102 VSPH 350/2013-133
41 ICm 640/2013 102 VSPH 350/2013-133 (KSPH 41 INS 14769/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna vprávní věci žalobce MAXIM Invest, s.r.o., sídlem Bělehradská 289, Pardubice, zast. advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalované Štefanii Ederové, bytem Nádražní 60, Chotětov, zast. advokátkou Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, sídlem Husova 2424/9, Praha 1, o určení pravosti pohledávky o odvoláních žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 41 lCm 640/2013-88 ze dne 19.července 2013 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vPraze č.j. 41 ICm 640/2013-88 ze dne 19.července 2013 se mění tak, že se určuje, že žalobce má za dlužnicí Stefanií Ederovou pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.3.2010 ve výši 72.312,-Kč přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS 1476912010, ve zbývající části se ohledně pohledávek v celkové výši 306.060,-Kč žaloba zamítá.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalované 16.916,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové.

(KSPH 41 INS 14769/2010)

Odůvodněnh

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že žalobce má za žalovanou pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.3.2010 ve výši 231.372,-Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS 14769/2010 (bod l. výroku), zamítl žalobu včásti, kterou se žalobce domáhal určení, že má za žalovanou pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.03.2010 ve výši 147.000,-Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.z n. KSPH 41 INS 14769/2010 (bod ll. výroku), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.720,-Kč na náhradu nákladů řízení (bod lll. výroku).

Soud vyšel ze zjištění, že usnesením č.j. KSPH 41 INS 14769/2010-A-14 ze dne 10.2.2011 byl zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku představující jistinu úvěru ve výši 856.000,-Kč, která je složena zjistiny úvěru ve výši 620.000,-Kč, smluvního úroku ve výši 89.000,-Kč a smluvní pokuty ve výši 147.000,-Kč, a příslušenství ve výši 70.060,-Kč jako pohledávky nevykonatelné a zajištěné, které vznikly na základě smlouvy o úvěru ze dne 31.3.2010. Podle protokolu z přezkumného jednání konaného dne 30.1.2013 byly pohledávky popřeny pouze dlužnicí co do částky 378.372,-Kč.

Dále soud zjistil, že smlouva o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.3.2010 byla uzavřena mezi žalobcem a Miroslavem Ederem, Lukášem Ederem a žalovanou jako spoludlužníky. Žalobce jim podle této smlouvy poskytl úvěr ve výši 620.000,-Kč. Dlužníci se zavázali zaplatit za poskytnutý úvěr pevný úrok ve výši 125.000,-Kč, poplatek za sepsání smlouvy o úvěru, smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti a návrhu na vklad ve výši 16.990,-Kč + DPH 20% (celkem 20.388,-Kč), poplatek za vyplacení peněz expres ve výši 11.990,-Kč + DPH 20% (celkem 14.388,-Kč) a poplatek za jednání s dosavadním věřitelem FFS Czech, s.r.o. o vyplacení dluhu, který činí 11.990,-Kč + DPH 20% (celkem 14.388,-Kč). Pohledávky vyplývající ztéto smlouvy byly zajištěny zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví FFS Czech, s.r.o.

Pro případ prodlení s úhradou pravidelné měsíční se dlužníci zavázali zaplatit smluvní pokutu podle článku IX. bodu 9.1 smlouvy ve výši 2.000,-Kč za každé prodlení s pravidelnou měsíční splátkou a kromě toho se zavázali zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,3% denně zdlužné částky. Vpřípadě, že se octnou vprodlení s úhradou celé zbývající části úvěru a úroku dle této smlouvy, zavázali se zaplatit zcelé této částky smluvní pokutu ve výši 0,3% denně. V případě, že se ocitnou v prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky delším než 25 dní nebo v případě prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého z této smlouvy nebo

(KSPH 41 INS 14769/2010) i jeho části delším než 25 dní (čímž se stávají automaticky splatnými veškeré zbývající splátky), zavázali se zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% zjistiny poskytnutého úvěru, minimálně však 49.000,-Kč. Podle bodu 9.3 smlouvy se v případě, že se kterékoliv z prohlášení dlužníků obsažené v této smlouvě ukáže jako nepravdivé nebo se jejich zaviněním stane nepravdivým, se do uhrazení veškerých závazků ztéto smlouvy zavázali se uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% zjistiny poskytnutého úvěru, minimálně však 49.000,-Kč. Podle bodu 9.4 se v případě, že se dlužníci kdykoliv v průběhu splácení úvěru dostanou nejméně třikrát do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek nebo jejich částí nebo jiných peněžitých závazků z této smlouvy (podmínkou tak není trvající prodlení s úhradou 3 splátek, ale postačuje aktuální prodlení s jednou splátkou, pokud již byli v prodlení s dvěma splátkami), zavázali se dlužníci zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% zjistiny poskytnutého úvěru, minimálně 49.000,-Kč. Dlužníci se zavázali splatit poskytnutý úvěr po šesti splátkách ve výši 6.000,-Kč a zbytek doplatit do 20.10.2010. Uhradili však pouze 6 splátek po 6.000,-Kč, celkem 36.000,-Kč. Zbývající část dluhu nebyla splacena. Přihlášenou pohledávku ve výši 926.090,-Kč tvoří jistina úvěru ve výši 856.000,-Kč, která je složena zjistiny úvěru ve výši 620.000,-Kč, smluvního úroku ve výši 89.000,-Kč a smluvní pokuty ve výši 147.000,-Kč, kterou žalobce vyúčtoval fakturami č. 413 2010, č. 3132010 a č. 2132010 za porušení povinností z úvěrové smlouvy, a příslušenství ve výši 70.060,-Kč, které podle žalobce přestavuje smluvní pokuta za období od 21.10. do 10.2.2011 vyúčtovaná žalobcem pouze ve výši 0,1 % denně z částky 620.000,-Kč.

Z těchto zjištění soud dovodil, že některá ustanovení smlouvy o úvěru číslo 13/2010 ze dne 31.03.2010 jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (viz ust. § 55, § 56 občanského zákoníku a zákona č. 634/1992 Sb.) a pro rozpor s dobrými mravy. Absolutně neplatným dle ust. § 39 občanského zákoníku shledal ujednání o smluvní pokutě obsažené včlánku IX. bodech 9.1., 9.3 a 9.4 smlouvy. Výše smluvních pokut podle těchto bodů smlouvy, které byly dlužníkům vyúčtovány v celkové výši 147.000,-Kč, je podle soudu nemravná, nepřiměřená a způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, které vyplývají ze smlouvy v neprospěch spotřebitele. Proto žalobu v této části zamítl.

Nárok na zaplacení jistiny ve výši 72.312,-Kč, části kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 89.000,-Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 620.000,-Kč od 21.10.2010 do 10.02.2011 ve výši 70.060,-Kč shledal po právu.

Pokud se jedná o ujednání o pevném úroku ve výši 125.000,-Kč (což představuje 20,16% zposkytnutého úvěru včástce 620.000,-Kč, když úvěr byl poskytnut na dobu 203 dnů, při RPSN 65,59%), vyšel soud z toho, že dle statistiky ČNB se úroková míra pohybovala v rozmezí 21,03%-23,82%, u COFIDIS s.r.o. činila 32% p.a., u HEPL HINANCIAL vpřípadě půjčky na 52 týdnů 61,2%, u Provident Financial, s.r.o. v případě půjčky na 60 týdnů 72% při RPSN 63,91% a u eCREDlT, s.r.o. v případě půjčky na 30 měsíců 34,08%. Dospěl proto k závěru, že ujednání o smluvním úroku je platné.

K námitce žalované, že dlužníci neobdrželi celou sjednanou částku úvěru ve výši 620.000,-Kč, soud uvedl, že se účastníci smlouvy dohodli o způsobu vyplacení finančních v článku lll. bodu 3.1 písm. a), b) a c) smlouvy. Podle něj převedl žalobce

(KSPH 41 INS 14769/2010)

část úvěru ve výši 527.352,90 Kč na účet Mgr. Petry Simkové za účelem vyplacení dluhu, který dlužníci měli u FFS Czech, s.r.o., a dlužníci dále potvrdili, že při podpisu smlouvy obdrželi částku 30.000,-Kč. Od částky 62.647,10 Kč byly vsouladu se smlouvou odečteny poplatky a náklady dle článku Vl. smlouvy. Zpředložených dokladů je nepochybné, že žalobce vypracoval smlouvu o úvěru, smlouvu o zřízení zástavního práva a vyplatil úvěr expres na žádost dlužníků, když finanční částka byla vyplacena ještě před tím, než byl povolen vklad zástavního práva k nemovitostem. Je rovněž nepochybné, že žalobce jednal s původním věřitelem dlužníků FFS Czech, s.r.o. o úhradě jejich dluhu, o čemž svědčí i žalobcem předložená smlouva o advokátní úschově. Za tyto činnosti náleží žalobci náklady sjednané ve smlouvě o úvěru. Proto soud zjistil i pohledávku představující část popřené jistiny.

Smluvní pokuta účtovaná ve výši 0,1% denně zčástky 620.000,-Kč od 21.10.2010 do 10.02.2011 v částce 70.060,-Kč, je dle názoru soudu akceptovatelná a přiměřená a její výše nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkům pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost. V dané věci byla výše smluvní pokuty koncipována tak, že byla plně závislá na době, po níž by dlužníci byli v prodlení s úhradou úvěrových splátek. Výše smluvní pokuty plně závisí na době, po kterou dlužník svou povinnost zajištěnou smluvní pokutou neplní-čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 a § 149 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci.

Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobcem, a to v rozsahu zamítavé části bodu ll. výroku, i žalovaná, a to v rozsahu bodu l., jímž bylo žalobě vyhověno.

Žalobce požadoval, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí v bodě ll. výroku tak, že určí, že má za dlužnicí pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.3.2010 ve výši 147.000,-Kč. Argumentoval zejména tím, že přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit nejen vzhledem k jejím funkcím, ale též s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. Soud prvého stupně však k chování žalované (uvedení nepravdivých skutečností do smlouvy o úvěru, zatajení, že jsou proti ní vedena exekučního řízení) při posuzování přiměřenosti výše smluvních pokut a jejich souladu s dobrými mravy nepřihlédl, čímž své rozhodnutí zatížil vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti. Dále žalobce uvedl, že se jednání s žalovanou, Miroslavem Ederem a Lukášem Ederem účastnil ijakýsi pan Kalina, finanční poradce společnosti Broker Consulting, a jednání probíhala s ohledem na složitost problematiky (vyplácení předchozího věřitele) asi měsíc. Žalovaná, Miroslav Eder a Lukáš Eder měli dostatek času na rozmyšlenou a mohli se i s někým poradit. Nejednalo se tak o smlouvu, u níž by dlužníci neměli možnost smluvní ujednání měnit. Pokud by nesouhlasili s výší smluvních pokut, mohli se s žalobcem dohodnout na změně těchto ujednání, nebo smlouvu o úvěru nemuseli vůbec uzavírat. Dlužníci byli tedy řádně seznámeni s ujednáními smlouvy o úvěru, a pokud si počínali lehkomyslně, přestože měli k dispozici finančního poradce, nemůže být tato lehkomyslnost přičítána k tíži žalobce.

(KSPH 41 INS 14769/2010)

Žalovaná požadovala, aby odvolací soud změnil bod l. výroku tak, že žalobu na určení pravosti pohledávky ve výši 231.372,-Kč zamítne. Argumentovala zejména tím, že jistina úvěru, která byla dlužníkům skutečně poskytnuta, činila ve skutečnosti pouze 570.836,-Kč. Soud se nezabýval tím, zda žalobci nějaké náklady v souvislosti se sepsáním smlouvy o úvěru, jednáním s původním věřitelem nebo vyplacením částky 30.000,-Kč vznikly. Pokud se jedná o smluvní úrok, jeho výše ve skutečnosti činila 44% p.a. a sazba RPSN činila 160%. Taková výše úroku za úvěr, který je možné považovat za hypoteční, se nepochybně zjevně příčí dobrým mravům, a je proto v rozporu s ust. § 55 odst. 1 občanského zákoníku. Přitom nelze srovnávat parametry hypotečního úvěru s parametry spotřebitelského úvěru, jak to učinil soud prvního stupně. Rovněž ujednání o smluvní pokutě v článku 9.1 smlouvy se příčí dobrým mravům z důvodu zjevně nepřiměřené výše, která není odůvodněna funkcí smluvní pokuty, ale je šikanózní.

Žalobce ve vyjádření kodvolání žalované navrhl, aby byl rozsudek v bodě l. výroku potvrzen. Argumentoval zejména tím, že úvěr byl poskytnut vcelé výši a námitky, že mu nevznikly vsouvislosti sposkytnutím úvěru náklady, nejsou důvodné. Žalobce jednal s původním věřitelem FFS Czech, s.r.o. a toto jednání bylo komplikované. Tvrzení, že poskytnutý úvěr měl charakter úvěru hypotečního, když byl poskytnut za účelem financování převodu, není důvodné, protože část poskytnutého úvěru byla použita kvyplacení dluhu u FFS Czech, s.r.o. Kromě toho podle něj nelze posuzovat dohromady sektor bankovní a sektor nebankovních institucí, které poskytují půjčky a úvěry, nebot' u těchto institucí je riziko v dané sféře mnohem vyšší, nebot' tyto osoby poskytují úvěry a půjčky osobám, které by úvěr či půjčku nezískaly vbankovním sektoru. Úrok ve výši přibližně 20 % při splatnosti téměř sedmi měsíců s ohledem na rizikovost úvěru, kdy se vyplácel předchozí úvěr a nemovitosti byly převedeny na základě zajišt'ovacího převodu práva, rozhodně není nepřiměřený. Žalobce dokonce nabízel úvěr na celý rok za 30 % p.a. Nicméně, žalovaná spolu s Miroslavem Ederem a Lukášem Ederem toto odmítli, že úvěr nechtějí na rok, že by rádi jen na půl roku a že i to možná vrátí dřív. S ohledem na uvedené má žalobce zato, že i z tohoto důvodu je výše úroku přiměřená a není v rozporu s dobrými mravy a že soud prvého stupně postupoval správně při posouzení jeho přiměřenosti.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování v potřebném rozsahu podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. zopakoval a doplnil a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud především konstatuje, že na uvedenou smlouvu dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, nebot' vdaném případě šlo o půjčku za úplatu a šlo o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem jako dodavatelem (při uzavření smlouvy jednal v rámci své obchodní činnosti) a spotřebitelem, nebot' žalobce v řízení neprokázal, že by dlužníci jednali při uzavření smlouvy o úvěru v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti a že by jim úvěr poskytl nikoliv pro jejich osobní potřebu nebo pro potřebu jejich rodiny, tedy že by úvěr neposkytl kjejich osobní spotřebě. Na takovou smlouvu se proto subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku, a to jak o spotřebitelských smlouvách (§ 52-§ 57 občanského zákoníku), tak o platnosti právních úkonů, včetně ust. § 39 občanského zákoníku.

(KSPH 41 INS 14769/2010)

Smlouva o spotřebitelském úvěru musí splňovat požadavky vymezené v ust. § 4 odst. 2 zákona č. 321/2001 Sb., kdy mimo jiné musí být roční procentní sazba nákladů stanovena způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.

Z ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je nutné vztáhnout i na výkon práv a povinností založených ujednáním smluvních stran o smluvní úroku a smluvní pokutě.

Z ust. § 499 obchodního zákoníku vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze poskytnout úplatu. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy přitom výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši této úplaty-smluvní odměny. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Přitom soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Je nepochybné, že nepřiměřeně vysoký smluvní úrok sjednaný při poskytnutí úvěru je obecně považován za odporující obecně uznávaným pravidlům chování, vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Vrámci úvahy o dobrých mravech vycházel odvolací soud rovněž ztoho, že souladné sdobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě.

Vprojednávaném případě však ve smlouvě o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.3.2010 nebyla dohodnuta procentní sazba úroků, ale byl sjednán smluvní úrok za poskytnutí úvěru. Úvěr podle smlouvy byl v částce 30.000,-Kč poskytnut ke dni podpisu smlouvy a ve zbývající části v průběhu měsíce dubna 2010. Žalovaná se spolu s Miroslavem Ederem a Lukášem Ederem zavázala splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 125.000,-Kč nejpozději do 20.10.2010. Za poskytnutí úvěru ve výši 620.000,-Kč na dobu šesti měsíců se tedy zavázala zaplatit úrok ve výši 125.000,-Kč, což představuje více než 40% ročního úroku. Za tohoto stavu věci je odvolací soud přesvědčen o tom, že ujednání o smluvním úroku jsou v rozporu s dobrými mravy, a jsou tudíž neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku. Dlužno dodat, že jde jen o částečnou neplatnost smlouvy dle ust. § 41 občanského zákoníku, nebot' důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na toto ujednání.

Pokud se týká smluvních pokut, které se žalovaná zavázala zaplatit podle článku lX. bodů 9.1, 9.3 a 9.4, jsou tato ujednání pro žalovanou v zásadě likvidační, nejsou úměrná plnění, které jí žalobce fakticky poskytl, a jsou ve své podstatě lichevní (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ).

Naproti tomu odvolací soud neshledal důvodnými námitky proti závazku dle článku Vl. smlouvy uhradit poplatek za sepsání smlouvy o úvěru, smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti a návrhu na vklad, poplatek za vyplacení peněz expres a poplatek za jednání s dosavadním věřitelem FFS Czech, s.r.o. o vyplacení dluhu, protože ust. § 499 obchodního zákoníku takové ujednání umožňuje. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce povinnosti dle článku lV. smlouvy

(KSPH 41 INS 14769/2010) splnil, tedy sepsal smlouvu o úvěru, smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem a podal návrh na vklad do katastru nemovitostí a žalované vyplatil při podpisu smlouvy přednostně částku 30.0000,-Kč. Tyto skutečnosti žalovaná nezpochybnila. Proto byl žalobce vsouladu s bodem 6.4 smlouvy oprávněn snížit o tyto částky částku představující poskytnutý úvěr.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce proti bodu ll. výroku napadeného rozsudku, jímž soud zamítl žalobu v rozsahu pohledávky představující smluvní pokutu ve výši 147.000,-Kč vyúčtovanou podle článku lX. bodů 9.1, 9.3 a 9.4 smlouvy, není důvodné, nebot' soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že úvěrová smlouva č. 13/2010 ze dne 31.3.2010 je v této části absolutně neplatná.

Pokud se jedná o odvolání žalované proti bodu l. výroku, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že ujednání o smluvním úroku uvedené v článku V. bode 5.1 smlouvy je v rozporu s dobrými mravy, a je tudíž neplatné podle ust. § 39 občanského zákoníku. Proto pohledávka žalobce ve výši 89.000,-Kč představující smluvní úrok není po právu. Totéž platí o pohledávce ve výši 70.060,-Kč označené v přihlášce jako příslušenství, která představuje smluvní pokutu za období od 21.10.2010 do 10.2.2011 podle článku IX. bodů 9.1, 9.3. a 9.4 smlouvy vyúčtovanou oproti ujednání pouze ve výši 0,1% z dlužné částky.

Vzhledem ktomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalované byl úvěr ve výši 620.000,-Kč vyplacen a žalobce si důvodně z vyplaceného úvěru odečetl poplatky ve výši 20.388,-Kč za sepsání smlouvy o úvěru, smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti a návrhu na vklad, 14.388,-Kč za vyplacení peněz expres a 14.388,-Kč za jednání s dosavadním věřitelem FFS Czech, s.r.o. o vyplacení dluhu, není odvolání důvodné ohledně jistiny ve výši 72.312,-Kč.

Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že určil, že žalobce má za dlužnicí pohledávku ve výši 72.312,-Kč, a ve zbývající části ohledně pohledávek v celkové výši 306.060,-Kč žalobu zamítl.

Vsouvislosti se změnou rozhodnutí ve věci samé rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Protože žalovaná byla řízení úspěšná v rozsahu 80% a žalobce byl úspěšný v rozsahu 20%, je žalobce povinen uhradit náklady řízení žalované v rozsahu 60%. Výši nákladů stanovil odvolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. s přihlédnutím ktomu, že odměna za jeden úkon určená podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) z tarifní hodnoty 50.000,-Kč činí 3.100,-Kč. Protože zástupkyně žalované provedla v řízení před soudem prvního stupně čtyři úkony (převzetí zastupování, vyjádření kžalobě a dvakrát účast na jednání), činí náklady žalované s náhradou hotových výdajů po 300,-Kč celkem 13.600,-Kč. Náklady řízení před odvolacím soudem představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč a čtyři úkony právní pomoci (odvolání proti napadenému rozsudku, odvolání proti usnesení o vyměření soudního poplatku, účast na jednání a účast na vyhlášení rozsudku), přičemž odměna za podání odvolání proti usnesení o zaplacení soudního poplatku a za účast na jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, byla zkrácena podle ust. § 11 odst. 2 písm. c) na polovinu, proto činí odměna za zastupování v odvolacím řízení spolu s náhradou

(KSPH 41 INS 14769/2010) hotových výdajů celkem 9.700,-Kč. Přiznané náklady v rozsahu 60% činí po zvýšení o daň z přidané hodnoty ve výši 21% celkem 16.916,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 27.ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůtová