102 VSPH 387/2014-89
70 ICm 1238/2014 102 VSPH 387/2014-89 (KSPH 40 INS 4566/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Čechova 277, Zlonice, proti žalovanému Ing. Františku Červenkovi, sídlem Krásného 8, Praha 6, insolvenčnímu správci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , zast. advokátkou JUDr. Sylvou Skočkovou, sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 70 ICm 1238/2014-22 ze dne 30. května 2014,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 70 ICm 1238/2014-22 ze dne 30. května 2014 se mění tak, že se řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 16 C 163/2011 nepřerušuje.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením přerušil řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení tam specifikovaných nemovitostí nacházejících se v katastrálním území Malá Strana a obci Praha (dále jen Nemovitosti) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, do pravomocného skončení řízení o žalobě vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 163/2011.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že zjistil, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 je vedeno pod sp. zn. 16 C 163/2011 řízení o určení vlastnického práva k Nemovitostem a pod sp. zn. 65 C 162/2011 řízení o určení neúčinnosti související darovací smlouvy. V souvislosti s tím (poté, co obvodní soud na jeho dotaz na stav řízení nereagoval) soud ze spisu č.j. 70 ICm 1369/2014 zjistil, že o žalobě vedené pod sp. zn. 16 C 163/2011 probíhá řízení u Městského soudu v Praze . Na tomto základě dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro přerušení daného řízení dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť řízení o žalobě na určení vlastnického práva k Nemovitostem může mít význam pro řízení o žalobě požadující jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se žalovaný včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že dle ust. § 263 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se přímo ze zákona přerušují soudní a rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, přičemž k jejich isir.justi ce.cz (KSPH 40 INS 4566/2012) přerušení dochází ex lege. Z toho dovozoval, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 163/2011 nemělo být konáno, neboť bylo přerušeno, přičemž zdůrazňoval, že je to naopak insolvenční soud, jenž má konat v řízeních o excindačních žalobách, neboť není účelné, aby o stejných či obdobných právech bylo rozhodováno ve více nesouvisejících řízeních. V souvislosti s tím poukazoval na závěry vyslovené v judikatuře Nejvyššího soudu ČR a na to, že pro rozhodnutí o excindační žalobě není rozhodné, kdo je vlastníkem majetku zahrnutého do soupisu majetkové podstaty. Závěrem odkazoval též na závěry vyslovené v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 7/2012, v němž byl dlužník uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu, a na stav dokazování v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 20 C 114/2011, na základě nichž sepsal Nemovitosti do soupisu konkursní podstaty dlužníka.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a to dle ust. § 212 a 212a o.s.ř., a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Podle ust. § 111 odst. 2 téhož zákona jestliže je řízení přerušeno podle ust. § 109, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.

Podle ust. § 263 IZ není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, přerušují se soudní a rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, prohlášením konkursu. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem; možnost postupovat podle ust. § 141a tím není dotčena (odstavec 1). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 2). Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství nebo o vedlejší účastenství (odstavec 3). Jakmile se soud, rozhodce nebo stálý rozhodčí soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu (odstavec 4).

Dle ust. § 265 IZ v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh těchto věřitelů nebo insolvenčního správce, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň. Dnem, (KSPH 40 INS 4566/2012) kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.

Odvolací soud považoval za nezbytné v prvé řadě poukázat na to, že k vylučovací žalobě podle ust. § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání a k jejímu střetu se žalobou na určení vlastnického práva se vyjádřil Nejvyšší soud ČR již v rozsudku sp. zn. 2 Odon 86/97 ze dne 27. 1. 1998 uveřejněném pod č. 58/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto rozhodnutí-jež je dle názoru odvolacího soudu aplikovatelné i pro poměry insolvenčního řízení-uvedl, že pokud je sporné, zda úpadce je vlastníkem věci, okolnost, že na majetek úpadce byl prohlášen konkurs, nebrání tomu, aby na základě určovací žaloby nemohlo být rozhodnutím soudu určeno skutečné vlastnické právo. I po prohlášení konkursu mají účastníci takového sporu naléhavý právní zájem na určení, kdo z nich je či není vlastníkem věci, neboť bez takového určení zůstává jejich právní postavení nejisté, popřípadě může dojít i k ohrožení jejich práv. Na základě vylučovací žaloby nelze učinit závěr o tom, kdo je vlastníkem sporné věci; otázka vlastnictví věci může být v řízení o vylučovací žalobě řešena pouze jako otázka předběžná, a to samozřejmě jen za předpokladu, že má pro rozhodnutí sporu právní význam. Dovolací soud proto uzavřel, že obě uvedené žaloby mají své opodstatnění dané předmětem řízení, který byl jimi určen; protože předměty těchto žalob se liší, možnost uplatnění jedné z nich nevylučuje případné úspěšné uplatnění druhé.

Z hlediska hospodárnosti řízení přitom není vyloučeno (a žalovaný se mýlí, dovozuje-li opak), aby řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení, v němž je řešena otázka určení vlastnického práva žalobce k tomuto majetku (jenž je předmětem vylučovací žaloby), pokud v tomto řízení bylo již k otázce vlastnického práva žalobce podstatným způsobem vedeno dokazování (viz např. závěry vyslovené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 13 VSOL 145/2013-69 ze dne 27. 2. 2014). Proto ust. § 265 IZ umožňuje, aby věřitelé, kteří v době prohlášení konkursu uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, a insolvenční správce soudu navrhli pokračování v řízení přerušeném dle ust. § 263 IZ, přičemž dnem, kdy soudu dojde návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.

V dané věci však odvolací soud z elektronické databáze sporů zjistil, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 163/2011 bylo usnesením ze dne 15. 5. 2013, jež nabylo právní moci dne 1. 6. 2013 (tj. před vydáním napadeného usnesení) přerušeno, a to zřejmě v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka, přičemž od 16. 9. 2015 soud v řízení pokračoval předložením věci odvolacímu soudu. Bude proto třeba, aby soud prvého stupně z tohoto spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 zjistil, z jakého důvodu bylo řízení ve věci přerušeno a zda případně v tomto řízení nebyl podán návrh na pokračování řízení a na základě tohoto návrhu nebylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Nebude-li v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodnuto o pokračování v řízení, pak nebude ani možné přerušit toto řízení o vylučovací žalobě a bude třeba, aby insolvenční soud pokračoval v řízení s tím, že při provádění dokazování lze se souhlasem účastníků (KSPH 40 INS 4566/2012) vycházet z důkazů, které byly již provedeny v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 163/2011.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se řízení nepřerušuje.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 15. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná