102 VSPH 403/2017-263
67 ICm 4180/2015 102 VSPH 403/2017-263 (KSPH 67 INS 15030/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Petra Vaňouse v právní věci žalobců a) Dušana anonymizovano , anonymizovano , bytem Kadlín 15, IČO 18445918, zast. JUDr. Janou Jankotovou, advokátkou, sídlem Andrštova 1078/7, Praha 8, b) Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Klapkova 26, Praha 8- Kobylisy, c) Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Lobeč 1174/A, Kralupy nad Vltavou, a d) Golden Opportunity, družstvo, sídlem Hybernská 1012/30, Praha 1- Nové Město, IČO 29012805, proti žalovaným 1) JUDr. Lucii Marešové, sídlem anonymizovano 32, Praha 1, insolvenční správkyni dlužníka Dušana anonymizovano , a 2) Omaru Gharaibehovi, bytem 109m Solitar cascade, Silicon Oasis, Dubai, Spojené arabské emiráty, adresa pro doručování: Střelničná 1977/20, Praha 8, zast. JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem, sídlem Valentinská 92/3, Praha 1, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o odvolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 67 ICm 4180/2015-150 ze dne 24. května 2016

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 67 ICm 4180/2015-150 ze dne 24. května 2016 se v bodech I., III., IV. a V. výroku potvrzuje.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 2) 6.800,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ondřeje Kafky.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. isir.justi ce.cz (KSPH 67 INS 15030/2014)

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobci vůči žalovaným domáhali určení, že je neplatná kupní smlouva uzavřená dne 27.8.2015 mezi žalovanou 1) jako prodávající a žalovaným 2) jako kupujícím, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. 4091/34 v k.ú. Horní Počernice (bod I. výroku), ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanými řízení zastavil (bod II. výroku), uložil žalobcům a) až d), aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému 2) 6.800,-Kč, a žalobcům a), b) a d), aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému 2) 3.400,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (body III. a IV. výroku), a o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou 1) rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod V. výroku).

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že: 1) usnesením ze dne 6.6.2014 (č.d. A-8) zjistil úpadek žalobce a) a rozhodl o způsobu jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 16.9.2014 (č.d. B-7) schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, 2) dne 21.8.2014 (č.d. B-3) vyhotovila žalovaná 1) soupis majetkové podstaty žalobce a), jehož součástí byl i pozemek parc.č. 4091/34 v k.ú. Horní Počernice (dále jen Pozemek), 3) dne 26.8.2015 udělil věřitel Antonín Kinský (dále jen Zajištěný věřitel), jehož zjištěná pohledávka je zajištěna zástavním právem k Pozemku, žalované 1) pokyn, aby Pozemek prodala mimo dražbu za 741.000,-Kč žalovanému 2), 4) dne 27.8.2015 uzavřeli žalovaná 1) jako prodávající a žalovaný 2) jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl Pozemek (dále jen Smlouva), kupní cena byla sjednána ve výši 741.000,-Kč, 5) dne 4.11.2015 žalovaná 1) soudu oznámila prodej Pozemku žalovanému 2) za kupní cenu 741.000,-Kč, 6) dne 5.11.2015 byla Smlouva zveřejněna v insolvenčním rejstříku, 7) žalobci b) až d) jsou věřiteli, jejichž pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení ve věci dlužníka-žalobce a)-jsou zjištěny bez práva na uspokojení ze zajištění.

Na tomto základě soud v rovině právního posouzení věci dospěl k následujícím závěrům: 1) Smlouva je platným právním jednáním, byla uzavřena písemně, dostatečně jsou identifikováni oba její účastníci i předmět plnění, byla sjednána určitě, a tedy platně, a vyhovuje všem obecným náležitostem pro právní jednání (ust. § 580 a násl. Občanského zákoníku účinného od 1.1.2014-dále jen Občanský zákoník) i všem speciálním požadavkům pro kupní smlouvu (ust. § 2079 a násl. Občanského zákoníku), 2) pokud žalobci namítali prodej Pozemku za nižší než obvyklou kupní cenu, v čemž spatřovali porušení povinnosti žalované 1) jako insolvenční správkyně počínat si při nakládání s majetkovou podstatou s odbornou péčí, soud se tvrzenou nižší cenou nezabýval, neboť ani její případné zjištění by nezpůsobovalo neplatnost Smlouvy, -podle Občanského zákoníku není na újmu jednání ani to, je-li majetek zcizován bezplatně, (KSPH 67 INS 15030/2014)

-Ústavní soud v usnesení sp.zn. III. ÚS 3066/09 ze dne 22.12.2009 ve vztahu k insolvenčnímu řízení jednoznačně uzavřel, že prodej za nižší než obvyklou cenu je běžný a logický, 3) tvrzená absence pokynu Zajištěného věřitele byla vyvrácena dokazováním, jde-li o skutečnost, že byl dán pokyn těsně před prodejem Pozemku, pak je to logické, neboť pokyn obsahoval základní náležitosti Smlouvy včetně kupní ceny a identifikace kupujícího.

Ze všech uvedených důvodů soud žalobu na určení neplatnosti Smlouvy v bodě I. výroku zamítl.

S ohledem na to, že žalobkyně c) vzala dne 5.5.2016 žalobu zpět, soud podle ust. § 96 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve vztahu mezi ní a žalovanými řízení zastavil (bod II. výroku).

O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jde-li o žalobkyni c), tu soud zavázal k náhradě jen těch nákladů, které žalovanému 2) vznikly do dne zpětvzetí žaloby (5.5.2016-tedy bez odměny za jednání konané dne 24.5.2016). Soud proto přiznal žalovanému 2) právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi ním a žalobci a) až d) ve výši 6.800,-Kč (bod III. výroku), resp. ve vztahu mezi ním žalobci a), b) a d) ve výši 3.400,-Kč (bod IV. výroku).

O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou 1) rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaná 1), jež měla plný úspěch ve věci, v řízení žádné náklady netvrdila a ani podle obsahu spisu jí žádné nevznikly (bod V. výroku).

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalobce a) včasné odvolání, jež dle obsahu směřuje proti bodům I., III., IV. a V. výroku; jelikož se na straně žalobců nejedná o nedělitelné společenství, ve vztahu mezi žalobci b) až d) a žalovanými rozsudek nabyl právní moci. V odvolání argumentoval žalobce a) následujícím: -k platnosti uzavřené Smlouvy nepostačuje dodržení obecných náležitostí podle Občanského zákoníku, ale je potřeba dodržet i zásady insolvenčního zákona (dále jen IZ) a ostatní jeho ustanovení, -Smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, neboť nebyla uzavřena s odbornou péčí a tak, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, byla tudíž uzavřena v rozporu s ust. § 36 IZ, -v rozporu s ust. § 5 IZ nebyla Smlouva uzavřena tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího uspokojení věřitelů a žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen, neboť k prodeji Pozemku byla prováděna nedostatečná, nedbalá a chybná inzerce a byl prodán za cenu v kupní smlouvě sjednanou, -bylo porušeno též ust. § 58 IZ, neboť pokyn zajištěného věřitele nechrání zájmy ostatních věřitelů, -Smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, (KSPH 67 INS 15030/2014)

-soud prvního stupně se cenou Pozemku-kromě ceny uvedené ve Smlouvě- vůbec nezabýval a důkazy k tomuto vůbec nehodnotil, návrh žalobce na přerušení řízení do vyřízení stížnosti žalobce podané Ministerstvu spravedlnosti ve věci diametrální odlišnosti znaleckých posudků zamítl, -soud zcela nedůvodně neprovedl důkazy navržené žalobcem a vyjádření žalobce jsou uvedena v jeho odůvodnění (i v protokolu z jednání) zkresleně.

S ohledem na uvedené žalobce a) navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádřeních k odvolání snášeli argumenty na podporu věcné správnosti napadeného rozsudku a požadovali, aby jej odvolací soud potvrdil. Žalovaná 1) zejména zdůraznila, že jediným argumentem, jímž zdůvodňuje žalobce a) neplatnost Smlouvy, je výše kupní ceny, jež však neplatnost nezakládá, navíc bylo dosaženo ceny obvyklé a v tomto případě i nejvyšší, jak jen to bylo možné při tomto způsobu prodeje v místě a čase. Žalovaný 2) uvedl, že o Pozemek za částku 741.000,-Kč-eventuálně částku vyšší-nikdo na trhu zájem neměl, přičemž žalobci mohli sami obstarat kupce, jenž by zaplatil více; na platnost Smlouvy přitom nemá vliv způsob inzerce při prodeji Pozemku. S ohledem na zákonnou úpravu označil za irelevantní též námitky žalobce a) směřující k tomu, že pokyn Zajištěného věřitele nechránil zájmy ostatních věřitelů, a zdůraznil, že Smlouvou byl sledován účel zákonem i dobrými mravy předvídaný, a Smlouva tak v rozporu s dobrými mravy být nemůže. Ohledně námitek, že nebyly provedeny navržené důkazy, zdůraznil, že soud výslovně a správně zamítl při jednání návrh na provedení důkazů, jež neprovedl, a s důkazy, jež nehodnotil, se vypořádal tak, že v odůvodnění uvedl, že z nich žádné relevantní informace nezískal.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 14.12.2017, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud především konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s právními závěry vyjádřenými v napadeném rozsudku (v podstatné části reprodukovanými shora), jež mají v obsahu spisu a v provedeném dokazování potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto pro stručnost odkázat na rozhodnutí soudu prvého stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné a přesvědčivé.

Odvolací soud je tak se soudem prvního stupně za jedno v tom, že Smlouva je platným právním jednáním, neboť byla uzavřena písemně, byla sjednána určitě, a tedy platně. Odvolací soud rovněž neshledal, že by byla naplněna podmínka neplatnosti Smlouvy dle ust. § 580 odst. 1 Občanského zákoníku, dle něhož je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, anebo podmínka neplatnosti dle ust. § 588 Občanského zákoníku, dle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V daném případě (KSPH 67 INS 15030/2014)

žalovaná 1) jako insolvenční správkyně jednala při uzavření Smlouvy v souladu s ust. § 293 IZ dle pokynu Zajištěného věřitele, a nebylo prokázáno, že by se uzavřená Smlouva příčila dobrým mravům či veřejnému pořádku. Sjednaná výše kupní ceny vycházela z pokynu Zajištěného věřitele, a pokud by snad prodej Pozemku byl realizován za nižší než obvyklou cenu, pak to nemůže způsobit neplatnost Smlouvy, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Odvolací argumentace na tomto závěru nebyla s to nic změnit, neboť v rozporu s duchem i obsahem IZ by takový výklad omezoval zákonem dané postavení zajištěného věřitele při prodeji předmětu zajištění. Pokud byl žalobcem a) vytýkán žalované 1) její postup při zpeněžování majetku, pak její případné pochybení nemůže způsobit neplatnost Smlouvy; jako insolvenční správkyně však nese samozřejmě ve smyslu ust. § 37 IZ odpovědnost za škodu či jinou újmu, jíž by dlužníku či věřitelům při výkonu své činnosti způsobila.

Odvolací soud též dospěl k závěru, že řízení před soudem prvního stupně nebylo stiženo žádnými vadami, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť neshledal, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný a v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu ohledně tzv. opomenutých důkazů. Z odůvodnění jako celku jednoznačně vyplývá, proč ty které důkazy soud prvního stupně neprovedl, popř. je nevzal za podklad svého rozhodnutí, když je-s ohledem na výsledky dokazování-shledal nadbytečnými. Skutečnost, že by žalobce a) namítal vady protokolace jeho přednesů, se pak z obsahu spisu nepodává.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to jak v bodě I. výroku, tak též ve věcně správných akcesorických bodech III., IV. a V. výroku.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným 2) postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšnému žalovanému 2) právo na náhradu nákladů, jež v odvolacím řízení účelně vynaložil na uplatnění svého práva, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání před soudem konaném dne 14.12.2017) po 3.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) a 2 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což činí celkem 6.800,-Kč.

O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou 1) bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná 1) sice byla zcela úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku v části týkající se nákladů řízení a bodům II. a III. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku ve zbývající části je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací (KSPH 67 INS 15030/2014)

soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 14. prosince 2017

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná