102 VSPH 311/2015-87
44 ICm 4261/2013 102 VSPH 311/2015-87 (KSPA 44 INS 22126/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobce JUDr. Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Zborovská 51, Přelouč, zast. advokátkou JUDr. Annou Vyhlídovou, sídlem Gočárova třída 535/6, Hradec Králové, proti žalovanému Ing. Martinu Fořtovi, sídlem Palackého 653, Chrudim, insolvenčnímu správci dlužnice ProHandicap, s.r.o., IČO:28856503, o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 44 ICm 4261/2013-71 ze dne 2. února 2015,

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 44 ICm 4261/2013-71 ze dne 2. února 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve výroku označeným rozsudkem určil, že žalobce má vůči dlužnici pohledávky v celkové výši 702.500,-Kč, které přihlásil do insolvenčního řízení vedeného tamním soudem pod sp. zn. KSPA 44 INS 22126/2013, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Ve skutkové rovině učinil soud prvního stupně zejména tato skutková zjištění: 1) z pracovní smlouvy uzavřené ze dne 1. 11. 2012 zjistil, že jí jako zaměstnavatel uzavřela dlužnice a jako zaměstnanec Petra Klimečková, a že jako druh práce (KSPA 44 INS 22126/2013)

(zaměstnance) bylo uvedeno: administrativní pracovník a jako nástup do práce bylo uvedeno: 1. 11. 2012, 2) z informace o pojištěnci vystavené Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR dne 2. 10. 2014 a z evidenčního listu důchodového pojištění České správy sociálního zabezpečení za roky 2012 a 2013 zjistil, že (zdravotní) pojištění zaměstnance Petry Klimečkové trvá a že Petra Klimečková byla evidována u zaměstnavatele ProHandicap, s.r.o. s výdělečnou činností od 1. 11. 2012 do 30. 10. 2013, 3) z listin označených jako smlouva o půjčce peněz č. 2 ze dne 13. 12. 2012 (dále též jen Smlouva ze dne 13. 12. 2012), smlouva o půjčce peněz č. 3 ze dne 18. 12. 2012 (dále též jen Smlouva ze dne 18. 12. 2012), smlouva o půjčce peněz ze dne 22. 1. 2013 (dále též jen Smlouva ze dne 22. 1. 2013), smlouva o půjčce peněz č. 5 ze dne 1. 3. 2013 (dále též jen Smlouva ze dne 1. 3. 2013), smlouva o půjčce peněz č. 6 ze dne 11. 3. 2013 (dále též jen Smlouva ze dne 11. 3. 2013), smlouva o půjčce peněz č. 7 ze dne 19. 3. 2013 (dále též jen Smlouva ze dne 19. 3. 2013) zjistil, že: -v nich dlužnice, za níž smlouvy podepsala v zastoupení Petra Klimečková (manželka žalobce), uznala, že má vůči žalobci (jako věřiteli) dluhy z výše uvedených smluv o půjčkách ve výši 321.000,-Kč, 24.000,-Kč, 140.000,-Kč, 146.000,-Kč, 210.500,-Kč a 24.000,-Kč, 4) ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 12. 2012, 18. 12. 2012, 22. 1. 2013, 28. 2. 2013, 8. 3. 2013 a 28. 3. 2013 uzavřených mezi Mgr. Monikou Duškovou (sestrou žalobce) a žalobcem zjistil, že: -Mgr. Monika Dušková jako věřitelka poskytla žalobci bezúročné půjčky ve 321.000,-Kč, 24.000,-Kč, 140.000,-Kč, 146.000,-Kč, 210.500,-Kč a 24.000,-Kč, -půjčené finanční prostředky měly být dále půjčeny dlužnici (ProHandicap s.r.o.), -dlužnice přistoupila k půjčkám jako zástavní dlužník a vystavila prohlášení o přistoupení k závazku podle ust. § 533 občanského zákoníku (dále jen ObčZ), podle nichž pokud závazky ze smluv o půjčkách řádně a včas neuspokojí žalobce, splní je na výzvu věřitelky dlužnice, 5) z příjmového pokladního dokladu s podpisem pokladníka Klimečková ze dne 13. 12. 2012, 18. 12. 2012, 22. 1. 2013, 1. 3. 2013, 11. 3. 2013 a 29. 3. 2013, zjistil, že dlužnice přijala jako půjčky od žalobce 321.000,-Kč, 24.000,-Kč, 140.000,-Kč, 146.000,-Kč, 210.500,-Kč a 24.000,-Kč, 6) z výpisu z účtu dlužnice č. 1073636980247 vedeného u Komerční banky, a. s. (dále jen Účet) zjistil, že na Účet byl (kromě jiného) vložen dne 22. 1. 2013 vklad v hotovosti ve výši 140.000,-Kč, dne 1. 3. 2013 ve výši 146.000,-Kč a dne 29. 3. 2013 ve výši 24.000,-Kč, přičemž (tyto) vklady provedla Petra Klimečková, 7) z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice zjistil, že žalobce přihlásil celkem 6 pohledávek ve výši 702.500,-Kč, a to: -pohledávku č. 1 dle Smlouvy ze dne 13. 12. 2012 ve výši 158.000,-Kč (šlo o nezaplacený zůstatek půjčky z původně půjčené částky 321.000,-Kč), -pohledávku č. 2 dle Smlouvy ze dne 18. 12. 2012 ve výši 24.000,-Kč, -pohledávku č. 3 dle Smlouvy ze dne 22. 1. 2013 ve výši 140.000,-Kč, -pohledávku č. 4 dle Smlouvy ze dne 1. 3. 2013 ve výši 146.000,-Kč -pohledávku č. 5 dle Smlouvy ze dne 11. 3. 2013 ve výši 210.500,-Kč, -pohledávku č. 6 dle Smlouvy ze dne 29. 3. 2013 ve výši 24.000,-Kč, 8) z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 28. 11. 2013 zjistil, že žalovaný popřel pravost pohledávek č. 1 až 6 jednak proto, že smlouvy o půjčkách neobsahovaly náležitosti podle obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) stanovené pro případ, kdy má společnost jediného společníka, jednak proto, že půjčky jsou (byly) (KSPA 44 INS 22126/2013) zaúčtovány na tržbových účtech, nikoli v závazcích vůči společníkům a příjmové pokladní doklady nejsou (nebyly) podepsány dlužnicí ani žalobcem, 9) z výpovědi žalobce zjistil, že Petra Klimečková, která je jeho manželkou a která za dlužnici podepsala smlouvy o půjčkách a příjmové pokladní doklady měla na starosti vedení výroby a byla pověřena plnou mocí k předávání dokladů na úřadech.

V rovině právního posouzení věci soud odkazuje na ust. § 2, § 451 odst. 1 a 2, § 533 a § 546 o 165 odst. 1 ObčZ a ust. § 132 odst. 3 ObchZ v první řadě konstatoval, že žalobce neprokázal, že by dlužnici poskytl půjčky. Potud poukazoval na to, že Smlouva ze dne 13. 12. 2012, Smlouva ze dne 18. 12. 2012, Smlouva ze dne 22. 1. 2013, Smlouva ze dne 1. 3. 2013, Smlouva ze dne 11. 3. 2013 a Smlouva ze dne 29. 3. 2013 nejsou platnými smlouvami o půjčkách; jednak proto, že podle obsahu těchto smluv jde spíše o uznání závazku, jednak proto, že je za dlužnici neuzavřel žalobce jako její statutární orgán, ale jeho manželka, která k tomu nebyla zmocněna.

S přihlédnutím k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice částky tvrzené žalobcem obdržela, a to buď do pokladny (potud soud uvedl, že jelikož manželka žalobce Petra Klimečková pracovala u dlužnice jako administrativní pracovník, není důvod pochybovat o tom, že by do její činnosti nenáleželo přijímání hotovostních finančních částek) nebo na Účet (potud soud uvedl, že skutečnost, že je Petra Klimečková označena jako vkladatel částek 140. 000,-Kč, 146. 000,-Kč a 24. 000,-Kč na bankovní účet dlužnice, k čemuž došlo nejpozději následující den po uzavření smluv o půjčkách mezi žalobcem a Mgr. Monikou Duškovou, nevzbuzuje pochybnost o tom, že by nevkládala na účet právě ty částky, které žalobce získal od Mgr. Moniky Duškové), však soud dospěl k závěru, že na straně dlužnice došlo k bezdůvodnému obohacení. Proto žalobě vyhověl, přičemž nákladový výrok odůvodnil aplikací ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podal žalovaný včasné odvolání, v němž vyjádřil pochybnost o správnosti právní kvalifikace pohledávek žalobce jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud nezkoumal, zda se nejednalo např. o dar, tedy zda k bezdůvodnému obohacení skutečně došlo, a pokud ano, na koho úkor. V této souvislosti soudu rovněž vytýkal, že-v rozporu s ust. 192 odst. 2 IZ, podle něhož může důvod vzniku přihlášené pohledávky měnit pouze věřitel a to pouze do okamžiku jejího zjištění nebo účinného popření (šlo o úpravu účinnou do 30. 3. 2011 -poznámka odvolacího soudu)-překvalifikoval důvod poskytnutého plnění v přihlášce popřených pohledávek (smlouvy o půjčkách) na bezdůvodné obohacení, aniž by to žalobce navrhl nebo byl k tomu vyzván.

Žalovaný poukazoval dále jednak na to, že žalobce jako jednatel dlužnice nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když za ní přijal údajné půjčky v situaci, kdy musel vědět, že je dlužnice nebude schopna v nejbližší době splatit, jednak na to, že údajně půjčená částka 702.500,-Kč vzhledem ke své výši převyšuje běžné nakládání jednoho z manželů a spadá do společného jmění manželů (dále jen SJM), které nebylo zúženo. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a vůči žalobci mu přizná právo na náhradu nákladů před (KSPA 44 INS 22126/2013) soudy obou stupňů nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se ztotožnil se závěry obsaženými v napadeném rozsudku, a proto navrhl, aby ho odvolací soud potvrdil.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 17. 12. 2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že se ztotožňuje nejen se skutkovými (odvoláním nezpochybněnými), ale i s právními závěry soudu prvního stupně, jež jsou v podstatných rysech reprodukovány výše, tedy zejména s tím, že žalobce sice neprokázal, že uzavřel smlouvy o půjčkách s dlužnicí (jelikož za dlužnici jednala jeho manželka, která tím překročila své oprávnění dle ust. § 20 odst. 2 ObčZ a jelikož žalobce jako její manžel o tomto překročení logicky musel vědět, nebyla dlužnice smlouvami o půjčkách vázána), nicméně v situaci, kdy prokázal, že dlužnici částku odpovídající výši přihlášených pohledávek skutečně poskytl, je třeba dospět k závěru, že vůči dlužnici vskutku má pohledávky v přihlášené výši (byť) z titulu bezdůvodného obohacení.

K odvolací námitce, že soud nezkoumal, zda se nejednalo např. o dar, tedy zda k bezdůvodnému obohacení skutečně došlo, a pokud ano, na koho úkor, je třeba uvést, že pro úvahu o bezdůvodném obohacení (dlužnice na úkor žalobce) je dostatečnou oporou závěr, že dlužnice od žalobce finanční prostředky obdržela. Právní kvalifikace nároku uplatněného v žalobě je věcí soudu a právním hodnocením obsaženým v žalobě soud není vázán. Pokud žalobce prokázal, že dlužnice od něj peníze obdržela, bylo na žalovaném, aby prokázal, že dlužnice měla k převzetí peněz právní důvod. V zásadě totiž platí, že nestanoví-li právní předpis jinak, stíhá důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2433/2009 ze dne 25. 2. 2010). Darování by sice mohlo představovat právní důvod, na jehož základě by si mohla dlužnice peníze ponechat (a žalobce by tak vůči ní neměl pohledávku), nicméně jeho existenci by musel tvrdit a prokázat právě žalovaný, což neučinil. Žalovaný se mýlí, předpokládá-li, že povinností soudu je zvažovat všechny možnosti, jež z hlediska případného právního důvodu přicházejí v úvahu, neboť takový postup by se ocitl zcela mimo rámec sporného řízení ovládaného zásadou projednací a nebylo by ani možné považovat jej za hospodárný.

K odvolací námitce, že soud nepřípustně překvalifikoval důvod poskytnutého plnění na bezdůvodné obohacení, je třeba uvést, že judikatura prezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 729/2006 ze dne 18. 12. 2008, jež se sice vztahovala k úpravě zákona o konkursu a vyrovnání, ale jež se uplatní v poměrech IZ, dovozuje, že dospěje-li soud ve sporu o určení pravosti pohledávky k závěru, že smlouva, o kterou se přihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nebo že vůbec nevznikla, musí zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce a v incidenční žalobě dovoluje učinit závěr, že přihlášený nárok je dán z jiného titulu (např. z titulu (KSPA 44 INS 22126/2013) bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody). Jiná právní kvalifikace téhož skutku změnou právního důvodu přihlášené pohledávky není.

Odvolací výhrada, podle níž žalobce jako jednatel dlužnice nejednal s péčí řádného hospodáře, když za ní údajné půjčky přijal, neobstojí již proto, že případné porušení péče řádného hospodáře nemá vliv na existenci přihlášených pohledávek (zakládalo by případný nárok na náhradu škody způsobené dlužnici). Odvolací výhrada, že poskytnutí údajných půjček nelze kvalifikovat jako obvyklou správu majetku náležejícího do SJM, resp. že rozhodnutí o poskytnutí půjčky ve výši 702.500,-Kč je záležitostí SJM, nikoli (jen) jednoho z manželů, neobstojí již proto, že manželka žalobce již tím, že (byť za dlužnici) podepsala příjmové pokladní doklady, s poskytnutím údajných půjček ve smyslu ust. § 145 odst. 2 ObčZ souhlasila.

Veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadený rozsudek proto podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 OSŘ a ust. § 202 odst. 1 věty první IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. prosince 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná