102 VSPH 319/2012-96
155 ICm 192/2012 102 VSPH 319/2012-96 (KSPL 54 INS 15077/2011)

ýESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a soudc JUDr. Ji ího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní vČci žalobce PROFI CREDIT CZECH, a.s., sídlem Jind išská 24/941, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, sídlem Velké námČstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému IKT INSOLVENCE, v.o.s., sídlem Palackého 389/7, Plze , insolvennímu správci dlužník Romana Šleise a Hany Šleisové, o urení pravosti pohledávek o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni .j. 155 ICm 192/2012-53 ze dne 22.kvČtna 2012

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni .j. 155 ICm 192/2012-53 ze dne 22.kvČtna 2012 se mČní v bodČ I. výroku tak, že se uruje, že žalobce má v i dlužníkovi pohledávku . 1 ve výši 12.739,-K, pohledávku . 2 ve výši 452,-K, pohledávku . 3 ve výši 24.360,-K a pohledávku . 4 ve výši 996,-K, ve zbývající ásti bodu I. výroku se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu náklad odvolacího ízení do t í dn od právní moci tohoto rozsudku ástku 1.936,-K.

O vodnČní:

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupnČ napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal urení, že má za dlužníky pohledávku .1 ve výši 57.929,-K, pohledávku .2 ve výši 33.270,-K, pohledávku .3 ve výši 123.927,-K (KSPL 54 INS 15077/2011) a pohledávku .4 ve výši 73.176,-K (bod I. výroku), a rozhodl o tom, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení (bod II. výroku).

Soud prvního stupnČ vyšel ze zjištČní, že insolvenní ízení vedené na majetek dlužníka Romana Šleise pod sp.zn. KSPL 54 INS 15077/2011 bylo spojeno s insolvenním ízením vedeným na majetek dlužnice Hany Šleisové pod sp.zn. KSPL 54 INS 15077/2011 s tím, že obČ ízení byla nadále vedena spolenČ pod sp.zn. KSPL 54 INS 15077/2011. Usnesením .j. KSPL 54 INS 15077/2011-A-10 ze dne 20.9.2011 byl zjištČn úpadek dlužník a bylo povoleno jeho ešení oddlužením. Žalobce p ihlásil do insolvenního ízení ty i pohledávky. Pohledávku . 1 p ihlášená ve výši 64.096,-K tvo í nedoplatek na jistinČ ve výši 50.721,-K a p íslušenství p edstavující náklady rozhodího ízení ve výši 13.375,-K a úrok z prodlení ve výši 851,-K, pohledávku . 2 ve výši 33.270,-K tvo í neuhrazené smluvní pokuty ve výši 444,-K a 32.277,-K a úrok z prodlení ve výši 549,-K. ObČ pohledávky vyplývají ze smlouvy o revolvingovém úvČru . 9100361075. Pohledávku . 3 ve výši 157.787,-K tvo í nedoplatek na jistinČ ve výši 131.820,-K a p íslušenství p edstavující náklady rozhodího ízení ve výši 23.756,-K a úrok z prodlení ve výši 2.211,-K, pohledávku . 4 ve výši 73.176,-K tvo í neuhrazené smluvní pokuty ve výši 979,-K a 70.990,-K a úrok z prodlení ve výši 1.207,-K. ObČ pohledávky vyplývají ze smlouvy o revolvingovém úvČru . 9100385047. Na p ezkumném jednání pop el žalovaný pohledávku . 1 do výše 57.929,-K, pohledávku . 2 v celém rozsahu, pohledávku . 3 do výše 123.927,-K a pohledávku . 4 v celém rozsahu. Vas podanou žalobu se žalobce domáhal urení pravosti pop ených pohledávek.

