102 VSPH 348/2015-34
156 ICm 3309/2014 102 VSPH 348/2015-34 (KSPL 56 INS 13178/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Psinice 8, Libáň, zast. Martinem anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Svobody 36, Libáň, proti žalovaným 1) JUDr. Martinu Alešovi, sídlem Houškova 30, Plzeň, insolvenčnímu správci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Milíře 170, a 2) dlužnici, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 156 ICm 3309/2014-18 ze dne 18. února 2015,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 156 ICm 3309/2014-18 ze dne 18. února 2015 se mění tak, že se žaloba neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti přihlášené pohledávky, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že jelikož v žalobě nebyli řádně a srozumitelně označeni účastníci řízení, nebyl jasně uveden žalobní návrh a nebyly ani vylíčeny rozhodné skutečnosti a označeny důkazy, žalobkyně usnesením ze dne 30. 12. 2014 (dále jen Výzva), jež jí (resp. jejímu zmocněnci) bylo doručeno dne 16. 1. 2015, vyzval, aby tyto nedostatky odstranila. Žalobkyně sice na Výzvu reagovala podáním doručeným soudu dne 27. 1. 2015, nicméně vytknuté vady žaloby neodstranila, neboť jasně nevymezila předmět řízení a konkrétně neuvedla ani to, čeho se domáhá (žalobní petit). Pokud šlo o předmět řízení, soud vysvětlil, že nestačí (nestačilo) označit pohledávku toliko uvedením pořadového čísla, ale je (bylo) třeba uvést její konkrétní výši a titul. Pokud šlo o žalobní petit, ten je (byl) i nadále neurčitě formulovaný, neboť žalobkyně v doplnění žaloby žádá, aby soud rozhodl nebo učinil nějaká kladná rozhodnutí na stranu žalobce a aby celou věc přehodnotil a hlavně přehodnotil námitky podané insolvenčním správcem . Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani přes Výzvu neodstranila vady žaloby bránící jejímu projednání, soud dle ust. § 43 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) žalobu odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala žalobkyně včasné odvolání, v němž zopakovala svá žalobní tvrzení a dodala, že žaloba je srozumitelná a úplná. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. (KSPL 56 INS 13178/2014)

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212 a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 části věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (ust. § 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (ust. § 90), se nazývá žalobou.

Ust. § 43 téhož zákona určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle ust. § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Podle ustálené judikatury prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 370/2002 ze dne 15. 10. 2002 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209 se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (ust. § 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinými slovy, v žalobě musí být rozhodující skutečnosti vylíčeny tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj, na jehož základě se uplatňuje právo (KSPL 56 INS 13178/2014) v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neobsahuje-li návrh úplné vylíčení všech pro rozhodnutí významných skutečností, může tak žalobce učinit v rámci přípravy jednání nebo při jednání, a to až do doby než nastane tzv. koncentrace řízení.

V daném případě žalobkyně podala žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky P4 s tím, že směřuje proti insolvenčnímu správci, jehož blíže neidentifikovala. V doplnění žaloby ze dne 27. 1. 2015 upřesnila, že podává žalobu proti insolvenčnímu správci JUDr. Martinovi Alešovi a proti dlužnici Heleně anonymizovano (dále jen dlužnice), přičemž oba žalované řádně označila (jménem, bydlištěm, resp. sídlem a identifikačním číslem osoby). Žaloba (doplnění žaloby) dále obsahuje tvrzení (údaje) o tom, že žalobkyně uzavřela s dlužnicí smlouvu o spolupráci, mandátní smlouvu a smlouvu o finančním poradenství, přičemž dlužnice, ač upomínána, povinnosti z těchto smluv neplnila. V následujícím podrobném popisu obsahu mandátní smlouvy je kromě jiného zdůrazněno, že dlužnice nehradila odměnu z této smlouvy, jež byla stanovena v měsíční výši 700,-Kč, a smluvní pokutu ve výši 20.000,-Kč. Vylíčení rozhodných skutečností sice neobsahuje údaje o tom, kdy byla mandátní smlouva uzavřena, ani období, za které je nezaplacená odměna vymáhána, avšak tato chybějící tvrzení lze dovodit z přihlášky pohledávky, na níž žalobkyně v textu žaloby odkazuje, a z níž vyplývá, že uplatňuje odměnu ve výši 700,-Kč měsíčně za období od 22. 6. 2010 do 16 .6. 2014, tj. celkem 34.300,-Kč z titulu mandátní smlouvy uzavřené s dlužnicí dne 22. 6. 2010.

Za popsané situace dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně vymezila předmět sporu v takovém rozsahu, jenž umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. I když v žalobě neuvedla všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, a tedy dosud beze zbytku nesplnila povinnost tvrzení obsaženou v ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., lze z dosud uvedených údajů dovodit skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Povinnost tvrzení je žalobkyně za tohoto stavu oprávněna, a opakovaně to budiž zdůrazněno, splnit dodatečně, a to při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvého stupně.

K údajné vadě žaloby spočívající v neurčitém (chybějícím) petitu, považuje odvolací soud za vhodné uvést, že údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá, musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí-s výjimkou případů uvedených v ust. § 153 odst. 2 o.s.ř.-účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány.

Nicméně požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by byl žalobce povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. totiž žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není). (KSPL 56 INS 13178/2014)

Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ust. § 155 odst. 1 o.s.ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může v případech popsaných v ust. § 153 odst. 2 o.s.ř.

S ohledem na shora uvedené a na obsah žaloby, v níž žalobkyně kromě jiného uvedla, že podává žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky ze strany věřitele Jarmily anonymizovano , číslo přihlášené pohledávky je P4 ve stanovené lhůtě proti insolvenčnímu správci a to ke Krajskému soudu Plzeň , je podle názoru odvolacího soudu zřejmé, že se domáhá určení pravosti pohledávky ve výši 34.300,-Kč, jež je v insolvenčním spise evidovaná pod č.d. P4.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení soudu prvého stupně není správné, neboť žaloba netrpí takovými vadami, v důsledku nichž by nebylo možné v řízení pokračovat a jež by odůvodňovaly její odmítnutí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 23. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná