. K otázce placení nákladů řízení při zastavení řízení o části jeho předmětu na základě zpětvzetí žaloby se pak vyjádřil Vrchní soud v Praze již v usnesení sp. zn. 9 Cmo 522/95 ze dne 29. 1. 1996, v němž dovodil, že o náhradě nákladů řízení nelze v takové situaci rozhodnout dle § 142 o.s.ř., neboť zastavení řízení v předmětné části není úspěchem nebo neúspěchem žádného z účastníků. Úspěchem žalobce ve smyslu ust. § 142 o.s.ř. je vyhovění návrhu na zahájení řízení (žalobě) a úspěchem žalovaného je zamítnutí žaloby. Zastavení řízení nelze považovat za úspěch některého z účastníků, neboť v opačném případě by bylo zbytečné jak ust. § 146 odst. 2, tak i odst. 1 písm. b) cit. ustanovení o.s.ř., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. 22. S ohledem na uvedené odvolacímu soudu nezbylo, než postupovat podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., rozsudek soudu prvého stupně v napadeném bodě II., jakož i v závislém bodě III. výroku zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení. 23. V další fázi řízení soud prvého stupně rozhodne o zbývajícím předmětu řízení (po výzvě žalobkyni k případnému výslovnému částečnému zpětvzetí žaloby) a vydá-li rozhodnutí o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí, rovněž splní povinnost toto usnesení písemně vyhotovit a účastníkům doručit. V návaznosti na to pak-respektuje výše vyslovené právní názory odvolacího soudu-znovu rozhodne o nákladech řízení dle zásady úspěchu ve věci a dle zavinění ohledně zastavení řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Praha 22. ledna 2018

Mgr. Martin Liška, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.