Dále soud zjistil, že mezi žalobcem a dlužníkem byla uzav ena smlouva o revolvingovém úvČru . 9100361075 ze dne 27.5.2009 ve znČní dodatku ze dne 22.6.2010, jímž byly upraveny parametry poskytovaného úvČru, podle níž byl dlužníkovi vyplacen úvČr ve výši 20.000,-K. Sjednaná smluvní odmČna inila 44.554,-K s tím, že úvČr spolu s odmČnou bude splacen ve 42 splátkách po 1.537,-K, p iemž RPSN iní 133,27%, po provedení revolvingu 119,02%. K datu zahájení insolvenního ízení neuhradil dlužník z této ástky 6.167,-K. Smlouva o revolvingovém úvČru obsahuje v lánku 18 ujednání o rozhodí doložce. V souladu s ní podal žalobce dne 4.7.2011 návrh na zahájení rozhodího ízení a rozhodce JUDr. Martin Týle vydal dne 6.9.2011 rozhodí nález .j. 101 Rozh 257/2011-7, jímž dlužníkovi uložil zaplatit žalobci 83.442,-K s úrokem z prodlení a náklady rozhodího ízení ve výši 12.524,-K. Rozhodí nález nabyl právní moci dne 17.9.2011.

Dále zjistil, že mezi žalobcem a dlužníkem byla uzav ena smlouva o revolvingovém úvČru . 9100385347 ze dne 6.12.2010 ve znČní dodatku ze dne 10.12.2010, jímž byly upraveny parametry poskytovaného úvČru, podle níž byl dlužníkovi vyplacen úvČr ve výši 44.000,-K. Sjednaná smluvní odmČna iní 97.960,-K s tím, že úvČr spolu s odmČnou bude splacen ve 42 splátkách po 3.380,-K, p iemž RPSN iní 127,37%, po provedení revolvingu 118,94%. K datu zahájení insolvenního ízení neuhradil dlužník z této ástky 33.860,-K. K této smlouvČ byla samostatnČ uzav ena rozhodí doložka. V souladu s ní podal žalobce návrh na zahájení rozhodího ízení a rozhodce JUDr. Martin Týle vydal dne 6.9.2011 rozhodí nález .j. 101 Rozh 2766/2011-7, jímž dlužníkovi uložil zaplatit (KSPL 54 INS 15077/2011)

žalobci 203.779,-K s úrokem z prodlení a náklady rozhodího ízení ve výši 23.756,-K. Rozhodí nález nabyl právní moci dne 14.9.2011.

ObČ revolvingové smlouvy obsahují v lánku 13 smluvních ujednání ujednání o smluvních pokutách ve výši 8% a 13% z neuhrazené splátky a ve výši 50% z celé výše spláceného úvČru pro p ípad prodlení dlužníka s úhradou splátek.

Soud dospČl k závČru, že obČ revolvingové smlouvy jsou neplatné podle ust. § 39 obanského zákoníku pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy. Jedním z d vod neplatnosti je podle nČj skutenost, že smlouvy jsou vytvo eny v elektronické podobČ s využitím velikosti písma, které je velice špatnČ itelné, smluvní ujednání, která jsou souástí smluv, jsou nahuštČna do t í velkých stránek, p iemž si lze jen velmi tČžko p edstavit, že by spot ebitel stail tento text p ed podpisem smlouvy p eíst. Dále jsou podle soudu pro spot ebitelské smlouvy nevhodná ujednání, podle nichž je dlužníkovi poté, co byla podepsána smlouva, zaslán dodatek, který upravuje parametry smlouvy, konkrétnČ výši poskytnutého úvČru.

Podle první smlouvy získal dlužník 20.000,-K a smluvní odmČna byla stanovena na 44.554,-K, podle druhé smlouvy mu bylo vyplaceno 44.000,-K a smluvní odmČna inila 97.960,-K. Soud prvního stupnČ má zato, že takto stanovená smluvní odmČna je zcela nemorální, a ujednání o ní je proto neplatné. Podle lánku 13.1 smluvních ujednání vzniká dlužníkovi v p ípadČ prodlení s úhradou splátky delším 15 dní povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky a p i prodlení delším 30 dní povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky. Nejsou-li uhrazeny ádnČ a vas dvČ splátky nebo trvá-li prodlení s úhradou splátky déle než 35 dn , je žalobce podle lánku 13.4 oprávnČn požadovat smluvní pokutu ve výši 50 % z maximální výše úvČru. I tato ujednání o smluvní pokutČ shledal soud neplatnými.

Soud prvního stupnČ konstatoval, že za situace, kdy dospČl k závČru, že obČ revolvingové smlouvy jsou neplatné, nem že být platnČ sjednána ani rozhodí doložka. Z tohoto d vodu považoval rozhodí nálezy za nicotné akty vydané rozhodcem, jenž je nebyl oprávnČn vydat.

Proti tomuto rozsudku se žalobce vas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud zmČnil tak, že žalobČ v celém rozsahu vyhoví. V prvé adČ namítal, že p ihlášené pohledávky byly p ezkoumány jako nevykonatelné, akoli p ihlášeny byly jako pohledávky vykonatelné. Dále argumentoval zejména tím, že rozhodí doložky jsou platné, a rozhodce proto byl oprávnČn na jejich základČ vydat rozhodí nálezy. S ohledem na ust. § 199 odst. 2 insolvenního zákona proto d vodem pop ení nem že být jiné právní posouzení vČci. Pravomocný rozhodí nález zakládá p ekážku vČci rozsouzené a není možné, aby insolvenní soud meritornČ p ezkoumával nároky, o nichž již bylo rozhodím nálezem pravomocnČ rozhodnuto. Výklad, podle nČhož by insolvenní správce mohl proti vykonatelným pohledávkám v rámci insolvenního ízení cokoliv namítat, je podle jeho názoru zjevnČ nesprávný, nebo je v rozporu s principem právní jistoty. Nesprávné právní posouzení vČci nem že být d vodem k pop ení p ihlášených pohledávek. Podle žalobce je (KSPL 54 INS 15077/2011) nepochybné i to, že otázka platnosti rozhodí doložky je také právním posouzením vČci. Rozhodce v rámci zkoumání své pravomoci právnČ hodnotil i platnost rozhodí doložky, proto je jiným právním hodnocením i to, když insolvenní správce tvrdí, že rozhodí doložka nebyla platnČ sjednána.

Žalovaný ve vyjád ení k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil. Podle žalovaného p ísluší prvotní posouzení, zda je p ihlášená pohledávka vykonatelná, i nikoliv, výhradnČ insolvennímu správci. Rozhodí doložky obsažené ve smlouvách jsou podle nČj neplatné, nebo výbČr rozhodce byl zcela v rukách žalobce, jenž dlužníkovi neponechal žádný prostor p i urení rozhodce. Okruh rozhodc byl p edem uren žalobcem. Dále poukázal na to, že dlužník v pr bČhu rozhodího ízení neuplatnil žádné námitky, a z toho dovozoval, že jakožto insolvenní správce byl oprávnČn uplatnit námitky neplatnosti smluvních ujednání v insolvenním ízení.

V reakci na vyjád ení žalovaného k odvolání žalobce uvedl, že dlužník mČl stejné možnosti k bránČní svých práv v rozhodím ízení jako v soudním ízení, a nelze se proto domnívat, že zvolením ešení spor v rozhodím ízení byla porušena rovnost mezi úastníky smluv o úvČru. K tomu žalovaný namítl, že žalobce soustavnČ a opakovanČ využívá neznalosti a nezkušenosti bČžných spot ebitel p i uzavírání smluv, p iemž spot ebitel nemá fakticky možnost ovlivnit obsah smlouvy.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací p ezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o.s. ., dokazování v pot ebném rozsahu podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s. . zopakoval a doplnil a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupnČ dospČl k závČru, že obČ revolvingové smlouvy byly platnČ uzav eny, nebo nesdílí jeho názor, že toliko podoba smlouva má za následek její neplatnost. I p es nedostatky popsané soudem prvního stupnČ jsou p edložené smlouvy itelné a ve svém obsahu srozumitelné a dlužník mČl možnost ádnČ se s jejich obsahem seznámit. Smlouvy obsahují všechny podstatné náležitosti podle ust. § 497 obchodního zákoníku, tedy závazek žalobce poskytnout dlužníkovi penČžní prost edky v urité výši. K uzav ení smluv došlo v souladu s ust. § 44 odst. 1 obanského zákoníku p ijetím návrhu smlouvy, a to dne 27.5.2009 a 6.12.2010, kdy dlužník smlouvy podepsal. Listiny ze dne 22.6.2010 a 10.12.2010 oznaené jako dodatek ke smlouvČ nebyly novým návrhem na uzav ení smlouvy, ale up esnČním výše poskytovaného úvČru a z toho plynoucích závazk dlužníka (výše odmČny, výše splátek apod.) podle bodu 2.5 smluvních ujednání.

Z tohoto d vodu neshledal odvolací soud správným závČr soudu prvního stupnČ, že rozhodí doložky jsou neplatné a vydané rozhodí nálezy jsou nicotnými právními akty. Odvolací soud p edevším uvádí, že spory ze spot ebitelských smluv lze rozhodovat v rozhodím ízení (k tomu viz rozhodnutí velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ýR sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, nález Ústavního soudu ýR sp.zn. II. ÚS 3057/10 a sp.zn. II. ÚS 2164/10 a rozsudek Nejvyššího soudu ýR sp.zn. 29 Cdo 1130/2011). Podle ust. § 7 zákona . 216/1994 Sb. o rozhodím ízení není-li za rozhodce uren stálý rozhodí soud, (KSPL 54 INS 15077/2011) musí být rozhodce, který má rozhodovat spory mezi úastníky, ve smlouvČ uveden. Pro posouzení toho, zda je rozhodí doložka platná, i nikoliv, je podstatné to, zda byl rozhodí nález vydán rozhodcem, který byl oprávnČn spor rozhodnout. Vzhledem k tomu, že JUDr. Martin Týle byl jako rozhodce ve smlouvách ádnČ uren, byl oprávnČn vydat uvedené rozhodí nálezy, které nabyly právní moci. V této souvislosti žalobci vznikly pohledávky z titulu náklad rozhodího ízení ve výši 13.375,-K uplatnČné jako souást pohledávky . 1 a ve výši 23.756,-K uplatnČné jako souást pohledávky . 3.

V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že prvotní (p edbČžné) posouzení, zda nárok p ihlášený insolvenním vČ itelem je vykonatelný i nikoli, p ísluší insolvennímu správci, jenž sv j názor vyjád í tím, že v seznamu p ihlášených pohledávek podle ust. § 189 odst. 1 insolvenního zákona vyznaí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou i nikoli, a že vČ itele, jehož nevykonatelná pohledávka byla pop ena p i p ezkumném jednání, jehož se nezúastnil, o tom písemnČ vyrozumí, nebo sám uplatní své pop ení. D vodností žaloby o urení pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky pop ené insolvenním správcem se soud zabývá, i když dospČje k závČru, že p ihlášená pohledávka žalujícího insolvenního vČ itele je pohledávkou vykonatelnou; v takovém p ípadČ však d kazní b emeno o tom, že uplatnČná pohledávka není pohledávkou pravou nebo že v konkrétním rozsahu není d vodná co do výše, nese žalovaný insolvenní správce (viz ust. § 198 odst. 3 insolvenního zákona).

Za situace, kdy žalovaným byly pop eny vykonatelné pohledávky, je pot ebné uvést, že podle ust. § 199 insolvenního zákona je insolvenní správce oprávnČn pop ít i vykonatelné pohledávky. Pop ením vykonatelné pohledávky se totiž nedomáhá zrušení rozhodího nálezu (pop . pravomocného soudního rozhodnutí), ale pop ení pohledávky p iznané pravomocným rozhodím nálezem (rozhodnutím soudu) pouze znamená, že soud v incidenním ízení zkoumá pravost, výši nebo po adí p ihlášené vykonatelné pohledávky. Právním d sledkem úspČšného pop ení je pak pouze to, že pohledávka nebude v insolvenním ízení uspokojena, nikoliv však to, že se tímto rozsudkem ruší p íslušný rozhodí nález. Vzhledem k tomu, že z rozhodích nález v daném p ípadČ vyplývá, že v rozhodím ízení neuplatnil dlužník proti nárok m žalobce žádné skutenosti, jimiž by zpochybnil právo na úhradu výše uvedených pohledávek, byl žalovaný oprávnČn uplatnit v ízení o urení pravosti tČchto pohledávek kauzální námitku neplatnosti smlouvy v ásti zakládající povinnost zaplatit smluvní odmČnu a smluvní pokutu pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 obanského zákoníku. Nejde tedy o jiné právní posouzení vČci a taková námitka m že vést k pop ení pohledávky, protože rozhodce se v rozhodím ízení otázkou platnosti ujednání o smluvní odmČnČ a smluvní pokutČ v bec nezabýval.

Odvolací soud dále uvádí, že na uvedené smlouvy dopadají ustanovení zákona . 321/2001 Sb., o nČkterých podmínkách sjednávání spot ebitelského úvČru, nebo v daném p ípadČ šlo o p jku za úplatu a šlo o smlouvu uzav enou mezi žalobcem jako dodavatelem (p i uzav ení smlouvy jednal v rámci své obchodní innosti) a spot ebitelem, nebo žalobce v ízení neprokázal, že by dlužník jednal p i uzav ení smlouvy o úvČru v rámci své obchodní i podnikatelské innosti a že by mu (KSPL 54 INS 15077/2011)

úvČr poskytl nikoliv pro jeho osobní pot ebu nebo pro pot ebu jeho rodiny, tedy že by úvČr neposkytl k jeho osobní spot ebČ. Na takovou smlouvu se proto subsidiárnČ vztahují ustanovení obanského zákoníku, a to jak o spot ebitelských smlouvách (§ 52-§ 57 ob. zák.), tak o platnosti právních úkon , vetnČ ust. § 39 ob. zák.

Smlouva o spot ebitelském úvČru musí spl ovat požadavky vymezené v ust. § 4 odst. 2) zákona . 321/2001 Sb., kdy mimo jiné musí být roní procentní sazba náklad stanovena zp sobem uvedeným v p íloze tohoto zákona. V projednávaném p ípadČ však ve smlouvách nebyla dohodnuta procentní sazba úrok , ale byla sjednána odmČna za poskytnutí úvČru.

Z ust. § 3 odst. 1 obanského zákoníku plyne, že výkon práv a povinností vyplývajících z obanskoprávních vztah nesmí bez právního d vodu zasahovat do práv a oprávnČných zájm jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je nutné vztáhnout i na výkon práv a povinností založených ujednáním smluvních stran o smluvní odmČnČ a smluvní pokutČ. Z tohoto d vodu se odvolací soud zabýval tím, zda ujednání o odmČnČ a smluvních pokutách není v rozporu s dobrými mravy, a v p ípadČ, že tomu tak je, zda je namístČ odep ít žalobci požadovanou ochranu.

Z ust. § 499 obchodního zákoníku vyplývá, že za sjednání závazku vČ itele poskytnout na požádání penČžní prost edky lze poskytnout úplatu. Obanský zákoník ani jiné právní p edpisy p itom výslovnČ nestanoví, do jaké výše lze p i penČžité p jce sjednat výši této úplaty-smluvní odmČny. Z této skutenosti však nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodČ úastník smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. P itom soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi úastníky smlouvy. Je nepochybné, že nep imČ enČ vysoká smluvní odmČna sjednaná p i poskytnutí úvČru je obecnČ považována za odporující obecnČ uznávaným pravidl m chování, vzájemným vztah m mezi lidmi a mravním princip m spoleenského ádu. V rámci úvahy o dobrých mravech vycházel odvolací soud rovnČž z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti úastník smlouvy vyváženČ.

To však v daném p ípadČ dovodit nelze, protože v p ípadČ smlouvy o revolvingovém úvČru . 9100361075 se dlužník za poskytnutí ástky 20.000,-K, kterou byl spolu s odmČnou povinen splatit ty iceti dvČma pravidelnými mČsíními splátky, zavázal zaplatit žalobci odmČnu ve výši 44.000,-K p esahující 40% roního úroku, který podstatnČ p esahuje horní hranici tehdy obvyklé úrokové míry. ObdobnČ se v p ípadČ smlouvy o revolvingovém úvČru . 9100385347 dlužník za poskytnutí ástky 44.000,-K, kterou byl spolu s odmČnou povinen splatit ty iceti dvČma pravidelnými mČsíními splátky, zavázal zaplatit žalobci odmČnu ve výši 97.960,-K p esahující 50% roního úroku. Za tohoto stavu vČci je odvolací soud p esvČden o tom, že ujednání o smluvní odmČnČ jsou v rozporu s dobrými mravy, a jsou tudíž neplatná ve smyslu ust. § 39 obanského zákoníku. Dlužno dodat, že jde jen o ástenou neplatnost smlouvy dle ust. § 41 obanského zákoníku, nebo d vod neplatnosti se vztahuje výlunČ na tato ujednání. (KSPL 54 INS 15077/2011)

Pokud se týká smluvních pokut, které se dlužník zavázal zaplatit podle lánku 13.4 smlouvy, tj. že v p ípadČ prodlení s úhradou dvou splátek i prodlení delšího 35 dn uhradí navíc jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50%, a to nikoli ze skutenČ poskytnutých finanních prost edk , ale z ástek 64.554,-K a 141.960,-K, jež tvo í poskytnutá ástka a sjednaná odmČna, tedy již tvo í ástky, které od žalobce nikdy neobdržel, je odvolací soud toho názoru, že taková ujednání jsou pro dlužníka v zásadČ likvidaní, nejsou úmČrná plnČní, které mu žalobce fakticky poskytl, a jsou ve své podstatČ lichevní (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ýR sp.zn. 22 Cdo 1993/2001).

Naproti tomu neshledal odvolací soud d vodnou námitku rozporu s dobrými mravy v p ípadČ sjednaných smluvních pokut ve výši 8% a 13% z dlužných splátek, a ned vodným proto shledal pop ení pohledávky . 2 ve výši 444,-K a pohledávky . 4 ve výši 979,-K.

Na základČ tČchto zjištČní dospČl odvolací soud k závČru, že po právu je pohledávka .1 co do výše 12.739,-K p edstavující náklady rozhodího ízení a p íslušný úrok z prodlení, pohledávka . 2 co do výše 452,-K p edstavující smluvní pokuty podle l. 13.1 a p íslušný úrok z prodlení, pohledávka . 3 co do výše 24.360,-K p edstavující náklady rozhodího ízení a p íslušný úrok a pohledávka . 4 co do výše 979,-K p edstavující smluvní pokuty podle l. 13.1 a p íslušný úrok z prodlení, a napadený rozsudek proto podle ust. § 220 o.s. . v bodČ I. výroku zmČnil.

O nákladech odvolacího ízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 224 odst.1 o.s. . a žalovanému, který mČl v ízení neúspČch jen v nepatrné ásti, p iznal právo na náhradu náklad odvolacího ízení, jež mu vznikly v souvislosti s cestou z PlznČ do Prahy a zpČt, zvýšené o da z p idané hodnoty ve výši 21%, což celkem iní 1.936,-K.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 14.b ezna 2013

JUDr. Ji í K a r e t a , v.r. Za správnost vyhotovení: p edseda senátu Špinková