102 VSPH 350/2012-66
35 ICm 2987/2011 102 VSPH 350/2012-66

(KSPH 35 INS 5640/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v se nátě slože něm z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobkyně ABEWY EXE GROUP, s.r.o., sídlem Táboritská 1000/23, Praha 3, zast. advokátem JUDr. Pavlem Bergrem, sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, proti žalovaným 1) JUDr. Břetislavu Komanovi, sídlem Bubenská 25, Praha 7, insolvenčnímu správci dlužnice Jany Záhorskě, a 2) Janě Záhorskě, bytem U Masokombinátu 840, Kosmonosy, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 35 lCm 2987/2011-39 ze dne 5.června 2012 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vPraze č.j. 35 ICm 298712011-39 ze dne 5. června 2012 se v bodě ||. výroku mění tak, že se určuje, že žalobkyně má za dlužnicí rovněž směnečnou pohledávku ve výši 29.175,-Kč.

||. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

102 VSPH 530/2012 (KSPH 35 INS 5640/2011)

|||. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni 32.652,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Pavla Bergra.

Odůvodněnh

Krajský soud vPraze ve výroku označeným rozsudkem určil, že pohledávka, již žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení týkajícího se dlužnice, je po právu ve výši 27.625,-Kč (bod l. výroku), ve zbytkové části ohledně pohledávky ve výši 29.175,-Kč žalobu zamítl (bod ll. výroku) a rozhodl o tom, že žádný zúčastnü<ů nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod lll. výroku).

Při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel soud z toho, že: 1) dne 14.7.2010 uzavřela dlužnice spředchůdkyní žalobkyně TOMMY STACHI, s.r.o. (dále téžjen Společnost) smlouvu o půjčce č. 2101331 (dále jen Smlouva), jíž jí byla poskytnuta půjčka ve výši 29.250,-Kč sestávající zjistiny ve výši 15.000,-Kč a souhrnného poplatku ve výši 14.250,-Kč, kterou se zavázala splatit v 18 měsíčních splátkách po 1 .625,-Kč, 2) téhož dne vystavila dlužnice k zajištění půjčky ve prospěch Společnosti blankosměnku a uzavřela s ní dohodu nazvanou Směnečné vyplňovací prohlášení (dále též jen Dohoda o vyplnění směnky), v níž si smluvní strany sjednaly způsob vyplnění směnečné sumy a datum splatnosti směnky tak, že výše směnečné sumy neměla přesahovat dlužnou částku ze Smlouvy a Společnost byla oprávněna vyplnit směnku kterýkoli den následující po dni splatnosti pohledávky vyplývající ze Smlouvy, 3) dlužnice uhradila toliko 1 splátku ve výši 1.625,-Kč, 4) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.11.2010 převedla Společnost pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni, 5) usnesením ze dne 19.7.2011 byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven žalovaný 1), 6) dne 16.8.2011 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 56.800,-Kč (dále téžjen Pohledávka), 7) na přezkumném jednání konaném dne 2.9.2011 popřeli žalovaní pravost Pohledávky s tím, že směnka je neplatná, nebot' byla vyplněna vrozporu s Dohodou o vyplněnísměnky.

V rovině právního posouzení věci se soud-cituje ust. § 10 zákona směnečného a šekového (dále jen směnečný zákon)-neztotožnil s námitkou žalovaných, že směnka je neplatná. Podle jeho názoru totiž obsahovala všechny podstatné náležitosti a s jejím převodem přešlo na žalobkyni i právo vyplnit směnku. Žalovaným však dal za pravdu potud, že směnka byla vyplněna v rozporu s Dohodou o vyplnění směnky. Žalobkyně do ní totiž doplnila údaj o směnečné sumě ve výši 56.800,-Kč, ačkoli ji podle vyplňovacího prohlášení měla vyplnit toliko ve výši 29.250,-Kč. Se zřetelem k tomu, že dlužnice zaplatila 1 splátku ve výši 1.625,-Kč, soud žalobě vyhověl v rozsahu 27.625,-Kč (29.250-1.625) a ve zbývajícím rozsahu

102 VSPH 530/2012 (KSPH 35 INS 5640/2011) ohledně částky 29.175,-Kč (56.800-27.625) ji zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) odůvodnil aplikací ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a mezi žalobkyní a žalovanou 2) ust. § 150 OSŘ.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu vPraze se vrozsahu bodů ll. a lll. výroku, jimiž bylo rozhodnuto o částečném zamítnutí žaloby a náhradě nákladů řízení, žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vtéto části vyhoví a vůči žalované 2) jí přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odvolání vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu, že směnka byla vyplněna vrozporu s Dohodou o vyplnění směnky. Poukazovala přitom na článek 3 písm. a) dohody, v němž se kromě jiného uvádí, že jako údaj o výši směnečné sumy je Společnost jakožto remitent oprávněna vyplnit sumu nepřesahující celkovou dlužnou částku včetně veškerých smluvních pokut, splatnou na základě nebo vsouvislosti se Smlouvou . Zvýše uvedeného podle žalobkyně zcela jednoznačně vyplývá, že neměla povinnost vyplnit blankosměnku toliko (maximálně) do výše 29.250,-Kč (odpovídající částce, kterou měla žalovaná 2) při řádném splácení za půjčku zaplatit), ale že výše, kterou byla oprávněna do blankosměnky doplnit, nesměla přesáhnout celkovou dlužnou částku včetně veškerých smluvních pokut.

Vysvětlila, že částka 56.800,-Kč, již doplnila do blankosměnky a přihlásila do insolvenčního řízení, je tvořena jednak částkou 27.625,-Kč (odpovídající rozdílu mezi částkou 29.250,-Kč, již se žalovaná 2) zavázala zaplatit za poskytnutí půjčky, a částkou 1.625,-Kč, kterou skutečně uhradila), jednak částkou 31.800,-Kč (odpovídající smluvní pokutě ve výši 200,-Kč za každý den, který následuje po dni, kdy došlo k porušení podmínek Smlouvy účtované dle článku 11 Smlouvy snížené o 50 % (318 X 200/2).

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně vrozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a OSŘ, postupem dle ust. § 213 OSŘ zopakoval některé důkazy již provedené před soudem prvního stupně a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. čl. l. § 10 směnečného zákona platí, že pokud směnka, která byla při vydání neúplná, nebyla vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání smě nky provinil hrubou nedbalostí.

V projednávané věci není pochyb o tom, že směnka, kterou dlužnice vystavila kzajištění půjčky ve prospěch Společnosti, byla původně tzv. blankosměnkou, tj. směnkou vydanou záměrně v neúplné podobě s tím, že chybějící údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti budou doplněny v souladu s Dohodou o vyplnění směnky.

102 VSPH 530/2012 (KSPH 35 INS 5640/2011)

Vyplňovací právo, jehož podstata tkví v oprávnění doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou, vzniká, jak tomu bylo i v tomto případě, dohodou (smlouvou) uzavřenou mezi osobou podepsanou na (blanko)směnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (majitelem listiny). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva, tj. je určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit. Při převodu (nebo přechodu) blankosměnky na jinou osobu, přechází právo vyplnit blankosměnku na nabyvatele listiny, aniž by bylo nutné uzavřít ohledně něj smlouvu o postoupení pohledávky (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1407/2006 ze dne 24.9.2008), přičemž obsah vyplňovacího práva se bez dalšího (tj. pouze v důsledku převodu či přechodu bla nkosměnky na jinou osobu) změnit nemůže.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno potud, že důvodem neplatnosti směnky není skutečnost, že směnečná suma byla (údajně) do blankosměnky doplněna v nesprávné výši. Současně je ovšem stejně jako žalobkyně toho názoru, že směnka nebyla vyplněna v rozporu s Dohodou o vyplnění směnky, jak dovodil soud prvního stupně. Shora citovaný článek 3 písm. a) dohody totiž vskutku opravňoval remitenta vyplnit do blankosměnky nejen sumu odpovídající dlužné částce ze splátek půjčky ze Smlouvy, nýbrž i sumu odpovídající veškerým smluvním pokutám obsaženým ve smluvních podmínkách Smlouvy, jež tvořily její nedílnou součást. Jelikož odvolací soud shledal správným výpočet částky vyplněné do blankosměnky, nelze než opakovaně zdůraznit, že závěr soudu prvního stupně, podle něhož byla žalobkyně oprávněna vyplnit do blankosměnky směnečnou sumu jen do výše 29.250,-Kč, a nikoli do výše 56.800,-Kč, nenísprávný.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. §220 odst. 1 písm. a) OSŘ a napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhověl i v části, jíž bylo požadováno určení pravosti Pohledávky ve zbytkovém rozsahu, tj. ve výši 29.175,-Kč.

Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 OSR a ust. § 202 odst. 1 IZ.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 OSŘ a přiznal žalobkyni náhradu nákladů, které vtěchto řízeních účelně vynaložila na bráněnísvého práva, a to za první řízení před soudem prvního stupně vrozsahu soudního poplatku za žalobu ve výši 5.000,-Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 10.000,-Kč podle ust. § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška) a dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), což s připočtením 21 % DPH ve výši 2.226,-Kč, činí celkem 17.826,-Kč, za řízení před odvolacím soudem vrozsahu soudního poplatku za odvolání ve výši 2.000,-Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 10.000,-Kč podle ust. § 8 vyhlášky a dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, což s připočtením 21 % DPH ve výši 2.226,-Kč, činí celkem 14.826,-Kč.

Žalobkyně má tudíž vůči žalované 2) právo na náhradu nákladů řízení před

102 VSPH 530/2012 (KSPH 35 INS 5640/2011) soudem prvního stupně a odvolacím soudem vcelkové výši 32.652,-Kč (17.826 + 14.826).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu vPraze.

V Praze dne 24.led na 2013

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová