102 VSPH 297/2012-72
122 ICm 982/2010 102 VSPH 297/2012-72 (KSPL 27 INS 655/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Karla Hofmeistera, bytem V Bezovce 13A, Plzeň, zast. JUDr. Karlem Kaiserem, bytem Čižice 158, proti žalovanému Ing. Pavlu Tatíčkovi, sídlem Pražská 45, Plzeň, insolvenčnímu správci dlužníka Ta Služby, a.s, o vyloučení movité věci ze soupisu majetkové podstaty o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 122 ICm 982/2010-46 ze dne 29.května 2012

tak to:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 122 ICm 982/2010-46 ze dne 29.května 2012 se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Karla Kaisera částku 1.143,-Kč.

Odův odně ní:

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodl, že se ze soupisu majetkové podstaty vylučuje speciální automobilový jeřáb Tatra, PJ 28 170 6x6, RZ: 16 13, vin 35165138 (dále jen vozidlo) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V rozhodnutí vyšel soud ze zjištění, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11.2.2009 a usnesením č.j. KSPL 27 INS 655/2009-B-9 ze dne 8.2.2010 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Žalovaný zapsal dne 16.7.2010 vozidlo do soupisu majetkové podstaty s odůvodněním, že je evidováno v majetku dlužníka (KSPL 27 INS 655/2009) a věřitel PARAMO, a.s. uplatnil právo na uspokojení svých pohledávek ze zajištění zřízeném na vozidle. Zástavní právo vzniklo podle zástavní smlouvy, která byla sepsána notářkou JUDr. Danou Skružnou dne 30.10.2008 a je zapsáno v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky pod č. 14964 zápisu. Podle kupní smlouvy ze dne 2.2.2009 prodal dlužník vozidlo předchůdci žalobce Autojeřáby Hofmeister, s.r.o., která mu za ně uhradila kupní cenu ve výši 600.000,-Kč.

Soud dospěl k závěru, že žalobce byl v dobré víře, když koupil vozidlo bez jakýchkoli právních vad, jak bylo uvedeno v článku I. kupní smlouvy ze dne 2.2.2009. Podle soudu prvního stupně po žalobci jako kupujícím nelze spravedlivě požadovat, aby v rámci jistoty nahlížel ohledně movitých věcí do registru zástav, který vede Notářská komora České republiky. Žalobce byl bez pochyby uveden dlužníkem v omyl, což by bylo důvodem pro odstoupení od smlouvy. Kupní smlouva byla platně uzavřena, a žalobce se proto stal vlastníkem vozidla, na němž bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek PARAMO, a.s. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl.

Proti tomuto rozsudku se žalovaný včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Závěr soudu prvního stupně, že nový vlastník vozidla jednal v dobré víře při jeho koupi, podle něj není správný. Žalobce totiž měl možnost ověřit si v registru zástav, zda na vozidle není zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek jiných věřitelů.

Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Uvedl zejména, že nabyvatel vozidla cenu řádně uhradil a stal jeho vlastníkem. Existence zástavního právo nebyla v technickém vozidle uvedena a není povinností kupujícího zkoumat, zda v registru zástav bylo zřízeno na vozidle zástavní právo, či nikoli.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. doplnil a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Jak již uvedeno shora, dle zjištění soudu prvního stupně je vozidlo zapsáno v Rejstříku zástav vedeným Notářskou komorou České republiky pod č. zápisu 14964 jako věc zajišťující pohledávku věřitele PARAMO, a.s. za dlužníkem TA Služby, a.s. Podle kupní smlouvy ze dne 2.2.2009 nabyla vozidlo do vlastnictví Autojeřáby Hofmeister, s.r.o. Vzhledem k tomu, že PARAMO, a.s. přihlásila do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 531.912,-Kč zajištěné zástavním právem zřízeném na vozidle, zapsal je žalovaný dne 16.7.2010 do soupisu majetkové postaty. Na základě výzvy žalovaného ze dne 22.7.2010 se Autojeřáby Hofmeister, s.r.o. žalobou došlou soudu prvního stupně 18.8.2010 domáhala vyloučení vozidla ze soupisu majetkové podstaty. Dne 20.1.2012 prodala Autojeřáby Hofmeister, s.r.o. vozidlo žalobci a soud prvního stupně usnesením č.j. 122 ICm 982/2010-34 ze dne 13.3.2012 připustil, aby na její místo vstoupil do řízení Karel Hofmeister. (KSPL 27 INS 655/2009)

Podle ust. § 205 odst. 2 insolvenčního zákona podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí. V daném případě bylo insolvenční řízení návrh věřitele LHP Industry, s.r.o., který soudu došel dne 11.2.2009, a o úpadku dlužníka rozhodl Krajský soud v Plzni dne 13.11.2009. Vozidlo nabyl předchůdce žalobce do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 2.2.2009 dříve, než bylo insolvenční řízení zahájeno a více než sedm měsíců předtím než byl zjištěn úpadek dlužníka. Protože v době vydání rozhodnutí o úpadku vozidlo dlužníkovi nepatřilo, nebyl důvod zapsat je do soupisu majetkové podstaty. Důvodem pro zařazení vozidla do soupisu majetkové podstaty není dle platné právní úpravy skutečnost, že na něm bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky věřitele dlužníka, jemuž v zásadě nic nebrání v tom, aby mimo insolvenční řízení realizoval zástavní právo podle obecné právní úpravy za účelem uspokojení svých pohledávek za dlužníkem. Pro úplnost dlužno poznamenat, že žalobce prokázal, že je vlastníkem vozidla a že mu tak svědčí právo vylučující zařazení vozidla do soupisu majetkové podstaty.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání žalovaného důvodným a podle ust. § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu v rozsahu cestovného za cestu z Plzně do Prahy a zpět v celkové výši 1.143,-Kč přiznal úspěšnému žalobci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 7.února 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová