102 VSPH 34/2015-57
139 ICm 2948/2014 102 VSPH 34/2015-57 (KSPL 20 INS 9468/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Psinice 8, pošta Libáň, zast. Martinem anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Svobody 36, Libáň, proti žalovanému Ondřeji anonymizovano , anonymizovano , bytem Krásné údolí 126, Toužim, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 2948/2014-15 ze dne 7. října 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 2948/2014-15 ze dne 7. října 2014 se mění tak, že se žaloba neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu ze dne 8. 9. 2014, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti přihlášené pohledávky, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 16. 9. 2014 (dále jen Výzva) žalobkyni uložil, aby svoji neúplnou žalobu v určené lhůtě doplnila, a zároveň ji poučil o tom, jak má doplnění provést. Jelikož žalobkyně žalobu ani na základě Výzvy, jež jí, resp. jejímu zmocněnci, byla doručena dne 26. 9. 2014, řádně nedoplnila, dospěl soud k závěru, že žaloba je nadále neúplná a ohledně žalobního petitu také nevykonatelná v případě jakéhokoli úspěchu žalobkyně . Podle ust. § 43 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř.) proto žalobu odmítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 téhož zákona.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala žalobkyně včasné odvolání, v němž zopakovala svá žalobní tvrzení a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 části věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. (KSPL 20 INS 9468/2014)

Podle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (ust. § 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (ust. § 90), se nazývá žalobou.

Ust. § 43 téhož zákona určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle ust. § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Podle ustálené judikatury prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 370/2002 ze dne 15. 10. 2002 uveřejněným v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209 se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (ust. § 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinými slovy, v žalobě musí být rozhodující skutečnosti vylíčeny tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj, na jehož základě se uplatňuje právo v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neobsahuje-li návrh úplné vylíčení všech pro rozhodnutí významných skutečností, může tak žalobce učinit v rámci přípravy jednání nebo při jednání, a to až do doby než nastane tzv. koncentrace řízení.

V posuzovaném případě žalobkyně podala žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky P2 s tím, že směřuje proti insolvenčnímu správci, jehož blíže neidentifikovala. V doplnění žaloby ze dne 3. 10. 2014 pak upřesnila, že podává žalobu proti dlužníku Ondřeji anonymizovano , jehož řádně označila jménem, bydlištěm a rodným číslem, a proti insolvenčnímu správci, jehož opět blíže neidentifikovala. (KSPL 20 INS 9468/2014)

Dále je třeba uvést, že žaloba obsahuje tvrzení (údaje) o tom, že žalobkyně uzavřela s dlužníkem smlouvu o spolupráci, mandátní smlouvu a smlouvu o finančním poradenství, přičemž dlužník, ač upomínán, povinnosti z těchto smluv neplnil. V následujícím podrobném popisu obsahu mandátní smlouvy je kromě jiného zdůrazněno, že dlužník nehradil odměnu z této smlouvy, jež byla stanovena v měsíční výši 700,-Kč, a smluvní pokutu ve výši 20.000,-Kč. Vylíčení rozhodných skutečností sice neobsahuje údaje o tom, kdy byla mandátní smlouva uzavřena, ani období, za které je nezaplacená odměna vymáhána, avšak tato chybějící tvrzení lze dovodit z přihlášky pohledávky, na níž žalobkyně v textu žaloby odkazuje a z níž vyplývá, že uplatňuje odměnu ve výši 700,-Kč měsíčně za období od 16. 2. 2011 do 5. 5. 2014, tj. 28.000,-Kč z titulu mandátní smlouvy a odměnu výši 700,-Kč měsíčně za období od 16. 2. 2011 do 5. 5. 2014, tj. 28.000,-Kč z titulu smlouvy o finančním poradenství uzavřených s dlužníkem dne 16. 2. 2011, celkem tedy 56.000,-Kč.

Za popsané situace dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně vymezila předmět sporu v takovém rozsahu, jenž umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. I když v žalobě neuvedla všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, a tedy dosud beze zbytku nesplnila povinnost tvrzení obsaženou v ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., lze z dosud uvedených údajů dovodit skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Povinnost tvrzení je žalobkyně za tohoto stavu oprávněna, a opakovaně to budiž zdůrazněno, splnit dodatečně, a to při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvého stupně.

K údajné vadě žaloby spočívající v neurčitém (chybějícím) petitu, považuje odvolací soud za vhodné uvést, že údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá, musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí-s výjimkou případů uvedených v ust. § 153 odst. 2 o.s.ř.-účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány.

Nicméně požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by byl žalobce povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. totiž žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není).

Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ust. § 155 odst. 1 o.s.ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo (KSPL 20 INS 9468/2014) více, než čeho se žalobce domáhal, může v případech popsaných v ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na shora uvedené a na obsah žaloby, v níž žalobkyně kromě jiného uvedla, že podává žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky ze strany věřitele pí. Jarmily anonymizovano , číslo přihlášené pohledávky je P-2 ve stanovené lhůtě proti insolvenčnímu správci a to ke Krajskému soudu Plzeň , je podle názoru odvolacího soudu zřejmé, že se domáhá určení pravosti pohledávky ve výši 56.000,-Kč, jež je v insolvenčním spise evidovaná pod č.d. P2.

Závěrem považoval odvolací soud za potřebné uvést, že byť žalobkyně v žalobě ani v jejím doplnění řádně neidentifikovala žalovaného insolvenčního správce, nelze jí tuto vadu přičítat k tíži, neboť k jejímu odstranění nebyla soudem prvého stupně dosud řádně vedena; Výzva totiž neobsahuje podrobný a konkrétní popis toho (poučení o tom), jak (jakými údaji) má žalobkyně žalovaného označit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 11. ledna 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná