102 VSPH 329/2016-71
74 ICm 1169/2013 102 VSPH 329/2016-71 (KSUL 74 INS 27660/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobkyně Insolvenční agentura, v.o.s., IČ: 29115540, sídlem Západní 1448/16, 360 01 Karlovy Vary, insolvenční správkyně dlužníků Zdeňka anonymizovano , anonymizovano a Dagmar anonymizovano , anonymizovano , zast. advokátem JUDr. Karlem Kolářem, sídlem Klaudiánova 135/1, 293 01 Mladá Boleslav, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ: 61860069, sídlem Klimentská 1216/46, Nové město, 110 00 Praha 1, zast. advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 74 ICm 1169/2013-43 ze dne 18. dubna 2014,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 74 ICm 1169/2013-43 ze dne 18. dubna 2014 se mění tak, že se určuje, že žalovaná nemá vůči dlužníkům pohledávky ve výši 31.751,-Kč a ve výši 22.855,-Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16.538,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16.538,-Kč k do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Karla Koláře.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v bodech I. a II. výroku shora označeného rozsudku zamítl žalobu na určení, že pohledávky žalované přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. isir.justi ce.cz 74 ICm 1169/2013 (KSUL 74 INS 27660/2012)

KSUL 74 INS 27660/2012 přihláškou P2 jako dílčí pohledávka č. 1 ve výši 31.751,-Kč a přihláškou P2 jako dílčí pohledávka č. 2 ve výši 21.143,-Kč nejsou po právu, v bodě III. výroku určil, že žalovaná má za dlužníky Zdeňkem Jedličkou a Dagmar anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) vykonatelnou pohledávku v celkové zjištěné výši 60.311,-Kč, a v bodě IV. výroku nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni.

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že: 1) dne 12. 12. 2007 uzavřeli dlužníci na straně jedné a žalovaná na straně druhé smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100169214 ve znění dodatku ze dne 13. 12. 2007 (dále jen Úvěrová smlouva): -na jejímž základě byl dlužníkům poskytnut úvěr ve výši 39.240,-Kč, jenž se dlužníci zavázali splatit v 36 splátkách po 1.090,-Kč za smluvní odměnu 19.240,-Kč uhrazenou předem, s možností revolvingu do výše 26.160,-Kč, -na zadní straně a následujícím listu Úvěrové smlouvy byla připojena Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru (dále též jen Smluvní ujednání), 2) dne 1. 6. 2009 uzavřeli dlužníci splátkový kalendář k Úvěrové smlouvě, podle něhož měli úvěr v celkové výši 65.900,-Kč splatit v 60 měsíčních splátkách po 1.090,-Kč, 3) dne 13. 9. 2010 zesplatnila žalovaná nesplacenou část úvěru a uplatnila vůči dlužníkům smluvní pokutu ve výši 19.620,-Kč a vyúčtovala jim celkovou dlužnou částku 52.186,-Kč, 4) dne 16. 11. 2010 bylo rozhodčím nálezem JUDr. Evy Vaňkové č. j. Va 39-204/2010-9 (dále jen Rozhodčí nález), jenž nabyl právní moci dne 30. 11. 2010, dlužníkům uloženo, aby do 3 dnů od doručení Rozhodčího nálezu zaplatili žalované směnečný peníz ve výši 52.186,-Kč s 6 % úrokem z prodlení od 27. 9. 2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.600,-Kč, 5) dne 16. 1. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníků, povoleno jeho řešení oddlužením a do funkce insolvenční správkyně byla ustanovena žalobkyně, 6) dne 23. 1. 2013 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku P2/1 ve výši 37.456,-Kč a pohledávku P2/2 ve výši 22.855,-Kč (dále též jen Pohledávka č. 1 a Pohledávka č. 2, popř. Pohledávky), 7) na přezkumném jednání konaném dne 4. 3. 2013 popřela žalobkyně Pohledávku č. 1 do výše 31.751,-Kč a Pohledávku č. 2 do výše 21.143,-Kč.

V rovině právního posouzení věci-poté, co konstatoval, že žaloba byla podána včas oprávněnou osobou a že Úvěrová smlouva podléhá režimu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku a jako na spotřebitelskou smlouvu na ní též dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen ZSÚ)-se soud zabýval tím, zda rozhodčí doložka, na jejímž základě byl vydán Rozhodčí nález, byla sjednána platně, a dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Vyšel z toho, že ač byla rozhodčí doložka součástí Smluvních ujednání, dlužníci měli adekvátní možnost se s obsahem těchto ujednání seznámit. V tomto směru měl soud za to, že nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, na nějž odkazovala žalobkyně, na projednávanou věc nedopadá, neboť se liší skutkové okolnosti, když v daném případě byly Smluvní podmínky dlužníkům předloženy a jsou obsaženy na stejné listině jako Úvěrová smlouva, přičemž nejsou nikterak rozsáhlé, nepřehledné ani složitě formulované. 74 ICm 1169/2013 (KSUL 74 INS 27660/2012)

S přihlédnutím k tomu, že Rozhodčí nález je platný a Pohledávky jsou (tudíž) vykonatelné, mohla žalobkyně jako důvod jejich popření uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníky v řízení, které předcházelo vydání Rozhodčího nálezu, přičemž důvodem popření nemohlo být jiné právní posouzení věci. Popěrné námitky žalobkyně, že ujednání Úvěrové smlouvy o výši úroku a smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, jsou podle soudu jiným právním posouzením, které jako důvod popření Rozhodčím nálezem přiznaných vykonatelných Pohledávek nelze připustit. Proto žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud nezohlednil nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, v jehož bodě 33 se výslovně uvádí, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob) . Žalobkyně měla za to, že projednávaná věc není natolik skutkově odlišná, aby nebylo možno tento závěr aplikovat, naopak tvrdila, že rozhodčí doložka byla sjednána jako jeden z 19 bodů Smluvních podmínek, jež byly dále členěny na dílčí body, jichž bylo celkem 95, s tím, že Smluvní podmínky jsou napsány velmi drobným písmem a jsou natolik rozsáhlé, že jejich přečtení při osobním jednání před podpisem smlouvy je i jen z časového hlediska nemožné. Dále žalobkyně namítala, že rozhodčí doložka negarantuje spotřebiteli procesní práva odpovídající právům, jichž by se mu dostalo v řízení před soudem, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2164/10 ze dne 1. 11. 2011, neboť spotřebitel nemá právo vyžadovat ústní jednání, nemá možnost využít opravný prostředek a na vyjádření s fikcí uznání, pokud je neučiní ve lhůtě, má pouze 5 dnů. Z toho dovozovala, že rozhodčí doložka je neplatná a k Rozhodčímu nálezu, jenž byl na jejím základě vydán, nelze přihlížet. Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání setrvala na tom, že rozhodčí doložka byla sjednána platně, poukazovala přitom např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2447/2011 ze dne 24. 10. 2013, v němž dospěl dovolací soud k závěru, že obecně nelze a priori prohlásit všechny rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách za zneužívající klauzule ve smyslu ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku; dále poukazovala na řadu rozhodnutí soudů vyšších stupňů, v nichž jí zpracované byly rozhodčí doložky zahrnuté do všeobecných smluvních podmínek shledány platnými. Souhlasila rovněž se závěrem soudu prvního stupně o nemožnosti aplikovat v této věci nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 pro zcela odlišnou skutkovou situaci. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání 74 ICm 1169/2013 (KSUL 74 INS 27660/2012) předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 22. 9. 2016, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud se především stejně jako soud prvního stupně zabýval platností sjednané rozhodčí doložky a tím, zda v poměrech této věci lze aplikovat závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, podle nichž: -Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (bod 30), -V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné-listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (bod 33) -Text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek (bod 29).

Ze Smluvních ujednání nacházejících se na rubu Úvěrové smlouvy odvolací soud zjistil, že nejsou podepsána dlužníky, jsou psána velmi drobným písmem, rozhodčí doložka je obsažena v článku 18, jenž je dále členěn na 6 dílčích bodů, z nichž některé jsou ještě dále členěny na pod body. Jejich celkové uspořádání je nepřehledné a bez využití pomůcek téměř nečitelné. Za těchto okolností dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že z důvodů obsažených v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, byla rozhodčí doložka byla sjednána neplatně (byla nepřípustně zahrnuta do Smluvních ujednání, nebyla samostatně podepsána, a byla sepsána způsobem, který neposkytl dlužníkům přiměřenou možnost se těmito ujednáními seznámit). Sjednaná rozhodčí doložka je nadto absolutně neplatná i z důvodu netransparentnosti určení jen některých rozhodců. V rozhodčí doložce se totiž smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této Úvěrové smlouvy nebo v návaznosti na ni, má kterýkoli z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci pro tento účel jsou: -JUDr. Eva Vaňková, advokátka -Mgr. Marek Landsmann, advokát -pro případ že žádný z výše uvedených rozhodců nebude ochoten nebo nebude moci funkci rozhodce přijmout či vykonávat, dohodly se smluvní strany na tom, 74 ICm 1169/2013 (KSUL 74 INS 27660/2012)

že náhradním způsobem bude rozhodce určen věřitelem ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou.

Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2505/2014 ze dne 9. 10. 2014 ve věci týkající se téhož věřitele při posuzování obdobně formulované rozhodčí doložky konstatoval, že rozhodčí doložka, v níž se strany dohodly na určení 2 rozhodců (fyzických osob), ale v dalším se dohodly, že rozhodcem ad hoc může být i subjekt určený právnickou osobou (která není stálým rozhodčím soudem) z jejího seznamu rozhodců, případně advokát ze seznamu advokátů, je neplatná jako celek. Okolnost, že o sporu účastníků rozhodl v rozhodčí smlouvě jmenovitě určený rozhodce je z výše uvedených důvodů nerozhodná. K tomuto rozsudku se dovolací soud přihlásil i v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 10/2013 ze dne 29. 6. 2015, z něhož plyne, že netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ust. § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení (ve znění účinném do 29. 2. 2012) také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě.

Jelikož Rozhodčí nález byl vydán na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, nelze k němu přihlížet. Pohledávky tak nejsou vykonatelné, a proto neobstojí závěr soudu prvního stupně o nepřípustnosti popěrných důvodů spočívajících v jiném právním hodnocení věci.

Při posuzování důvodnosti popření Pohledávek učinil odvolací soud tato skutková zjištění: -z přihlášky pohledávky P2 zjistil, že dne 23. 1. 2013 přihlásila žalovaná Pohledávku č. 1 v celkové výši 37.456,-Kč (jako pohledávku vykonatelnou na základě Rozhodčího nálezu) sestávající z nedoplatku na směnečné sumě tvořené nezaplacenými splátkami z Úvěrové smlouvy ve výši 31.495,-Kč a z příslušenství ve výši 5.961,-Kč tvořeného směnečným úrokem ve výši 4.361,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, a Pohledávku č. 2 (jako pohledávku vykonatelnou na základě Rozhodčího nálezu) v celkové výši 22.855,-Kč sestávající z nedoplatku na směnečné sumě tvořené nezaplacenou smluvní pokutou ve výši 20.076,-Kč a z příslušenství ve výši 2.779,-Kč tvořeného směnečným úrokem, -z protokolu o přezkumném jednání ze dne 4. 3. 2013 zjistil, že Pohledávky byly popřeny žalobkyní do celkové výše 52.894,-Kč, -z listu seznamu Pohledávky č. 1 zjistil, že byla popřena z důvodu neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, neboť odměna za poskytnutí úvěru výrazně převyšovala obvyklý úrok, -z listu seznamu Pohledávky č. 2 zjistil, že byla popřena z důvodu neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, neboť požadovaná smluvní pokuta je nepřiměřená.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Pohledávky byly přihlášeny jako pohledávky směnečné (že se jedná o nedoplatky na směnečné sumě ze zajišťovacích směnek dle Úvěrové smlouvy a jejich příslušenství), a že takto byly také přezkoumány. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3716/2007 ze dne 27. 5. 2007, jehož závěry přesto, že byly učiněny v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání, se plně prosadí i v poměrech insolvenčního zákona, plyne, že I v konkursním řízení 74 ICm 1169/2013 (KSUL 74 INS 27660/2012) totiž věřitel může přihlásit do konkursu jak pohledávku směnkou zajištěnou, tak i pohledávku ze zajišťovací směnky. V rozsahu, v němž se tyto pohledávky "kryjí (tj. v poměrech projednávané věci v rozsahu, ve kterém se "kryjí pohledávka ze smlouvy o úvěru s pohledávkou z titulu směnečné sumy přiznané směnečným platebním rozkazem), je na ně nutno nahlížet jako na pohledávku jednu . To znamená, že věřitel má vždy na výběr, jakým způsobem svoji pohledávku přihlásí. Učiní-li volbu a přihlásí pohledávku výlučně jako pohledávku směnečnou, přiznanou pravomocným směnečným platebním rozkazem či rozhodčím nálezem, je taková přihláška pohledávky přezkoumatelná, a není důvod k odstraňování jejích vad. V takovém případě však věřitel nese riziko, že směnečná dohoda bude shledána neplatnou a on nebude mít možnost dovolávat se její pravosti na základě skutkových tvrzení, jež neuplatnil v přihlášce.

Při posuzování platnosti směnečné dohody učinil odvolací soud tato skutková zjištění: -z článku 6 bodu 6.1 Smluvních ujednání zjistil, že dlužnice se zavázala před podpisem Úvěrové smlouvy vystavit a odevzdat žalované jednu vlastní blankosměnku na řad věřitele bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a platebního místa s doložkou bez protestu, a dala žalované souhlas s vyplněním celkové dlužné částky včetně veškerých smluvních pokut a přirostlého příslušenství pro případ prodlení s placením jakéhokoliv závazku z Úvěrové smlouvy, -ze směnky vlastní vystavené dne 12. 12. 2007 dlužnicí a avalované dlužníkem zjistil, že se jedná o směnku vlastní na řad věřitele.

Podle ust. § 12 ZSÚ účinného od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2010, a tedy dopadajícího na předmětnou směnku, platilo, že splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

Otázkou platnosti směnečné dohody, jíž byl zajištěn dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se Vrchní soud v Praze podrobně zabýval např. v rozsudku sen. zn. 104 VSPH 439/2014 ze dne 2. 2. 2015, v němž dospěl k závěru, že je na místě takový výklad ust. § 12 ZSÚ (ve světle čl. 10 směrnice č. 87/102/EHS), že věřitel (v daném případě žalovaná) byl povinen při vystavení směnky zajišťující splnění spotřebitelského úvěru (půjčky) postupovat způsobem, který by dlužnici umožnil stejnou obranu proti eventuálnímu budoucímu nabyvateli směnky jako proti původnímu věřiteli. Je přitom zřejmé, že v případě směnky na řad je možný přenos námitek směnečného dlužníka vůči případnému budoucímu nabyvateli směnky, jenž nabyl směnky indosamentem učiněným do uplynutí lhůty k protestu (viz blíže a contrario čl. I. § 20 odst. 1 druhá věta zákona směnečného a šekového-dále jen ZSŠ) jen velmi obtížně, a to za splnění podmínek ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ. Z toho důvodu dohodne-li se ve směnečné dohodě podnikatel (dodavatel) se spotřebitelem na tom, že spotřebitel podepíše ve prospěch podnikatele směnku v souvislosti s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí se jednat o směnku nikoliv na řad , tj. o směnku, u níž bude vyloučena její převoditelnost rubopisem. Pouze u takové směnky (rektasměnky) může směnečný dlužník vznášet námitky ze svého 74 ICm 1169/2013 (KSUL 74 INS 27660/2012) vztahu k předchozímu majiteli směnky i proti jejímu eventuálnímu nabyvateli (jedná se o obdobu ust. § 529 odst. 1 občanského zákoníku).

Dlužno dodat, že rovněž Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn I. ÚS 199/2011 ze dne 26. 1. 2012 dospěl k závěru, že Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění blankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví za nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Žalovaná však v posuzovaném případě postupovala v rozporu s touto judikaturou, neboť uzavřela s dlužnicí směnečnou dohodu, že dlužnice vystaví v její prospěch směnku na řad (ordresměnku), a ne směnku nikoli na řad (rektasměnku). Vzhledem k tomu, že žalovaná odvozovala existenci Pohledávek ze směnky vydané na základě neplatného směnečného ujednání, je žaloba na popření jejich pravosti (výše) důvodná. Jinými slovy, dlužníci nemají povinnost zaplatit žalované směnečné Pohledávky, neboť ty vznikly na základě absolutně neplatné směnečné dohody.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Napadený rozsudek proto dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) OSŘ změnil tak, že žalobě na popření pravosti (výše) Pohledávek vyhověl. Nákladový výrok je odůvodněn tím, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch, takže žalovaná je povinna podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 a 2 OSŘ zaplatit jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby po 3.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) a tomu odpovídající paušální náhrady hotových výdajů po 300,-Kč za úkon podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, celkem 6.800,-Kč, plus náhrada cestovních výdajů za použití motorového vozidla k soudnímu jednání na trase Karlovy Vary-Ústí nad Labem a zpět (240 km při průměrné spotřebě 6,8 l motorové nafty na 100 km, při ceně 36,-Kč/l a náhradě za opotřebení vozidla 3,70 Kč/km), celkem 1.476,-Kč, plus jedenkrát paušální náhrada hotových výdajů účastníka, jenž nebyl zastoupen, za účast na jednání, ve výši 300,-Kč, celkem včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) 10.377,-Kč. 74 ICm 1169/2013 (KSUL 74 INS 27660/2012)

Náklady řízení před odvolacím soudem sestávají z odměny za zastupování advokátem před za 1 úkon právní služby ve výši 3.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 Advokátního tarifu a tomu odpovídající paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, celkem 3.400,-Kč, plus náhrada cestovních výdajů za použití motorového vozidla k soudnímu jednání na trase Karlovy Vary-Praha a zpět (250 km při průměrné spotřebě 6,0 l motorové nafty na 100 km, při ceně 29,50 Kč/l a náhradě za opotřebení vozidla 3,80 Kč/km), celkem 1.392,-Kč, plus jedenkrát paušální náhrada hotových výdajů účastníka, jenž nebyl zastoupen za účast na jednání ve výši 300,-Kč, celkem včetně DPH 6.161,-Kč.

Celková částka účelně vynaložených nákladů v řízení před soudy obou stupňů na straně žalobkyně tak činí 16.538,-Kč.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela