102 VSPH 34/2011-46
59 ICm 1107/2010 102 VSPH 34/2011-46 (MSPH 59 INS 1832/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobkyně J.K.-GAZA, s.r.o., sídlem Kubištova 1099/2, Praha 4, zast. JUDr. Vladimírem Benešem, sídlem Imrychova 885/13, Praha 4, proti žalovanému JUDr. Oldřichu Řeháčkovi, Ph.D., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, insolvenčnímu správci dlužnice Horst, s.r.o., zast. advokátem JUDr. Zbyňkem Jirouškem, sídlem Táborská 65/29, Praha 4, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 59 ICm 1107/2010-28 ze dne 18.ledna 2011

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 59 ICm 1107/2010-28 ze dne 18.ledna 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem určil, že pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek Horst, s.r.o. (dále jen dlužník) v celkové výši 36.522,-Kč za dodávky potravinářského zboží je po právu a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při přezkoumávání důvodnosti žalobou uplatněného nároku učinil tato skutková zjištění :

-z listin označených jako faktura č. 2922531-dodací list č. 1/30-09-09 ze dne 1.10.2009, faktura č. 2923166-dodací list č. 26/07-10-09 ze dne 7.10.2009 a faktura č. 2923271-dodací list č. 5/08-10-09 ze dne 8.10.2009 zjistil, že je v nich uvedeno, že dlužník převzal od žalobkyně tam specifikované zboží, jehož cena byla vyúčtována částkami 5.886,-Kč, 26.712,-Kč a 3.924,-Kč s tím, že převzetí zboží bylo stvrzeno nečitelným podpisem a zřetelným razítkem a jako dodací adresa zboží byla uvedena adresa sídla dlužníka : U chodovského hřbitova 2141, Praha 4,

-z usnesení insolvenčního soudu sp. zn. MSPH 59 INS 1832/2010 ze dne 9.6.2010 zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs na jeho majetek a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven žalovaný,

-z protokolu o přezkumném jednání ze dne 2.8.2010 zjistil, že žalovaný popřel pravost pohledávky, neboť byla doložena pouze fakturami. 59 ICm 1107/2010 (MSPH 59 INS 1832/2010)

K námitce žalovaného, že v řízení nebylo prokázáno dodání zboží, soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. Rv I 786/22 ze dne 30.1.1923 a č.j. Rv I 1157/22 ze dne 4.4.1923 v první řadě konstatoval, že zboží je dodáno, jakmile se prodávající vzdal jeho detence a kupující nad ním nabyl dispozici nebo mu alespoň byla dána možnost s ním disponovat.

V poměrech projednávané věci pak dospěl k závěru, že faktury-dodací listy, jež dlužník opatřil razítkem a podpisem, prokazují, že mu žalobkyně specifikované zboží skutečně dodala. Tento závěr nemůže podle něj zvrátit ani skutečnost, že z faktur neplyne, kdo konkrétně zboží převzal a jakou funkci u dlužníka vykonával. Soud poukázal též na to, že v rozhodné době byla tato skutečnost nesporná a že tento způsob převzetí zboží je v obchodní praxi obvyklý s tím, že je vyloučeno, aby zboží přebíral statutární orgán kupujícího, zejména má-li kupující více provozoven či zaměstnanců. Z těchto důvodů žalobě vyhověl.

Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle něhož nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek žádný z účastníků (ve sporu úspěšnou žalobkyni nevyjímaje) právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se žalovaný včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. V odvolání namítal, že žalobkyně neprokázala, že by s dlužníkem uzavřela kupní smlouvu ani že by mu dodala zboží uvedené ve fakturách. Zdůraznil, že není jisté, zda razítko označující firmu a sídlo dlužníka je jeho skutečným razítkem, a tvrdil, že je-li podpis přebírajícího nečitelný, může jít o podpis kohokoli. Rozvedl, že pokud by vedle podpisu bylo jméno přebírající osoby, mohla tato osoba vypovídat jako svědek a potvrdit tvrzení žalobkyně ohledně dodání zboží.

Žalovaný odmítl argument, že v praxi dochází k převzetí zboží stejným způsobem jako v posuzované věci, a akcentoval, že se soud nezabýval ani otázkou, zda žalobkyně prokázala, že sjednaná kupní cena činila právě fakturovaných 36.522,-Kč.

Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného konstatovala, že její obchodní spolupráce s dlužníkem probíhala již od roku 2004, a to bez existence písemné kupní smlouvy s tím, že zboží bylo dodáváno a jeho dodání potvrzováno stejně jako v posuzovaném případě. Zdůraznila, že veškeré dodávky zboží dlužníkovi jsou zúčtovány v jejím účetnictví, jež je připravena soudu jako důkaz předložit. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a OSŘ, postupem dle ust. § 213 OSŘ 59 ICm 1107/2010 (MSPH 59 INS 1832/2010) zopakoval důkazy již provedené před soudem prvního stupně a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V posuzované věci je napadené rozhodnutí postaveno na tom, že žalobkyní předložené faktury, resp. dodací listy prokazují uzavření kupní smlouvy i dodání zboží dlužníkovi.

Odvolací soud s tímto závěrem nesouhlasí. Především proto ne, že převzetí zboží na fakturách-dodacích listech je vedle razítka dlužníka stvrzeno toliko nečitelným podpisem. Tyto listiny tedy samy o sobě uzavření kupní smlouvy ani dodání zboží dlužníkovi neprokazují. Soud prvního stupně tudíž pochybil, pokud nepovažoval za rozhodné, kdo potvrdil (podepsal) za dlužníka převzetí zboží, a bez dalšího dovodil, že se jedná o jinou osobu, jejíž jednání dlužníka-podnikatele zavazuje dle ust. § 16 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Jinými slovy, nebyla-li identifikována podepsaná osoba, není možno bez dalšího aplikovat ust. § 16 ObchZ.

Veden nesprávným (neúplným) právním posouzením věci nepoučil soud prvního stupně žalobkyni postupem podle ust. § 118a OSŘ o potřebě doplnit vylíčení rozhodujících skutečností o tom, že zboží dlužníku skutečně dodala, a navrhnout důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. V této souvislosti dlužno dodat, že žalobkyně (až) na jednání před odvolacím soudem konaném dne 21.4.2011 uvedla, že zboží převzal a faktury-dodací listy za dlužníka podepsal jeho zaměstnanec pan Kopecký.

Vzhledem ke shora popsaným zjištěním dospěl odvolací soud k závěru, že řízení, jež vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Postupoval proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O náhradě nákladů vzniklých v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21.dubna 2011

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová