102 VSPH 310/2015-62
60 ICm 1792/2014 102 VSPH 310/2015-62 (KSPA 60 INS 29579/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně MESAHINAR, s.r.o., sídlem Roháčova 188/37, Praha 3, IČO: 24734781, zast. advokátem Mgr. Petrem Stejskalem LL.M., sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, proti žalovanému Mgr. Janu Urbanovi, sídlem Pivovarské nám. 557, Lanškroun, insolvenčnímu správci dlužnice Danuše anonymizovano , anonymizovano , zast. advokátem Mgr. Martinem Červinkou, sídlem Čechova 396, Česká Třebová, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 60 ICm 1792/2014-28 ze dne 21. listopadu 2014,

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 60 ICm 1792/2014-28 ze dne 21. listopadu 2014 se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 10.771,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Martina Červinky.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že má vůči dlužnici nezajištěnou pohledávku ve výši 1.265.086,23 Kč (dále též jen Pohledávka), a současně rozhodl o tom, že je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 17.515,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

V odůvodnění rozsudku soud předeslal, že žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že právním důvodem Pohledávky, již přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice jako nezajištěnou, je (byla) smlouva o zřízení zástavních práv k nemovitostem (KSPA 60 INS 29579/2013) a k pohledávkám z pojistného plnění ze dne 30. 7. 2008 (dále jen Zástavní smlouva), jíž byly zajištěny pohledávky ze smlouvy o úvěru z téhož dne (dále jen Úvěrová smlouva) uzavřené mezi její právní předchůdkyní Credit funding, a.s. (dále jen Předchůdkyně žalobkyně) jako věřitelkou a Lukášem a Vendulou anonymizovano jako obligačními dlužníky (dále jen Obligační dlužníci). Žalobkyně měla za to, že pokud má Pohledávku vůči dlužnici jako (třetí) osobě, která (pouze) poskytla zajištění pohledávek vůči Obligačním dlužníkům, postupovala správně, pokud jí přihlásila (označila) jako nezajištěnou, neboť Pohledávka vznikla při realizaci zástavního práva a na rozdíl od pohledávky směřující vůči Obligačním dlužníkům zajištěna není (žalobkyně tak nemůže být zajištěným věřitelem, protože Pohledávka vůči dlužnici není zajištěna žádným majetkem). Žalobkyně dále dodala, že je (bylo) pouze na její úvaze, zda se v daném (insolvenčním) řízení přihlásí jako zajištěný či nezajištěný věřitel.

Žalovaný oponoval, že žalobkyně vůči dlužnici žádnou nezajištěnou Pohledávku nemá, neboť dlužnice není jejím obligačním dlužníkem; žalobkyně se proto mohla domáhat jen uspokojení Pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (nemovitosti) tak, že by Pohledávku uplatnila (přihlásila) jako zajištěnou, což však neučinila. Rozvedl, že dlužnice nemá povinnost Pohledávku zaplatit, její povinností je pouze strpět, aby zajištěná nemovitost byla k uspokojení Pohledávky použita.

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že: 1) dne 30. 7. 2008 byla uzavřena Úvěrová smlouva, v níž se Předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout Obligačním dlužníkům (osobám odlišným od dlužnice) úvěr ve výši 942.050,-Kč a Obligační dlužníci se zavázali úvěr včetně sjednaných úroků splácet, 2) téhož dne byla uzavřena Zástavní smlouva, jíž bylo k zajištění pohledávek z Úvěrové smlouvy (kromě jiného) zřízeno zástavní právo k tam specifikovaným nemovitostem v katastrálním území Mlýnický dvůr (dále jen Nemovitosti), které byly ve společném jmění dlužnice a jejího manžela Zdeňka Klimeše (dále jen SJM), 3) dlužnice je dle pravomocného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí o vypořádání SJM a o dědictví, jež nabylo právní moci dne 23. 11. 2012, evidována ve výpisu z katastru nemovitostí jako vlastník Nemovitostí, přičemž na Nemovitostech vázne zástavní právo k zajištění pohledávek z Úvěrové smlouvy, 4) dne 16. 10. 2013 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jíž Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z Úvěrové smlouvy na žalobkyni, 5) dne 10. 3. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení vůči dlužnici nezajištěnou Pohledávku v celkové výši 1.265.086,23 Kč sestávající z jistiny ve výši 1.125.510,73 Kč a z příslušenství ve výši 139.575,50 Kč (úroků a úroků z prodlení), přičemž jako důvod vzniku Pohledávky uvedla uspokojení ze zajištění pohledávky za dlužníkem Lukášem Klimešem z titulu Úvěrové smlouvy s tím, že se dlužnice Zástavní smlouvou zavázala poskytnout žalobkyni zajištění veškerých pohledávek z Úvěrové smlouvy formou zřízení zástavního práva k Nemovitostem .

V rovině právního posouzení věci soud cituje ust. § 165 odst. 1 občanského zákoníku a ust. § 166 a § 176 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že povinností zástavního dlužníka, je-li osobou odlišnou od dlužníka obligačního, není plnit na zajištěnou pohledávku, ale strpět, aby z poskytnuté zástavy byla zajištěná pohledávka uspokojena v situaci, kdy není obligačním dlužníkem včas (KSPA 60 INS 29579/2013) splněna. Rozvedl, že je-li zjištěn úpadek zástavního dlužníka, má zástavní věřitel nárok na to, aby byla jeho pohledávka uspokojena z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, nikoli na to, aby byla uspokojena ze zpeněžení jiného než zajištěného majetku, či z příjmů dlužníka. Takový věřitel však toto své zajištění, jak plyne z ust. § 166 IZ, musí uplatnit (musí se jej dovolat).

V daném případě tak žalobkyně neučinila, neboť Pohledávku přihlásila jako nezajištěnou, přičemž je nepodstatné, že v přihlášce jako důvod jejího vzniku uvedla, že se jedná o uspokojení ze zajištění pohledávky jiného dlužníka z Úvěrové smlouvy s tím, že dlužnice poskytla svůj majetek k zajištění. Navíc (i) v žalobě výslovně uvedla, že Pohledávku hodlala uplatnit jako nezajištěnou. V obecné rovině-pokračoval soud-lze sice s žalobkyní souhlasit v tom, že zajištěný věřitel si může vybrat, zda svoji pohledávku uplatní jako zajištěnou či nezajištěnou, nicméně to je možné pouze v případě, že věřitel má k dispozici obě tyto možnosti, tj. že vůči dlužníkovi má jak nárok na uspokojení z jeho zajištění, tak nárok na úhradu zajištěné pohledávky (typicky v případě, kdy je zástavní a obligační dlužník tatáž osoba). Jelikož dlužnice Úvěrovou smlouvu neuzavřela, není její povinností úvěrové pohledávky hradit, a žalobkyně tak vůči dlužnici nezajištěnou Pohledávku nemá. Zejména z těchto důvodů soud žalobu zamítl, přičemž nákladový výrok odůvodnil aplikací ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ).

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podala žalobkyně včasné odvolání, v němž setrvala na stanovisku, podle něhož-v situaci, kdy má Pohledávku vůči dlužnici jako třetí osobě (která pouze poskytla zajištění pohledávek vůči Obligačním dlužníkům) a kdy má (tedy) jen právo na uspokojení ze zajištění dle Zástavní smlouvy-není Pohledávka (na rozdíl od pohledávek za Obligačními dlužníky) pohledávkou zajištěnou. Žalobkyně proto (logicky) nemůže být zajištěným věřitelem ve smyslu ust. § 2 písm. g) IZ, protože její Pohledávka (odpovídající právu na uspokojení ze zajištění) vůči dlužnici jako třetí osobě není zajištěna žádným majetkem.

Žalobkyně přitom zdůraznila, že-v situaci, kdy z její přihlášky jednoznačně vyplývá, že přihlašuje Pohledávku spočívající v právu na uspokojení ze zajištění pohledávek za Obligačními dlužníky, a kdy v přihlášce uvedla okolnosti osvědčující (toto) zajištění včetně označení jeho předmětu (a kdy tato tvrzení doložila potřebnými listinami zejména výpisem z listu vlastnictví a Zástavní smlouvou)-je zřejmé, že Pohledávku přihlásila striktně v souladu s ust. § 166 IZ. V této souvislosti soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s její námitkou, že postup žalovaného při popření pravosti Pohledávky byl přepjatě formální. Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že určí, že je Pohledávka po právu.

Žalovaný označil odvolání za zcela nedůvodné, neboť žalobkyně vůči dlužnici žádnou nezajištěnou pohledávku (vskutku) nemá. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 10. 12. 2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům: (KSPA 60 INS 29579/2013)

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, jež je v podstatných rysech reprodukováno výše, a k němuž považoval za vhodné dodat následující:

To, že pohledávka zástavního věřitele (zde žalobkyně), vůči němuž je dlužník (zde dlužnice) pouze osobou, která svým majetkem (zde Nemovitostmi) zajišťuje pohledávku věřitele vůči jinému dlužníkovi (zde Obligačním dlužníkům), je pohledávkou zajištěnou plyne již z ust. § 166 IZ, které takovému věřiteli ukládá (předepisuje) povinnost přihlásit pohledávku s tím, že se v přihlášce musí dovolat svého zajištění (podle odvolacího soudu je obtížně představitelné dovolávat se zajištění u nezajištěné pohledávky).

K (odvolacímu) argumentu, že Pohledávka (odpovídající právu na uspokojení ze zajištění) vůči dlužnici jako třetí osobě není zajištěna žádným majetkem, je třeba uvést, že obecně platí, že zajištěná pohledávka zástavního věřitele je (nadále zůstává) peněžitou pohledávkou i ve vztahu k zástavnímu dlužníku, jenž není osobním dlužníkem a který za splnění této pohledávky ručí (jen) zástavou, Jinak řečeno, neuhradí-li zajištěnou peněžitou pohledávku zástavnímu věřiteli osobní dlužník, je to peněžitá pohledávka, kterou zástavní věřitel vymáhá (může vymáhat) po dlužníku zástavním (s omezením daným právě tím, že uspokojení peněžitého nároku zástavního věřitele lze vynutit jen zpeněžením majetku sloužícího jako zástava). V poměrech zástavní pohledávky srov. k tomu v literatuře např. Bureš, J.-Drápal, L.: Zástavní právo v soudní praxi, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 16 a 17.

To, že Pohledávka je pohledávkou zajištěnou plyne i z judikatury prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 39/2014 ze dne 27. 11. 2014 uveřejněném pod číslem 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovolací soud konstatoval, že má-li zástavní věřitel (zajištěný věřitel) vůči (insolvenčnímu) dlužníku pouze zástavní pohledávku [není-li (insolvenční) dlužník osobním dlužníkem, nýbrž pouze zástavním dlužníkem], pak důvod vzniku přihlašované pohledávky ve smyslu ust. § 174 odst. 2 věty druhé IZ [skutečnosti, na nichž se (zástavní) pohledávka zakládá] splývá s uplatněním práva na uspokojení pohledávky ze zajištění (podle odvolacího soudu je obtížně představitelné, aby bylo s nezajištěnou pohledávkou spojeno právo na její (přednostní) uspokojení ze zajištění ).

Výtka, že se soud prvního stupně nevypořádal s námitkou ohledně přepjatého formalizmu při postupu žalovaného, neobstojí vzhledem k tomu, že v odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně kromě jiné uvedl, že K námitce žalobce ohledně přepjatého formalismu považuje soud za nutné uvést, že s ohledem na tom, že v insolvenčním řízení se řeší majetkové vztahy dlužníka k více věřitelům a nikoli pouze vztah mezi dlužníkem a jedním jeho věřitelem, je insolvenční řízení charakterizováno určitou vyšší mírou formalismu. To se projevuje zejména v nutnosti přihlásit pohledávky v určité lhůtě, uplatnit je zákonem předpokládaným způsobem (tj. na příslušném formuláři přímo u insolvenčního soudu atd.) s tím, že vlastnosti přihlášené pohledávky lez měnit pouze způsobem (KSPA 60 INS 29579/2013) předvídaným v insolvenčním zákoně (srov. např. § 192 odst. 4 IZ) . K tomu je třeba dodat, že formulář přihlášky pohledávky umožňuje přihlásit pohledávku, která je zajištěná pouze majetkem náležícím dlužníkovi (viz např. formulář přihlášky pohledávky s pokyny k vyplnění na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR).

Veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadený rozsudek proto podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 OSŘ s tím, že je žalovanému přiznal v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání konaném dne 10. 12. 2015) po 3.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif), 2 náhrad hotových výdajů ve výši 600,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovných výdajů v rozsahu 1/2 (advokát byl dne 10. 12. 2015 u zdejšího soudu účasten jako zástupce 2 jednání) z 3.204,-Kč, tj. ve výši 1.602,-Kč, za použití silničního motorového vozidla k soudnímu jednání konanému dne 10. 12. 2015 na trase Česká Třebová-Praha a zpět v délce 400 km, jež sestává ze základní náhrady ve výši 1.480,-Kč (3,70 X 400) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 1.724,-Kč (0,12 x 400 x 35,90), a náhrady za promeškaný čas v rozsahu 1/2 z 1.000,-Kč (10 x 100), tj. ve výši 500,-Kč, což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty z částky 8.902,-Kč (6.200 + 600 + 1.602 + 500) ve výši 1.869,-Kč, činí celkem 10.771,-Kč.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. prosince 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná