102 VSPH 299/2016-12
76 ICm 349/2016 102 VSPH 299/2016-12 (KSLB 76 INS 28797/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Jiřího Karety ve věci žalobce Josefa Horyny, bytem nám. Dr. E. Beneše 1/1, Liberec, adresa pro doručování: Aloisina Výšina 423/24, Liberec, proti žalované CDV-3., LTD., sídlem 133 Fleet Street, London, EC4A2BB, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 8146233, zast. advokátem Mgr. Markem Lošanem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, o určení neexistence práva na uspokojení pohledávky žalované v režimu splátkového kalendáře, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. 76 ICm 349/2016-7 ze dne 2. března 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. 76 ICm 349/2016-7 ze dne 2. března 2016 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením zamítl návrh žalobce (dále jen dlužník), aby mu byl pro řízení o podané incidenční žalobě ustanoven zástupce z řad advokátů.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že dne 19.11.2015 podal dlužník u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (č. d. A-1), k němuž připojil procesní plnou moc pro advokáta Mgr. Davida Bezuchu (č. d. A-2), soud dne 26.11.2015 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením (č. d. A-7), dne 2.2.2016 rozhodl o schválení oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře (č.d. B-17) a dne 25.1.2016 se konalo přezkumné jednání (č. d. B-13), na němž dlužníkem zvolený zástupce popřel právo žalované přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení jako nezajištěnou. Na základě tohoto popření pak dlužník podal u insolvenčního soudu dne 4.2.2016 žalobu s návrhem, že žalovaná nemá právo na uspokojení své pohledávky ve výši 402.898,68 Kč v režimu splátkového kalendáře, neboť je zajištěným věřitelem, takže si nemůže přihlásit pohledávku za dlužníkem jako pohledávku nezajištěnou a domáhat se uspokojení v režimu splátkového kalendáře.

Na to soud konstatoval, že po podání žaloby (dne 28.2.2016) podal žalobce žádost o ustanovení zástupce pro toto řízení z řad advokátů s tím, že žádá, aby jeho zástupcem byl ustanoven Mgr. David Bezucha, který jej již zastupoval v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu i při přezkumném jednání. Žádost zdůvodnil tím, že není schopen efektivně a účelně se v řízení obhajovat, neboť není právně vzdělaný a insolvenční řízení považuje za právně a skutkově složité. isir.justi ce.cz (KSLB 76 INS 28797/2015)

Na tomto základě soud-cituje ust. § 30 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.)-dospěl k závěru, že dlužník splňuje podmínky pro ustanovení advokáta toliko z důvodů ekonomických (s ohledem na to, že je v úpadku), avšak k ochraně jeho zájmů v tomto sporu ustanovení advokáta nezbytně nutné není. Konstatoval, že se dlužník žalobou domáhá, aby soud rozhodl tak, že v průběhu splátkového kalendáře nebude uspokojován věřitel, jenž svou pohledávku včas a řádně přihlásil jako pohledávku nezajištěnou, a vysvětlil, že takové popření pohledávky v poměrech insolvenčního zákona není možné a přípustné, neboť lze popírat pouze právo na uspokojení ze zajištění, nikoliv právo věřitele rozhodnout se, zda svou pohledávku přihlásí jako věřitel zajištěný či nezajištěný. Uzavřel proto, že ze strany dlužníka jde při podání této žaloby o zřejmě bezdůvodné uplatnění práva ve smyslu ust. § 138 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že v insolvenčním řízení již není zastoupen Mgr. Davidem Bezuchou, neboť mu plnou moc udělil pouze pro sepis insolvenčního návrhu a účast na přezkumném jednání. Nesouhlasil přitom ani se závěrem soudu prvého stupně, že v případě podání této žaloby jde z jeho strany o zřejmě bezdůvodné uplatnění práva, neboť právě v tomto sporu musí být prejudiciálně vyřešena otázka, zda je možné, aby se zajištěný věřitel do insolvenčního řízení přihlašoval jako nezjištěný, či nikoliv. V souvislosti s tím zdůrazňoval, že v takovém sporu-pro něj právně složitém-není schopen se sám obhajovat , přičemž vyjádřil názor, že právo na zastoupení advokátem je jeho základním lidským právem. Zejména z těchto důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Při rozhodování o ustanovení zástupce účastníku řízení podle ust. § 30 odst. 1 o.s.ř. musejí být splněny kumulativně dvě základní zákonné podmínky a to: 1) účastník musí splňovat předpoklady pro osvobození od soudních poplatků z hledisek uvedených v § 138 o.s.ř., mezi něž patří, že nejde z jeho strany o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmu.

Podanou žalobou se v dané věci dlužník domáhá určení, že žalovaná nemá právo na uspokojení přihlášené pohledávky v režimu splátkového kalendáře, neboť jde o pohledávku zajištěnou, takže se nemohla přihlásit do insolvenčního řízení jako věřitelka nezajištěná.

Vrchní soud v Praze v rozsudku č.j. 104 VSPH 36/2016-42, 42 ICm 3579/2015 (KSCB 27 INS 9002/2015) ze dne 11.4.2016 vyslovil a odůvodnil závěr, že neuplatní-li věřitel zajištěný dle hmotného práva právo na uspokojení ze zajištění přihláškou pohledávky, nemá popření tohoto zajištění dle ust. § 195 IZ žádných právních účinků; žalobu podanou věřitelem na základě takového popření insolvenční soud odmítne (§ 160 odst. 4 IZ). Je tak bezesporu správný právní závěr soudu prvého stupně, že bez ohledu na eventuální nepříznivé osobní, majetkové a výdělkové (KSLB 76 INS 28797/2015) poměry žalobce, v důsledku nichž by snad měl nárok na osvobození od soudních poplatků, je jeho žaloba bez potřeby jakéhokoliv dokazování zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, které podle insolvenčního zákona dlužníkům nepřísluší. Takový typ popírání pohledávek dlužníkem totiž insolvenční zákon vůbec neupravuje, neboť respektuje, že je zcela na vůli věřitele, jak svou zajištěnou pohledávku přihlásí (k tomu viz závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPA 53 INS 29431/2015, 2 VSPH 1130/2016-P5 ze dne 29.6.2016).

Za popsané situace tak bez ohledu na další nelze než dovodit, že návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů není důvodný.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 26. října 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná