102 VSPH 337/2013-179
45 ICm 1002/2010 102 VSPH 337/2013-179 (KSHK 45 INS 6059/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složenem z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně Faurecia Interior Systems Bohemia, s.r.o., sídlem Plazy 100, zast. advokátkou JUDr. Gabrielou Lyžbickou, LL.M., sídlem Smetanova 834, Mladá Boleslav, proti žalovanemu lng. Davidu Jánošíkovi, sídlem Gočárova 1105/36, Hradec Králové, insolvenčnímu správci dlužnice TWIST, s.r.o., zast. advokátem JUDr. Pavlem Hráškem, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, o vyloučení finančních prostředků ze soupisu majetkové podstaty o odvolání žalovaneho proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 lCm 1002/2010-159 ze dne 27.června 2013 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 100212010-159 ze dne 27.června 2013 se potvrzuje.

||. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9.596,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku krukám advokátky JUDr. Gabriely Lyžbické, LL.M.

(KSHK 45 INS 6059/2010)

Odůvodněnh

Krajský soud v Hradci Králově potě, co byly jeho předchozí zamítavě rozsudky č.j. 45 lCm 1002/2010-67 ze dne 11.1.2011 a č.j. 45 lCm 1002/2010-116 ze dne 22.5.2012 usneseními Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 70/2011-92 ze dne 8.9.2011 a č.j. 101 VSPH 317/2012-137 ze dne 17.1.2013 (dále těž jen kasační rozhodnutí odvolacího soudu) zrušeny a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla ze soupisu majetkově podstaty dlužnice vyloučena částka 88.484,05 EUR složená na účtu žalovaněho č. 2105568372/2700 vedeněm UniCredit Bank Czech Republik, a.s. (dále těž jen Sporná částka), a rozhodl o tom, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 47.672,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

Ve skutkově rovině vyšel soud zejměna z toho, že:

1) dne 15.3.2010 uzavřela dlužnice s HOPAX, s.r.o. (dále jen HOPAX) smlouvu o spolupráci (dále těž jen Smlouva o spolupráci), v níž se HOPAX jako správkyně účtu zavázala zřídit svým jměnem u peněžního ústavu podnikatelský účet, který bude sloužit k přehledněmu a transparentnímu financování provozních výdajů dlužnice, a dlužnice se zavázala dohodnout se svými dlužníky, aby všechny platby určeně v její prospěch nadále hradili na tento nově zřízený účet,

2) dopisem z těhož dne dlužnice a HOPAX informovaly obchodní partnery o účtech, kam mají být zasílány platby týkající se dlužnice stím, že jako účet v EUR byl označen účet č. 196065251/0600 (dále jen Učet),

3) dne 19.3.2010 uzavřela dlužnice sHOPAX dodatek ke Smlouvě o spolupráci, který opravňoval HOPAX (a to i po vypovězení smlouvy) započítat svoje pohledávky vůči dlužnici proti peněžním prostředkům nacházejícím se na podnikatelskěm účtu dlužnice vedeným HOPAX,

4) prostřednictvím elektronicke komunikace ze dne 24. a 25.3.2010 mezi žalobkyní (jíž nebyly účastny lveta Novotná ani lveta Sišková) a dlužnicí bylo upřesněno, že na Účet mají být posílány všechny platby bez ohledu na účet označený v daňověm dokladu,

5) dne 24.5.2010 uhradila žalobkyně na Účet 88.484,05 EUR,

6) dne 4.6.2010 oznámila HOPAX dlužnici, že na Účet došla kromě jiných i platba od žalobkyně ve výši 88.484,05 EUR, kterou použila kzapočtení proti pohledávkám, ktere měla za dlužnicí,

7) dne 7.7.2010 vyzvala dlužnice žalobkyni k zaplacení 88.484,05 EUR stím, že ke dni 3.5.2010 byla spolupráce dlužnice s HOPAX ukončena, a závazek žalobkyně plněním na Učet proto nezanikl,

(KSHK 45 INS 6059/2010)

8) dne 13.7.2010 vyzvala žalobkyně dlužnici k vydání nástrojů, jež jí zapůjčila k výrobě; žalovaný podmínil vydání nástrojů opětovným zaplacením 88.484,05 EUR,

9) dne 28.7.2010 uzavřela žalobkyně sžalovaným dohodu o podmínkách úschovy (dále jen Dohoda o úschově), v níž se zavázala uhradit Spornou částku na označený účet majetkově podstaty oproti vydání nástrojů stím, že podá žalobu na její vyloučení ze soupisu majetkově podstaty dlužnice, aby bylo postaveno najisto, zda její závazek zaplatit kupní cenu zanikl již první provedenou platbou; v případě úspěchu žaloby se žalovaný zavázal složeně finanční prostředky žalobkyni vrátit,

10) těhož dne uhradila žalobkyně Spornou částku na účet majetkově podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně poukázal dále na to, že v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu byl vysloven závazný právní názor, podle něhož byla v Dohodě o úschově Sporná částka dostatečně individualizovaná, je proto způsobilým předmětem vylučovací žaloby a nejde o pohledávku za majetkovou podstatou. Odvolací soud současně uvedl, že pro posouzení důvodnosti žaloby je (bude) rozhodující to, zda žalobkyně prokáže, že dlužnici zaplatila dluh dne 24.5.2010 na Účet označený dlužnicí a HOPAX, s.r.o. v dopise ze dne 15.3.2010 stím, že k řádněmu splnění dluhu by došlo jen v případě, kdyby byl Účet místem plnění určeným dlužnicí z pozice věřitele dle ust. § 335 a § 339 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Pokud však žalovaný prokáže, že dlužnice žalobkyni před 24.5.2010 oznámila, že má plnit na jiný účet, tedy určila jí jině místo plnění, pak neplnila řádně a se žalobou nemůže uspět.

Soud dále konstatoval, že mu žalovaný předložil oznámení ze dne 5.5.2010 (dále těž jen Oznámení), v němž dlužnice informuje obchodní partnery o změně správkyně účtu a nových účtech, kam mají být zasílány platby vjejí prospěch, a tvrdil, že Oznámení byla žalobkyni doručena (již) dne 7.5.2010 na elektronicke adresy Ivety Horákově a Ivety Siškově, což prokazoval zprávou ze dne 7.5.2010 odeslanou na adresy iveta.horakova@faurecia.com a iveta.siskova@faurecia.com s textem: v předchozím mailu jsme vás informovali o změně účtu firmy TWIST s.r.o. Omlouváme se za uvedení mylněho čísla a dovolujeme si vás požádat o změnu čísla účtu z Raiffeisen Bank na Komerční banku-čísla účtů jsou uvedena vpříloze , přičemž ke zprávě byl připojen soubor ve formátu PDF s názvem Změna čísla účtu ve firmě TWIST s.r.o. .





Žalovaný rovněž předložil emailově sdělení lvety Horákově ze dne 31.5.2010 adresovaně dlužnici, v němž Iveta Horáková uvádí, že platby za závod v Mladé Boleslavi bny zaslány na Účet a platby za závod v Peine na účet nověho správce účtu dlužnice MTA Plastic, a.s. (dále jen MTA).

Žalobkyně předložila pracovní smlouvu lvety Horákově, z níž podle ní neplyne, že by byla oprávněna jednat s dodavateli ve věcech finančních záležitostí,

(KSHK 45 INS 6059/2010) a uvedla, že takové oprávnění v rozhodné době příslušelo její finanční manažerce Radce Cepičkové nebo řediteli závodu Pavlu Pravcovi.

V rovině právního posouzení věci sice soud žalovanému přitakal vtom, že lveta Horáková sdlužnicí elektronicky a pravděpodobně i telefonicky ve věcech finančních záležitostí komunikovala způsobem, jenž nevzbuzoval pochybnosti o jejím oprávnění jednat za žalobkyni, nicméně za rozhodující považoval, že mail ze dne 7.5.2010 prokazuje (může prokazovat) jen to, že Oznámení jí bylo odesláno, nikoli to, zda a kdy jí bylo doručeno. Nadto ani z dalších listin předložených žalovaným, podle nichž lveta Horáková komunikovala sdlužnicí (až) dne 24.5.2010 (v den platby) adne 31.5.2010, neplyne že by o Oznámení (o změně účtů) vrozhodné době věděla.

Žalovaný tedy neprokázal, že Oznámení bylo žalobkyni doručeno před provedením platby dne 24.5.2010, z čehož soud dovodil, že inkriminovanou platbou závazek žalobkyně zaplatit dlužnici kupní cenu zanikl a následně provedená platba dle Dohody o úschově je plněním bez právem uznaného důvodu. Za relevantní označil rovněž to, že HOPAX přijetí zmíněné platby dlužnici potvrdil a dle dodatku ke Smlouvě o spolupráci ji započetl oproti svým pohledávkám vůči dlužnici, v důsledku čehož se závazky dlužnice vůči němu snížily. Proto žalobě na vyloučení Sporné částky ze soupisu majetkové podstaty dlužnice vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu vHradci Králové podal žalovaný včasné odvolání, v němž soud prvního stupně kritizoval za to, že z emailové zprávy ze dne 7.5.2010 vyvodil chybné závěry. Poukazuje na ust. § 34 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) a § 335 a § 339 ObchZ zdůraznil, že na oznámení o změně čísla účtu je nutno pohlížet jako na hmotněprávní úkon směřující ke změně, resp. ke specifikaci místa plnění. Jelikož v projednávané věci nebylo mezi smluvními stranami dohodnuto (pevné) místo plnění (fixně stanovené číslo bankovního účtu), je (bylo) třeba Oznámení považovat za jednostranný právní úkon, jímž dlužnice vyvolala změnu závazkového vztahu a nezpochybnitelným způsobem deklarovala, na jaký bankovní účet požaduje provádět úhradu peněžitých závazků. Pouze úhradou na takto určený účet mohlo dojít k řádnému splnění (zániku) závazku žalobkyně.

Žalovaný upozornil na to, že z judikatury prezentované např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 442/2003 ze dne 15.1.2004 a sp. zn. 26 Cdo 268/2011 ze dne 8.6.2011 plyne, že Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu ObčZ předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (ust. § 45 odst. 1 ObčZ.). Slovní spojení dostane do sféry jeho dispozice nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit . S ohledem na technický pokrok jsou tyto závěry podle žalovaného aplikovatelné taktéž na emailovou komunikaci.

(KSHK 45 INS 6059/2010)

Jelikož v řízení bylo prokázáno, že emailová zpráva obsahující Oznámení byla dne 7.5.2010 odeslána na emailovou adresu Ivety Horákové, čímž se tento hmotněprávní úkon dostal do sféry žalobkyně, označil žalovaný závěr soudu, že neprokázal, že Oznámení bylo Ivetě Horákové doručeno (ještě) před provedením platby dne 24.5.2010, za mylný.

Žalovaný dále poukazoval na to, že Iveta Horáková, která sdlužnicí řešila nejen platby týkající se závodu žalobkyně v Mladé Boleslavi, nýbrž i platby týkající se sesterského závodu Peine, v emailové zprávě ze dne 31.5.2010 uvedla: Jak jsem avizovala při našem rozhovoru v pátek, platba z Mladé Boleslavi odešla na konto HOPAXU, platba z Peine na konto MTA . Z toho, že platba ze závodu Peine byla na (správný) účet dlužnice připsána již dne 21.5.2010, žalovaný dovodil, že se žalobkyně, skrze osobu Ivety Horákové, s obsahem Oznámení ještě před odesláním Sporné částky na Účet i fakticky seznámila. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, a aby mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalobkyně ve vyjádření k odvolání oponovala, že Oznámení nebylo adresováno osobě, která byla oprávněna za ní vtěchto otázkách jednat, když Iveta Sišková nebyla jejím zaměstnancem a Iveta Horáková jako nákupčí komodit měla na starost (toliko) dodávky určité komodity pro více závodů koncernu. Skutečnost, že posledně jmenovaná v květnu 2010 dlužnici sdělovala, kam odešla platba ze závodů v Mladé Boleslavi a Peine, nedokládá, že by byla oprávněna uzavřít za žalobkyni dohodu o změně místa placení, resp. o platbě na jiný účet, než dlužnice označila ve fakturách, nebo dokonce na účet jiného subjektu.

Žalobkyně setrvala na své dosavadní argumentaci, podle níž jí v době úhrady Sporné částky nebylo známo, že Účet není účtem dlužnice, nýbrž jiného subjektu (tato skutečnost se z obsahu dopisu ze dne 15.3.2010 nepodává). Za podstatnou považovala okolnost, že platbu Sporné částky provedla na Účet, který byl rovněž uveden ve fakturách vystavených za období do 25.3.2010 do 1.4.2010, čímž konkludentně uzavřela dohodu o místě placení. Oproti tomu vOznámení ze dne 5.5.2010 byli obchodní partneři vyzvání k plnění na účet MTA, tedy jiného subjektu než věřitele. Plněním na tento účet by však žalobkyně závazek řádně nesplnila, nebot' s dlužnicí v tomto směru neuzavřela dohodu (jinými slovy, žalobkyně namítala, že dle ust. § 339 ObchZ nevyslovila souhlas s plněním peněžitého závazku na účet MTA). Ztěchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 324 odst. 1 ObchZ závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně. Pojem řádné plnění v sobě v obecném smyslu zahrnuje požadavek, aby byl závazek splněn řádně po stránce časové, místní a věcné. K zániku závazku je třeba, aby splnění proběhlo (zákonem) stanoveným nebo sjednaným způsobem, tedy aby se uskutečnilo na stanoveném nebo sjednaném místě a aby k němu došlo ve stanoveném nebo sjednaném čase. Bližší úprava místa plnění je obsažena v ust. § 335 až § 339 ObchZ.

Místem plnění je to, kde je dlužník povinen závazek splnit. Pořadí pravidel, stanovujících místo plnění je dle shora zmiňované úpravy určeno tak, že přednost má

(KSHK 45 INS 6059/2010) smlouva, a nelze-li místo plnění odvodit ze smlouvy, použijí se ustanovení zákona. Peněžité závazky, pokud to neodporuje dohodě stran o platebních podmínkách, je dle ust. § 339 ObchZ možno splnit platbou u třetí osoby-banky věřitele ve prospěch jeho účtu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1604/2008 ze dne 27.5.2009).

Jestliže si tedy dlužník svěřitelem sjednají, že dlužníkův peněžitý závazek bude zaplacen na určitý účet věřitele, popř. na účet třetí osoby (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4264/2009 ze dne 13.7.2010), lze tuto dohodu považovat za určení místa plnění.

Vprojednávané věci není sporu o tom, že dopisem ze dne 15.3.2010 informovala dlužnice žalobkyni o nových číslech účtů, na která požaduje (požadovala) zasílat platby, a že jako účet v EUR označila účet č. 196065251/0600. Odvolací soud je stejně jako žalobkyně toho názoru, že tím, že dne 24.5.2010 uskutečnila platbu Sporné částky na tento účet, byla (konkludentním úkonem žalobkyně) uzavřela dohoda o místě placení a připsáním Sporné částky na uvedený účet závazek žalobkyně uhradit dlužnici kupní cenu za dodávku zboží (plastových dílů) zanikl.

Odvolací soud je se žalobkyní zajedno i potud, že by žalobkyně byla povinna plnit na účet MTA, jak dlužnice požadovala v Oznámení ze dne 5.5.2010, (jen) pokud by se na tom s dlužnicí dohodla (pokud by to bylo mezi smluvními stranami sjednáno). Z emailové zprávy Ivety Horákové ze dne 31.5.2010 odeslané dlužnici však podle názoru odvolacího soudu nelze dovodit, že by vdobě před úhradou Sporné částky na účet HOPAX došlo k uzavření dohody o určení místa plnění, resp. k souhlasu žalobkyně (závodu Mladá Boleslav) s tím, že bude své závazky hradit na účet MTA.

Názor žalovaného, že ke změně závazkového vztahu (změně místa plnění) došlo bez dalšího (již) tím, že se Oznámení dostalo do dispozice žalobkyně prostřednictvím Ivety Horákové, odvolací soud nesídlí nehledě na to, že je stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že (vytištěná) emailová zpráva ze dne 7.5.2010 je při nedostatku součinnosti adresáta způsobilá prokázat jen to, že Oznámení o změně účtu bylo Ivetě Horákové odesláno, nikoli, že se dostalo do sféry dispozice žalobkyně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud kzáyěru, že odvolání žalovaného je nedůvodné. Proto postupoval podle ust. § 219 OSR a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a úspěšné žalobkyni je přiznal v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) za 2 úkony právní služby (vyjádření kodvolání a účast na jednání před soudem) po 3.100,-Kč, 2 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovných výdajů ve výši 731 ,-Kč za použití silničního motorového vozidla ksoudnímu jednání konanému dne 12.12.2013 na trase Mladá Boleslav-Praha a zpět v délce 120 km, jež sestává ze základní náhrady ve výši 432,-Kč (3,60x120)

(KSHK 45 INS 6059/2010) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 299,-Kč (0,069X120X36,10) a náhrady za promeškaný čas ve výši 400,-Kč (4x100), což s připočtením 21% DPH ve výši 1.665,-Kč činí celkem 9.596,-Kč.

Poučení:

Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 12.prosince 2013

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůtová