102 VSPH 370/2016-132
41 ICm 335/2015 102 VSPH 370/2016-132 (KSHK 41 INS 22280/2013)

US NES ENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci žalobkyně Česká insolvenční v.o.s., IČO: 28810341, sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, insolvenční správkyně dlužnice ROSS Holding, a.s., IČO: 25259741, zast. advokátkou Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, sídlem Fráni Šrámka 1139, Hradec Králové, proti žalované PULSKLIMA, s r.o., IČO: 63144409, sídlem Andělská cesta 609/11, Liberec, zast. advokátem Mgr. Markem Hoskovcem, sídlem Hybernská 20, Praha 1, o určení neplatnosti eventuálně neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 41 ICm 335/2015-118 ze dne 10. února 2016,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 41 ICm 335/2015-118 ze dne 10. února 2016 se v bodě III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10.200,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Zuzany Zlatohlávkové.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.850,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Zuzany Zlatohlávkové.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v bodě I. výroku shora označeného rozsudku určil, že jednostranný zápočet ze dne 26. 8. 2013, kterým byla započtena pohledávka vůči žalované je neplatným právním úkonem, v bodě II. výroku uložil žalované uhradit soudní poplatek za řízení ve výši 2.000,-Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku na označený účet soudu, a v bodě III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud zrekapituloval, že žalobkyně se domáhala určení, že jednostranný zápočet ze dne 26. 8. 2013, kterým byla ke dni 12. 10. 2013 započtena pohledávka dlužnice vůči žalované (dále jen Zápočet) je neplatný eventuálně vůči věřitelům dlužnice neúčinný, a současně požadovala, aby byla žalované uložena povinnost vydat do podstaty plnění z tohoto úkonu. Dále konstatoval, že poté, co dne 12. 8. 2013 bylo zahájeno insolvenční řízení vůči dlužnici, dne 30. 8. 2013 vydal předběžné opatření, kterým zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužnice a jejích věřitelů na dobu do právní moci rozhodnutí 41 ICm 335/2015 (KSHK 41 INS 22280/2013) o insolvenčním návrhu (dále jen První předběžné opatření), a poté, co dne 21. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužnice, dne 29. 1. 2014 vydal předběžné opatření, kterým zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužnice a jejích věřitelů až do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (dále jen Druhé předběžné opatření).

Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že žalovaná a dlužnice uzavřely smlouvu o dílo na akci Galerie Harfa, na základě které žalovaná vyúčtovala dlužnici částku 435.763,47 Kč splatnou dne 5. 5. 2013, a smlouvu o dílo na akci Prostějov, na základě které dlužnice vyúčtovala žalované částku 143.450,34 Kč splatnou dne 11. 10. 2013. Dne 8. 10. 2013 pak dlužnice oznámila žalované, že započetla své nesplatné pohledávky za žalovanou jednostranným zápočtem ze dne 26. 8. 2013 a to ke dni 12. 10. 2013, přičemž k Zápočtu došlo za účinnosti Prvního předběžného opatření.

Na tomto základě dospěl soud k závěru, že Zápočet je neplatný.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť shledal důvody pro aplikaci ust. § 150 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Uvedl, že v situaci, kdy žalovaná sama bez zbytečného odkladu označila Zápočet za neplatný, nepovažoval náklady žalobkyně, které bylo známo stanovisko žalované, za potřebné k účelnému uplatňování práva. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně neučinila vůči žalované výzvu dle ust § 142a odst. 1 o.s.ř., a na to, že žalovaná nezavdala příčinu k podání žaloby.

Proti bodu III. výroku tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž v první řadě konstatovala, že byla ve věci procesně zcela úspěšná. Poukazovala na to, že v situaci, kdy žalovaná sice tvrdila, že Zápočet je neplatný, ale ze zcela jiných důvodů než dovozovala žalobkyně, a kdy žalovaná navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta, nemohla jako žalobkyně rezignovat na svoji procesní obranu. Zároveň vyjádřila přesvědčení, že nebyla povinna zasílat žalované předžalobní výzvu, neboť se jedná o žalobu na určení, nikoli o žalobu na plnění. Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud změnil bod III. výroku napadeného rozsudku tak, že jí přizná proti žalované nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10.200,-Kč a přizná jí i právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ust. § 212 a §212a o.s.ř., a aniž nařizoval jednání, v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. 41 ICm 335/2015 (KSHK 41 INS 22280/2013)

Podle ust. § 163 IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud podle ustanovení o.s.ř., není-li v IZ stanoveno jinak.

Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Uvedené ustanovení umožňuje soudu moderovat náhradu nákladů řízení tam, kde by se její uložení jevilo jako nepřiměřená tvrdost. Závěr soudu o tom, zda jde o takový výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, přihlíží soud k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k chování účastníků v průběhu řízení a podobně. Je třeba zdůraznit, že obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, a ust. § 150 o.s.ř. zakládající diskreční oprávnění soudu je proto namístě aplikovat jen ve zcela výjimečných případech.

Z obsahu spisu vyplývá, že ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 9. 2015 sice žalovaná uvedla, že sama odmítla Zápočet provedený dlužnicí jako neoprávněný, neboť si byla vědoma toho, že byl učiněn po zahájení insolvenčního řízení a po vydání Prvního předběžného opatření, nicméně žalobu přesto navrhla zamítnout. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že poté, co soud výzvou ze dne 21. 12. 2015 vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila k podání žalované a poté, co téhož dne nařídil jednání ve věci, dne 22. 12. 2015 udělila žalobkyně plnou moc k zastupování v řízení advokátce Mgr. Zuzaně Zlatohlávkové, která následně sepsala obsáhlé vyjádření k tvrzením žalované, zúčastnila se ústního jednání, na kterém navrhla změnu petitu, jíž bylo vyhověno.

Na tomto základě dospěl odvolací soud k závěru, že zastoupení žalobkyně advokátem nelze v daném případě posoudit jako neúčelné uplatňování práva, když právě v důsledku činnosti právního zástupce došlo ke změně žalobního návrhu, se kterým byla žalobkyně zcela úspěšná. Argumentace, podle níž žalovaná sama označila Zápočet za neplatný, je bez významu za situace, kdy se toto její stanovisko nepromítlo v jejím procesním postoji, a ve vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout. Pak je logické, že žalobkyně volila adekvátní procesní prostředky k zajištění svého úspěchu ve věci. Rovněž výtka, že žalobkyně nezaslala žalované výzvu dle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. není na místě, neboť jak správně zmínila žalobkyně, žalobou nebylo primárně požadováno plnění, ale určení neplatnosti, in eventum neúčinnosti právního úkonu. Nadto ani v případě žaloby na plnění není absence předžalobní výzvy sama o sobě důvodem pro odepření náhrady nákladů řízení (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 ze dne 19. 2. 2015 uveřejněné pod č. 75/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Neobstojí ani závěr soudu o tom, že žalovaná nezavdala příčinu k podání žaloby, neboť přihlédnutí k této skutečnosti by zcela popíralo základní princip 41 ICm 335/2015 (KSHK 41 INS 22280/2013) rozhodování o nákladech řízení dle zásady úspěchu ve věci. Vyhodnocení toho, které úkony dlužníka jsou neplatné nebo neúčinné patří do odborného výkonu funkce správce, kterým naplňuje účel insolvenčního řízení; z toho, že v řízení uspěl, je navíc zřejmé, že žaloba byla podána důvodně.

Důvod hodný zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni proto nebyl dán.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadený rozsudek v souladu s odvolacím návrhem změnil v bodě III. výroku tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 9.300,-Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a účast na jednání před soudem) po 3.100,-Kč za 1 úkon právní služby, a tomu odpovídajícím 3 náhradám jeho hotových výdajů po 300,-Kč, vše podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif), což činí celkem 10.200,-Kč (9.300 + 900).

Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, přiznal soud úspěšné žalobkyni v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 1.550,-Kč za 1 úkon právní služby (sepis odvolání), a tomu odpovídající 1 náhradě hotových výdajů ve výši 300,-Kč, vše podle ust. § 11 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 2 písm. c), § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 Advokátního tarifu, což činí celkem 1.850,-Kč (1.550 + 300).

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 12. května 2016

Mgr. Tomáš B r a u n , v . r . předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela