102 VSPH 347/2015-34
152 ICm 2147/2014 102 VSPH 347/2015-34 (KSPL 52 INS 26708/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Psinice 8, Libáň, zast. Martinem anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Svobody 36, Libáň, proti žalované INSOL.UTION, v.o.s., sídlem Koněvova 2660/41, Praha 3, IČO: 24847381, insolvenční správkyni dlužnice Michaely Haišmanové, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 152 ICm 2147/2014-20 ze dne 18. února 2015,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 152 ICm 2147/2014-20 ze dne 18. února 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti přihlášené pohledávky, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že jelikož v žalobě nebyli řádně a srozumitelně označeni účastníci řízení, nebyl jasně uveden žalobní návrh a nebyly vylíčeny rozhodné skutečnosti a označeny důkazy, žalobkyni usnesením ze dne 30. 12. 2014 (dále jen Výzva), jež jí, resp. jejímu zmocněnci, bylo doručeno dne 16. 1. 2015, vyzval, aby tyto nedostatky odstranila. Žalobkyně sice na Výzvu reagovala podáním doručeným soudu dne 27. 1. 2015, nicméně vytknuté vady žaloby neodstranila, neboť jasně nevymezila předmět řízení a konkrétně neuvedla ani to, čeho se domáhá (žalobní petit). Pokud šlo o předmět řízení, soud vysvětlil, že nestačí (nestačilo) označit pohledávku toliko uvedením pořadového čísla, ale je (bylo) třeba uvést její konkrétní výši a titul. Pokud šlo o žalobní petit, ten je (byl) i nadále neurčitě formulovaný, neboť žalobkyně v doplnění žaloby žádá, aby soud rozhodl nebo učinil nějaká kladná rozhodnutí na stranu žalobce a aby celou věc přehodnotil a hlavně přehodnotil námitky podané insolvenčním správcem . Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani přes Výzvu neodstranila vady žaloby bránící jejímu projednání, soud dle ust. § 43 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále jen (KSPL 52 INS 26708/2013) o.s.ř.) žalobu odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala žalobkyně včasné odvolání, v němž zopakovala svá žalobní tvrzení a dodala, že žaloba je srozumitelná a úplná. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 části věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (ust. § 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (ust. § 90), se nazývá žalobou.

Ust. § 43 téhož zákona určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle ust. § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Podle ustálené judikatury prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 370/2002 ze dne 15. 10. 2002 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209 se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, (KSPL 52 INS 26708/2013) aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (ust. § 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinými slovy, v žalobě musí být rozhodující skutečnosti vylíčeny tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj, na jehož základě se uplatňuje právo v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci.

V daném případě podala žalobkyně žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky , již specifikovala toliko jako V-10,P-10 s tím, že směřuje jak proti insolvenčnímu správci tak proti dlužníku ; ani jednoho ze žalovaných však nijak neidentifikovala. V doplnění žaloby ze dne 27. 1. 2015 upřesnila, že podává žalobu toliko proti insolvenční správkyni INSOL.UTION, v.o.s. (již řádně označila názvem, sídlem a identifikačním číslem), nicméně rozhodující okolnosti v žalobě a jejím doplnění vylíčila zcela vágně tak, že na základě písemné dohody zpracovala pro dlužnici insolvenční návrh a dlužnice jí za tuto činnost nezaplatila sjednanou odměnu .

Za této situace dospěl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně v žalobě nevymezila předmět řízení v rozsahu, jenž by umožňoval jeho jednoznačnou identifikaci. Přes řádné poučení totiž pohledávku za dlužnicí neidentifikovala konkrétními údaji o jejím titulu a výši; uvedla sice, že přihlásila pohledávku z titulu písemné dohody uzavřené s dlužnicí, avšak tuto dohodu blíže nespecifikovala (datem uzavření, názvem či vylíčením obsahu), ani ji k žalobě nepřipojila. Chybějící skutková tvrzení pak nelze dovodit ani z přihlášky pohledávky, která byla jako příloha připojena k žalobě, neboť v ní je důvod vzniku pohledávky vymezen (jen) jako neuhrazená cena za náklady poskytování služeb a zpracování insolvenčního návrhu ve výši 18.000,-Kč, aniž je specifikováno, jaké konkrétní náklady žalobkyni vznikly, jaké služby byly sjednány a jaké byly skutečně poskytnuty, v jakém časovém období atd. Žalobkyně tedy nevylíčila rozhodující skutečnosti dostačujícím způsobem tak, aby byl skutek či (skutky), na jejichž základě uplatňuje své nároky (a tím i předmět řízení), jednoznačně individualizovány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 146 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl způsobem ve výroku uvedeným, neboť žalované podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti bodu I. výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být (KSPL 52 INS 26708/2013)

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná