102 VSPH 414/2016-116
78 ICm 3504/2012 102 VSPH 414/2016-116 (MSPH 78 INS 7496/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobce JUDr. Karla Miči, sídlem V Holešovičkách 24/1579, Praha 8, insolvenčního správce dlužnice ECF elektrocentrum fabrik, s.r.o. v likvidaci, IČO: 25289039, zast. advokátem JUDr. Pavlem Novákem, sídlem Bohuslava Martinů 1051/2, Praha 4, adresa pro doručování: Praha 8, V Holešovičkách 24/1579, proti žalované PROJEKT centrum HB, s.r.o., IČO: 25956141, sídlem Jahodova 2240, Havlíčkův Brod, zast. advokátem JUDr. Josefem Košmiderem, sídlem Kalinovo nábřeží 605, Havlíčkův Brod, o určení neúčinnosti právních úkonů, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 78 ICm 3504/2012-93 ze dne 9. března 2016,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 78 ICm 3504/2012-93 ze dne 9. března 2016 se v bodě I. výroku potvrzuje; v bodě II. výroku se mění tak, že se žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu, na základě kterého dlužník uhradil žalované částku 170.900,-Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného rozsudku určil, že právně neúčinným je právní úkon uzavřený mezi dlužnicí a žalovanou dne 27. 4. 2011 nazvaný Dohoda o narovnání , v bodě II. výroku určil, že právně neúčinným je (rovněž) právní úkon, kterým dlužnice uhradila v únoru 2010 žalované částku isir.justi ce.cz (MSPH 78 INS 7496/2011)

170.900,-Kč, a v bodě III. výroku žalované uložil, aby žalobci zaplatila 20.570,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně zejména z toho, že: 1) dlužnice vůči žalované evidovala pohledávky ve výši 32.640,-Kč, 2) dne 27. 4. 2011 uzavřely dlužnice a žalovaná Dohodu o narovnání , jež se týkala právě (pohledávky) částky 32.640,-Kč, 3) dne 2. 2. 2010 vystavila žalovaná dlužnici fakturu znějící na částku 170.900,-Kč za provedené (projekční) práce, 4) v únoru 2010 uhradila dlužnice žalované fakturovanou cenu za provedené práce ve výši 170.900,-Kč, 5) v průběhu prvního insolvenčního řízení vůči dlužnici, jež bylo zahájeno dne 9. 12. 2009 pod sen. zn. KSHK 45 INS 8788/2009, bylo usnesení ze dne 10. 3. 2010 (č.d. A-68), jímž byl zjištěn úpadek dlužnice, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2010 (č.d. A-79) zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, nicméně poté, co byly vůči dlužnici podány další insolvenční návrhy, bylo o úpadku dlužnice pravomocně rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze sen. zn. MSPH 78 INS 7496/2011 ze dne 23. 11. 2011 (č.d. A-38), 6) jednatelem žalované v období od 16. 7. 2001 do 5. 3. 2010 a dlužnice v období od 9. 2. 2000 do 29. 1. 2010 byla táž osoba (Pavel anonymizovano , anonymizovano ).

V rovině právního posouzení věci soud v první řadě konstatoval, že napadené právní úkony uskutečněné v dubnu 2011 a v únoru 2010, jež nejsou absolutně neplatné, učinila dlužnice v době, kdy byla v úpadku. V této souvislosti zdůraznil, že-jak plyne z obsahu insolvenčního spisu vedeného pod sp. KSHK 45 INS 8788/2009-dlužnice byla v úpadku (již) počínaje dnem 9. 12. 2009, kdy byl vůči ní podán první insolvenční návrh. Na tomto závěru podle soudu nic nemění ani skutečnost, že v tomto řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové bylo usnesení o zjištění úpadku z procesních důvodů zrušeno odvolacím soudem.

Pokud šlo o Dohodu o narovnání , dospěl soud k závěru, že se jedná zvýhodňující právní úkon dle ust. § 241 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť dlužnice jím prominula svému dlužníkovi (žalované) dluh ve výši 32.640,-Kč.

Pokud šlo o úhradu částky 170.900,-Kč , dospěl soud k závěru, že se jedná o úmyslně zkracující právní úkon dle ust. § 242 odst. 1 IZ, neboť dlužnice jím úmyslně zkrátila uspokojení svých věřitelů, přičemž tento úmysl musel být žalované znám, neboť v inkriminované době byl jejím jednatelem Pavel anonymizovano , jenž byl současně jednatelem dlužnice. Na tomto závěru podle soudu nic nemění ani skutečnost, že žalovaný v podání učiněném vůči soudu až po provedeném dokazování nově tvrdil, že vůči pohledávce dlužnice započetl svojí pohledávku ve výši 170.900,-Kč; v tomto směru měl soud za rozhodující, že účastníci (dříve) učinili nesporným, že dlužnice žalované ve skutečnosti částku 170.900,-Kč zaplatila.

Soud proto žalobě vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci. (MSPH 78 INS 7496/2011)

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podala žalovaná včasné odvolání, v němž sice akceptovala závěr, že v době uzavření Dohody o narovnání byla v úpadku, nicméně namítala, že částku 15.000,-Kč jednateli dlužnice skutečně vyplatila a neplatnost Dohody o narovnání by se tak měla týkat jen části upravující prominutí pohledávek (částky 17.640,-Kč).

Pokud šlo o úhradu částky 170.900,-Kč , namítala, že takový právní úkon dlužnice neexistuje, neboť k úhradě částky (pohledávky) ve výši 170.900,-Kč ze strany dlužnice nikdy nedošlo, neboť tato pohledávka zanikla dne 16. 2. 2010 jednostranným zápočtem provedeným žalovanou bez jakékoli účasti dlužnice. Rozvedla, že zápočtem započetla svoji pohledávku z titulu vyúčtovaných projekčních prací vyúčtovaných fakturou č. 20100015 na pohledávky dlužnice z roku 2009. Soudem uvedená nesporná tvrzení zaznamenaná v protokolu o ústním jednání konaném dne 12. 1. 2016 označila za zmatečná a rozporná s tím, že přímo do protokolu upřesnila svá tvrzení tak, že k faktickému peněžitému plnění částky 170.900,-Kč nedošlo. Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 8. 9. 2016, dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Odvolací soud dle ust. § 213 odst. 4 OSŘ doplnil dokazování o účastníky navržené (a dosud neprovedené) listinné důkazy a učinil tato skutková zjištění: -z listiny označené jako Dohoda o narovnání ze dne 27. 4. 2011 zjistil, že se v ní dlužnice a žalovaná dohodly na vypořádání pohledávek dlužnice za žalovanou ve výši 32.640,-Kč tak, že celková nová výše těchto pohledávek činí částku 15.000,-Kč, již žalovaná uhradí na tam označený účet dlužnice, s tím, že zbylá část představující pohledávky ve výši 17.640,-Kč bude dlužnicí dobropisována, -z listiny označené jako Jednostranný zápočet ze dne 16. 2. 2010 zjistil, že žalovaná dle ust. § 358 obchodního zákoníku provedla jednostranný zápočet své pohledávky ve výši 205.080,-Kč splatné dne 16. 2. 2010 a vyúčtované fakturou č. 20100015 vůči tam specifikovaným závazkům vůči dlužnici (pohledávkám dlužnice vůči žalované) v celkové výši 205.080,-Kč splatným v období únor 2009 až prosinec 2009.

K listině označené jako Dohoda o narovnání je třeba uvést, že tato dohoda narovnáním není, neboť jejím předmětem nebylo odstranění spornosti nebo pochybnosti vzájemných práv a povinností tím, že je smluvní strany ruší a nahrazují novými (ust. § 585 občanského zákoníku). Z obsahu této listiny je patrné, že podstatou uzavřené dohody bylo, že dlužnice prominula své dlužnici (žalované) část (splnění) dluhu ve výši 17.640,-Kč (ust. § 574 odst. 1 občanského zákoníku). V situaci, kdy nebylo sporu o tom, že dlužnice uzavřela dohodu v době, kdy byla v úpadku, je právní závěr soudu prvního stupně, že Dohoda o narovnání je neúčinná dle ust. § 241 odst. 3 písm. c) IZ, jež určuje, že zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, prost pochybení. Odvolací požadavek, že by se rozsudeční výrok měl týkat jen té části Dohody o narovnání , jíž došlo k prominutí dluhu ve výši 17.640,-Kč je nedůvodný právě proto, (MSPH 78 INS 7496/2011)

že, jak vysvětleno výše, Dohoda o narovnání je (byla) ve skutečnosti dohodou o prominutí dluhu ve výši 17.640,-Kč (ve skutečnosti nebyla uzavřena žádná dohoda o narovnání).

Nicméně odvolací soud shledal důvodným odvolání směřující proti té části napadeného rozsudku, jímž bylo určeno, že právně neúčinným je (rovněž) právní úkon, kterým dlužnice uhradila v únoru 2010 žalované částku 170.900,-Kč. Soud prvního stupně totiž vskutku pochybil při zjištění skutkového stavu, pokud dle ust. § 120 odst. 3 OSŘ vzal za své zjištění, že účastníci považují zaplacení částky 170.900,-Kč za nesporné. Toto zjištění nemá oporu v obsahu spisu, neboť žalovaná již ve vyjádření k žalobě ze dne 30. 1. 2013 (č.l. 12) uvedla, že k žádné úhradě pohledávky ve výši 170.900,-Kč nedošlo, neboť pohledávka zanikla jednostranným zápočtem provedeným žalovanou. Z protokolu o jednání konaném před soudem prvního stupně dne 12. 1. 2016 (č.l. 75) pak plyne, že žalovaná poté, co bylo protokolováno, že je nesporné, že v únoru 2010 uhradila dlužnice žalované částku 170.900,-Kč, upřesnila, že k faktickému peněžitému plnění ze strany dlužnice nedošlo, ale dne 16. 2. 2010 došlo k jednostrannému zápočtu, kterým žalovaná započetla svoji pohledávku z faktury č. 20100015 proti pohledávkám dlužnice vzniklým v průběhu roku 2009. Ostatně i sám žalobce na jednání konaném před odvolacím soudem potvrdil, že k platbě částky 170.900,-Kč ze strany dlužnice, kterou by v únoru 2010 žalované uhradila pohledávku, ve skutečnosti nedošlo.

V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že jednostranný zápočet ze strany žalované, k němuž ve skutečnosti došlo, nelze posoudit jako uhrazení závazku , jedná se o zánik závazku jiným způsobem. Pokud jde o otázku, zda jednostranný zápočet ze strany žalované je či může být neúčinným právním úkonem, je třeba upozornit na to, že zákonná úprava sankcionuje neúčinností právní úkony, které činil dlužník, nikoli třetí osoba. To je zřejmé již z výslovné formulace ust. § 235 odst. 1 a 2 IZ (neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům ). Jinak řečeno, právním úkonům učiněným jen třetími osobami odporovat dle ust. § 235 a násl. IZ nelze. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se dlužnice jakkoli podílela na realizaci jednostranného zápočtu ze strany žalované. Za této situace má odvolací soud za prokázané, že dlužnice v tomto ohledu žádný úkon ve vztahu k žalované neučinila.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je částečně důvodné, napadený rozsudek v bodě I. výroku co do požadavku na určení, že právní úkon nazvaný jako Dohoda o narovnání je neúčinným právním úkonem proto dle ust. § 219 OSŘ potvrdil, a v bodě II. výroku je dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) OSŘ změnil tak, že žalobu co do požadavku na určení neúčinnosti právního úkonu, jímž dlužnice uhradila v únoru 2010 žalované částku 170.900,-Kč, zamítl.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 2 OSŘ s tím, že poměr úspěchu (neúspěchu) obou účastníků ve věci byl stejný (žalobce uspěl (MSPH 78 INS 7496/2011) s požadavkem na určení neúčinnosti jen ohledně jednoho ze dvou žalobou uplatněných právních úkonů). Odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná