102 VSPH 415/2016-101
193 ICm 2633/2014 102 VSPH 415/2016-101 (MSPH 93 INS 31194/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobce Václava Matouška, sídlem Sluneční 224, Zruč-Senec, IČO: 45339406, zast. advokátem JUDr. Ing. Miroslavem Silovským, sídlem Karlova 5, Plzeň, proti žalované AB insolvence, v.o.s., sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, IČO: 24738115, insolvenční správkyni dlužnice TEPON s.r.o., IČO: 48362212, zast. advokátem Mgr. Davidem Urbancem, sídlem Na poříčí 1046/24, Praha 1, o vyloučení věci z majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 193 ICm 2633/2014-62 ze dne 3. listopadu 2015,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 193 ICm 2633/2014-62 ze dne 3. listopadu 2015 se mění tak, že se ze soupisu majetkové podstaty dlužnice vylučují: návěs skládací PANAV, SPZ 2P7 7124, VIN: TKPNS136065600781, návěs Kögel SKHL 24 P, SPZ 1P1 9863, VIN: WK0SKHL2430705842, návěs sklápěcí KÖGEL, SPZ PM 60-19, VIN: WK0SKHL2410182397 a návěs Krone Light Liner DP27eLR-CS, SZP PMS 5564, VIN: WKESDP27011266542.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 31.702,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. Miroslava Silovského.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného rozsudku zamítl žalobu na vyloučení skládacího návěsu PANAV, SPZ 2P7 7124 (dále jen Návěs 1), isir.justi ce.cz 193 ICm 2633/2014 (MSPH 93 INS 31194/2013) návěsu Kögel, SPZ 1P1 9863 (dále jen Návěs 2), návěsu sklápěcího KÖGEL, SPZ PM 60-19 (dále jen Návěs 3) a návěsu Krone Light Liner, SZP PMS 5564 (dále jen Návěs 4, všechny pak též Návěsy) z majetkové podstaty TEPON s.r.o. (dále jen dlužnice) a v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost uhradit žalované na náhradu nákladů řízení částku 20.570,-Kč.

V rovině skutkové vyšel soud zejména z toho, že:

-dne 16. 8. 2013 byl Mgr. Michalem Šilhavým sepsán notářský zápis č. j. NZ 216/2013, N 187/2013, jímž dlužnice uznala svůj dluh vůči Tank ONO s.r.o. a svolila k jeho přímé vykonatelnosti, -dne 29. 8. 2013 byl Obvodním soudem pro Prahu 4 pověřen vedením exekuce podle notářského zápisu č. j. NZ 216/2013, N 187/2013 ze dne 16. 8. 2013 JUDr. Josef Lavička, -soudní exekutor sepsal Návěs 1 dne 16. 9. 2013 a Návěs 2 dne 27. 9. 2013 do soupisu movitých věcí povinného, Návěsy byly dne 8. 10. 2013 oceněny odborným posudkem č. 121-24/2013 (Návěs 1) a 145-48/2013 (Návěs 2) Radkem Nedbalem, -dne 4. 11. 2013 uzavřela dlužnice jako prodávající a Vizit s.r.o. jako kupující kupní smlouvu o prodeji nákladního automobilu, jejímž předmětem byl (mimo jiné) prodej Návěsu 1 a Návěsu 2, -dne 18. 11. 2013 uzavřeli Vizit s.r.o jako prodávající a žalobce jako kupující kupní smlouvu o prodeji nákladního automobilu, jejímž předmětem byl mimo jiné Návěs 1 a Návěs 2, kupní cena byla žalobci vyúčtována ve výši 1,415.700,-Kč, z toho cena Návěsu 1 ve výši 787.710,-Kč a Návěsu 2 ve výši 90.750,-Kč; provozovatelem Návěsů 1 a 2 zapsaným v technických průkazech vozidel v době uzavření kupní smlouvy se žalobcem byla dlužnice, -dne 10. 10. 2013 uzavřela dlužnice jako prodávající a Tank ONO s.r.o. jako kupující za účasti soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky kupní smlouvu o prodeji mimo dražbu dle § 44a odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád, dále jen EŘ), jejímž předmětem byl Návěs 3, -dne 14. 11. 2013 uzavřela dlužnice jako prodávající a nvservis s.r.o. jako kupující za účasti soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky kupní smlouvu o prodeji mimo dražbu dle § 44a odst. 4 exekučního řádu, jejímž předmětem byl Návěs 4, -dne 8. 11. 2013 uzavřel žalobce jako kupující a Tank ONO s.r.o. jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl Návěs 3, -dne 14. 11. 2013 uzavřel žalobce jako kupující a nvservis s.r.o. jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl Návěs 4, -provozovatelem Návěsů 3 a 4 zapsaným v technických průkazech vozidel byla v době uzavření kupní smlouvy se žalobcem dlužnice, 193 ICm 2633/2014 (MSPH 93 INS 31194/2013)

-Návěsy 3 a 4 byly pro účely výkonu exekuce oceněny odborným posudkem č. 142-45/2013 (Návěs 3) a 124-27/2013 (Návěs 4) zpracovaným dne 8. 10. 2013 Radkem Nedbalem, jenž není zapsán v seznamu znalců a tlumočníků vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR.

Na tomto základě dospěl soud v rovině právního posouzení k závěru, že žalobce nebyl při nabytí Návěsů 1 a 2 v dobré víře, neboť věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající (Vizit s.r.o.) není jejich vlastníkem, a není proto oprávněna s nimi nakládat za účelem prodeje. Tento závěr založil na tom, že smlouva, na jejímž základě nabyla Vizit s.r.o. návěsy od dlužnice, je absolutně neplatná pro porušení zákazu nakládání s majetkem dle ust. § 44 odst. 4 EŘ. Nedostatek dobré víry na straně žalobce pak dovozoval z toho, že prodávající nebyl jako vlastník zapsán v technických průkazech vozidla a z odborných posudků oceňujících předmět řízení (předložených k důkazu samotným žalobcem) bylo zcela zřejmé, že byly vyhotoveny v rámci exekučního řízení na základě zadání exekutora. Uzavřel proto, že nelze aplikovat ust. § 446 obchodního zákoníku (dále jen Obch. Z.), a vzhledem k tomu, že žalobce nabyl návěsy od nevlastníka, vlastnické právo k nim mu nesvědčí.

Ohledně Návěsu 3 a Návěsu 4 dospěl soud k závěru, že žalobce rovněž nebyl v dobré víře při jejich nabytí, neboť věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající (Tank ONO, s.r.o. a nvservis s.r.o.) nejsou jejich vlastníky a že nejsou oprávněni s nimi nakládat za účelem prodeje. Tento závěr založil na tom, že smlouvy, na základě nichž nabyly Tank ONO s.r.o. a nvservis s.r.o. Návěs 3 a Návěs 4, jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem dle ust. § 39 zák. 40/1964 (občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2012, dále jen Obč. Z.). Absolutní neplatnost těchto smluv dovozoval z toho, že nebyly splněny podmínky prodeje dle ust. § 44a odst. 4 EŘ, neboť znalecké posudky k ocenění předmětu prodeje zpracovala osoba, jež není zapsána v seznamu znalců a tlumočníků, v důsledku čehož nebyla zákonným způsobem zjištěna obvyklá cena. Nedostatek dobré víry na straně žalobce pak dovozoval z toho, že prodávající nebyl jako vlastník zapsán v technických průkazech vozidla a žalobce měl k dispozici kupní smlouvy uzavřené mezi dlužnicí a prodávajícími včetně odborných posudků k ocenění předmětu prodeje, z nichž je zřejmé, že je zpracovala osoba, která není znalcem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, jež měla ve věci plný úspěch, přiznal nárok na jejich náhradu v rozsahu odměny advokáta za 5 úkonů právní služby po 3.100,-Kč za úkon, režijního paušálu za 5 úkonů právní služby po 300,-Kč a DPH, celkem 20.570,-Kč.

Tento rozsudek Městského soudu v Praze napadl včasným odvoláním žalobce a namítal, že dlužnice převod Návěsů až do zahájení insolvenčního řízení 193 ICm 2633/2014 (MSPH 93 INS 31194/2013) nezpochybňovala. Poukazoval na to, že se jako osoba práva neznalá spokojil s tím, že v kupních smlouvách byl uveden prodávající, kupující a kupní cena, jež byla stanovena nestrannou osobou, a že přikládal váhu zejména tomu, že kupní smlouvy (ohledně Návěsu 3 a Návěsu 4) vypracoval a jako vedlejší účastník svým podpisem stvrdil soudní exekutor, jehož považoval za nositele veřejné moci. Zdůrazňoval rovněž, že nevěděl, že osoba, jež ocenila prodávané věci, není znalcem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků, přičemž si nebyl ani vědom rozdílu mezi odborným vyjádřením a znaleckým posudkem. Závěrem namítal, že nebyly provedeny veškeré jím navrhované důkazy, a požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 3. 11. 2016, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud doplnil dokazování o Prohlášení dlužnice (povinné) ze dne 12. 9. 2013, jímž reagovala na výzvu ke splnění vymáhané povinnosti; zjistil z něj, že nejpozději k uvedenému datu byla zpravena o zahájení exekuce.

Dle ust. § 409 odst. 1 Obch. Z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Dle ust. § 446 Obch. Z. nabývá kupující vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

Dle ust. § 44a odst. 1 EŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013, tj. v době uzavření kupních smluv, nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění (o zahájení exekuce) nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, 193 ICm 2633/2014 (MSPH 93 INS 31194/2013) nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

Dle ust. § 47 odst. 6 EŘ majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

Dle ust. § 44a odst. 4 EŘ s písemným souhlasem exekutora, oprávněného a všech přihlášených věřitelů může povinný k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce či nákladů oprávněného zpeněžit majetek nebo jednotlivé součásti majetku, nejsou-li postiženy jinou exekucí, nejméně však za obvyklou cenu zjištěnou na základě znaleckého posudku splatnou při podpisu smlouvy k rukám exekutora.

Odvolací soud se nejprve zabýval platností smluv, jimiž Návěsy 1 a 2 ušly z majetku dlužnice, a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužnicí a Vizit s.r.o. není absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že ji dlužnice uzavřela dne 4. 11. 2013, tedy poté, co byla vyrozuměna o zahájení exekuce a vyzvána ke splnění povinnosti, porušila skutečně prodejem Návěsů generální inhibitorium. S porušením generálního inhibitoria však zákon spojuje neplatnost toliko relativní (nikoli absolutní, jak dovodil soud prvého stupně), přičemž osobou, jež se mohla neplatnosti dovolat, byl dle ust. § 44a odst. 1 EŘ pouze exekutor, oprávněný a přihlášený (exekuční) věřitel. Absolutní neplatnost pak zákon spojuje až s účinky exekučního příkazu postihujícího majetek dlužníka (ust. § 66 odst. 7 EŘ). V projednávané věci však žalovaná přes poučení dané jí odvolacím soudem netvrdila a neprokázala to, že se v exekučním řízení aktivně legitimovaná osoba domáhala určení relativní neplatnosti smluv, ani to, že by byly ke splnění povinnosti dlužnice vydány exekuční příkazy. Pokud za kvalifikované uplatnění (relativní) neplatnosti smluv označovala soupis Návěsu 1 a Návěsu 2 do majetkové podstaty dlužnice, přehlédla, že insolvenční správce ani dlužník nejsou dle ust. § 44a odst. 1 EŘ k takové námitce legitimováni. Za této situace tedy nelze než dospět k závěru, že na převod vlastnického práva k Návěsům na kupující Vizit s.r.o. je třeba pohlížet jako na úkon platný, v jehož důsledku se Vizit s.r.o. se stala jejich vlastníkem; otázka dobré víry na straně žalobce při uzavření následné kupní smlouvy je proto bez významu. Jinak řečeno, žalobce uzavřel kupní smlouvu týkající se Návěsu 1 a Návěsu 2 se subjektem, jenž vlastnické právo k nim platně nabyl, a nebyl proto ve své smluvní volnosti nikterak omezen, a to přesto, že skutečně mohl vědět, že proti dlužnici jako původní vlastnici byla zahájena exekuce.

Pokud jde o smlouvy, jimiž Tank ONO s.r.o. a nvservis s.r.o. měly nabýt od dlužnice vlastnické právo k Návěsům 3 a 4, odvolací soud je rovněž neshledává 193 ICm 2633/2014 (MSPH 93 INS 31194/2013) absolutně neplatnými. Soud prvního stupně měl za rozhodné to, že nebyly splněny náležitosti převodu majetkové hodnoty požadované ust. § 44a) odst. 4 EŘ, konkrétně to, že ke zjištění ceny Návěsů nedošlo na základě znaleckého posudku vypracovaného znalcem zapsaným v seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR; v tomto nedostatku shledal porušení zákona a důvod absolutní neplatnosti dle ust. § 39 Obč. Z. V této souvislosti považoval odvolací soud za potřebné uvést, že prodej tzv. z volné ruky dle ust. § 44a odst. 4 EŘ není způsobem výkonu rozhodnutí, neboť není uveden mezi možnými způsoby provedení exekuce, jak je uvádí ust. § 58 EŘ, a i teorie se kloní k závěru, že se jedná o výluku z generálního inhibitoria za zákonem stanovených podmínek, přičemž důsledkem jeho porušení je (jak je popsáno výše) neplatnost relativní. Jakkoliv lze tedy přitakat soudu prvního stupně v tom, že podmínky požadované ust. § 44a odst. 4 EŘ splněny nebyly a k převodům nedošlo na základě řádných znaleckých posudků, absolutní neplatnost kupních smluv to nezakládá. V důsledku toho, že tyto smlouvy nesplňovaly kvalifikované požadavky na tzv. prodej z volné ruky v rámci exekuce, je třeba na ně hledět jako na prosté kupní smlouvy uzavřené dlužnicí za trvání generálního inhibitoria, včetně důsledku spočívajícího v jejich relativní neplatnosti (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 148/2015-31 ze dne 14. 7. 2016). Uplatnění relativní neplatnosti má pak stejný režim, jenž je popsán shora u Návěsů 1 a 2, takže se při shodném skutkovém základu prosadí i shodné právní závěry týkající se platnosti kupních smluv (jejichž relativní neplatnosti se oprávněná osoba v exekuci nedovolala). Ohledně Návěsů 3 a 4 tedy rovněž platí, že žalobce nabyl vlastnické právo k nim od vlastníků, a otázka jeho dobré víry tedy není právně významná.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že Návěsy z majetkové podstaty dlužnice vyloučil.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, jenž v řízení úspěch neměl.

Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně byla žalobci přiznána v rozsahu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 12.400,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, sepsání vyjádření ze dne 19. 5. 2015, účast na jednání dne 13. 10. 2015) po 3.100,-Kč, a tomu odpovídající náhrady hotových výdajů po 300,-Kč za úkon podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů ve výši 1.071,-Kč za použití silničního motorového 193 ICm 2633/2014 (MSPH 93 INS 31194/2013) vozidla na trase Plzeň-Praha a zpět k jednání před soudem, v délce 95 km při náhradě 3,7 Kč/km, spotřebě 5,4 l/100 km a průměrné ceně benzínu 35,90 Kč/l a v náhradě za promeškaný čas ve výši 500,-Kč (5 x 100,-Kč) za 5 půlhodin dle ust. § 14 Advokátního tarifu, celkem 17.171,-Kč bez DPH.

Náhrada nákladů odvolacího řízení byla žalobci přiznána v rozsahu soudního poplatku za odvolání ve výši 2.000,-Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč za 2 úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání dne 3. 11. 2016) podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 Advokátního tarifu, a tomu odpovídající náhrady hotových výdajů po 300,-Kč za úkon podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů ve výši 224,-Kč za cestu autobusem a metrem na jednání před odvolacím soudem na trase Plzeň-Praha a zpět, a v náhradě za promeškaný čas ve výši 700,-Kč (7 x 100,-Kč) za 7 půlhodin dle ust. § 14 Advokátního tarifu, což činí celkem 9.724,-Kč bez DPH.

Celková suma účelně vynaložených nákladů za řízení před soudy obou stupňů na straně žalobce tak činí 26.895,-Kč (17.171,-Kč + 9.724,-Kč), což s připočtením 21 % DPH z částky 22.895,-Kč (bez uhrazeného soudního poplatku) činí 31.702,95 Kč.

Na závěr považoval odvolací soud za potřebné upozornit na to, že výše uvedené závěry nikterak nevylučují možnost posoudit úkony, jimiž dlužnice svůj majetek převedla, z hlediska jejich účinnosti a případně vymáhat do majetkové podstaty plnění z těchto úkonů.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. listopadu 2016 Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela