102 VSPH 395/2015-25
61 ICm 4567/2014 102 VSPH 395/2015-25 (KSPH 61 INS 14068/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Psinice 8, Libáň, zast. zmocněncem Martinem Vaňkem, bytem Náměstí Svobody 36, Libáň, proti žalované Mgr. Ireně Jonákové, bytem Horní 14, Havlíčkův Brod, insolvenční správkyni dlužnice Jany Hrubešové, o určení pravosti pohledávky, o odvoláních žalobkyně a zmocněnce proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 61 ICm 4567/2014-14 ze dne 9. dubna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 61 ICm 4567/2014-14 ze dne 9. dubna 2015 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením, jež neobsahovalo odůvodnění, nepřipustil zastoupení Jarmily anonymizovano (dále jen žalobkyně) zmocněncem Martinem Vaňkem (dále jen Zmocněnec), neboť jako obecný zmocněnec zastupuje nebo zastupoval v různých věcech opětovně .

Proti tomuto usnesení podali žalobkyně i Zmocněnec včasná odvolání, v nichž shodně uvedli, že Zmocněnec je k zastupování způsobilý, a vyjádřili přesvědčení, že může žalobkyni zastupovat v různých věcech opětovně; proto požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a zastupování Zmocněncem připustil. Žalobkyně navíc zdůraznila, že je způsobilá a svéprávná, ale ve věcech administrativy neznalá, a proto žádala, aby odvolací soud umožnil Zmocněnci, jenž je jejím synem, aby ji nadále zastupoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 části věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na (KSPH 61 INS 14068/2014) zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Podle ust. § 27 odst. 1 o.s.ř. se může účastník dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.

Judikatura prezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2642/2013 ze dne 30. 4. 2014 přitom dovozuje, že důvodem nepřípustnosti zastoupení dle posledně citovaného ustanovení je skutečnost, že poskytování právních služeb je vyhrazeno zásadně advokátům, popř. dalším osobám, u nichž zastupování za úplatu patří k náplni jejich profese (notáři, patentoví zástupci). Současně se takto mají ochránit práva účastníka, aby se jim dostalo kvalifikované právní pomoci. Naopak, pokud by byli do soudního řízení připouštěni tzv. pokoutníci, na což lze usuzovat ze skutečnosti, že konkrétní osoba vystupuje jako obecný zmocněnec v různých věcech opakovaně, nemohl by být naplňován legitimní účel ust. § 27 o.s.ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II ÚS 447/11 ze dne 10.3.2011). K zastupování účastníků řízení fyzickými osobami, jimž zákon oprávnění poskytovat právní služby nesvěřuje, by mělo tedy docházet pouze výjimečně.

Okolnost, že zmocněnec vystupuje v různých věcech opětovně, závisí vždy na posouzení konkrétního případu. Takovým vystupováním lze zpravidla rozumět zastupování více než dvou účastníků ve věcech, které spolu skutkově nesouvisejí, zastupování stejného účastníka ve více než dvou věcech skutkově spolu nesouvisejících apod., přičemž mezi jednotlivými případy je taková časová souvislost, která odůvodňuje závěr, že nejde o činnost jen ojedinělou nebo jednorázovou. V takovém případě není rozhodné, zda obecný zmocněnec vystupuje jako zástupce u jednoho nebo u více soudů (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. ust. § 1 až 200 za, Komentář, 1. vydání Praha C. H. Beck 2009 str. 144).

V posuzované věci soud prvního stupně závěr o nepřípustnosti zastoupení žalobkyně Zmocněncem nijak neodůvodnil, toliko ve výroku napadeného usnesení konstatoval, že Zmocněnec zastupuje nebo zastupoval v různých věcech opětovně , přičemž třemi spisovými značkami označil věci, v nichž tak měl činit, aniž je však jakkoli blíže (z hlediska skutkového a účastníků řízení) specifikoval. Ani z obsahu spisu přitom není zřejmé, z jakých skutečností soud při rozhodování vycházel, neboť z něj nevyplývá, zda Zmocněnec zastupuje více než dva účastníky ve věcech, jež spolu skutkově nesouvisejí, nebo zastupuje téhož účastníka ve více než dvou skutkově spolu nesouvisejících věcech, přičemž ani z označených spisových značek (72 ICm 4295/2014, 72 ICm 4331/2014, 72 ICm 3363/2014) nelze dovodit, že mezi (KSPH 61 INS 14068/2014) jednotlivými případy je taková časová souvislost, která odůvodňuje závěr, že nejde o činnost jen ojedinělou nebo jednorázovou. Je proto zřejmé, že podmínky pro aplikaci ust. § 169 odst. 2 o.s.ř., tj. vydání rozhodnutí bez odůvodnění, nebyly dány, a soud prvního stupně pochybil, pokud tak učinil.

Za popsaného stavu věci nelze než konstatovat, že napadené usnesení neobsahuje dostatek důvodů, a musí tedy být pro nepřezkoumatelnost zrušeno. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, na němž bude, aby v případě, že opakovaně dospěje k závěru o nepřípustnosti zastoupení žalobkyně Zmocněncem, své skutkové a právní závěry formuloval přezkoumatelným způsobem dle ust. § 157 odst. 2 a § 169 odst. 4 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 26. října 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková