102 VSPH 304/2013-95
76 lCm 2832/2012 102 VSPH 304/2013-95 (KSLB 76 INS 6645/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci žalobce Františka Bašty, bytem nábř. Kapitána Jaroše 1000/7, Praha 7, zast.advokátem Mgr. Markem Prchlíkem, sídlem Nad Šárkou 1205/70, Praha 6, proti žalované SECHMET, a.s., sídlem Horní náměstí 14/17, Olomouc, zast.advokátkou JUDr. Janou Bednářovou, sídlem Šrobárova 2391/23, Praha 1, ourčení pravosti pohledávky o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu vÚstí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 lCm 2832/2012-78 ze dne 23.května 2013 takto:

|. Řízení o odvolání žalobce proti bodu |. výroku rozsudku Krajského soudu sttí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 ICm 2832/2012-78 ze dne 23.května 2013 se zastavuje.

||. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 ICm 2832/2012-78 ze dne 23.května 2013 se v bodě ||. výroku mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 12.084,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Jany Bednářové.

|||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění:

Krajský soud vÚstí nad Labem, pobočka vLiberci vbodě l. výroku shora označeného rozsudku zamítl žalobu věřitele Františka Bašty (dále jen žalobce), kterou popřel pravost pohledávky SECHMET, a.s. (dále jen žalovaná) ve výši 13.030.924,40 Kč (dále jen Pohledávka) přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice Mgr. Ingrid Pichertové, a vbodě ll. výroku rozhodl o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalované 183.081,19 Kč na náhradu nákladů řízenído 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

Při rozhodování o meritu věci neshledal soud opodstatně nými námitky (popěrné důvody), jimiž žalobce brojil proti pravosti (existenci) Pohledávky sestávající z pohledávky ve výši 12559334,-Kč představující náhradu škody ve výši 12.060.000,-Kč, která byla žalované přiznána rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen trestní soud) č.j. 9 T 13/2009-882 ze dne 14.6.2010, a zákonný úrok z prodlení ve výši 499.334,-Kč a z pohledávky ve výši 471.590,40 Kč z titulu náhrady nákladů řízení za zastoupení žalova né před trestním soudem.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel soud ztoho, že vřízení úspěšná žalovaná byla zastoupena advokátkou, a proto má dle ust. § 142 odst. 1 lUZ VöPl-l 504/2015 (KSLB 76 INS 6645/2011) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) právo na náhradu nákladů řízení spočívající vodměně advokátky. Při určení její výše při hlédl k tomu, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 uveřejněného ve Sbírce zákonů pod č.116/2013 Sb. byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem (dále jen Vyhláška), a proto je třeba postupovat podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátnítarif). Zdůraznil, že Advokátní tarif nemá obdobné ustanovení jako ust. § 8 Vyhlášky, podle něhož byla dle ustálené judikatury prezentované usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 905/2003 ze dne 23.10.2003 uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/2006 (dále jen R 38/2006) ve sporech o určení pravosti pohledávky přisuzována odměna advokáta ve výši 10.000,-Kč. Rozvedl, že za takové (obdobné) ustanovení nelze považovat ani ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu, nebot' vtéto věci nejde o určení práva k věci penězi neocenitelné, ale o určení pravosti Pohledávky ve výši 13.030.924,-Kč, tedy o určení práva penězi ocenitelného.

Podle názoru soudu je (bylo) proto nezbytné stanovit odměnu advokátky žalované dle ust. § 7 Advokátního tarifu s tím, že tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna, tvoří vtomto případě (právě) částka 13.030.920,-Kč, čemuž odpovídá odměna ve výši 49.540,-Kč za 1 úkon právní služby. Soud proto přiznal žalované náklady řízení vcelkové výši 183.081,19 Kč sestávající zodměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci a účast na jednání před soudem) po 49.540,-Kč, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů za použití silničního motorového vozidla na trase Praha-Liberec a zpět vdélce 216 km, náhrady za promeškaný čas ve výši 600,-Kč (6X100) a 21 % DPH ve výši 31.774,73 Kč.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podal žalobce včasné odvolání, jež v části směřující proti bodu l. výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, vzal podáním ze dne 4.7.2013 zpět. Odvolací soud proto odvolací řízenípodle ust. § 207 odst. 2 OSŘ v tomto rozsahu zastavil.

V odvolání směřujícím vůči bodu ll. výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, žalobce vprvní řadě konstatoval, že soud překročil zásadu legitimního očekávání, když určil odměnu advokátky žalované ve výši řádově přesahující výši, již účastníci předpokládali a jež do doby zrušeníVyhlášky činila dle ust. § 8 Vyhlášky 8.000,-Kč. Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. ll. ÚS 3008/10 ze dne 10.2.2011 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 863/99 ze dne 9.11.1999 a sp. zn. 29 lCdo 19/2012 ze dne 30.5.2013 zdůraznil, že soud při určení odměny advokátky za úkony učiněné do 31.12.2012 neměl postupovat dle ust. § 7, nýbrž dle 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu, a měl ji stanovit ve výši 2.100,-Kč za 1 úkon právní služby. Dále upozornil na to, že Advokátní tarif byl s účinností od 1.1 .2013 novelizován vyhláškou č. 486/2012 Sb. tak, že se dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) považuje částka 50.000,-Kč za tarifní hodnotu i ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení, zčehož dovodil, že za úkon právní služby učiněný po 1.1.2013 náleží advokátovi odměna ve výši 3.100,-Kč. Náklady právního zastoupení tak podle názoru žalobce měly činit 12.084,-Kč včetně DPH. Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek vbodě

102 VöPl-l 504/2015 (KSLB 76 INS 6645/2011) ll. výroku tak, že mu uloží povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12.084,-Kč a současně mu přizná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalovaná ve vyjádření kodvolání uvedla, že žalobce zastoupen advokátem podal nedůvodnou žalobu (jen) proto, že předpokládal, že náklady řízení budou vpřípadě jeho neúspěchu stanoveny dle Vyhlášky (bagatelní) částkou 9.000,-Kč, což označila za zneužití práva a záměrné zdržování insolvenčního řízení. Soudu prvního stupně vytýkala, že pokud při určení tarifní hodnoty úkonu právní služby postupoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu zmiňova nou vodvolání, měl se vypořádat s případnými námitkami účastníků, což neučinil. Potud poukazovala na nález Ústavního soudu sp. zn. l. ÚS 654/03 ze dne 24.2.2004, z něhož dovodila, že nelze připustit, aby obecný soud pojal zásadu onciality a legality tak, že se s námitkami (zde nevznesenými) uvedenými vodvolání (zde před soudem prvního stupně) nevypořádá vůbec a rozhodne o náhradě nákladů před soudem prvního stupně zcela jinak.

Dále poukazovala na nález Ústavního soudu sp. zn. lV. ÚS 451/05 ze dne 17.7.2007, zněhož citovala pasáž, podle níž Jsou faktické precedenční účinky publikovaných (zde nepublikovaných) rozhodnutí Nejvyššího soudu v právním systému České republiky oslabeny potud, že právní názory v nich obsažené formálně nižší soudy nezavazují... Je sice právem nižšího soudu tyto judikatorní závěry (rozumí se samo sebou, že nikoli závěry kasačního rozhodnutí v konkrétní věci) nerespektovat a odchýlením se od nich iniciovat jejich změnu, avšak taková iniciativa -má-li být ústavně konformní-se nemůže udát mimo rámec spravedlivého procesu... Chtěl-li odvolací (zde prvoinstanční) soud v projednávané věci vskutku publikované právní názory Nejvyššího soudu (zde nepublikované) pominout, bylo jeho povinností pečlivě v důvodech svého rozhodnutí vysvětlit, proč se s nimi neztotožňuje a proč považuje za nezbytné tyto závěry nahradit právními názory novymI .

Žalovaná vyjádřila názor, že odvolací soud je dle ust. § 224 odst. 2 OSŘ oprávněn sám znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně toliko za situace, kdy změní rozhodnutí nalézacího soudu ve věci samé. Také právní doktrína je v daném případě toho názoru, že tam, kde je napaden jen výrok o nákladech řízení, odvolací soud jen přezkoumá-a to vzhledem k tomu, jak věcně rozhodl soud prvního stupně-správnost výroku o nákladech řízení, aniž by o nich rozhodoval znovu (viz Bureš-Drápal-Krčmář-Mazanec: Občanský soudní řád, komentář, ll. díl, 6. vydání. C.H. Beck, Praha 2003, str. 993). Vzhledem k tomu, že žalobce vzal odvolání do bodu l. výroku napadeného rozsudku zpět, bude (měl by) odvolací soud rozhodovat pouze o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek vbodě ll. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSŘ proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včásti, jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud je sice se soudem prvního stupně zajedno vtom, že se po

102 Vöťl-l 504/2015 (KSLB 76 INS 6645/2011) zrušení Vyhlášky Ústavním soudem při rozhodování o náhradě nákladů řízení určí odměna za zastupování advokátem podle Advokátního tarifu (k tomu viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ze dne 15.5.2013 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013), nicméně nesouhlasí s tím, že by vtéto věci nebylo možno aplikovat ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012. Žalobce přiléhavě poukazoval na to, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena vzávěru, že incidenční spor o popření (určení) pravosti pohledávky (o nějž jde vtéto věci) je ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u něhož se považuje (pro rozhodnou dobu) za tarifní hodnotu částka 25.000,-Kč, a že tomuto závěru přitakal rovněž Ústavní soud v nálezu sp. zn. ll. ÚS 3008/10 ze dne 10.2.2011, v němž konstatoval, že pokud obecné soudy (v řízení o určení existence pohledávky) přiznaly stěžovateli odměnu za zastupování podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu, jež stanoví tarifní hodnotu pro určovací spory k věci nebo plnění penězi neocenitelné, dospěly k závěru, který lze ústavně aprobovat.

Dlužno poznamenat, že se-jak ostatně zmínil i soud prvního stupně-soudní praxe (viz např. R 38/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1721/2006 ze dne 1.2.2007) ustálila v tom, že v případě sporů o popření (určení) pravosti pohledávky nejde o typické určovací spory, a proto se výše odměny za zastupování účastníka advokátem v řízení v jed nom stupni stanoví podle ust. § 8 Vyhlášky, tedy jakéhosi "zbytkového ustanovení' v případě, kdy výši odměny nelze určit podle jiných ustanovení. Proto není (nebyl) důvod, proč by toto hledisko nebylo možné zohlednit i při rozhodování o výši odměny za zastupování advokáta podle Advokátního tarifu, který postrádal obdobu úpravy ust. § 8 Vyhlášky, a neurčitji podle ustanovení, které je svou povahou tomuto ustanovení nejbližší, tj. ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu. Odvolací soud má současně zato, že povaha sporu neod ůvodňuje použití ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 odst. 7 Advokátního tarifu, dle nichž je odměna advokáta stanovena dle výše peněžité ho plnění nebo ceny věci anebo práva, jichž se právní služba týká (zde nominální ceny Pohledávky).

Soud prvního stupně pochybil i v tom, že přehlédl, že novelou Advokátního tarifu, jež nabyla účinnosti dne 1.1.2013, bylo ust. § 9 odst. 4 Advokátního tarifu kromě jiného změněno tak, že se dle písm. c) považuje částka 50.000,-Kč za tarifní hodnotu rovněž ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení. lncidenční spor o popření (určení) pravosti pohledávky je přitom právě sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (z ust. § 2 písm. d) a § 160 insolvenčního zákona se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projed návají v rámci insolvenčního řízení), u něhož se považuje za tarifní hodnotu, a opakovaně to budiž zdůrazněno, částka 50.000,-Kč, čemuž odpovídá dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč (k tomu viz mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 lCdo 13/2013 ze dne 27.6.2013 a sp. zn. 29 lCdo 34/2013 ze dne 26.9.2013).

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ anapadený rozsudek změnil vbodě ll. výroku tak, že žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení vrozsahu odměny za zastupování advokátkou ve výši 7.300,-Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření

102 Vöťl-l 504/2015 (KSLB 76 INS 6645/2011) k žalobě ze dne 3.12.2012) po 2.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012 a za 1 úkon právní služby (účast na jednání před soudem konaném dne 23.5.2013) ve výši 3.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013, 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovných výdajů ve výši 1.187,-Kč za použití silničního motorového vozidla ksoudnímu jednání konanému dne 23.5.2013 na trase Praha-Liberec azpět vdélce 216 km, jež sestává ze základní náhrady ve výši 778,-Kč (3,60X216) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 409,-Kč (0,0519x216x36,50) a náhrady za promeškaný čas ve výši 600,-Kč (6x100), což spřipočtením 21% DPH ve výši 2.097,-Kč či ní celkem 12.084,-Kč.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 OSŘ stím, že poměr úspěchu (a neúspěchu) obou účastníků byl vodvolacím řízení stejný-předmětem odvolacího řízení, od něhož je nutno odvíjet míru úspěchu byla jak věc sama (v tomto rozsahu vzal žalobce odvolání zpět), tak procesní otázka ná hrady nákladů řízení (v tomto rozsahu byl žalobce úspěšný).

K procesním otázkám nastoleným žalovanou ve vyjádření k odvolání považoval odvolací soud za vhod né uvést, že změnou napadené ho rozsudku v části týkající se nákladů řízení neporušil ust. § 224 odst. 2 OSŘ (sám znovu nerozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, ale kodvolání žalobce přezkoumal správnost výroku o nákladech řízení) a že z přiměřené aplikace ust. § 151 odst. 1 OSŘ vyplývá, že o ná hradě nákladů odvolacího řízení rozhodne odvolací soud v rozhodnutí, kterým se řízení u něho končí.

P o u č e n í: Proti bodu l. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné.

Proti bodům ll. a lll. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky vLiberci.

V Praze dne 30.října 2013

JUDr. Jiří K a r et a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová