102 VSPH 407/2013-107
57 ICm 605/2012 102 VSPH 407/2013-107 (KSLB 57 INS 19091/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně IREKON, v.o.s., sídlem Palackého 211, Turnov, insolvenční správkyně dlužnice Lucie Kaiserové, zast. advokátem Mgr. Pavlem Vernerem, sídlem tamtéž, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s, sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, o popření pravosti vykonatelné pohledávky, oodvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu vÚstí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 lCm 605/2012-94 ze dne 30.srpna 2013 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 605/2012-94 ze dne 30.srpna 2013 se vbodě ||. výroku mění tak, že žalovanáje povinna zaplatit žalobkyni 20.435,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Vernera.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodněnh

Krajský soud vÚstí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným rozsudkem rozhodl o tom, že žalovaná nemá za dlužnicí vykonatelnou pohledávku ve výši 117.329,56 Kč, již přihlásila do insolvenčního řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 19091/2011; ve zbývající části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalované vůči dlužnici není po právu i v rozsahu 5.138,44 Kč, žalobu zamítl (bod l. výroku). Žalované současně uložil, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce 43.178,20 Kč (bod ll. výroku) a České republice na soudním poplatku 5.000,-Kč (bod lll. výroku).

Nákladový výrok odůvodnil soud aplikací ust. § 163 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen OSR) s tím, že poukazuje na nález pléna Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17.4.2013 (jímž byla s účinností od 7.5.2013 jako neústavní zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (dále jen Vyhláška) konstatoval, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení vjednom stupni je namístě postup dle ust. § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem OSR.

Dále soud uvedl, že nepřehlédl, že Nejvyšší soud ČR vusnesení sp. zn. 29 lCdo 19/2012 ze dne 30.5.2013 uveřejněném pod č. 81/2013 Sbírky soudních

(KSLB 57 |NS19091/2011) rozhodnutí a stanovisek (dále též jen R 81/2013) vyjádřil názor, že incidenční spor o popření (určenD pravosti pohledávky je ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, nicméně zdůraznil, že dovolací soud vněm nevyjádřil žádný názor ohledně výpočtu nákladů řízení v incidenčním sporu o popření (určení) výše pohledávky. S ohledem na to, že se vtomto sporu (o popření výše pohledávky) může výše pohledávky (v důsledku zpětvzetí žaloby) mě nit, není v něm podle soudu možné postupovat dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně advokátem proto vyšel z toho, že tarifní hodnota sporu činí (činila) 122.468,-Kč, čemuž dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu odpovídá mimosmluvní odměna ve výši 6.020,-Kč za 1 úkon právní služby.

Vpoměrech této věci soud dovodil, že advokát žalobkyně učinil 6 úkonů právní služby, za což mu s náhradou hotových výdajů ve výši 300,-Kč za 1 úkon, náhradou za promeškaný čas ve výši 400,-Kč a náhradou jízd ného za dvě cesty na trase Turnov-Liberec a zpět ve výši 637,20 Kč náleží částka 38.957,20 Kč (37.920 + 400 + 637,20). Po odečtení úspěchu žalované (v rozsahu 4,2 %) od úspěchu žalobkyně (v rozsahu 95,8 %) má tedy žalobkyně podle soudu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 35.684,80 Kč (38 957,20/100) x 91,6), což spřipočtením 21 % DPH ve výši 7.493,80 Kč činí celkem 43.178,20 Kč.

Proti bodu ll. výroku tohoto rozsudku Krajského soudu vÚstí nad Labem, pobočky vLiberci, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně postupoval vrozporu s ustálenou judikaturou, pokud při určení sazby odměny za zastupování žalobkyně advokátem vyšel při aplikaci ust. § 7 Advokátního tarifu z tarifní hodnoty odpovídající sporu (žalobě) o zaplacení peněžité částky, ačkoli o takový spor se v tomto případě nejednalo, nýbrž šlo pouze o to, jak bude žalobkyní při hlášená pohledávka uspokojována vinsolvenčním řízení (v němž může být v rámci oddlužení uspokojena toliko vrozsahu 30 %). Poukazovala přitom na to, že dle R 81/2013 platí, že v incidenčním sporu o určení pravosti či výše popřené pohledávky je třeba vycházet z ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu, u něhož se považuje za tarifní hodnotu částka 35.000,-Kč, čemuž odpovídá odměna za 1 úkon právní služby ve výši 2.500,-Kč, a nikoli ve výši 6.200,-Kč, jak určil soud prvního stupně. Proto požadovala, aby odvolací soud změnil bod ll. výroku napadeného rozsudku tak, že náhradu nákladů řízení sníží na částku 19.770,04 Kč odpovídající podle ní správnému výpočtu: (2.500 X6 + 300 X 6 + 400 + 637,20) x 0.916 x 1,21.

Žalobkyně ve vyjádření k odvolání konstatovala, že se soud prvního stupně vodůvodnění napadeného rozsudku vypořádal s R 81/2013 tak, že dospěl ke správnému závěru, že se v něm Nejvyšší soud ČR zabýval toliko popřením (pravosti) pohledávky, nikoli popřením výše (konkrétní) pohledávky. Ztěchto důvodů navrhla, aby odvolacísoud odvolání žalované zamítl.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně vrozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud je sice se soudem prvního stupně zajedno vtom, že se po

(KSLB 57 |NS19091/2011) zrušení Vyhlášky Ústavním soudem při rozhodování o náhradě nákladů řízení určí odměna za zastupování advokátem podle Advokátního tarifu (k tomu viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ze dne 15.5.2013 uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nicméně nesouhlasí stím, že by na rozdíl od incidenčního sporu o popření (určení) pravosti pohledávky vincidenčním sporu o popření (určení) výše pohledávky nebylo možno v souladu s R 81/2013 považovat (pro rozhodnou dobu) dle ust. §9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu za tarifní hodnotu, od níž se odvíjí sazba (mimosmluvní) odměny advokáta, částku 25.000,-Kč.

Odvolací soud je totiž toho názoru, že nejen incidenční spor o popření (určení) pravosti pohledávky, nýbrž i incidenční spor o popření (určení) výše pohledávky náleží ve smyslu posledně zmiňovaného ustanovení mezi spory o určení, zda tu je právní vztah nebo právo. Tomuto závěru přitakal rovněž Ústavní soud v nálezu sp. zn. ll. ÚS 3008/10 ze dne 10.2.2011, v němž konstatoval, že pokud obecné soudy (v řízení o určení existence pohledávky) přiznaly stěžovateli odměnu za zastupování podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu, jež stanoví tarifní hodnotu pro určovací spory k věci nebo plnění penězi neocenitelné, dospěly kzávěru, který lze ústavně aprobovat. Žalovaná má tudíž pravdu v tom, že soud prvního stupně pochybil, pokud určil odměnu za zastupování žalobkyně advokátem dle výše peněžitého plnění (dle výše popřené pohledávky). Ostatně i žalobkyně ve vyúčtování nákladů řízení ze dne 30.8.2013 (č.l. 91) požadovala přiznat odměnu za zastupování advokátem dle ust. § 9 odst. 3 Advokátního tarifu.

Závěr soudu prvního stupně o nemožnosti aplikace R 81/2013 ovšem neobstojí ani v rovině vlastní argumentace, nebot' v posuzované věci nešlo (v převažující části) o spor o popření výše pohledávky, nýbrž (právě) o spor o popření pravosti pohledávky (pohledávek). Na přezkumném jednání konaném dne 7.1.2012 (č.l. B-4) totiž žalobkyně popřela pohledávku žalované v celkové výši 122.468,-Kč, jež sestávala zjed notlivých dílčích pohledávek, konkrétně z odměny za poskytnutý úvěr ve výši 51.884,-Kč, smluvní pokuty ve výši 48.942,-Kč, penalizačního vyúčtování vrozsahu 173,-Kč, směnečného úroku ve výši 18.869,-Kč a nákladů rozhodčího řízeníve výši 2.600,-Kč (viz vyjádření žalobkyně na č.l. 59-61).

K další části odvolací argumentace dlužno podotknout, že se závěry obsažené v R 81/2013 o aplikaci ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu uplatní (jen) při výkladu Advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012. To plyne zté části zmiňovaného usnesení, podle níž (citace z odůvodnění) náklady prvního žalovaného v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 5.6.2012). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátu prvního žalovaného odměna podle Advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012; srovnej ust. § 8 odst. 1 Advokátního tarifu a přechodné ustanovení obsažené v článku ll vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění Advokátní tarif (dále jen novela Advokátního tarifu) .

Dále je třeba uvést, že novelou Advokátního tarifu, jež nabyla účinnosti dne 1.1.2013, bylo ust. § 9 odst. 4 Advokátního tarifu kromě jiného změněno tak, že se dle písm. c) považuje částka 50.000,-Kč za tarifní hodnotu rovněž ve věcech

(KSLB 57 |NS19091/2011) rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení. lncidenční spor o popření pravosti (výše) vykonatelné pohledávky, o nějž jde vtéto věci, je přitom právě sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (z ust. § 2 písm. d) a § 160 IZ se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení), u něhož se považuje za tarifní hodnotu, a opakovaně to budiž zdůrazněno, částka 50.000,-Kč, čemuž odpovídá dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč (k tomu viz mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 lCdo 13/2013 ze dne 27.6.2013 a sp. zn. 29 lCdo 34/2013 ze dne 26.9.2013).

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ a napadený rozsudek změnil v bodě ll. výroku tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení vrozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 15.600,-Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení ze dne 28.2.2012, žaloba doručená soudu dne 1.3.2012 a replika k vyjádření žalované k žalobě ze dne 20.4.2012) po 2.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012 a za 3 úkony právní služby (účast na jednání před soudem konaném dne 24.6. a 30.8.2013 a vyjádření ze dne 3.7.2013) po 3.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013, 6 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovných výdajů ve výši 637,-Kč za použití silničního motorového vozidla ksoudním jednání konaným dne 24.6. a 30.8.2013 na trase Turnov-Liberec a zpět vdélce 2X54 km, jež sestává ze základní náhrady ve výši 389,-Kč (3,60X108) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 248,-Kč (0,063x108x36,50), a náhrady za promeškaný čas ve výši 400,-Kč (4x100), což s připočtením 21% DPH ve výši 3.872,-Kč činí celkem 22.309,-Kč. Sohledem na to, že žalobkyně byla vřízení úspěšná jen částečně (v rozsahu 95,8 %), uložil odvolací soud žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 91,6 %. Žalovaná má tudíž právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 20.435,-Kč (22.309x0,916).

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 OSŘ a § 202 odst. 1 IZ, nebot' žalobkyně s ohledem na výsledek odvolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované je s ohledem na posledně zmiňované ustanovení přiznat nelze.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Praze dne 3.led na 2014

JUDr. Jiří K a r et a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová