102 VSPH 372/2013-37
79 lCm 64/2013 102 VSPH 372/2013-37 (KSUL 79 INS 5074/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci žalobce lng. Aleše Klaudyho, sídlem Masarykovo nám. 191/18, Děčín l., insolvenčního správce dlužnice Kamily Veselě, zast. advokátem Mgr. Martinem Kolářem, sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín, proti žalovaněmu SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD, sídlem Afentrikas 4, Afentrika Court, Office 2, 6018 Larnaca, Kyperská republika, zast. advokátem JUDr. Janem Rudolfem, sídlem Jungmannova 750/34, Praha 1, o důvodnost popření výše vykonatelně pohledávky, oodvolání žalovaněho proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 79 lCm 64/2013-27 ze dne 20.srpna 2013 takto:

|. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 79 ICm 64/2013-27 ze dne 20.srpna 2013 se v bodě ||. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.342,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Martina Koláře.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodněnh

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem rozhodl o tom, že vykonatelná pohledávka žalovaněho přihlášená do insolvenčního řízení týkajícího se dlužnice není v rozsahu 39.859,23 Kč po právu (bod l. výroku) a žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.100,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (bod ll. výroku).

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel soud ztoho, že vřízení úspěšný žalobce byl zastoupen advokátem, a proto má dle ust. § 142 a násl. občanskěho soudního řádu (dále jen OSŘ) právo na náhradu nákladů řízení, jež podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) spočívají vodměně advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepisu žaloby a účasti na jednání před soudem) ve výši 3.100,-Kč za 1 úkon, ve 3 režijních paušálech po 300,-Kč a 21 % DPH ze součtu odměny a hotových výdajů advokáta.

Proti bodu ll. výroku tohoto rozsudku Krajskěho soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalovaný včasně odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud dospěl kzávěru, že výše mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby činí 3.100,-Kč. Rozvedl, že se podle ust. § 6 odst. 1 Advokátního tarifu stanoví odměna advokáta podle sazby mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které ve věci vykonal, a že podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního

(KSUL 79 INS 5074/2012) tarifu se ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, tedy i v incidenčních sporech, považuje za tarifní hodnotu částka 35.000,-Kč. Podle něj proto činí odměna advokáta za 1 úkon právní služby (toliko) 2.500,-Kč.

Na podporu svě argumentace poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 lCdo 19/2012 ze dne 30.5.2013, z něhož dovodil, že po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. má být ve sporech o pravost a výši pohledávky odměna advokáta stanovena podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu. Proto požadoval, aby odvolací soud změnil bod ll. výroku napadeněho rozsudku tak, že mu uloží, aby na náhradě nákladů řízení zaplatil žalobci částku 10.164,-Kč, jež sestává zodměny advokáta ve výši 7.500,-Kč za 3 úkony právní služby po 2.500,-Kč, 3 náhrad hotových výdajů ve výši 900,-Kč a 21 % DPH z 8.400,-Kč ve výši 1.764,-Kč.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeněm odvoláním včetně řízení, kterě jeho vydání předcházelo, a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) těhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud považoval v první řadě za nutně uvěst, že žalovaný má sice pravdu v tom, že Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 lCdo 19/2012 konstatoval, že spor o popření (určení) pravosti pohledávky je (byl) ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, nicměně přehlíží, že dovolací soud tento názor vyslovil při výkladu Advokátního tarifu ve znění účinněm do 31.12.2012. To plyne z tě části zmiňovaněho usnesení, podle níž (citace z odůvodnění): Náklady prvního žalovaněho v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 5.6.2012). S přihlědnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátu prvního žalovaněho odměna podle Advokátního tarifu ve znění účinněm do 31.12.2012; srovnej ust. § 8 odst. 1 Advokátního tarifu a přechodně ustanovení obsaženě v článku ll vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění Advokátní tarif (dále jen novela Advokátního tarifu) .

Pro posouzení důvodnosti odvolání je tudíž rozhodující, že novelou Advokátního tarifu, jež nabyla účinnosti dne 1.1.2013, bylo ust. § 9 odst. 4 Advokátního tarifu kromě jiněho změněno tak, že se dle písm. c) považuje částka 50.000,-Kč za tarifní hodnotu rovněž ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobněm řízení. lncidenční spor o popření výše vykonatelně pohledávky, o nějž jde v těto věci, je přitom právě sporem ve věci rozhodovaně v insolvenčním řízení (z ust. § 2 písm. d) a § 160 insolvenčního zákona se podává, že spory vyvolaně insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení), u něhož se považuje za tarifní hodnotu, a opakovaně to budiž zdůrazněno, částka 50.000,-Kč, čemuž odpovídá dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč (k tomu viz mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 lCdo 13/2013 ze dne 27.6.2013 a sp. zn. 29 lCdo 34/2013 ze dne 26.9.2013).

Spřihlědnutím k tomu, že advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby vdobě, kdy již byla účinná novela Advokátního tarifu (dne 2.1.2013 převzal zastoupení žalobce, dne 8.1.2013 podal žalobu a dne 20.8.2013 se účastnil jednání před soudem), nepochybil soud prvního stupně při úvaze, že vřízení úspěšněmu

(KSUL 79 INS 5074/2012)

žalobci je třeba přiznat právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč, 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč a 21 % DPH ze součtu odměny a hotových výdajů. Soud prvního stupně však nepostupoval správně při výpočtu těchto nákladů, kterě stanovil částkou 12.100,-Kč namísto toho, aby je stanovil částkou 12.342,-Kč (3 x 3.100 + 3 x 300 + 10.200/100 x 21).

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a napadený rozsudek změnil v bodě ll. výroku tak, že žalobci přiznal vůči žalovaněmu právo náhradu nákladů řízení ve výši 12.342,-Kč.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 OSR, nebot' žalovaný s ohledem na výsledek odvolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobci podle obsahu spisu žádně náklady v odvolacím řízení nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustně.

V Praze dne 15.října 2013

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová