102 VSPH 32/2014-159
78 ICm 873/2012 102 VSPH 32/2014-159 (MSPH 78 INS 7496/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně Global Business, s.r.o., sídlem Kostelec u Holešova 264, IČ: 25823396, zast. advokátem JUDr. Miroslavem Zámiškou, sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalovanému JUDr. Karlu Mičovi, sídlem V Holešovičkách 1579/24, Praha 8, insolvenčnímu správci dlužnice ECF elektrocentrum fabrik, s.r.o. v likvidaci, zast. advokátem JUDr. Pavlem Novákem, sídlem Bohuslava Martinů 1051/2, Praha 4, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 ICm 873/2012-128 ze dne 18. června 2013

t a k t o:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 ICm 873/2012-128 ze dne 18. června 2013 se v bodě I. výroku potvrzuje ve znění: Žaloba na určení, že pohledávky žalobkyně za dlužnicí ve výši 3.825.559,20 Kč jsou zajištěny zástavním právem k pohledávkám dlužnice za TAKENAKA EUROPE GmbH, TCHAS, s.r.o. (nyní Eiffage Construction Česká republika, s.r.o.) a Kajima Czech Design and Construction, s.r.o. zřízeným Smlouvou o zástavě pohledávek k zajištění dluhu uzavřenou mezi žalobkyní a dlužnicí, se zamítá; v bodě II. výroku se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 18.150,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Pavla Nováka.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 8.228,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Pavla Nováka.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného rozsudku zamítl žalobu Global Business, s.r.o. (dále jen žalobkyně) na určení pořadí jejích popřených pohledávek za dlužnicí ECF elektrocentrum fabrik, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice), a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit JUDr. Karlu Mičovi, insolvenčnímu správci dlužnice (dále jen žalovaný) k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 24.684,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 78 ICm 873/2012 (MSPH 78 INS 7496/2011)

V odůvodnění rozsudku soud v první řadě uvedl, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení pohledávky za dlužnicí v celkové výši 3.825.559,20 Kč (dále jen Pohledávky) s tím, že jsou na základě Smlouvy o zastavení pohledávek k zajištění dluhu ze dne 3.12.2009 uzavřené mezi žalobkyní a dlužnicí (dále jen Smlouva) zajištěny zástavním právem k tam specifikovaným pohledávkám dlužnice za TAKENAKA EUROPE GmbH-organizační složka (dále je TAKENAKA), TCHAS ŽD, s.r.o. a Kajima Czech Desing and Construction s.r.o. Při přezkumném jednání konaném dne 21.2.2012 žalovaný popřel (toliko) pořadí Pohledávek s odůvodněním, že Smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 39 občanského zákoníku, neboť v ní jednak nejsou dostatečným způsobem identifikovány pohledávky dlužnice, jež mají být předmětem zástavy, jednak ji měl dne 3.12.2009 podepsat za dlužnici Antonín Slavíček, jenž k uvedenému dni nebyl jejím jednatelem a nebyl oprávněn za ni jednat. Dle žalovaného totiž byli v inkriminované době jednateli dlužnice Pavel Kamarád a Zdeňka Chmelíková (jež sice byla listinou datovanou 1.12.2009 z funkce jednatelky odvolána, avšak dle ověřovací doložky byla tato listina podepsána až dne 16.12.2009, tedy téhož dne, kdy Antonín Slavíček teprve vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce jednatele dlužnice).

Z provedených důkazů soud zjistil, že:

1) Smlouva je v písemném vyhotovení datována dnem 3.12.2009 a za dlužnici podepsána Antonínem Slavíčkem, 2) rozhodnutí jediného společníka dlužnice Pavla Kamaráda, v němž je uvedeno, že k dnešnímu dni jmenuje jednatelem dlužnice Antonína Slavíčka, bylo podepsáno před notářskou tajemnicí Jitkou Strnadovou v Havlíčkově Brodě až dne 16.12.2009, což bylo dle sdělení Krajského soudu v Hradci Králové podkladem pro zápis Antonína Slavíčka do obchodního rejstříku coby jednatele dlužnice, 3) z výpovědi jednatele žalobkyně Luďka Holotíka, jenž za ni Smlouvu podepsal, nebylo možno zjistit, kterým dnem byla Smlouva datována, ani to, kterého dne byla fakticky podepsána (pro případ, že by byla podepsána jindy než 3.12.2009), 4) druhý jednatel žalobkyně Ing. Miroslav Dudík vypověděl, že k podpisu Smlouvy došlo někdy mezi 1.1. a 15.1.2010 (soud nesprávně uvedl rok 2009), 5) svědek JUDr. Miroslav Holotík vypověděl, že Smlouva byla podepsána v lednu nebo v únoru 2010.

V rámci hodnocení důkazů soud konstatoval, že nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že Smlouva nebyla podepsána dne 3.12.2009, ale později, tedy až po 16.12.2009, kdy byl Antonín Slavíček jmenován jednatelem dlužnice. Žádná z výpovědí mu totiž nedala odpověď na otázku, kdy jindy než dne 3.12.2009 byla Smlouva podepsána. Soud se zde ztotožnil se s názorem žalovaného, že má-li být prokázáno tvrzení žalobkyně, že Smlouva byla podepsána v jiný den než 3.12.2009, musí žalobkyně nejen tvrdit, ale též prokázat, v jaký konkrétní den byla skutečně podepsána.

Protože žalobkyně neprokázala, že Smlouva byla podepsána v době, kdy byl Antonín Slavíček jejím jednatelem, dospěl soud k závěru, že je Smlouva absolutně neplatná, neboť ji za dlužnici dne 3.12.2009 podepsala osoba, jež v tento den nebyla v postavení osoby oprávněné za ni jednat a zavazovat ji k přijímání práv a povinností. Z toho, aniž by zkoumal obsah Smlouvy, dovodil, že Smlouva nevznikla a že výsledek jednání mezi žalobkyní a dlužníkem je absolutně neplatný a nevznikla z něj žádná práva ani povinnosti . Přesto soud vyjádřil pochybnost i o určitosti Smlouvy v jejím bodu 3 a podotkl, že dodavatelská smlouva č. 5009 000 206022/E uzavřená mezi TAKENAKA a dlužnicí v bodě 18.10-Postoupení zakazovala dlužnici postupovat práva a povinnosti nebo s nimi disponovat bez předchozího souhlasu TAKENAKA. 78 ICm 873/2012 (MSPH 78 INS 7496/2011)

Proto soud žalobu zamítl s tím, že o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle ust. § 142 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) tak, že žalovanému přiznal jejich náhradu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Vyhláška) v rozsahu 6 úkonů po 3.100,-Kč, paušální náhrady hotových výdajů a dani z přidané hodnoty (dále jen DPH).

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby ho odvolací soud v bodě I. výroku změnil tak, že žalobě vyhoví, a v bodě II. výroku ho zrušil.

V odvolání poukazovala na to, že:

1) byla Smlouva připravována tak, aby mohla být smluvními stranami podepsána ke konci roku 2009, její návrh byl připraven k podepsání již delší dobu, avšak žalobkyně a dlužnice nebyly schopny se k podpisu sejít, 2) ačkoli je Smlouva datována ke dni 3.12.2009, ve skutečnosti byla oběma smluvními stranami podepsána až začátkem roku 2010, kdy se podařilo zrealizovat jednání obou smluvních stran a kdy Antonín Slavíček již byl jednatelem dlužnice, 3) byli podpisu Smlouvy kromě Antonína Slavíčka, jenž ji podepsal za dlužnici, a Luďka Holotíka, jenž ji podepsal za žalobkyni, přítomni Ing. Miroslav Dudík, druhý jednatel žalobkyně, a JUDr. Miroslav Holotík, právní poradce žalobkyně, 4) skutečnost, že Smlouva nebyla podepsána dne 3.12.2009, ale začátkem roku 2010, vyplývá z výpovědi všech osob přítomných u jejího podpisu, 5) žádná z vyslechnutých osob jednoznačně neuvedla, kterého dne k podpisu Smlouvy došlo, avšak všechny se shodly na tom, že to bylo začátkem roku 2010 v prostorách sídla žalobkyně, 6) pro posouzení platnosti Smlouvy není rozhodné přesné určení dne, kdy byla podepsána, ale to, zda byla podepsána v době, kdy byl Antonín Slavíček jako jednatel dlužníka oprávněn ji podepsat, 7) JUDr. Miroslav Holotík Smlouvu vypracoval, sledoval průběh jednání mezi smluvními stranami a byl přítomen jejímu podpisu; jeho svědectví měl proto soud přikládat větší váhu, zejména v tom, kdy byla Smlouva skutečně podepsána.

Na základě výše uvedeného měla žalobkyně za to, že Smlouva byla uzavřena platně, jelikož byla za dlužnici podepsána osobou oprávněnou jednat jejím jménem (jednatelem Antonínem Slavíčkem). Dodala, že skutečnost, že nebyl prokázán přesný den uzavření Smlouvy, nemůže vést k závěru, že byla uzavřena dne 3.12.2009.

Žalovaný se ve vyjádření k odvolání ztotožnil s argumentací soudu prvého stupně a navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a vůči žalobkyni mu přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poukazoval zejména na to, že:

1) ve Smlouvě nejsou dostatečně vymezeny pohledávky, jež měly být předmětem zástavy, což má za následek absolutní neplatnost Smlouvy, 2) Smlouvou byl porušen zákaz dispozice pohledávkou (tedy i její zastavení) bez předchozího písemného souhlasu TAKENAKA, jak původní smlouva s dlužnicí vyžadovala, 3) listina o jmenování jednatele dlužnice, prohlášení jednatele a jeho souhlas se jmenováním jsou sice datovány dnem 1.12.2009, avšak fakticky jsou dovršeny až podepsáním před notářem dne 16.12.2009, 4) žalobkyně počala účelově tvrdit, že Smlouva nebyla podepsána v ní uvedený den, až před posledním jednáním v reakci na průběh dokazování; netvrdila však a ani neprokázala jiné konkrétní datum jejího uzavření, 78 ICm 873/2012 (MSPH 78 INS 7496/2011)

5) slyšené osoby se neshodly nejen v uváděných datech údajného podpisu Smlouvy, ale ani ve výčtu osob, které měly být jejímu podpisu přítomny, 6) tvrzení JUDr. Miroslava Holotíka, že si na schůzce před uzavřením Smlouvy (již zasazoval do ledna či února 2010) prověřoval zápis Antonína Slavíčka jako jednatele dlužnice s negativním výsledkem, je nevěrohodné, neboť Antonín Slavíček byl do obchodního rejstříku zapsán jako jednatel dlužnice (již) dne 23.12.2009, 7) předložil řadu listin, které vyvracejí výpovědi slyšených osob a v nichž žalobkyně nebo JUDr. Miroslav Holotík (coby její zástupce) výslovně odkazují na Smlouvu ze dne 3.12.2009 a ani v nejmenším se nezmiňují, že by byla uzavřena jindy; navíc v incidenční žalobě podané u Krajského soudu v Hradci Králové sám JUDr. Miroslav Holotík podrobně popsal průběh uzavření smlouvy dne 3.12.2009; o tom, že Smlouva byla uzavřena dne 3.12.2009 svědčí i korespondence mezi dlužnicí a žalobkyní, dlužnicí a TAKENAKA, a žalobkyní a TAKENAKA.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 14.5.2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud především konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvého stupně vyjádřenými v napadeném rozsudku (v podstatné části reprodukovanými shora), jež mají v obsahu spisu a v provedeném dokazování potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto pro stručnost odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, jež považuje odvolací soud za věcně správné.

K odvolacím námitkám považoval odvolací soud za potřebné uvést následující:

Pole ust. § 13 odst. 1 věty druhé obchodního zákoníku jedná právnická osoba statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. Dle ust. § 133 odst. 1 a 3 téhož zákona je statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným jeden nebo více jednatelů jmenovaných valnou hromadou.

Od 1.7.1996 má zápis statutárního orgánu právnické osoby do obchodního rejstříku deklaratorní charakter. Pro jednatele společnosti s ručením omezeným z toho vyplývá, že od uvedeného data je rozhodující pouze to, zda byl řádně jmenován jejím jednatelem. Pokud tak tomu bylo, mohl jednatel jednat jménem společnosti bez ohledu na to, že dosud nebyl jako její statutární orgán zapsán do obchodního rejstříku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4076/2010 ze dne 31.10.2012). Z uvedeného pro poměry dané věci plyne, že žalobkyně (chtěla-li se žalobou uspět) musela prokázat, že k řádnému jmenování Antonína Slavíčka jednatelem dlužnice došlo nejpozději v den uvedený ve Smlouvě (dne 3.12.2009), nebo že k podpisu Smlouvy došlo později (po 16.12.2009). To se jí však, jak správně uzavřel soud prvého stupně, nepodařilo.

V tomto ohledu je třeba v první řadě zdůraznit, že z těch skutkových zjištění soudu prvého stupně, jež nebyla odvoláním zpochybněna, vyplývá, že ve Smlouvě je jako datum jejího podpisu uveden den 3.12.2009, zatímco rozhodnutí jediného společníka dlužnice o současném odvolání Zdeňky Chmelíčkové z funkce jednatelky a jmenování Antonína Slavíčka do funkce jednatele dlužnice bylo společníkem podepsáno (a tedy coby právní úkon, resp. právní jednání učiněno) až dne 16.12.2009.

Odvolací soud je sice se žalobkyní zajedno v tom, že datum uvedené v písemném vyhotovení smlouvy nemusí být obecně pro určení okamžiku završení kontraktace určující, prokáže-li se, že k uzavření smlouvy došlo jindy, přičemž nemusí být rozhodné ani přesné určení (prokázání) dne, kdy k podpisu došlo. To však jen za předpokladu, že bude prokázáno, 78 ICm 873/2012 (MSPH 78 INS 7496/2011)

že ke dni ve smlouvě uvedenému skutečně k jejímu podpisu nedošlo a že k němu došlo v jiný (eventuálně i časovým úsekem vymezený) okamžik. Žalobkyni se však ani jednu z těchto skutečností, a opakovaně to budiž zdůrazněno, prokázat nepodařilo. Především proto ne, že obsah výpovědí slyšených osob, jež ve vzájemném srovnání (jak správně poukazuje žalovaný) vykazují rozpory, není s to zpochybnit skutečnosti vyplývající z předložených listin (s těmito listinami je navíc v rozporu).

Odvolací soud zde (vedle závěrů obsažených v odůvodnění napadeného rozsudku) poukazuje zejména na to, že v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužnice Krajským soudem v Hradci Králové (jež bylo ve výsledku zastaveno) i v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení, v jehož rámci je veden tento incidenční spor, věřitelka jako okamžik vzniku zajištění své pohledávky opakovaně uváděla toliko 3.12.2009, přičemž jako důvod zajištění vždy označila smlouvu o zástavě pohledávek k zajištění zaplacení dluhu z 3.12.2009 . JUDr. Miroslav Holotík coby zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne 17.2.2010 informoval TAKENAKA o vzniku zástavního práva na základě Smlouvy ze dne 3.12.2009 . V žalobě ze dne 20.10.2010 podané jejím zástupcem JUDr. Miroslavem Holotíkem ke Krajskému soudu v Hradci Králové se žalobkyně rovněž domáhala určení platnosti a účinnosti Smlouvy ze dne 3.12.2009 , přičemž ve vylíčení rozhodujících skutečností doslova uvedla: ...dostavil se do sídla žalobce (zde žalobkyně) dne 3.12.2009 p. Kamarád a p. Antonín Slavíček, který se prokázal jmenovací listinou ze dne 1.12.2009 jako jednatel společnosti úpadce (zde dlužnice) ... Žalobce a úpadce se tedy dohodli na zajištění povinnosti úpadce pohledávkami úpadce dle Smlouvy o zastavení pohledávek k zajištění dluhu ze dne 3.12.2009. Smlouvu-zajišťovací instrument-podepsal za úpadce p. Antonín Slavíček. V čl. 4 žaloby pak uvedla toto: Je zcela zřejmé, že zajišťovací titul sjednaný mezi žalobcem a úpadcem vznikl dne 3.12.2009.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem se výpovědi jednatelů žalobkyně Luďka Holotíka a Ing. Miroslava Dudíka a zejména svědka JUDr. Miroslava Holotíka ohledně doby uzavření Smlouvy (Luděk Holotík-ač Smlouvu podepsal-žádné datum jejího uzavření neuvedl, Ing. Miroslav Dudík uvedl interval mezi 1.1. a 15.1.2010 a JUDr. Miroslav Holotík leden nebo únor 2010), vskutku jeví nevěrohodnými a účelovými.

Z tvrzení JUDr. Miroslava Holotíka (č.l. 112 spisu), že na schůzce, při níž byla Smlouva podepsána, ověřoval postavení Antonína Slavíčka v dlužnici výpisem z obchodního rejstříku, v němž jako její jednatel uveden nebyl, pak nelze než dovodit, že Smlouva musela být podepsána dříve než dne 29.12.2009; toho dne byl totiž do obchodního rejstříku Antonín Slavíček coby jednatel dlužnice zapsán, takže při lustraci provedené v lednu či únoru 2010 (při němž mělo dle svědka dojít k podpisu Smlouvy) by ve výpisu již uveden byl (musel být). Svědek tak sám vyvrátil své tvrzení o tom, že byla Smlouva podepsána v lednu či únoru 2010.

Soud prvého stupně proto nepochybil, když dospěl k závěru, že za dlužnici v okamžiku podpisu Smlouvy, tedy dne 3.12.2009, jednala osoba (Antonín Slavíček), jež za ni nebyla oprávněna jednat, a Smlouva je proto neplatná, resp. dlužnici nezavazuje, a nepochybil ani v tom, když za popsaného stavu žalobu bez dalšího (aniž zkoumal obsah Smlouvy) zamítl.

Nálezem zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17.4.2013 zrušil Ústavní soud ČR vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. ze dne 18.12.2000, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů; soud prvého stupně proto nepochybil, když výši všech účelně vynaložených nákladů řízení posuzoval dle Vyhlášky. Při určování sazby mimosmluvní odměny však zčásti nesprávně vycházel z Vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2013, dle něhož se za tarifní hodnotu považovala částka 50.000,-Kč, ač byly některé úkony v řízení učiněny před tímto datem; jejich tarifní hodnotu 78 ICm 873/2012 (MSPH 78 INS 7496/2011) měl proto určit dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2012, dle něhož se za tarifní hodnotu považuje částka 25.000,-Kč, a mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby tak dle ust. § 7 bodu 5. Vyhlášky činí 2.100,-Kč. Nesprávnost přitom odvolací soud shledal i v určení počtu úkonů, jež měl soud prvého stupně za potřebné k uplatňování či bránění práva žalovaného, neboť za takové úkony lze dle obsahu spisu považovat převzetí a přípravu zastoupení ze dne 3.5.2012, vyjádření ve věci ze dne 4.5.2012, účast na dvou jednáních u soudu dne 19.3. a 29.5.2013 a písemný závěrečný návrh ze dne 12.6.2013, celkem tedy 5 úkonů.

Náklady žalovaného v řízení před soudem prvého stupně tedy spočívají v odměně advokáta ve výši 13.500,-Kč a náhradě jeho hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 1.500,-Kč, vše podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bodu 5 Vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2012 (za dva úkony právní služby po 2.100,-Kč), dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 Vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2013 (za tři úkony právní služby po 3.100,-Kč) a dle ust. § 13 odst. 3 Vyhlášky s připočtením odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 18.150,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání žalobkyně částečně důvodným toliko v rozsahu bodu II. výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; napadený rozsudek proto v bodě I. výroku podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to ve znění, jež lépe odpovídá požadavkům o.s.ř. na určitost zamítavého výroku, a v bodě II. výroku jej dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil způsobem shora uvedeným.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný v něm byl zcela (resp. ve zcela převažující části) úspěšný. Jeho náklady spočívají v odměně advokáta ve výši 6.200,-Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu) a náhradě hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 600,-Kč, vše dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a k), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 13 odst. 3 Vyhlášky s připočtením odpovídající DPH ve výši 21 %, což činí celkem 8.228,-Kč.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. května 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová